12 C 162/2016

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gordanou Křivosudskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení poplatků z prodlení a úroků z prodlení ve výši 37 942 Kč

I. Co do poplatků z prodlení ve výši 36 192 Kč, co do 8,05% úroků z prodlení ročně z částky 4 915 Kč za den 8.11.2013 a co do 8,05% úroku z prodlení ročně z částky 4 915 Kč od 14.4.2018 do zaplacení se podle § 96 odst. 2 obč. soudního řádu řízení zastavuje, neboť v tomto rozsahu vzala žalobkyně žalobu zpět s výslovným souhlasem žalovaného.

II. Žaloba o zaplacení 8,05% úroku z prodlení ročně z částky 4 915 Kč od 9.11.2013 do 13.4.2018 celkem ve výši 1 750 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu 23. 3. 2016 se žalobkyně na žalovaném původně domáhala zaplacení 10 546 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2 a půl promile denně, nejméně však 25 Kč za každý započatý měsíc prodlení z částky: 2 345 Kč od 31. 3. 2013 do 30. 4. 2013, z částky 4 690 Kč od 1. 5. 2013 do 30. 5. 2013, z částky 7 035 Kč od 31. 5. 2013 do 30. 6. 2013, z částky 9 380 Kč od 1. 7. 2013 do 30. 7. 2013, z částky 11 725 Kč od 31. 7. 2013 do 30. 8. 2013, z částky 14 070 Kč od 31. 8. 2013 do 30. 9. 2013, z částky 16 413 Kč od 1. 10. 2013 do 28. 4. 2015, z částky 14 546 Kč od 29. 4. 2015 do 28. 7. 2015, z částky 10 546 Kč od 29. 7. 2015 do zaplacení s odůvodněním, že dne 30. 10. 2008 bylo vydáno osvědčení o přechodu nájmu na žalovaného, který neplnil své povinnosti, proto 2. 10. 2012 byla schválena výpověď z nájmu bytu. Nová nájemní smlouva byla žalovanému vydána na dobu půl roku dne 28. 1. 2013, žalovaný předal správci byt až 27. 9. 2013. Podle evidenčního listu ze dne 5. 9. 2012 byl povinen od října 2012 platit za služby spojené s užíváním bytu 3 049 Kč vždy do posledního dne v měsíci. Žalovaný tyto úhrady neplatil za dobu od března do září 2013 a vznikl mu dluh 16 413 Kč. Za období od ledna do září 2013 měl žalovaný dle vyúčtování služeb ze dne 3.4.2014 přeplatek ve výši 4 930 Kč, který byl splatný do 31. 7. 2014. Vyúčtování bylo žalovanému zasláno ale zásilku si nepřevzal, takže se vrátila žalobkyni. O zaplacení byl žalovaný upomenut písemně 25. 10. 2013, zásilku si nepřevzal a tato se vrátila s tím, že nemá schránku. Dne 28. 1. 2015 žalovaný dluh uznal, podepsal uznání dluhu, kde se zavázal dluh uhradit nejpozději do 28. 2. 2016. Žalovaný uhradil 2 splátky, a to 29. 4. 2015 částku 1 867 Kč a dne 29. 7. 2015 částku 4 000 Kč.

2. Podáním doručeným soudu 15. 2. 2017, doplnila žalobkyně, že byl žalovaný nájemcem bytové jednotky pouze do 28. 7. 2013 a od 29. 7. 2013 užíval bytovou jednotku bez právního důvodu. Proto je povinen vydat to, oč se užíváním bytu bez právního důvodu obohatil za dobu od 29. 7. 2013 do 27. 9. 2013. Žalobkyně proto vzala zpět částečně žalobu o zaplacení poplatku z prodlení ve výši 2 a půl promile denně nejméně však 25 Kč za každý započatý měsíc prodlení od 29. 7. 2013 do zaplacení. Žalobkyně proto za dobu od 1. 3. 2013 do 28. 7. 2013 požadovala zaplacení 5 631 Kč, tj. od března do června 2013 měsíčně 2 345 Kč, za 28 dnů července 2013 částku 2 118 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2 a půl promile denně, nejméně však 25 Kč za každý započatý měsíc prodlení z částky 2 345 Kč od 31. 3. 2013 do 30. 4. 2013 4 690 Kč od 1. 5. 2013 do 30. 5. 2013 7 035 Kč od 31. 5. 2013 do 30. 6. 2013 9 380 Kč od 1. 7. 2013 do 30. 7. 2013 11 498 Kč od 31. 7. 2013 do 28. 4. 2015 (to je část července 2013) 9 631 Kč od 29. 4. 2015 do 28. 7. 2015 (po zaplacení splátky 1 867 Kč 5 631 Kč od 29. 7. 2015 do zaplacení (po zaplacení splátky 4 000 Kč) a dále částku 4 915 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 915 Kč od 8. 1. 2013 do zaplacení s tím, že přeplatek vyúčtování služeb ve výši 4 930 Kč použila na ponížení jednotlivých záloh na služby, a to ve výši 704 Kč za měsíce březen až srpen 2013 na částku 706 Kč za měsíc září 2013.

3. Ve svém vyjádření k žalobě sdělil žalovaný, že si není vědom žádných svých závazků vůči žalobkyni, neboť považoval všechny své závazky za vypořádané, jak bylo sděleno při poslední návštěvě žalobkyně.

4. Podáním doručeným soudu 13. 4. 2018 sdělila žalobkyně, že jí žalovaný 11. 4. 2018 uhradil jistinu ve výši 10 546 Kč a náklady řízení ve výši 1 600 Kč, proto vzala co do částky 10 546 Kč a pro náklady řízení žalobu zpět a trvala nadále na zaplacení příslušenství celkem ve výši 37 942 Kč, představující poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile denně, nejméně však 25 Kč za každý započatý měsíc prodlení z částky 2 345 Kč od 31. 3. 2013 do 30. 4. 2013 4 690 Kč od 1. 5. 2013 do 30. 5. 2013 7 035 Kč od 31. 5. 2013 do 30. 6. 2013 9 380 Kč od 1. 7. 2013 do 30. 7. 2013 11 498 Kč od 31. 7. 2013 do 28. 4. 2015 9 631 Kč od 29. 4. 2015 do 28. 7. 2015 (po zaplacení splátky 1 867 Kč 5 631 Kč od 29. 7. 2015 do zaplacení (po zaplacení splátky 4 000 Kč) a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 915 Kč od 8. 11. 2013 do zaplacení, respektive do 13. 4. 2018.

5. Usnesením ze dne 2.6.2021, čj. 12 C 162/2016-38 soud nejdříve připustil změnu žaloby, kterou se žalobkyně na žalovaném namísto částky 10 546 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2 a půl promile denně, nejméně však 25 Kč za každý započatý měsíc prodlení z částky 2 345 Kč od 31. 3. 2013 do 30. 4. 2013 4 690 Kč od 1. 5. 2013 do 30. 5. 2013 7 035 Kč od 31. 5. 2013 do 30. 6. 2013 9 380 Kč od 1. 7. 2013 do 30. 7. 2013 11 725 Kč od 31. 7. 2013 do 30. 8. 2013 14 070 Kč od 31. 8. 2013 do 30. 9. 2013 16 413 Kč od 1. 10. 2013 do 28. 4. 2015 14 546 Kč od 29. 4. 2015 do 28. 7. 2015 10 546 Kč od 29. 7. 2015 do zaplacení domáhala zaplacení 10 546 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2 a půl promile denně, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení z částky 2 345 Kč od 31. 3. 2013 do 30. 4. 2013 4 690 Kč od 1. 5. 2013 do 30. 5. 2013 7 035 Kč od 31. 5. 2013 do 30. 6. 2013 9 380 Kč od 1. 7. 2013 do 30. 7. 2013 11 498 Kč od 31. 7. 2013 do 28. 4. 2015 9 631 Kč od 29. 4. 2015 do 28. 7. 2015 5 631 Kč od 29. 7. 2015 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 915 Kč od 8. 11. 2013 do zaplacení se podle § 95 odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, připouští.

6. Následně soud chronologicky usnesením ze dne 9. 6. 2021, č. j. 12 C 162/2016-43 zastavil řízení co do částky 10 546 Kč, a co do poplatku z prodlení ve výši 2 a půl promile denně nejméně však 25 Kč za každý započatý měsíc prodlení od 29. 7. 2013 zaplacení podle § 96 odst. 1 o. s. ř. a dále připustil změnu žaloby, kterou se žalobkyně namísto zaplacení 10 546 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile denně, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení z částky 2 345 Kč od 31. 3. 2013 do 30. 4. 2013, z částky 4 690 Kč od 1. 5. 2013 do 30. 5. 2013, z částky 7 035 Kč od 31. 5. 2013 do 30. 6. 2013, z částky 9 380 Kč od 1. 7. 2013 do 30. 7. 2013, z částky 11 498 Kč od 31. 7. 2013 do 28. 4. 2015, z částky 9 631 Kč od 29. 4. 2015 do 28. 7. 2015, z částky 5 631 Kč od 29. 7. 2015 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 915 Kč od 8. 11. 2013 do zaplacení domáhala na žalovaném zaplacení částky 37 942 Kč. Částka ve výši 37 942 Kč představovala poplatky z prodlení ve výši 2,5 promile denně, nejméně však 25 Kč za každý započatý měsíc prodlení z částky 2 345 Kč od 31. 3. 2013 do 30. 4. 2013 4 690 Kč od 1. 5. 2013 do 30. 5. 2013 7 035 Kč od 31. 5. 2013 do 30. 6. 2013 9 380 Kč od 1. 7. 2013 do 30. 7. 2013 11 498 Kč od 31. 7. 2013 do 28. 4. 2015 9 631 Kč od 29. 4. 2015 do 28. 7. 2015 5 631 Kč od 29. 7. 2015 do 11.4.2018 a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 915 Kč od 8. 11. 2013 do 13. 4. 2018.

7. Jako účastník řízení trvala žalobkyně na zaplacení částky ve výši 37 942 Kč představující nezaplacené poplatky z prodlení a úroky z prodlení a důvod, pro který požadovala zaplatit zálohy za služby spojená s užíváním bytu za rok 2013, když jí byl současně znám výsledek vyúčtování za rok 2013, který skončil přeplatkem a kdy s ním jako s přeplatkem nakládala bez ohledů na judikáty Nejvyššího soudu uvedla, že v roce 2016, ze kterého je žaloba, to byla běžná praxe, že se požadovali neuhrazené zálohy. Žalovanému doručili vyúčtování za rok 2013, kde byl uveden fiktivní přeplatek, který se skládal z předepsaných záloh a kde byl proveden výpočet proti zaplaceným zálohám; opravné zúčtování žalovanému nebylo doručeno. Následně, v průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět co do poplatků z prodlení z důvodu, že se v případě žalovaného jednalo pouze o bezdůvodné obohacení a trvala na zaplacení úroku z prodlení z částky 4 915 Kč od 8. 11. 2013 do 13. 4. 2018 celkem ve výši 1 750 Kč.

8. Žalovaný jako účastník řízení uvedl že, pokud bude muset něco zaplatit, že to zaplatí.

9. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, tj. poplatků z prodlení vypočtených žalobkyní ve výši 36 192 Kč, co do 8,05% úroků z prodlení ročně z částky 4 915 Kč za den 8.11.2013 a co do 8,05% úroku z prodlení ročně z částky 4 915 Kč od 14.4.2018 do zaplacení soud řízení podle § 96 odst. 2 obč. soudního řádu řízení zastavil (výrok I. rozsudku).

10. Protože žalobkyně trvala na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 915 Kč od 9. 11. 2013 do 13. 4. 2018 ve výši 1 750 Kč bylo třeba, aby se soud zabýval písemnými důkazy, zda žalobkyni svědčí právo na zaplacení této částky. <b>Z důkazů soud zjistil následující skutkový stav:</b> 11. Z internetové informace o pozemku zjistil soud, že na LV [číslo] je ke dni 22. 3. 2016 zapsáno k budově [adresa] ulice [ulice] v [obec] vlastnické právo žalobce.

12. Mezi účastníky bylo shodné a nesporné a Osvědčením [územní celek] ze dne 30. 10. 2008 vzal soud za prokázané, že na žalovaného přešel nájem bytu [číslo] o velikosti kuchyně a dvou pokojů v domě [adresa] v [obec], ulice [ulice], neboť bydlel ve společné domácnosti se svými rodiči, kteří ukončili nájem a odstěhovali se.

13. Mezi účastníky bylo shodné a nesporné, že žalovaný neplnil řádně své povinnosti nájemníka a že proto představenstvo žalobkyně rozhodlo a vypovědělo žalovanému nájem uvedeného bytu dne 3. 10. 2012 a že písemnou výpověď z nájmu bytu žalovaný obdržel 2. 10. 2012, jak bylo zjištěno z dodejky.

14. Mezi účastníky byla rovněž shodné a nesporné a smlouvou o nájmu bytu tak soud za prokázané, že žalobkyně s žalovaným dne 28. 1. 2013 na shora uvedený byt uzavřela smlouvu, ve které žalovanému znovu přenechala uvedený byt do nájmu, a to na dobu určitou, v délce půl roku, počínaje dnem 28. 1. 2013. Zjištěno byla z uvedené smlouvy, že nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu byl žalovaný dle článku V. smlouvy povinen platit měsíčně na účet zde uvedený,vždy do 30. dne v měsíci, za který se platí nájemné. Zálohy za služby spojené s užíváním bytu měl stanovit správce bytového fondu.

15. Přestože dle nájemní smlouvy nájem bytu trval jen do 28. 7. 2013, žalovaný teprve dne 27. 9. 2013 byt předal správci, jak vyplývá ze zápisu o převzetí bytu ze dne 27. 9. 2013.

16. Podle evidenčního listu vyhotoveného pravděpodobně správcem žalobkyně [právnická osoba] s.r.o. [obec] ze dne 5. 9. 2012 byl žalovaný povinen za služby spojené s užíváním předmětného bytu platit měsíčně částku 3 049 Kč od října 2012. Zjištěno bylo z doručenky, že evidenční list byl žalovanému doručen 10. 9. 2012.

17. Z vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním předmětného bytu za období od 1. 1. 2013 do 30. 9. 2013 vypracovaného správcem žalobkyně [právnická osoba] s.r.o. [obec], se sídlem [adresa], skutečné náklady byly ve výši 21 710 Kč, a přestože správce uvedl, že„ výsledek služby“ činí 15 790 Kč, vyčíslil zde žalovanému přeplatek ve výši 4 930 Kč s tím, že přeplatek obdrží do 31. 7. 2014 poštovní poukázkou.

18. Výzvou ze dne 25. 10. 2013 správce žalobce [právnická osoba] s.r.o. [obec] vyzval žalovaného o zaplacení částky 37 622 Kč, z toho částka ve výši 21 343 Kč byla vypočtena jako dluh na zálohách na služby za dobu od března do září 2013. Výzva, kterou správce doručoval žalovanému na adresu [adresa žalovaného], že na uvedené adrese si adresát neznámý, nemá zvonek 19. Podle výpisu z účtu nájemného a služeb vypracovaného správcem žalobkyně ze dne 22. 8. 2014 žalovaný v době od března do září 2013 měsíčně ve výši 3 049 Kč zálohy na služby neplatil a„ dluh“ na zálohách vyčíslil částkou 16 413 Kč, tj. po odečtení přeplatku ve výši 4 930 Kč.

20. V písemnosti nazvané„ uznání dluhu“ podepsané žalovaným, žalovaný„ uznal“ dluh ve výši 16 413 Kč představující jistinu, včetně poplatku z prodlení, jehož důvodem je nezaplacení služeb za dobu od března do září 2013 v bytě [číslo] v domě [adresa] v [obec], ulice [anonymizováno]. Dluh, tedy jistinu ve výši 16 413 Kč a poplatek z prodlení se zavázal uhradit nejpozději do 28. 2. 2016 hotově v sídle společnosti žalobce. Podepsal, že si je vědom svého prodlení s úhradou závazku a uznal právo věřitele na zaplacení jistiny s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile denně, nejméně však 25 Kč za každý započatý měsíc z částek a za dobu, které jsou zde uvedeny s tím, že budou v kapitalizované podobě vyčísleny věřitelem po zaplacení jistiny.

21. Prokázána byla příjmovými pokladními doklady žalobce, že dne 29. 4. 2015 zaplatil žalovaný žalobkyni částku 4 000 Kč, která na doklad připsala, že na služby za rok 2013 použije částku 1 767 Kč a dne 29. 7. 2015 zaplatil žalobkyni částku 4 000 Kč, která na doklad připsala, že částku použije na zaplacení části služeb za rok 2013.

22. Z příjmového pokladního dokladu žalobkyně ze dne 11. 4. 2018 soud zjistil žalovaný žalobkyni zaplatil částku 12 146 Kč, která na doklad připsala, že částku použije k zaplacení jistiny ve výši 10 546 Kč, nákladů řízení ve výši 1 600 Kč k č. j. 12 C 162/2016. <b>Po zhodnocení výše uvedených důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech má soud po skutkové stránce prokázáno následující:</b> 23. Shodnými a nespornými tvrzeními účastníků, informací o pozemku, osvědčením o přechodu nájmu bytu, smlouvou o nájmu bytu, výpovědí z nájmu bytu, zápisem o převzetí bytu a evidenčním listem vzal soud za prokázané, že na žalovaného ke dni 30. 10. 2008 přešel po rodičích, s nimiž žil ve společné domácnosti nájem k bytu [číslo] o velikosti 1 + 2 v domě [adresa] v [obec], ulice [ulice] a že vzhledem k tomu, že žalovaný řádně neplnil své povinnosti nájemníka vypověděla žalobkyně žalovanému nájem tohoto bytu 2. 10. 2012, aby krátce poté dne 28. 1. 2013 s žalovaným uzavřela nájemní smlouvou, kterou mu uvedený byt přenechala do nájmu na dobu určitou, od 28. 1. 2013 do 28. 7. 2013. Shodnými a nespornými tvrzeními účastníků a uvedenou nájemní smlouvou má soud rovněž za prokázané, že žalovaný byl povinen platit nájemné, včetně záloh na služby vždy do 30. dne v měsíci, za který se nájemné platí. Prokázáno bylo evidenčním listem, že již od října 2012 byl žalovaný povinen platit mimo nájemného, zálohy na služby ve výši 3 049 Kč. Přestože nájem bytu trval jen do 28. 7. 2013, prokázáno bylo zápisem, že žalovaný byt předal až dne 27. 9. 2013. Přestože žalobkyně tvrdila, že žalovaný zálohy na služby od března do září 2013 neplatil, prokázáno bylo právě vyúčtováním záloh na služby za období od ledna do 30. 9. 2013, že za uvedené období správce žalobkyně vyúčtoval žalovanému přeplatek na zálohách ve výši 4 930 Kč bez zřetele k tomu, že zde současně vyčíslil výsledek služby ve výši 15 790 Kč. Skutečnost, že správce žalobkyně považoval částku ve výši 4 930 Kč za přeplatek pak prokázal nejen výpis z účtu nájemného a služeb vedeného správcem žalobkyně, ve kterém s touto částkou jako s přeplatkem zachází, když částku ve výši 4 930 Kč odečetl od dluhu na nájemném a na zálohách, ale rovněž v samotné žalobě tuto částku označuje jako přeplatek z vyúčtování. Prokázáno bylo, že žalovaný svůj dluh, tj. jistinu a poplatky z prodlení ve výši 2 a půl promile denně nejméně 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení ve výši 16 413 Kč uznal a zavázal se jej uhradit nejpozději do 28. 2. 2016. Rovněž bylo prokázáno příjmovými pokladními doklady vyhotovenými žalobkyní, že žalovaný zaplatil žalobkyni dne 29. 4. 2015 částku 1 867 Kč, dne 29. 7. 2015 částku 4 000 Kč, dne 11. 4. 2018 zaplatil žalobkyni částku 10 546 Kč. Žalobkyně započetla uvedené částky na zaplacení jistiny a na„ dlužné“ zálohy na služby za rok 2013 bez zřetele k tomu, že již 3. 4. 2014 jí byl znám výsledek vyúčtování záloh na služby.

24. Dle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

25. Dle § 685 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 („ ObčZ“), nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné byt do užívání, a to na dobu určitou, nebo bez určení doby užívání.

26. Dle § 686 odst. 1 ObčZ nájemní smlouva musí obsahovat označení bytu, jeho příslušenství, rozsah jejich užívání a způsob výpočtu nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu nebo jejich výši. Nájemní smlouva musí mít písemnou formu.

27. Dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění účinném do 31. 12. 2015, dostane-li se poskytovatel nebo příjemce služeb do prodlení s peněžitým plněním podle tohoto zákona, které přesahuje 5 dnů ode dne jeho splatnosti, je povinen zaplatit druhé smluvní straně poplatek z prodlení. Výše poplatku z prodlení činí za každý den prodlení 1 promile dlužné částky, nejméně však 10 Kč za každý, i započatý měsíc prodlení.

28. Podle § 122 odst. 2, 3 občanského zákoníku číslo 40/1964 Sb. ve znění do 31. 12. 2013 konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty na jeho poslední den. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

29. Žalovaný byl v době trvání nájemního vztahu povinen platit zálohy na služby ve výši 3 049 Kč měsíčně vždy do 30. dne v měsíci, za který se platily. Pokud poslední den lhůty připadl na sobotu, neděli nebo na svátek byl povinen zálohy zaplatit nejblíže následující pracovní den (§ 122 odst. 3 obr. zák.). Žalobkyně podala žalobu dne 23. 3. 2016, tedy v době, kdy jí byl již znám výsledek vyúčtování těchto záloh ze dne 3. 4. 2014 a přestože toto vyúčtování skončilo přeplatkem ve výši 4 930 Kč a jako s přeplatkem s ním nakládala, tak v žalobě požadovala znovu zaplacení záloh na služby za dobu od 1. 3. 2013 do 27. 9. 2013, tj. do doby, kdy žalovaný odevzdal byt správci a následně od 1. 3. 2013 do 28. 7. 2013 vyplývající z nájmu bytu a od 29. 7. 2013 do 27. 9. 2013 jako bezdůvodné obohacení. Přeplatek uvedeného vyúčtování použila žalobkyně na ponížení požadovaných jednotlivých záloh na služby měsíčně o částku 704 Kč za měsíce březen až srpen 2013 a o částku 706 Kč za září 2013. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1977/2015„ pronajímatel má právo na poplatek z prodlení poté, co se nájemce dostane do prodlení s placením úhrady za plnění spojená s užíváním bytu (služeb), pokud uvedené nesplní ani v dodatečné lhůtě pěti dnů, ale to pouze za předpokladu, že mu je ze strany pronajímatele bytu předloženo po skončení nájmu řádné vyúčtování poskytnutých služeb. O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti, je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002). Nájemce bytu nemůže být v prodlení s placením nedoplatku za služby mu poskytnuté v souvislosti s užíváním bytu, dokud mu není ze strany pronajímatele bytu předloženo řádné vyúčtování poskytnutých služeb.

30. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému nebylo žalobkyní předloženo řádné vyúčtování úhrad za plnění spojená s užíváním bytu, tj. vyúčtování konkrétní výše nedoplatku se specifikací, za které konkrétní měsíce a kolik žalovaný dluží, a jaká je výše úhrady služeb za měsíc a výše měsíčního nedoplatku, a odkdy, dokdy, z jaké částky je požadován poplatek z prodlení a kterým okamžikem mělo k prodlení dojít. Pokud žalovaný v období od března do odevzdání bytu zálohy za služby neplatil a ve skutečnosti dlužil na těchto zálohách 15 790 Kč, kdy tato částka představuje rozdíl mezi skutečnými náklady a skutečně zaplacenými zálohami (nikoliv předepsanými zálohami) a tato částka jako nedoplatek nebyla vyúčtována jako nedoplatek ve vyúčtování za rok 2013 a nebyla obsažena ani v žalobě spolu s náležitostmi shora uvedenými, nemohl se nedoplatek úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu stát splatným a žalovaný se nemohl dostat do prodlení a žalobkyně jej nemůže požadovat po žalovaném. Ostatně, jak již bylo uvedeno, žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný měl přeplatek a jako s přeplatkem s ním zacházela. Pokud však žalovaný dlužil žalobkyni splatné zálohy na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu, vznikl jí ve smyslu § 517 odst. 2 ve spojení s § 697 občanského zákoníku nárok na poplatek z prodlení z těchto dlužných záloh za dobu od jejich splatnosti do doby, kdy byly zaplaceny, popřípadě kdy měla žalobkyně provést jejich vyúčtování podle nájemní smlouvy. Zaplacení samotných záloh, jak vyplývá z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1977/2015, se žalobkyně již po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování, domáhat nemůže, ale do té doby vzniklý nárok na poplatek z prodlení z těchto záloh jí nezanikl. Uvedené znamená, že žalobkyně v době podání žaloby po provedeném vyúčtování služeb za rok 2013 již na žalovaném nemohla požadovat zaplacení záloh na služby, mohla však na žalovaném požadovat zaplacení poplatků z prodlení z těchto dlužných záloh za dobu od jejich splatnosti, a to až do doby, kdy provedla vyúčtování, popřípadě do jejich zaplacení. Zálohy za období od března do září 2013 (správně následně požadované žalobkyní od 29. 7. 2013 do 27. 9. 2013 jako bezdůvodné obohacení) byly splatné vždy do 30. dne měsíce, za který se platily; žalovaný zálohy ve stanovené lhůtě nezaplatil ani do pěti dnů po jejich splatnosti, byl povinen ode dne, následujícího po jejich splatnosti zaplatit žalobkyně poplatek z prodlení. Žalobkyně již v žalobě nesprávně tyto poplatky z prodlení stanovila ve výši 2,5 promile denně, nejméně však 25 Kč za každý započatý měsíc prodlení, zatímco v uvedené době činil poplatek z prodlení ve výši 1 ‰ denně, nejméně však 10 Kč za každý i započatý měsíc prodlení. Žalovaný neplatil zálohy ve výši 3 049 Kč měsíčně od března do září 2013, které však žalobkyně ponížila o fiktivní přeplatek a poplatek z prodlení tak požadovala ze snížené zálohy ve výši 2 345 Kč.

31. Přestože žalobkyně vzala zpět žalobu, pokud jde poplatky z prodlení, je na tomto místě třeba provést jejich výpočet ve znění připuštěné změny při jednání dne 9.6.2021 ještě před jejich vzetím zpět, neboť z výpočtu vyplyne, že žalovaný žalobkyni poplatky z prodlení uhradil ještě před podáním žaloby.

32. Výpočet poplatku z prodlení ve výši 1 promile denně nejméně však 10 Kč za každý i započatý měsíc prodlení ve znění změny žaloby, kterou soud připustil při jednání dne 9. 6. 2021 je následující z částky: 2 345 Kč od 2. 4. 2013 do 30. 4. 2013 = 65,66 Kč (§ 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.) 4 690 Kč od 1. 5. 2013 do 30. 5. 2013 = 140,70 Kč 7 035 Kč od 31. 5. 2013 do 30. 6. 2013 = 218,08 Kč 9 380 Kč od 2. 7. 2013 do 31. 7. 2013 = 281,40 Kč (§ 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.) 11 498 Kč od 31. 7. 2013 do 3. 4. 2014 = 2 840 Kč (tedy do dne, kdy mělo být řádně provedeno vyúčtování). Poplatky z prodlení tak činily celkem 3 545,84 Kč. Ke dni 3. 4.2014, kdy bylo provedeno vyúčtování záloh, tak žalovaný z dlužných záloh na služby od března do 28. 7. 2013 dlužil celkem 3 545,84 Kč. Pokud dne 29. 4. 2015, tj. po provedeném vyúčtování za r. 2013 zaplatil částku 4 000 Kč, nemohla už žalobkyně ve světle shora uvedeného zaplacenou částku použít na úhradu dlužných záloh, ale pouze k úhradě dlužných poplatků z prodlení. Uvedené znamená, že dne 29. 4. 2015 žalovaný zcela uhradil svůj dluh na poplatcích z prodlení (4 000 Kč - 3 545,84 = 454,16 Kč) a s částkou ve výši 454,16 Kč byl v přeplatku.

33. Po zpětvzetí žaloby co do jistiny a poplatků z prodlení, požadovala žalobkyně„ pouze“ zaplacení úroku z prodlení z částky 4 915 Kč od 9. 11. 2013 do 13. 4. 2018 (§ 517 obč. zákoníku ve znění do 31.12.2013), kdy částka 4 915 Kč představovala bezdůvodné obohacení za dobu od 29. 7. 2013 do 27. 9. 2013, kdy žalovaný odevzdal byt správci a kdy v této době čerpal služby bez právního titulu. Pokud však, jak bylo uvedeno dříve, zůstala z částky 4 000 Kč k dispozici částka 454,16 Kč a dne 29. 7. 2015 zaplatil žalovaný další částku ve výši 4 000 Kč, kterou byla rovněž žalobkyně povinna započíst na úhradu dlužných úroků z prodlení. Ke dni 29. 7. 2015 (kdy žalovaný zaplatil 4 000 Kč) byl výpočet úroku z prodlení následující: úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 915 Kč od 9. 11. 2013 do 29. 7. 2015 byl ve výši 680,74 Kč. Uvedené znamená, že ke dni podání žaloby, to je ke dni 23. 3. 2016 žalovaný žalobkyni nedlužil ničeho, naopak byl v přeplatku s částkou 3 773,42 Kč (454,16 Kč + 4 000 Kč – 680,74 Kč 3 773,42 Kč) a pokud následně 11. 4. 2018 zaplatil žalobkyni částku 12 146 Kč, je to žalobkyně, která přijala od žalovaného plnění ve výši 15 919,42 Kč bez právního důvodu.

34. Na základě provedeného řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba o zaplacení úroků z prodlení z částky 4 915 Kč za dobu od 9. 11. 2013 do 13. 4. 2018 celkem ve výši 1 750 Kč není oprávněná a byla proto soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

35. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaný byl úspěšný a mohl tak na neúspěšné žalobkyni požadovat náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaný však náklady řízení nepožadoval, soud proto rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.