Okresní soud v Chomutově · Rozsudek

1 C 85/2026

č. j. 1 C 85/2026-68

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2026-06-11 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSCV:2026:1.C.85.2026.1

Citované zákony (9)

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Šustrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ: hodnota sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 27 781 Kč s příslušenstvím ( předmět sporu )

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 709 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 709 Kč od 22. 11. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení 27 781 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 781 Kč ve výši 12 % od 22.6.2025 do 21.11.2025 a z částky 12 072 Kč ve výši 11,5 % od 22. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 404,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala návrhem na vydání el. pl. rozkazu ze dne 27. 7. 2026 vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni 27 781 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12 % ročně z 27 781 Kč od 22.6.2025 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila následovně: Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným dle Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 se společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen , právnická osoba, ). , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 14. 12. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v původní výši 1 000 Kč, žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 21 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 21.6.2025. Žalovaný načerpaný úvěr od data splatnosti nesplatil a dostal se do prodlení, přičemž se zavázal při uzavření smlouvy uhradit smluvní úrok ve výši 6 781 Kč. Žalovaný tak měl uhradit 27 781 Kč sestávající z jistiny úvěru 21 000 Kč a smluvního úroku 6 781 Kč splatných nejpozději do 21.6.2025. Jistina úvěru byla poskytnuta na účet žalovaného č. , č. účtu, pod v.s. , var. symbol, . Právní předchůdce žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www., právnická osoba, .cz, na které si žalovaný dle své vlastní volby vybral dostupné parametry-výši požadovaného úvěru a termín splatnosti, vyplnil registrační formulář a uvedl své osobní údaje vč. svého tel.čísla, byl obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavřené Smlouvy. Potvrdil, že návrh smlouvy o úvěru přečetl, po přijetí platby žalovaný doplnil zbývající údaje mj. číslo OP, název banky, kde má účet a trvalé bydliště. Výzva před podáním žaloby k zaplacení byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému 18.11.2025, avšak k úhradě nedošlo.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný se k jednání, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil, zatímco žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy č. , hodnota, -32 soud zjistil, že byla uzavřena mezi , právnická osoba, a žalobkyní 12.12.2024.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky na čl. 50 soud zjistil, že dne 14.11.2025 , právnická osoba, sepsala dopis informující žalovaného o postoupení pohledávky žalobkyni.

6. Z výzvy k úhradě na čl. 51 soud zjistil, že dne 14.11.2025 právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení 30 437,71 Kč s upozorněním na možnost soudního vymáhání.

7. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě na čl. 15 soud zjistil, že , právnická osoba, vytvořilo informaci o předmětném úvěru, kdy dne 14.12.2024 byl na účet žalovaného poskytnut úvěr 1 000 Kč, dne 15.12.2024 v rámci navýšení úvěru poskytnuto 19 000 Kč, dne 17.1.2025 v rámci navýšení úvěru poskytnuto 500 Kč stejně jako dne 17.1.2025. Pokud jde o příchozí úhrady a jejich započtení, dne 13.1.2025 došla částka 5 455 Kč, z toho na jistinu 1 000 Kč a na úrok 4 455 Kč; dne 12.2.2025 došla částka 5 570 Kč, z toho na jistinu 1 000 Kč, na úrok 4 570 Kč; dne 14.3.2025 došlo 5 320 Kč, z toho na jistinu 950 Kč, na úrok 4 370 Kč; dne 12.4.2025 došlo 5 054 Kč, z toho na jistinu 1 041 Kč, na úrok 4 013 Kč a dne 25.8.2025 došlo 1 300 Kč, z toho na jistinu 1 300 Kč a na úrok 0 Kč. Celkem najsitinu plněno po zápočtu 5 291 Kč.

8. Z potvrdenie o podaji doporučenej zásielky na čl. 54 soud zjistil, že dne 18.11.2025 byla k poštovní přepravě předána doporučená listovní zásilka od právní zástupkyně žalobkyně pro žalovanou.

9. Ze smlouvy o úvěru na čl. 16-20 soud zjistil, že je z 14.12.2024, neobsahuje podpis žalované, který měl být učiněn za úvěrovanou stranu za pomoci jí zaslaného kódu. Dle smlouvy úvěrovaný získal možnost čerpat úvěr 1 000 Kč, výše minimální měsíční splátky 5 % výše jistiny + úrok přirostlý za předchozích 30 dnů, datum splatnosti minimální měsíční splátky každý 30.den ode dne načerpání úvěru do úplného splacení. Účet pro poskytnutí úvěru je , č. účtu, (účet žalovaného) s tím, že úvěr je poskytnut na dobu 12 měsíců.

10. Z dodatku č., hodnota, ke smlouvě o úvěru na čl. 48-49 sodu zjistil, že žalovaný získal možnost čerpat úvěr až do výše 19 500 Kč, celkem ke splacení ke dni splatnosti jde o částku 23 970 Kč, minimální počet měsíčních splátek je 11, úvěr poskytnut na dobu určitou v délce 12 měsíců, dodatek podepsán cestou kódu dne 17.1.2025.

11. Z dodatku č., hodnota, ke smlouvě o úvěru na čl. 52-53 soud zjistil, že žalovaný získal možnost čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč, celkem ke splacení ke dni splatnosti jde o částku 24 570 Kč, minimální počet měsíčních splátek je 11, úvěr poskytnut na dobu určitou v délce 12 měsíců, dodatek podepsán cestou kódu dne 17.1.2025.

12. Z výpisů z běžného účtu na čl. 55 soud zjistil, že z účtu vedeném u , právnická osoba, odešlo na účet žalovaného dne 14.12.2024 1 000 Kč, na čl. 55 p.v. . soud zjistil, že z účtu vedeném u , právnická osoba, odešlo na účet žalovaného dne 15.12.2024 19 000 Kč, na čl. 56 soud zjistil, že z účtu vedeném u , právnická osoba, odešlo na účet žalovaného dne 17.1.2025 500 Kč, na čl. 56 p.v. soud zjistil, že z účtu vedeném u , právnická osoba, odešlo na účet žalovaného dne 17.1.2025 500 Kč.

13. Z podacího lístku na čl. 10 soud zjistil, že dne 21.6.2025 bylo podáno doporučené psaní pro žalovanou od , právnická osoba, v podobě doručeného psaní.

14. Z výzvy k úhradě na čl. 11 soud zjistil, že , právnická osoba, dne 19.5.2025 vyzývá žalovaného k úhradě 4 946 Kč, což je dluh ke dni 19.5.2025.

15. Z Poslední možnosti dohody na úhradě na čl. 57 soud zjistil, že , právnická osoba, adresovalo žalovanému dopis z 21.6.2025, dle něhož žádají k úhradě 23933 Kč.

16. Soud provedl důkaz Dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě z 12.12.2024 na čl. 12-14.

17. Soud provedl důkaz Seznamem postoupení pohledávek na čl. 45-47, z něhož zjistil, že obsahuje i pohledávku žalovaného.

18. Ze sdělení z , právnická osoba, na čl. 62 soud zjistil, že účet č. , č. účtu, náležel v prosinci 2024 žalovanému a na tento účet od , právnická osoba, došlo 14.12.2024 1 000 Kč, dne 15.1.2.2024 19 000 Kč, 17.1.2025 500 Kč a 17.1.2025 500 Kč.

19. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně disponuje údaji žalovaného a dne 14.12.2024 z účtu vedeném u , právnická osoba, odeslala na účet žalovaného 1 000 Kč, dne 15.12.2024 19 000 Kč, dne 17.1.2025 500 Kč a dne 17.1.2025 500 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru a jejích tří dodatků. Dále bylo prokázáno, že pokud jde o příchozí úhrady od žalovaného a jejich započtení, dne 13.1.2025 došla částka 5 455 Kč, z toho na jistinu započteno 1 000 Kč a na úrok 4 455 Kč; dne 12.2.2025 došla částka 5 570 Kč, z toho na jistinu 1 000 Kč, na úrok 4 570 Kč; dne 14.3.2025 došlo 5 320 Kč, z toho na jistinu 950 Kč, na úrok 4 370 Kč; dne 12.4.2025 došlo 5 054 Kč, z toho na jistinu 1 041 Kč, na úrok 4 013 Kč a dne 25.8.2025 došlo 1 300 Kč, z toho na jistinu 1 300 Kč a na úrok 0 Kč. Celkem tak na jistinu úvěru plněno po zápočtu 5 291 Kč. Nebylo však prokázáno, že by se před poskytnutím uvedené částky zabývala případně společnost , právnická osoba, zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného. Dne 18. 11. 2025 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému doporučený dopis s výzvou k úhradě, přičemž třetím pracovním dnem po odeslání této výzvy byl dne 21. 11. 2025. Od následujícího dne, tj. od 22. 11. 2025 je s vrácením částky 15 709 Kč žalovaný žalobkyni v prodlení.

20. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti, když žalovaný sice uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu, obdržel od , právnická osoba, na svůj účet částku 21 000 Kč, na kterou částečně uhradil 5 291 Kč a zbývající část dluhu neuhradil ani poté, co byl vyzván právním zástupcem žalobkyně, tedy bezdůvodné obohacení nevrátil a s vydáním bezdůvodného obohacení (jak k tomuto posouzení dospěl soud) je v prodlení. Vzájemný vztah účastníků řízení je třeba vypořádat dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

25. Žalovaný obdržel 21 000 Kč na základě jí uzavřené smlouvy s žalobkyní. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

26. Žalobkyně neprokázala svá tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a zejména pak tvrzení o zkoumání jeho výdajové stránky před poskytnutím úvěru. Žalobkyně měla vycházet z posouzení příjmové a výdajové stránky, to nikterak nekonkretizovala, pouze obecně konstatovala a ničím ani nedoložila a neprokázala. Nebyly předloženy důkazy, z nichž by bylo mj. patrno, jaké má žalovaný měsíční výdaje a jak a zda je plní a jak je řeší. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobkyně vzdala možnosti být vyzvána k případnému dotvrzení a doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Z výše uvedeného nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, ), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

27. Jelikož však soud shledal spotřebitelskou smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného 21 000 Kč, žalovaný uhradil na jistině 5 291 Kč, takže k úhradě zbývá na jistině 15 709 Kč a je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť jemu bylo plněno bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Za kvalifikovanou výzvu k plnění soud považuje výzvu k úhradě z 18. 11. 2025, která byla dána na poštu dne 18. 11. 2025 a ve smyslu domněnky doby dojití upravené dle § 573 občanského zákoníku, tak došla do sféry žalovaného dne třetí pracovní den tj. 21. 11. 2025 a od 22. 11. 2025 je tak žalovaná v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobkyně od shora uvedeného dne rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě s ohledem na výše uvedené vyhověl, a to co do zbývající částky s příslušenstvím, jak jsou shora specifikováno, ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná a má dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, když žalobkyně zároveň doložila splnění podmínky dané ust. § 142a o.s.ř., tedy zaslání předžalobní upomínky. V daném případě náklady spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 390 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. z.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif(dále jen a.t.) ve znění od 1.1.2025 náleží odměna ve výši 400 Kč za tři úkony právní služby tj. 3x 400 Kč a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon, tedy 300 Kč. Náklady řízení na straně žalobkyně činí 2 890 Kč. V daném případě však k datu vyhlášení rozsudku požadovala žalobkyně 31 123,80 Kč, byla úspěšná co do 17 763,22 Kč(přiznaná částka do data vyhlášení rozsudku), tedy úspěch činil 57 %, neúspěch 43 %, takže rozdíl úspěchu a neúspěchu činil téměř 14 %, což z částky celkových nákladů 2 890 Kč činí 404,60 Kč.

29. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.