10 C 137/2015

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti,

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k pozemku parcelní [číslo] – trvalý travní porost v [katastrální uzemí] a k pozemku parcelní číslo st [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří v [katastrální uzemí], [územní celek], vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov, se zrušuje.

II. Pozemek parcelní [číslo] – trvalý travní porost a pozemek č. st [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek] u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov, se přikazují do výlučného vlastnictví žalované.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vypořádací podíl částku ve výši 570 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit na nákladech řízení vzniklých České republice na účet Okresního soudu v Chomutově částku ve výši 2 925 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit na nákladech řízení vzniklých České republice na účet Okresního soudu v Chomutově částku ve výši 2 925 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce podal dne 28. 12. 2015 u zdejšího soudu žalobu, ve které se domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví s žalovanou s odůvodněním, že jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí] a pozemku parcelní číslo St. [anonymizováno] v obci [obec] v [katastrální uzemí]. Podíly obou účastníků jsou shodné a podíl každého z nich na uvedených parcelách je ideální ½ vzhledem k celku. Na pozemku parc. číslo St. [anonymizováno] v obci [obec] v [katastrální uzemí] je postaven rodinný dům [adresa], který byl v době podání žaloby v zaniklém, ale dosud nevypořádaném společném jmění účastníků jako bývalých manželů. Pozemek parc. [číslo] byl užíván jako zahrada předmětného rodinného domu. V době podání žaloby tvrdil žalobce, že rodinný dům a zahradu udržuje sám a žalované je o své vlastní vůli neužívá a nikterak se nepodílí na nákladech na jejich údržbu a nepodílí se ani na nákladech na údržbu a opravu domu. Účastníkům se nepodařilo uzavřít dohodu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů ani dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a to pro rozdílné představy účastníků o výši vypořádacího podílu, když zaniklé společné jmění manželů je kromě výše uvedených nemovitostí tvořeno i dalšími položkami. Dle názoru žalobce nebylo reálné rozdělení pozemku možné vzhledem k tomu, že se na jednom z nich nachází stavba rodinného domu a druhý pozemek slouží jako zahrada k domu. Pozemek parc. [číslo] v obci [obec], v [katastrální uzemí] není možné reálně rozdělit tak, aby na každou vzniklou část byl přístup z veřejné cesty a zároveň, aby byla stavba rodinného domu nerušeně užívána. Žalobce zároveň podal žalobu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, ve které navrhoval, aby rodinný dům [adresa], pozemek [parcelní číslo] v obci [obec], v [katastrální uzemí] a stavby na parcele [číslo] v obci [obec], v [katastrální uzemí] byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví a viděl tedy jako optimální řešení, aby spoluvlastnictví účastníků k pozemku [parcelní číslo] v obci [obec], v [katastrální uzemí] a k pozemku parcelní číslo St. [anonymizováno] v obci [obec], v [katastrální uzemí] bylo zrušeno a aby oba pozemky byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce, který by byl zároveň zavázán vyplatit žalované vypořádací podíl určený soudem ve výši jedné poloviny obvyklé ceny nemovitostí zjištěných znaleckým posudkem. Žalovaná k žalobě uvedla, že považuje za nesporné, že mezi spoluvlastníky probíhá spor o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, kdy věc je u Okresního soudu v Chomutově vedena pod sp. zn. 28 C 219/2014. Učinila zároveň nesporným, že účastníci jsou spoluvlastníky žalobou specifikovaných pozemků, a že tento stav je nadále neudržitelný a je namístě spoluvlastnictví vypořádat. Žalovaná měla zájem o to nabýt vlastnictví domu postaveného na pozemku parcelní číslo St. [anonymizováno] do svého vlastnictví. Uvedla, že pozemky, které se staly předmětem žaloby, nabyli účastníci do spoluvlastnictví notářským zápisem ze dne [datum], kterým žalovaná převedla na žalobce formou darovací smlouvy podíl o velikosti ½ na pozemku parc. [číslo] ze kterého byl následně oddělen pozemek parc. č. St. [anonymizováno]. V průběhu roku 2017 se však žalobce vůči žalované a osobám jí blízkým dopustil jednání, pro které se žalovaná rozhodla odstoupit od darovací smlouvy a dar odvolat. Okamžikem doručení tohoto odvolání se žalobkyně opět stává vlastnicí pozemků, které jsou předmětem tohoto sporu. Žalovaná navrhla, aby s odkazem na skutečnost, že pro dosažení shody stavu zápisu v katastru nemovitostí a stavu faktického bude třeba podat určovací žalobu, soud řízení prozatím přerušil. Usnesením ze dne 18.5.2018 č.j. 10 C 137/2015-36 soud řízení ve smyslu ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 24 C 125/2018. Uvedené řízení o určení vlastnictví dotčených pozemků bylo skončeno právní mocí rozsudku ze dne 6.3.2020 č.j. 24 C 125/2018-138, ke dni 27.9.2021. Soud žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí pozemku parc. [číslo] pozemku parc. č. st. [anonymizováno], obou zapsaných na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm Chomutov, pro katastrální území a [územní celek], zamítl. Žalobce tak neztratil aktivní legitimaci vést nadále spor o vypořádání podílového spoluvlastnictví. V řízení bylo pokračováno dne 30.11.2021. Žalobce uvedl, že v důsledku toho, že v mezidobí došlo k vypořádání zaniklého společného jmění manželů tím způsobem, že dům byl přikázán do vlastnictví žalované a žalované bylo stanoveno vyplatit žalobci odpovídající vypořádací podíl, navrhl, aby oba pozemky připadly do vlastnictví žalované. Pokud se jednalo o to, že rozhodnutí o vypořádání zaniklého SJM není dosud v právní moci, uvedl žalobce, že se odvolal pouze co do výše vypořádacího podílu, ale způsob vypořádání akceptoval. Žalovaná se způsobem vypořádání souhlasila a sporná tak mezi účastníky byla pouze hodnota vypořádacího podílu. Skutkový stav byl zjištěn ze shodných vyjádření účastníků, rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 6. 3. 2020, č. j. 24 C 125/2018-138 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 7. 2021, č. j. 11 Co 172/2020-167, který nabyl právní moci dne 27. 9. 2021 a z dosud nepravomocného rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 29.4. 2021, č.j. 28 C 219/2014-331 spolu s opravným usnesením ze dne 20. 8. 2021 č. j. 28 C 219/2014-345 a znaleckého posudku [číslo] [celé jméno znalkyně] znalkyně v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí. Tak bylo zjištěno, že žalovaná se žalobou podanou dne 27. 4. 2018 k Okresnímu soudu v Chomutově domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že je výlučnou vlastnicí pozemku [parcelní číslo] a pozemku parcelní číslo st. [anonymizováno], obou zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov, pro katastrální území a [územní celek] s odůvodněním, že na základě darovací smlouvy z [datum] se stala vlastnicí pozemku parc. [číslo] přičemž podíl ve výši ideální jedné poloviny dne [datum] darovala žalobci. Z tohoto pozemku byl následně z důvodu výstavby rodinného domu vydělen pozemek parcelní číslo St. [anonymizováno]. Dům je součástí zaniklého společného jmění manželů, o jehož vypořádání byl u Okresního soudu v Chomutově veden spor pod sp. zn. 28 C 219/2014. Situace mezi účastníky byla velmi konfliktní a pro některé útoky žalobce proti osobám žalované blízkým se rozhodla dar odvolat, což učinila dopisem z [datum]. Okamžikem doručení tohoto dopisu dnem 23. 3. 2018 se tak žalovaná opět stala výlučnou vlastnicí předmětných pozemků, avšak jelikož žalobce na výzvu nikterak nereagoval, může dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí jen určovací žalobou. Spor o určení vlastnictví dotčených pozemků byl pravomocně ukončen dne 27.9.2021, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22.7.2021, č.j. 11 Co 172/2020-167, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 6.3.2020, č.j. 24 C 125/2018-138, že žaloba na určení, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí pozemku parc. [číslo] pozemku parc. č. st. [anonymizováno], obou zapsaných na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm Chomutov, pro katastrální území a [územní celek], se zamítá. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 29.4. 2021, č.j. 28 C 219/2014-331 soud mimo jiné zjistil, že ze zaniklého společného jmění manželů byl přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně rodinný dům [adresa] postavený na pozemku p. č. st. [anonymizováno] o výměře [anonymizováno] m², zastavěná plocha a nádvoří, zapsaný na LV [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov, dále pozemek [parcelní číslo] o výměře [anonymizováno] m² – ostatní plocha zapsaný na LV [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov. Ze shodného vyjádření účastníků soud zjistil, že žalobce souhlasí s tím, že žalovaná žádá vypořádat spoluvlastnictví tak, aby oba pozemky připadly do jejího vlastnictví. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalkyně] [číslo] soud zjistil, že obvyklá cena pozemku parcelní číslo st. [anonymizováno], vedeného v druhu pozemku jako zastavěná plocha a nádvoří, a pozemku [parcelní číslo], vedeného v druhu trvalý travní porost, vše zapsáno na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek] u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov, stanovená na základě provedené analýzy s použitím metod pro odhad obvyklé ceny (tržní hodnoty) činí ke dni ocenění 25. května 2022 celkem částku 1 140 000 Kč. Na základě shora zjištěného skutkového stavu a uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 1140 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, v účinném znění (dále také jen,,o. z.“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odstavce 2 téhož ustanovení může každý ze spoluvlastníků kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle ust. § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle ust. § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odstavce 2 téhož ustanovení však rozdělení věci nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích. Podle ust. § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. V projednávaném případě mezi stranami nedošlo k dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a žalobce využil možnosti dané v ust. § 1143 o.z. na jeho zrušení soudem, neboť jej ve smyslu § 1140 odst. 1 o. z. nelze nutit, aby ve spoluvlastnictví setrvával. Vzhledem k tomu, že žalovaná sama od počátku se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví vyslovila souhlas, soud podílové spoluvlastnictví účastníků zrušil. Soud se proto dále zabýval tím, jaký způsob vypořádání účastníků zrušeného podílového spoluvlastnictví zvolit. Občanský zákoník preferuje rozdělení věci (§ 1144 o. z.), a až není-li tento způsob vypořádání možný, lze rozhodnout o přikázání věci některému ze spoluvlastníků, případně o prodeji ve veřejné dražbě (§ 1147 o. z.). Otázku reálného rozdělení věci je nutno posuzovat v limitech ustanovení § 1144 odst. 1 o. z., tedy že při rozdělení věci nesmí dojít ke snížení její hodnoty. V projednávaném případě se jedná o zastavěnou plochu a nádvoří a trvalý travní porost užívaný jako zahrada u rodinného domu. Zde je třeba konstatovat, že pozemek, na němž je postaven rodinný dům tvoří s ním funkční celek, který by rozdělením postrádal rozumné a praktické uspořádání, pokud dům rozdělován býti nemůže. Zahrada užívaná jako k domu náležející relaxační plocha rovněž nemůže být rozdělena, aby bylo možné z obou oddělených částí zajistit přístup z veřejné cesty a zároveň nedošlo k narušení pokojného užívání stavby rodinného domu. V úvahu tak přicházelo předmětné nemovitosti přikázat do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků. V projednávaném případě o výlučné vlastnictví předmětných nemovitostí projevila zájem žalovaná, neboť jí byl ze zaniklého společného jmění manželů přikázán do výlučného vlastnictví právě rodinný dům na pozemku parc. č. st. [anonymizováno]. Žalobce s uvedeným způsobem vypořádání souhlasil. Obvyklá cena předmětných nemovitostí byla stanovena znaleckým posudkem znalkyně [celé jméno znalkyně] [číslo] ze dne 13.7.2022, k datu ocenění 25.5.2022, ze kterého soud z výše uvedených důvodů zcela vycházel, na celkem 1 140 000Kč, tudíž podílu žalobce o velikosti ideální ½ odpovídá cena 570 000Kč. Skutečnost, že do rozhodnutí soudu o hodnotě vypořádacího podílu od data ocenění pozemků znaleckým posudkem uplynuly tři měsíce, nepovažoval soud za vadu řízení, která by hodnotu vypořádacího podílu významně ovlivnila. Ze všech vyložených důvodů soud podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem zrušil a přikázal je do výlučného vlastnictví žalované, a to za její současné povinnosti vyplatit žalobci přiměřenou náhradu ve výši 570 000Kč Lhůtu k plnění soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. vzhledem k výši vypořádacího podílu a nutnosti získat prostředky pravděpodobně od třetích osob, stanovil v delší lhůtě jednoho měsíce. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě soud vynaložil na znalečném za zpracování znaleckého posudku k určení obvyklé ceny celkem částku ve výši 5 850Kč a uložil každému z účastníků zaplatit státu polovinu této celkové částky. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 151 odst. 1, o.s.ř. podle kterého o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou. Řízení o vypořádání spoluvlastnictví má zvláštní povahu, neboť jde o tzv. iudicium duplex, tj. o řízení, které může být zahájeno k návrhu kteréhokoliv ze spoluvlastníků a účastníci řízení tak jsou ve svých procesních rolích zaměnitelní bez ohledu na jejich formální označení, které odpovídá procesním předpisům. Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vychází ze zásady, že žádný ze spoluvlastníků nesmí být nucen ve spoluvlastnictví setrvávat a každý z nich se může obrátit na soud, nedohodnou-li se o zrušení spoluvlastnictví a způsobu jeho vypořádání mezi sebou. Z toho také plyne, že by žádný ze spoluvlastníků neměl být sankcionován za to, že vznesl návrh na zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání konkrétním způsobem, i když soud takový jeho návrh neakceptoval. To vše s výjimkou šikanózního výkonu práva. Soud v daném případě ani návrhem na vypořádání vázán není, ale je vázán pouze zákonným pořadím jednotlivých možností jeho vypořádání (rozdělení věci, přikázání věci, prodej věci). Volba konkrétního způsobu vypořádání je výsledkem dokazování a úvahy soudu. Spoluvlastník svůj návrh může v řízení sdělit i nemusí, může jej změnit nebo na něm setrvat, vše bez toho, že by se v daném případě jednalo o změnu žaloby. Stejně tomu bylo i v daném případě. Žalobce požadoval spoluvlastnictví zrušit a nemovitosti přikázat do svého vlastnictví, posléze však, co znal výsledky řízení o vypořádání společného jmění manželů, kdy rodinný dům postavený na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] byl přikázán žalované, svůj návrh změnil a navrhoval přikázání obou pozemků do vlastnictví žalované s tím, že jemu bude vyplacen vypořádací podíl odpovídající ideální ½ obou nemovitostí. Této povaze řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví by pak mělo odpovídat i rozhodnutí o nákladech řízení. Pokud by měl soud rozhodovat dle zásady úspěchu ve věci ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., pak by plný úspěch ve věci byl dán jen tehdy, pokud soud návrh na zrušení spoluvlastnictví z důvodů uvedených v § 1140 odst. 2, věta druhá obč. zák., zamítne. Podle judikatury Ústavního soudu nelze odvozovat procesní úspěch účastníka od výsledného způsobu vypořádání, neboť teprve ve fázi rozhodování o způsobu vypořádání zrušeného spoluvlastnictví se naplno projeví povaha řízení iudicium duplex. Výsledkem řízení je, že obě strany odcházejí od soudu po finanční stránce se stejnou majetkovou hodnotou bez ohledu na jejich procesní aktivity v průběhu řízení. Ani odmítání konkrétního způsobu vypořádání v tomto ohledu nemůže mít vliv na úspěch ve věci, jestliže vlastnické právo je chráněno (čl. 11 odst. 1 Listiny). V dalším soud odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 5.4.2022 pod sp. zn.

IV. ÚS 404/22. Z uvedeného vyplývá, že charakteru řízení typu iudicium duplex odpovídá a nejlépe jej vystihuje aplikace ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Ze všech shora uvedených důvodů soud neshledal, že by v daném případě nastaly okolnosti, které by použití tohoto ustanovení vylučovaly a nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.