12 C 20/2013

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gordany Křivosudské a přísedících přísedící v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaný: celé jméno žalovaného , IČO adresa žalovaného zastoupený zmocněncem jméno příjmení bytem adresa žalovaného o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru

I. Žaloba o určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dopisem žalovaného ze dne 20. 12. 2012 podle § 52 písm. c) zák. práce je neplatná, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Dopisem ze dne 20. 12. 2012 rozvázal žalovaný s žalovanou pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu, že se stala nadbytečnou vzhledem k zániku [anonymizováno] kanceláře [příjmení] [anonymizována dvě slova], do které byla zařazena v pracovní pozici„ pracovník [anonymizováno] kanceláři [příjmení] [anonymizována dvě slova]“. Druhou [anonymizováno] kancelář, kterou zaměstnavatel provozuje, z důvodu efektivnosti obsluhuje sám. [anonymizováno] kancelář [příjmení] [anonymizována dvě slova] byla zrušena z důvodu, že je prodělečná; protože nemá žalovaný možnost žalobkyni zaměstnat na jiném volném místě je nucen s ní rozvázat výpovědí pracovní poměr.

2. Žalobou doručenou soudu 4. 2. 2013 se žalobkyně domáhala neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Přestože se vůči žalobci neprovinila žádným porušením pracovních povinností a svou práci vykonávala pečlivě a svědomitě, byla jí 20. 12. 2012 doručena výpověď z důvodu nadbytečnosti. Podle žalobkyně se zaměstnanec má stát nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele, přičemž je potřeba příčinné souvislosti mezi rozhodnutím o organizační změně a nadbytečností. O příčinnou souvislost mezi rozhodnutím o organizační změně a nadbytečností jde tehdy, pokud nastala nadbytečnost určitého zaměstnance následkem provedení (uskutečnění) rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně, jinak řečeno, bylo-li rozhodnutí o organizačních změnách bezprostřední a skutečnou příčinou nadbytečnosti zaměstnance. Podle žalobkyně v jejím případě k příčinné souvislosti nedošlo z důvodu, že onou organizační změnou byl v rozvázání pracovního poměru označen zánik [anonymizováno] kanceláře, do které byla jako zaměstnanec přidělena, a to i přesto, že byla podle pracovní smlouvy přijatá jako„ administrativní pracovnice“. Z tohoto důvodu spatřuje žalobkyně v tomto neplatnost výpovědi, protože jako administrativní pracovnice nebyla na základě smlouvy přidělena na žádnou konkrétní pozici v [anonymizováno] kanceláři a měla být tedy přidělena na jinou pracovní pozici spadající pod administrativní činnost. Naplnění výpovědního důvodu se posuzuje podle stavu se zřetelem na okolnosti, které tu byly v době výpovědi, tedy v době, kdy byla výpověď doručena zaměstnanci. Avšak po nahlédnutí do živnostenského rejstříku je patrné, že na straně žalovaného k zániku žádné provozovny do dnešního dne nedošlo a nedošlo tak k naplnění důvodu výpovědi a tento se tak může jevit jako zcela účelový. Žalobkyně z uvedených důvodů považuje výpověď za neplatnou a jednání žalovaného vůči ní za protiprávní. Přestože se ve smyslu § 69 odst. 1 zákoníku práce pokusila dne 10. 1. 2013 prostřednictvím svého právního zástupce doručit žalovanému výzvu s oznámením, že trvá na svém dalším zaměstnání, nebylo toto oznámení žalovanému doručeno a bylo jí vráceno poštou z důvodu, že adresát na uvedené adrese neznámý.

3. Ve svém vyjádření navrhl žalovaný zamítnutí žaloby, považoval tvrzení v žalobě za zcela zavádějící a účelové, nesouhlasil rovněž se skutkovými ani s právními závěry žalobkyně. Podle žalovaného byla žalobkyně přijata na pracovní místo administrativní pracovnice, a to jako pracovník [anonymizována dvě slova] [příjmení] – [anonymizováno] s tím, že jinou práci (pracovní pozici) žalobkyně u žalovaného ani nikdy nevykonávala. Žádná jiná pracovní pozice, spadající pod administrativní činnost, na kterou by měla být podle žaloby žalobkyně převedena, na straně žalovaného jakožto zaměstnavatele ani k dispozici nebyla. Výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost byla žalobkyni doručena v bezprostřední návaznosti na ukončení provozování a zánik [anonymizováno] kanceláře [příjmení] – [anonymizováno] v prostorách [anonymizováno] [jméno], kam byla žalobkyně v rámci svého pracovního umístění podle pracovní smlouvy zařazena. Další provozování [anonymizováno] kanceláře [příjmení] – [anonymizováno] bylo z rozhodnutí žalovaného ukončeno z důvodu již déletrvající prodělečnosti této [anonymizováno] kanceláře a poukazy žalobkyně, že po nahlédnutí do živnostenského rejstříku zjistila, že na straně žalovaného nedošlo k zániku žádné provozovny, nelze považovat ve vztahu k výpovědi v daném případě za jakkoliv relevantní. Žalovaný byl v dané době primárně provozovatelem [anonymizováno] [jméno], jejíž provoz však v předmětném období nerušil, neboť k tomu neměl žádný důvod. Písemné odůvodnění ukončení pracovního poměru v uvedeném smyslu bylo v textu doručené výpovědi zcela jasně a srozumitelně ze strany žalovaného řádně obsaženo. Výpovědní důvod ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce byl dle názoru žalovaného jednoznačně naplněn; žalovaný vycházel z předpokladu, že si je žalobkyně této skutečnosti zcela jistě vědoma, když výpověď akceptovala a od žalovaného jakožto zaměstnavatele osobně přijala v souvislosti s ukončením pracovního poměru odstupné ve výši dvojnásobku sjednaného průměrného měsíčního výdělku celkem ve výši 18 340 Kč a převzetí podepsala.

4. Jako účastnice řízení uvedla žalobkyně, že svou administrativní činnost u žalovaného vykonávala v malinké kanceláři –„ [anonymizováno]“ s veškerým vybavením, jedním místem a židlí přímo v [anonymizováno] [jméno]. Považovala jednání žalovaného při ukončení pracovního poměru za účelové, neboť podle pracovní smlouvy byla zařazena jako administrativní pracovnice v [anonymizováno] [jméno], ale ve výpovědi z pracovního poměru žalovaný uvedl, že důvodem k ukončení pracovního poměru má být rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně v podobě zrušení pracovní pozice pracovnice [příjmení] [jméno].

5. Žalovaný jako účastník řízení vysvětlil, že když přebírali [anonymizováno] [jméno], převzali i s [anonymizována čtyři slova], který obsluhovala [anonymizována čtyři slova]. Proto postavili přímo v [anonymizována dvě slova] a začali hledat lidi. Šlo o dva platy, které dotovali ze svého. Běželo to, ale nezlepšovalo se to a jednoho dne s nimi [anonymizováno] kancelář [jméno] [příjmení] rozvázala smlouvu a byli nuceni přistoupit k výpovědi, potom s nimi skončila smlouvu i [příjmení] [jméno]. Pracovní místo žalobkyně bylo zrušeno, zaniklo, ale provozovna nezanikla.

6. Žalobkyně poukázala na to, že s ní nebyla uzavřena žádná dohoda o změně pracovního zařazení a trvala na tom, že jako administrativní pracovnice měla být zařazena v [anonymizováno] [jméno]. Podle žalobkyně žalovaný změnil tvrzení, pokud v době rozvázání pracovního poměru měl ukončenou smlouvu se [právnická osoba] – [anonymizováno], na níž byl podle svých slov ekonomicky závislý a je proto z toho zřejmé, že jeho spolupráce se [právnická osoba] [anonymizováno] v době rozhodné trvala. Žalobkyně už neměla zájem se vrátit do práce k žalovanému, nepožadovala mzdové nároky. <b>Z důkazů soud zjistil následující skutečnosti:</b> 7. Ze shodných a nesporných tvrzení účastníků a z pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2011 soud zjistil, že žalobkyně nastoupila do pracovního poměru k žalovanému dne 1. 6. 2011 jako administrativní pracovnice s místem výkonu práce [anonymizováno] [jméno], [obec], [ulice a číslo], a to na dobu neurčitou.

8. Z veřejné části živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný byl držitelem živnostenského oprávnění – [anonymizována dvě slova], druh živnosti – ohlašovací [anonymizováno] od [datum], s provozovnou [PSČ] [obec], [ulice a číslo]. Zjištěno bylo, že ukončení provozování hostinské činnosti bylo ke dni [datum].

9. Ze shodných a nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že shora uvedená výpověď z pracovního poměru byla žalobkyni doručena dne 28. 12. 2012.

10. Mezi účastníky bylo rovněž shodné a nesporné a soud vzal tak ze zjištěné, že žalobkyně převzala od žalovaného dne 2. 6. 2013 jako doplatek odstupného částku 9 170 Kč proti potvrzení.

11. Dopisem ze dne 8. 1. 2013 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce sdělila žalovanému, že v případě jeho rozvázání pracovního poměru s žalobkyní nedošlo k příčinné souvislosti mezi rozhodnutím zaměstnavatele a nadbytečností z důvodu, že onou organizační změnou nazval zánik [anonymizováno] kanceláře, do které byla přidělena i přesto, že podle pracovní smlouvy byla přijata jako administrativní pracovnice. Sdělila žalovanému, že z tohoto důvodu považuje výpověď za neplatnou, neboť jako administrativní pracovnice nebyla na základě smlouvy přidělena na žádnou konkrétní pozici v [anonymizováno] kanceláři, a proto je možné mít za to, že má být přidělena na jinou pracovní pozici spadající pod administrativní činnost. Žalovanému rovněž sdělila své zjištění ze živnostenského rejstříku, že nedošlo k zániku žádné provozovny a nedošlo tak k naplnění důvodu výpovědi, který se jí tak jeví jako účelový argument. Žalovanému sdělila, že trvá na svém dalším zaměstnávání s tím, že pokud nedojde k nápravě bude se domáhat svého práva soudní cestou. <b>Provedeným dokazováním má soud za prokázány tyto skutečnosti:</b> 12. Výpisem z živnostenského rejstříku vzal soud za prokázané, že žalovaný byl držitelem živnostenského oprávnění – [anonymizováno] činnost, druh živnosti – ohlašovací [anonymizováno] od [datum], s provozovnou [PSČ] [obec], [ulice a číslo], a to do [datum], kdy došlo k ukončení provozování [anonymizováno] činnosti. Shodnými a nespornými tvrzeními účastníků a pracovní smlouvou ze dne 1. 6. 2011 vzal soud za prokázané, že žalobkyně nastoupila dne 1. 6. 2011 k žalovanému jako administrativní pracovnice do [anonymizováno] [jméno] v [obec] a od počátku působila na pracovním místě v [anonymizováno] kanceláři [příjmení] – [anonymizováno], kde vykonávala administrativní činnost, přičemž tato„ kancelář“ byla umístěná přímo v [anonymizováno] [jméno] a představovala dle slov žalobkyně„ [anonymizována tři slova]“ s veškerým vybavením, s jedním místem a židlí a nacházela se přímo v [anonymizováno] [jméno]“, dle slov žalovaného„ šlo o přepážku postavenou přímo v [anonymizováno]“. Dopisem ze dne 20. 12. 2012, který byl žalobkyni doručen 28. 12. 2012 vzal soud za prokázané, že žalovaný rozvázal s žalobkyní pracovní poměr výpovědí, kterou odůvodnil její nadbytečností podle § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu zániku uvedené [anonymizováno] kanceláře, zrušené pro její prodělečnost a žalobkyni vyplatil odstupné ve výši dvojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Prokázáno bylo, že žalobkyně s výpovědí z pracovního poměru nesouhlasila a svůj nesouhlas sdělila žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 8. 1. 2013, ve kterém trvala na tom, aby ji i nadále zaměstnával. <b>Po právní stránce soud věc posoudil takto:</b> 13. Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době - vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 20.12.2012 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen„ zák. práce“) č. 385/2012 Sb., č. 396/2012 Sb., č. 399/2012 Sb. a č. 472/2012 Sb. (dále jen„ zák. práce“).

14. Podle § 72 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

15. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda žalobkyně v zákonné lhůtě stanovené v § 72 zák. práce podala u soudu žalobu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a dospěl k závěru, že lhůta k podání žaloby byla žalobkyní dodržena, neboť pokud měl její pracovní poměr skončit dnem 28. 2. 2013 uplynutím posledního dne výpovědní doby, musela žalobu podat nejpozději do 30. 4. 2013. Tím, že podala žalobu k soudu dne 4. 2. 2013 byla zákonná lhůta dodržena.

16. Po zjištění, že žalobkyně podala žalobu v zákonné lhůtě se soud teprve začal zabývat důvody, pro které žalobu podala.

17. Žalobkyně spatřovala důvod neplatnosti výpovědi z pracovního poměru v absenci příčinné souvislosti mezi organizační změnou označenou ve výpovědi jako zánik [anonymizováno] kanceláře, do které byla jako zaměstnanec přidělena a svou nadbytečností, neboť jako administrativní pracovnice nebyla na základě smlouvy přidělena na žádnou konkrétní pozici [anonymizováno] kanceláři. Další důvod neplatnosti výpovědi z pracovního poměru spatřovala v tom, že na straně žalovaného nedošlo k zániku žádné provozovny, jak zjistila ze živnostenského rejstříku a nedošlo tak naplnění důvodu výpovědi, který považovala za účelový.

18. Platnost právních úkonů (včetně právních úkonů směřujících k rozvázání pracovního poměru) je třeba podle ustálené judikatury soudů posuzovat v okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon učiněn (např. NS ČR 2 Cdon 829/97).

19. Podle § 50 odst. 4 zák. práce dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

20. Z citovaného ustanovení vyplývá, že důvod výpovědi musí být v písemné výpovědi z pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod výpovědi uvedený v ustanovení § 52 zák. práce uplatňuje, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. Ke splnění hmotněprávní podmínky platné výpovědi je tedy třeba, aby výpovědní důvod byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se výpověď dává (k tomu srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 30.11.1967 sp. zn. 6 Cz 193/67, uveřejněný pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968). Skutečnosti, které byly důvodem výpovědi však není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost nebo nesrozumitelnost projevu vůle je výpověď z pracovního poměru neplatná jen tehdy, jestliže by se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byla zaměstnanci výpověď dána.

21. Podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

22. K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce patří podle ustálené judikatury soudů to, že o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel (nebo příslušný orgán) rozhodnutí, že se podle tohoto rozhodnutí konkrétní zaměstnanec stal pro zaměstnavatele nadbytečným a že tu je příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal právě a jen v důsledku takového rozhodnutí (jeho provedením u zaměstnavatele) nadbytečným.

23. Žalovaný jako zaměstnavatel rozhodl o zrušení, zániku„ [anonymizováno] kanceláře“ z důvodu prodělečnosti. Byť oba účastníci nazývali a žalovaný užil ve výpovědi místo, na kterém žalobkyně vykonávala od počátku svého pracovního poměru administrativní činnost„ [anonymizováno] kanceláří“, a shodně oba uvedli, že toto místo se nacházelo přímo v [anonymizováno] [jméno], [obec], [ulice a číslo], tedy v místě uvedeném v pracovní smlouvě jako místo výkonu práce, je tak postaveno najisto, že nešlo o místo výkonu práce, které by se nacházelo v jiné provozovně, na místě jiném než dohodnutém v pracovní smlouvě a že tak žalovaný zaměstnal žalobkyni v souladu s obsahem pracovní smlouvy. Pokud žalobkyně v místě výkonu práce vykonávala administrativní činnost nebyl důvod k tomu, aby žalovaný s žalobkyní uzavřel dohodu o změně pracovního zařazení.

24. Pokud tedy žalobkyně spatřovala důvod neplatnosti výpovědi z pracovního poměru v tom, že„ na straně žalovaného nedošlo k zániku žádné provozovny a nedošlo tak k naplnění důvodu výpovědi“ k tomu soud opět uvádí, že shodnými výpověďmi účastníků bylo prokázáno, že [anonymizováno] činnost a s ní spojená administrativní činnost žalobkyně byla žalovaným provozována přímo v [anonymizováno] [jméno] na místě, které bylo od [anonymizováno] odděleno pouze přepážkou a byť žalobce uvedl do výpovědi z pracovního poměru, že došlo k „ zániku [anonymizováno] kanceláře, je evidentní, že rozhodnutím žalovaného došlo k zániku právě tohoto pracovního místa a důvodem jeho zrušení byla prodělečnost. Pokud žalovaný prováděl [anonymizováno] činnost přímo v [anonymizováno] [jméno], tedy v provozovně zapsané v živnostenském rejstříku jako místo jeho podnikání pro hostinskou činnost a hostinskou činnost i nadále provozoval i po zrušení pracovního místa žalobkyně, nedošlo tak k zániku této provozovny a její zánik nemohl být zapsán v živnostenském rejstříku.

25. Z rozhodnutí žalovaného obsaženého ve výpovědi z pracovního poměru ze dne 20. 12. 2012 se podává, že se žalobkyně jako administrativní pracovnice stala nadbytečnou z důvodu zániku, zrušení [anonymizováno] kanceláře, kam byla žalobkyně zařazena a že tato [anonymizováno] kancelář zanikla, byla zrušena z důvodu, že byla prodělečná. Z výslovného textu dotčeného rozhodnutí obsaženého ve výpovědi z pracovního poměru, který je třeba brát v úvahu jako celek je zřejmé, že dopadá právě na žalobkyni, která působila jako administrativní pracovnice v [anonymizováno] kanceláři [příjmení] – [anonymizováno], kterou provozoval, jak je uvedeno shora, žalovaný přímo v [anonymizováno] [jméno]. Z uvedeného vyplývá, že okruh nadbytečných zaměstnanců může být v rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně vyjádřen nejen druhem práce sjednaným nebo vykonávaným zaměstnancem, nýbrž jakýmkoliv jiným způsobem (například uvedením profesní skupiny, organizačním útvarem, který se zrušuje a podobně), z něhož bude s určitostí patrné, která pracovní místa považuje zaměstnavatel nadále za nepotřebná. Na tomto místě je třeba uvést, že„ podnikání“ je na území České republiky činnost vymezená zákonem vedoucí k dosažení zisku. Pokud žalovaný zisku nedosahoval a rozhodl o zániku, zrušení [anonymizováno] kanceláře, je tento zánik, zrušení pracovního místa třeba považovat za organizační změnu, kterou došlo ke zrušení pracovního místa, na kterém žalobkyně působila dle pracovní smlouvy jako administrativní pracovnice a je na místě závěr (oproti názoru žalobkyně), že je dána příčinná souvislost mezi rozhodnutím žalovaného o organizační změně a nadbytečností žalobkyně a že výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce je dán.

26. Pokud žalobkyně tvrdila, že„ měla být tedy přidělena na jinou pracovní pozici spadající pod administrativní činnost“ k tomu soud uvádí, že právní úprava pracovněprávních vztahů účinná ode dne 1. 1. 2007 nepřevzala institut tzv. nabídkové povinnosti, a proto žalovaný mohl dát výpověď z pracovního poměru žalobkyni podle § 52 písm. c) zákoníku práce, i kdyby měl možnost ji dále zaměstnávat v místě, které bylo sjednáno jako místo výkonu práce a i kdyby jí mohl nadále přidělovat jinou práci, která by odpovídala sjednanému druhu práce a která by byla pro ni vhodná.

27. Pokud žalovaný v řízení tvrdil, že byli nuceni přistoupit k výpovědi nebo s nimi jednoho dne [anonymizováno] kancelář [jméno] [příjmení] rozvázala smlouvu, potom nepřípustným způsobem měnil dodatečně důvod výpovědi, činil tak v rozporu ustanovením § 50 odst. 4 zákoníku práce.

28. V dané věci tak byly splněny podmínky pro to, aby žalovaný rozvázal s žalobkyní pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce, neboť na základě organizační změny, které nastala u žalovaného se stala žalobkyně pro žalovaného nadbytečnou. Soud proto na základě provedeného dokazování z důvodů uvedených shora žalobu zamítl jako nedůvodnou.

29. Žalovaný byl ve věci úspěšný a má tak právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Protože náklady řízení nepožadoval soud rozhodl tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na jejich náhradu (§ 142 odst. 2 o. s. ř.)