12 C 168/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gordanou Křivosudskou ve věci žalobkyně: právnická osoba., IČ IČO sídlem adresa proti žalovaná: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem adresa o zaplacení 175 017,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 63 832,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 63 832,01 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení, a to ve splátkách po 1 200 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 111 185,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 892,23 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 3 762,86 Kč, úroku ve výši 4,99 % ročně z částky 175 017,51 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 111 185,50 od 19. 4. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně žalobou doručenou soudu 13. 5. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí částku 175 017,51 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 892,23 Kč od 1. 2. 2024 do 18. 4. 2024, s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 3 762,86 Kč od 1. 2. 2024 do 18. 4. 2024, s úrokem ve výši 4,99% Ročně z částky 175 017,51 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 175 017,51 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že s žalovanou dne 24. 3. 2016 uzavřela smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. hodnota, ve které se žalovaná zavázala splácet úroky z úvěru až do přidělení cílové částky v měsíčních splátkách a po přidělení cílové částky splácet jistinu úvěru až do úplného splacení. Na základě této smlouvy a podle písemného pokynu žalované poskytla žalobkyně v červnu 2016 žalované celkem 270 000 Kč za účelem uvedeným v úvěrové smlouvě v článku I. a tím byl úvěr zcela vyčerpán. Žalovaná přes opakované upomínky svůj závazek řádně neplnila. Poslední splátka byla splatná 16. 8. 2023. Vzhledem k tomu, že dluh neuhradila ve lhůtě stanovené v poslední upomínce, žalobkyně ke dni 31. 1. 2024 odstoupila od úvěrové smlouvy na základě čl. 9 odst. 3 písm. a) Všeobecných úvěrových podmínek, které tvořily nedílnou součást smlouvy o úvěru. Ke dni odstoupí činila dlužná částka 175 017,51 Kč, ke dni 18. 4. 2024 se dlužná částka skládala z této jistiny, úroků z úvěru ve výši 1 892,23 Kč, úroků z prodlení ve výši 3 762,86 Kč, – celkem ve výši 180 672,60 Kč.

2. K výzvě soudu o doplnění, na základě jakých konkrétních listin, podkladů a dokumentů posuzovala žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované doplnila žalobkyně, že při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z jejího příjmu ve výši 15 120 Kč uvedeného žalovanou, ověřeného telefonicky a doloženého výplatní páskou zaměstnavatele; dále vycházela ze zohledněných výdajů ve výši 2 290,75 Kč, kdy při započítání měsíční splátky úvěru ve výši 2 222,75 Kč a existenčního minima ve výši 9 000 Kč vyhodnotila zbylé volné prostředky ve výši 3 600,18 Kč, žalovanou lustrovala dále ve vyjmenovaných registrech. Žalovanou s volným zdrojem ve výši 3 600 Kč vyhodnotila jako bonitní. Doplnila, že žalovaná za dobu od čerpání úvěru do 18. 4. 2024 uhradila 94 982,49 Kč na dlužnou jistinu úvěru, částku 4 575 Kč na úhradu poplatků, částku 97 565,50 Kč na úhradu dlužných úroků z úvěru, částku 1 072 Kč na úhradu dlužných úroků z prodlení.

3. Proti soudem vydanému platebnímu rozkazu podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor s tím, že z důvodu své nepříznivé finanční situace není schopna zaplatit celou dlužnou částku, neboť je samoživitelka a její příjem za poslední 3 měsíce byl ve výši 12 000 Kč, podá žádost o invalidní důchod, která dosud není vyřízena.

4. K jednání, které soud nařídil na 10. 3. 2025 se žalobkyně omluvila, souhlasila, aby soud jednal bez její účasti a rozhodl dle její žaloby. Soud proto vyšel z tvrzení žalované a listinných důkazů.

5. Žalovaná jako účastnice řízení uvedla, že si je dluhu vědoma, avšak na jeho zaplacení neměla dostatek finančních prostředků, neboť je bez zaměstnání a byť je vedena na úřadu práce, nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá, je samoživitelka, má ve své výchově nezletilé dítě. Její příjem tvoří pouze příspěvek na bydlení ve výši 5 375 Kč, nájem za byt o velikosti 1 + 1 se zálohami platí ve výši 4 648 Kč, otec platí na dítě 6 000 Kč výživné a je jí vyplácen přídavek na dítě ve výši 1 080 Kč. Zaměstnání, přestože má středoškolské vzdělání s maturitou se jí obtížně hledá, neboť má sníženou pracovní schopnost. Úřad práce jí nabídl toliko místo na obec, kam pro nedostatek financí a vzdálenost nemůže dojíždět. Finančně jí pomáhá její matka ze starobního důchodu. Z důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Z Žádosti o úvěr fyzické osoby zjistil soud, že žalovaná dne 16. 3. 2016 požádala žalobkyni o překlenovací úvěr ve výši 270 000 Kč na úhradu převodu členských práv s tím, že je svobodná, má středoškolské vzdělání s maturitou a v současném zaměstnání je od října 2003 s měsíčním příjmem 15 120 Kč; v domácnosti žije s dítětem ve věku do 10 let, na nájemném a poplatcích za služby měsíčně vynakládá částku 2 500 Kč. Z přiložené listiny nazvané Dohoda o převodu členských práv a povinností právnická osoba bylo zjištěno, že žalovaná je uvedena jako nabyvatelka práva užívat byt č. hodnota, o velikosti Anonymizováno adresa s právem na uzavření nájemní smlouvy za poplatek ve výši 270 000 Kč. Smlouva je podepsána jak převodcem, tak nabyvatelem, přičemž podpisy obou jsou úředně ověřeny.

7. Z listiny nazvané Hodnocení bonity soud zjistil, že žalobkyně počítala s příjmy domácnosti žalované ve výši 15 120 Kč a na výdajové stránce pak s rezervou 229,08 Kč, existenčním minimem 9 000 Kč a celkovými výdaji ve výši 2 290,75 Kč a jinými výdaji ve výši 68 Kč.

8. Z potvrzení o příjmu soud zjistil, že žalovaná měla u zaměstnavatele právnická osoba ze dne 15.3.2016 za poslední tři měsíce průměrný čistý příjem 15 120 Kč měsíčně, přitom za poslední 3 měsíce měla měsíční čistý příjem ve výši 14 133 Kč.

9. Z výplatních pásek soud zjistil, že žalované byla za leden 2016 zaměstnavatelem vyplacena mzda ve výši 10 140 Kč a za únor 2016 mzda ve výši 13 031 Kč.

10. Z listiny nazvané návrh na úvěr soud zjistil, že žalobkyně dne 18. 3.2016 žalované úvěr schválila s tím, že je bonitní, má čisté registry a splaceno bude v produktivním věku 49 let.

11. Z listiny nazvané aplikační scoring soud zjistil, že zde žalobkyně posuzovala žalovanou s tím, že na nájemné vynakládá 2 500 Kč a na ostatní výdaje 68 Kč, nemá další výdaje a závazky domácnosti.

12. Z listiny nazvané Smlouva o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. hodnota soud zjistil, že tuto uzavřeli účastníci dne 24.3.2016. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované překlenovací úvěr ze stavebního spoření ve výši 270 000 Kč s tím, že na účtu stavebního spoření je mínus 2 925 Kč, a to za účelem úhrady ceny převodu členských práv. Žalovaná se naproti tomu zavázala k pravidelným zálohovým platbám úroků ve výši 1 122,75 Kč měsíčně a vkladům na účet stavebního spoření ve výši 1 100 Kč měsíčně, oboje k 25. dni v měsíci s tím, že po přidělení cílové částky (pravděpodobně ve 3. čtvrtletí 2024) bude splácet již jen anuitní splátkou ve výši 2 186 Kč, přičemž úvěr bude pravděpodobně doplacen 25. 4.2031. Překlenovací úvěr byl zajištěn zřízením zástavního práva k pohledávce na výplatu vkladu ze stavebního spoření s tím, že se dohodli tak, že překlenovací úvěr dále nebude zajištěn. Zjištěno bylo, že součástí smlouvy byly Všeobecné úvěrové podmínky, dle jejichž čl. 9 odst. 1 písm. a) byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit v případě prodlení s placením více než dvou splátek z překlenovacího úvěru.

13. Z listiny nazvané žádost o výplatu soud zjistil, že dne 24.3.2016 požádala žalovaná žalobkyni o výplatu cílové částky na účet č. č. účtu.

14. Z dopisu ze dne 30.6.2016 soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalované, že dne 30.3.2016 vyplatila žalované na účet jí uvedený dle jejího příkazu částku 270 000 Kč.

15. Z jednotlivých výpisů z účtu překlenovacího úvěru soud zjistil, že dne 30.3.2016 došlo k čerpání částky 270 000 Kč převodem na účet č. č. účtu, což odpovídá žádosti žalované o výplatu. Dále se pak z těchto výpisů, stejně jako z listiny nazvané stav obratů soud zjistil, že žalovaná zaplatila žalobkyni částky : na jistině do splatnosti 94 982,49 Kč, na poplatcích do splatnosti 75 Kč a po splatnosti 4 500 Kč, na úrocích do splatnosti 97 565,50 Kč, na úrocích po splatnosti 7 973 Kč a na sankčních úrocích 1 072 Kč,- celkem tedy 206 167,99 Kč.

16. Z dopisu ze dne 1. 1.2024 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzvala žalovanou o zaplacení nedoplatku na úvěrovém účtu ve výši 5 613,75 Kč a nedoplatku na dospořovacím účtu nejpozději do 31.12024 s tím, že jinak od smlouvy odstoupí. Z přiložené dodejky se podává, že dopis byl žalované doručen dne 9.1.2024.

17. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

18. Žalovaná dne 16.3.2016 požádala žalobkyni o překlenovací úvěr ve výši 270 000 Kč na úhradu za převod členských práv a povinností v bytovém družstvu spojených s právem nájmu k bytu o velikosti Anonymizováno. Sdělila žalobkyni, že její čistý příjem je ve výši 15 120 Kč, na nájemné vynakládá 2 500 Kč měsíčně a na splátky jiných závazků 68 Kč měsíčně. Dne 24.3.2016 pak účastníci uzavřeli smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalované překlenovací úvěr ze stavebního spoření ve výši 270 000 Kč s tím, že na účtu stavebního spoření je -2 925 Kč, a to za účelem úhrady ceny převodu členských práv. Žalovaná se naproti tomu zavázala k placení úroků ve výši 1 122,75 Kč měsíčně a k vkladům na účet stavebního spoření ve výši 1 100 Kč měsíčně, oboje k 25. dni v měsíci s tím, že po přidělení cílové částky (pravděpodobně ve 3. čtvrtletí 2024) bude splácet již jen anuitní splátkou ve výši 2 186 Kč, přičemž úvěr bude pravděpodobně doplacen 25. 4.2031. Dne 24.3.2016 žalovaná požádala žalobkyni o výplatu cílové a žalobkyně žalované dne 30.3.2016 vyplatila na její účet 270 000 Kč. Na tento úvěr byly započteny platby v celkové výši 206 167,99 Kč.

19. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 1. 12. 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

20. Podle § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelem se rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

21. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

22. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných, než žalobkyní uváděných důvodů.

23. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, neboť nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání (§ 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru) a předmětem úvěru měla být částka 270 000 Kč, podléhal vztah mezi účastníky úpravě zákona o spotřebitelském úvěru.

24. Ze shora citovaného § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že věřitel je povinen počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (tzv. úvěruschopnost). Pouze tehdy, pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodová zpráva). Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, a pokud poskytovatel spotřebitelského úvěru nezkoumá úvěruschopnost klienta s odbornou péčí, neplatnost smlouvy posoudit jako absolutní (§ 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále již jen „o. z.“), ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

25. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z jejích příjmů ve výši 15 200 Kč, jak uvedla a jak bylo potvrzeno zaměstnavatelem a výplatními páskami, žalovanou lustrovala ve vyjmenovaných registrech. Žalovanou s volnými zdroji 229,08 Kč vyhodnotila jako bonitní. Po provedeném dokazování je nutno žalobkyni přisvědčit, že vyjmenované úkony skutečně učinila, nicméně podrobněji nezkoumala výdajovou stránku žalované, když vycházela pouze z údaje o výdaji na bydlení v žádosti o úvěr. Pokud jde o další výdaje žalované, nezkoumala je žalobkyně vůbec. Přitom je nutno uvést, že úvěr měl být (a také byl) čerpán na úhradu ceny členských práv a povinností v bytovém družstvu spojených s právem nájmu k bytu o velikosti 1 + 1, kdy je zcela logické, že náklady na takové bydlení bez započtení potřebných záloh na služby převyšují částku 2 500 Kč měsíčně. Toto očekávané zvýšení výdajů po poskytnutí úvěru však žalobkyně ve svých úvahách nikterak nezohlednila, stejně jako nezohlednila běžné výdaje jako jsou výdaje na potraviny, drogerii, léky, ošacení, na dopravu a další potřeby. Zde se spokojila jen s údajem o „existenčním minimu“ ve výši 9 000 Kč, aniž osvětlila, jakými úvahami k této částce dospěla. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru je tak třeba nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

26. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 270 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je tak povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydala již 206 167,99 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 63 832,01 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od doby obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Pokud výzvu k plnění obdržela žalovaná dne 9.1.2024, byla povinna následující den, tj. 10. 1. 2024 bezdůvodné obohacení vydat a protože tak neučinila, dostala se dnem 11. 1. 2024 do prodlení.

27. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 63 832,01 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 19.4.2024 do zaplacení (ve výši požadované žalobkyní, tedy nižší, než by jí podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleželo a od data pozdějšího, než žalobkyni příslušelo).

28. Povinnost žalované zaplatit žalovanou pohledávku pak soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil ve splátkách, jejichž výše a podmínky splatnosti jsou uvedeny ve výroku tohoto rozsudku, neboť žalovaná se nachází v tíživé finanční situaci, není netečný a byť je bez své viny bez zaměstnání, projevila upřímnou snahu bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Navržené splátky soud považuje za přiměřené, neboť žalovaná je bez příjmu, se sníženou pracovní schopností, řešena toliko příspěvkem na bydlení a sama možnost těchto splátek navrhla K zaplacení pak slouží též sankce ztráty splátek, pokud se žalovaná dostane do prodlení byť jen s jednou splátkou do splatnosti příští splátky.

29. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 111 185,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 892,23 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 3 762,86 Kč, úroku ve výši 4,99 % ročně z částky 175 017,51 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 111 185,50 od 19. 4. 2024 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

30. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla převážně úspěšnou žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovaná však náhradu náklad řízení nepožadovala, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.