1 C 69/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Šustrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 11 218,01 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 218,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 589,84 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 846,7 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 125,78 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrok ve výši 8 % ročně z částky 1 118,32 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 5 271,30 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 2. 2026 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 11 218,01 Kč s příslušenstvím. Podle žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 3. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem Smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 761 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru. Žalovaná se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a za uzavření Smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, se žalovaná zavázala uhradit v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do 3. 2. 2023. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Dnem následujícím po datu splatnosti poslední splátky, tj. 4. 2. 2023, tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná následně na dlužnou částku naposledy ještě uhradila dne 13. 1. 2025 částku ve výši 200 Kč, avšak celková dlužná částka ani poté nebyla zcela uhrazena a sestávala z jistiny úvěru 1 118,32 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 7,46 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 1 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 148,37 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 192,86 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalované ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k 3. 2. 2023, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 1 118,32 Kč od 4. 2. 2023 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve Smlouvě. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla z předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025, a to s účinností ke dni 10. 12. 2025. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalované na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou k úhradě, ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Podáním ze dne 27. 4. 2026, doručeným soudu dne 28. 4. 2026, doplnila žalobkyně svou žalobu, a to tak, že posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě informací získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 3. 12. 2021. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru. V žádosti žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, že výše jejích měsíčních příjmů činí celkem 14 065 Kč, že výše jejích měsíčních výdajů činí 10 249 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 3 816 Kč. Žalovaná dále v žádosti uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná a má vyživovací povinnost vůči další jedné osobě. Tvrzenou majetkovou situaci žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z poštovních poukázek. Výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, a které si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěla předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši 15 000 Kč s měsíční splátkou 1 992 Kč je dostatečná.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 4. 6. 2026. Žalované bylo doručováno předvolání k tomuto jednání do vlastních rukou, jeho součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.

5. Žalovaná se k uvedenému jednání nedostavila, když soudu sdělila, že pečuje o tři malé děti a nemá zajištěno jejich hlídání. Zároveň uvedla, že žádá soud, aby věc projednal a rozhodl bez její přítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti žalované, přičemž žalobkyně při jednání navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání.

6. Soud přezkoumal, zda jsou splněny podmínky uvedené v § 153b o.s.ř., za nichž lze vydat rozsudek pro zmeškání. Přitom zjistil, že předvolání k jednání spolu s žalobou byly žalované doručovány do vlastních rukou více než deset dnů přede dnem, kdy se jednání mělo konat. V předvolání byla žalovaná o následcích nedostavení se k jednání poučena. Jedná se o řízení sporné ovládané zásadou dispoziční, a tedy o věc, v níž lze schválit smír a nedojde jím ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. Tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě se tudíž pokládají za nesporná.

7. Soud proto za nesporný považuje tento skutkový stav: právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 3. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem Smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 761 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru. Žalovaná se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a za uzavření Smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, se žalovaná zavázala uhradit v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do 3. 2. 2023. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Dnem následujícím po datu splatnosti poslední splátky, tj. 4. 2. 2023, tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná následně na dlužnou částku naposledy ještě uhradila dne 13. 1. 2025 částku ve výši 200 Kč, avšak celková dlužná částka ani poté nebyla zcela uhrazena a sestávala z jistiny úvěru 1 118,32 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 7,46 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 1 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 148,37 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 192,86 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalované ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k 3. 2. 2023, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 1 118,32 Kč od 4. 2. 2023 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve Smlouvě. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla z předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025, a to s účinností ke dni 10. 12. 2025. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalované na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou k úhradě, ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované.

8. Jelikož se žalovaná k prvnímu jednání ve věci nedostavila a zároveň soud písemně požádala, aby rozhodl v její nepřítomnosti a žalobkyně při jednání navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání, vyšel soud z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. , právnická osoba, ). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.

9. V posuzované věci se jedná o spor z titulu smlouvy o úvěru. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalované, jež jí vznikly z uvedeného titulu.

10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy žalovaná nehradila řádně dohodnuté splátky. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani přes upomínání a svůj dluh nesplnila ani poté, co došlo k jeho zesplatnění a k postoupení pohledávky na žalobkyni. Nároky žalobkyně jsou po právu. Dluh se stal splatným a žalované vznikla povinnost zaplatit nejen jistinu a úroky, ale rovněž poplatky za sjednané služby. Žalovaná je v prodlení s úhradou dluhu a výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu se zákonnou úpravou (nařízením vlády).

15. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 271,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, sepis žaloby) a tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a.t. a dále pak jeden úkon právní služby po 1 580 Kč dle § 7 a.t. (účast na jednání dne 4. 6. 2026) a jeden režijní paušál po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny advokáta a režijních paušálů (z částky 3 530 Kč) ve výši 741,30 Kč. Náklady řízení za podání žalobkyně označené jako doplnění žaloby (účtované jako úkon po 1 580 Kč a k tomu požadovaný režijní paušál 450 Kč), které soud obdržel, aniž by žalobkyni k tomu vyzýval, přičemž skutečnosti v podání mohly být již obsaženy v žalobě, soud nepřiznal (a nezahrnul do nákladů řízení žalobkyně). Uvedené náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobkyně.

16. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.