12 C 553/2016

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Gordanou Křivosudskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 23 765 Kč s příslušenstvím

I. Co do částky 7 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 832 od 12. 11. 2021 do 12. 12. 2021, z částky 19 732 Kč od 13. 12. 2021 do 9. 1. 2022, z částky 18 632 Kč od 10. 1. 2022 do 9. 2. 2022, z částky 17 532 Kč od 10. 2. 2022 do 10. 3. 2022, z částky 16 432 Kč od 11. 3. 2022 do 7. 4. 2022 se řízení podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu zastavuje se souhlasem žalovaných, neboť žalobkyně vzala v tomto rozsahu žalobu zpět.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně 16 065 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 832 Kč od 28. 1.2016 do 11. 11. 2021, z částky 19 732 Kč od 12. 11. 2021 do 12. 12. 2021, z částky 18 632 Kč od 13. 12. 2021 do 9. 1. 2022, z částky 17 532 Kč od 10. 1. 2022 do 9. 2. 2022, z částky 16 432 Kč od 10. 2. 2022 do 10. 3. 2022, z částky 15 332 Kč od 11. 3. 2022 do 7. 4. 2022, z částky 14 232 Kč od 8. 4. 2022 do 15. 5. 2022 a z částky 13 132 Kč od 16. 5. 2022 do zaplacení a náklady řízení ve výši 1 799 Kč, to vše ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně vždy do každého 27. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

III. Co do částky 2 933 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 933 Kč od 1. 8. 2016 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 832 Kč od 28. 1. 2016 do 1. 2. 2016 se žaloba zamítá.

1. Žalobou doručenou soudu 12. 10. 2016 se žalobkyni na žalovaných domáhala, aby jí zaplatili společně a nerozdílně 23 765 Kč s příslušenstvím z od či na základě rozhodnutí o přidělení bytu ze dne 19. 12. 1991 se stal žalovaný nájemcem bytové jednotky [číslo] o velikosti [anonymizováno] s příslušenstvím v [obec], v domě [adresa], v ulici [ulice], následně po uzavření manželství se stali žalovaní společnými nájemci bytu. Dne 2. 12. 2014 byla schválena v představenstvu společnosti výpověď z nájmu bytu, na základě které skončil nájem bytu 2. 1. 2015. Podle evidenčního listu ze dne 3. 12. 2014 byli žalovaní povinni platit od ledna 2015 nájemné ve výši 1 736 Kč měsíčně, který od ledna do prosince 2015 nehradili, takže jim vznikl dluh 20 832 Kč. Žalovaní byli povinni podle stejného evidenčního listu platit úhrady za služby spojené s užíváním bytu ve výši 1 250 Kč vždy do posledního dne v měsíci, které nehradili, takže jim vznikl na těchto úhradách dluh 15 000 Kč. Vyúčtováním služeb za rok 2015 ze dne 5. 4. 2016 byl žalovaným vyúčtován přeplatek 12 067 Kč. S přihlédnutím k přeplatku tak vznikl žalovaným na službách skutečný dluh 2 933 Kč. Vyúčtování bylo zasláno doporučeně do vlastních rukou žalovaného, které převzal 26. 4. 2016. Upomínku ze dne 8. 1. 2016 nepřevzali. Přeplatkem ve výši 12 067 Kč ponížil žalobce dlužné zálohy služeb od ledna do listopadu 2015 po á 1 005 Kč, za prosinec 2015 částkou 1 012 Kč.

2. Platební rozkaz byl zrušen, neboť se jí nepodařilo doručit účastníkům do vlastních rukou.

3. Podáním doručeným soudu 14. 7. 2017 žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok s tím, že výpověď z nájmu bytu jim byla doručena 3. 1. 2015 a do jednoho měsíce byli povinni odevzdat byt. Manžel s dětmi byt okamžitě opustil, neboť si 5. 1. 2015 našel podnájem, ale špatně se domluvil s [právnická osoba] na předání bytu, takže měli za to, že dojde k nucenému vystěhování a úklidu bytu na jejich náklady do měsíce od výpovědi. Žalovaná žije od roku 2013 v podnájmu v [obec] – [obec], kde je i zapsána.

4. Podáním doručeným soudu 14. 3. 2018 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do poplatku z prodlení a co do úroků z pro za dobu od 1. 2. 2015 do 27. 1. 2006 a trvala na zaplacení 23 765 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 765 Kč od 28. 1. 2016 do zaplacení s tím, že žalovaní do dnešního dne byt nepředali, takže byt užívají neoprávněně a požádala o vydání bezdůvodného obohacení.

5. Podáním doručeným 9. 9. 2021 doplnila žalobkyně, že žalovaná částka představuje dlužné nájemné za dobu od ledna do prosince 2015 a protože v té době již neexistoval nájemní vztah a žalovaní byt užívali bez právního důvodu jde o bezdůvodné obohacení, které se stalo splatným na výzvu žalobce. Žalobce žalované vyzýval k úhradě dluhu výzvou z 8. 1. 2016, na základě které se plnění stalo splatným nejpozději 27. 1. 2016, proto jsou žalovaní v prodlení od následujícího dne. Žalovaná částka rovněž představuje náklady, které žalobkyně vynaložila na služby, které žalovaní čerpali v souvislosti s užíváním bytu bez právního důvodu a které jsou v rámci nájemních vztahů každoročně předmětem vyúčtování. I v tomto případě byly služby vyúčtovány a částka za služby představuje rozdíl mezi částkou fakticky žalovanými čerpaných služeb a zaplacených záloh, které však nezaplatili. Vyúčtování ze dne 5. 4. 2016 převzali žalovaní 26. 4. 2016 vzhledem k tomu, že nájemní vztah již neexistoval, jde o specifickou výzvu k plnění – vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na poskytnutou pariční soud pak v prodlení od 1. 8. 2021. Tímto podáním žalobkyně požadovala, aby jí žalovaní společně a nerozdílně zaplatili 23 765 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 832 Kč od 28. 1. 2016 do zaplacení a ročně z částky 2 933 Kč od 1. 8. 2016 do zaplacení.

6. Usnesením ze dne 18. 10. 2021, č. j. 12 C 553/2016-45 soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby částečně zastavil a současně připustil změnu žaloby.

7. Jako účastnice řízení žalobkyně trvala na zaplacení vyúčtovaných záloh (skutečných nákladů vůči předepsaným zálohám. Dodala, že k vyklizení předmětného bytu došlo exekučně 24. 5. 2018. Dodala, že žalovaná začala splácet dluh po 1 100 K,č a to dne 12. 11. 2021, 13. 12. 2021, 10.1.202, 10. 2. 2022, 11. 3. 2022 8. 4. 2022 a 16. 5. 2022 a zaplatila tak v mezidobí celkem 7 700 Kč O tuto částku včetně příslušenství vzala žalobu zpět se souhlasem žalovaných. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř.

8. Žalovaná jako účastnice řízení uvedla, že do předmětného bytu šli s žalovaným již jako manželé. Tvrdila, že byt opustila již v roce 2013 a odstěhovala se do [obec] Ani ona a ani manžel byt neodevzdali, přestože manžel s dcerou byt opustili. Ke svým osobním majetkovým a výdělkovým poměrům uvedla, že je vdaná, nemá žádnou vyživovací povinnost, její vyplácen invalidní důchod 6 100 Kč měsíčně, má rozjednanou práci. Od Chomutovské bytové má exekuci 800 Kč měsíčně. Ví o tom, že manžel nastoupil do práce v Německu a bude jí se splácením pomáhat. <b>Z důkazů soud zjistil následující skutkový stav:</b> 9. Z rozhodnutí MÚ v Chomutově, odboru hospodaření ze dne 19. 12. 1991 soud zjistil, že žalovanému byl přidělen byt [číslo] o velikosti [anonymizováno] s příslušenstvím v [obec], [ulice a číslo].

10. Z internetové informace o pozemku zjistil soud, že ke dni 6. 10. 2016 je zapsáno vlastnictví žalobkyně k budově [adresa] v [obec], ulici [ulice].

11. Podle evidenčního listu vyhotoveného správcem žalobce [právnická osoba] s.r.o.,který obdržel žalovaný na dodejku 19. 12. 2014 soud zjistil, že žalovaní počínaje lednem 2015 byli povinni platit nájemné ve výši 1 629 Kč, 30 Kč za vybavení bytu, 65 Kč za STA paušál, 12 Kč za SMT paušál,, celkem nájemné měsíční ve výši 1 736 Kč a dále zálohy na služby měsíčně ve výši 1 250 Kč. Podle přílohy k evidenčnímu listu byla z bytu hlášená žalovaná a dále a dále [jméno] a [obec] [celé jméno žalovaného].

12. Dne 2. 1. 2015 žalovaný a dne 8. 1. 2015 žalovaná, jak soud zjistil, shora obdrželi od žalobkyně výpověď ze shora uvedeného bytu z důvodu, že jako nájemci zvlášť závažným způsobem porušují svou povinnost nezaplacením nájemného a nákladů za služby za dobu tří měsíců s tím, že nájem bytu končí dnem doručení výpovědi bez výpovědní doby. Současně byli upozorněni, že jsou povinni byt odevzdat pronajímateli bez zbytečného odkladu nejpozději do jednoho měsíce od skončení nájmu.

13. Z Vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytu shora uvedeného za dobu od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 vyhotoveného správcem žalobce [právnická osoba] s.r.o. soud zjistil, že skutečné náklady na služby byly vyčísleny správcem částkou ve výši 2 933 Kč, proti které započetl předepsané zálohy ve výši 15 000 Kč a vyúčtoval tak přeplatek ve výši 12 067 Kč. Vyúčtování bylo, jak soud zjistil, doručeno žalovanému na dodejku 26. 4. 2016.

14. Podle Výpisu z účtu žalovaných provedeného žalobcovým správcem [právnická osoba] s.r.o. dne 23. 9. 2016 neplatili žalovaní nájemné (tj. 12 x 1 736 Kč) ani zálohy na služby (tj. 12 x 1 250 Kč) za období od ledna do prosince 2015 a správce po odečtení„ přeplatku“ z vyúčtování služeb za r. 2015 ve výši 12 067 Kč vyčíslil dluh žalovaných za uvedené obchodu v celkové výši 23 765 Kč.

15. Dopisem ze dne 8. 1. 2016 správce žalobce vyzval žalovaného a žalovanou k úhradě nedoplatku v celkové výši 35 832 Kč do 10 dnů od obdržení upomínky představující nedoplatek na nájemném od ledna do prosince 2015 celkem ve výši 20 832 Kč a nedoplatek na zálohách na služby celkem ve výši 15 000 Kč s upozorněním, že nezaplacením bude právo na zaplacení uplatněno soudní cestou. Zjištěno bylo, že předžalobní výzva byla žalovanému a žalované doručována na dodejku do vlastních rukou žalovaných prostřednictvím České pošty s. p. dne 8. 1. 2016 a protože adresáti nebyli zastiženi, byla jim zanechána 11. 1. 2016 výzva a zásilky byly pak následně uloženy na poště a připraveny k vyzvednutí 12. 1. 2016. Protože zásilky nebyly adresáty vyzvednuty, byly správci vráceny 28. 1. 2016. <b>Provedeným dokazováním má soud za prokázány následující skutečnosti:</b> 16. Rozhodnutím Městského úřadu v Chomutově má soud za prokázané, že žalovanému za trvání manželství byl přidělen shora označený byt dne 19. 12. 1991, čímž se oba žalovaní stali nájemci předmětného bytu, který se následně stal vlastnictvím žalobce, jak ostatně prokázal výpis z katastru nemovitostí. Evidenčním listem, který byl doručen žalovanému 19. 12. 2014 bylo prokázáno, že žalovaní byli povinni, počínaje lednem 2015 platit v uvedeném bytě nájemné ve výši 1 736 Kč měsíčně a zálohy na služby v měsíční výši 1 250 Kč. Prokázáno bylo, že žalovanému dne 2. 1. 2015 a žalované dne 8. 1. 2015 byly doručeny výpovědi z nájmu uvedeného bytu z důvodu zvlášť závažného způsobu porušování povinností neplacením nájemného a nákladů za služby, přičemž nájem bytu dle těchto výpovědí skončil bez výpovědní doby pouhým doručením výpovědí, tedy nejdéle 8. 1. 2015. Současně, podle těchto výpovědí bylo prokázáno, že žalovaní byli povinni byt vyklidit a odevzdat pronajímateli nejpozději do jednoho měsíce od skončení nájmu, v daném případě nejdéle do 8. 2. 2015, pokud byla výpověď z nájmu bytu doručena žalované 8. 1. 2015. Soud neměl důvodu pochybovat o tvrzení žalobkyně, že žalovaní byt nevyklidili ve stanovené lhůtě a že k jeho vyklizení došlo exekučně 24. 5. 2018 neboť pravdivost tohoto tvrzení prokázala i výpověď samotné žalované, která byt opustila v roce 2013 a odstěhovala se a manžel byt opustil ve lhůtě stanovené žalobcem, avšak ani jeden z nich byt neodevzdal. Vyúčtováním záloh na služby za užívání shora uvedeného bytu za r. 2015 vyhotoveného správcem žalobce [právnická osoba] s.r.o. vzal soud za prokázané, že skutečné náklady na služby byly vyčísleny správcem částkou ve výši 2 933 Kč, proti kterým však správce nezapočetl zálohy skutečně žalovanými zaplacené, popř. aniž uvedl, že zaplaceny nebyly, ale proti kterým započetl předepsané zálohy ve výši 15 000 K, čímž žalovaným vyúčtoval přeplatek ve výši 12 067 Kč, přestože žalobce tvrdil, že žalovaní v roce 2015 zálohy na služby vůbec neplatili. Skutečnost, že správce považoval vyúčtování za řádné pak prokázal i výpis z účtu žalovaných, ve kterém žalobcův správce byť uvedl, že žalovaní neplatili zálohy na služby, tak od celkového dluhu na nájemném a službách odečetl„ přeplatek“ ve výši 12 067 Kč. Prokázáno bylo, že [právnická osoba] s.r.o. zaslala žalovaným předžalobní výzvou dopisem ze dne 8. 1. 2016 s celkovým dluhem 35 832 Kč, ve které žalované vyzvala o zaplacení dluhu do 10 dnů od obdržení upomínky a současně upozornila, že nezaplacením bude dluh vymáhán soudní cestou. Prokázáno bylo, že předžalobní výzvy žalovaným doručoval správce prostřednictvím České pošty s. p. a protože žalovaní nebyli zastiženi, byly zásilky po zanechání výzvy uložena na poště a připraveny k vyzvednutí 12. 1. 2016.

17. Podle přechodných ustanovení občanského zákoníku platného od 1. 1. 1992, § 868 pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992 se však posuzují podle dosavadních předpisů.

18. Podle ustanovení § 696 odst. 1 obč. zák. způsob výpočtu nájemného, úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu, způsob jejich placení, jakož i případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu, a změnit další podmínky nájemní smlouvy, stanoví zvláštní právní předpis.

19. Podle § 696 odst. 2 obč. zák.úhrada za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo záloha na ně se platí spolu s nájemným, nebude-li účastníky dohodnuto nebo právním předpisem stanoveno jinak.

20. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

21. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

22. Přestože nájemní vztah žalovaných k bytu skončil ke dni 8. 1. 2015, kdy bylo žalovaným doručeno rozhodnutí žalobce o výpovědi z nájmu bytu, proti které nepodali u soudu návrh o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, byt nevyklidili, žalobci neodevzdali. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění; o obohacení jde tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv nebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Přestože žalovaní byt po výpovědi z nájmu bytu opustili, byt neodevzdali a považuje se tak za jimi užívaný po celou dobu, dokud nedošlo k jeho exekučnímu vyklizení. Užívání bytu v r. 2015 poté, kdy došlo k zániku nájmu bytu, aniž žalovaní řádně hradili nájem a náklady spojené s užíváním tohoto bytu je příkladem plnění bez právního důvodu, kdy žalovaní užívali cizí věc, tj. byt bez smlouvy o nájmu či jiného titulu opravňujícího užívat cizí věc a v takovém případě jsou povinni nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou (§ 458 odst. 1 obč. zák.), tj. peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu, a kterou by nájemci za obvyklých okolností byli povinni platit podle nájemní smlouvy (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 6. 1999 sp. zn. 25 Cdo 2578/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 53/2000). Není pochyb o tom, že v daném případě měli žalovaní žalobci poskytovat v době od ledna do prosince 2015 peněžitou náhradu (tedy cenu nájmu a služeb) jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vydáno a že svou povinnost řádně neplnili. Pokud jde o peněžitou náhradu, tedy cenu nájmu, tak za dobu od ledna do prosince 2015 měli žalovaní žalobci zaplatit 12 x 1 736 Kč, celkem částku 20 832 Kč, kdy cena nájmu v předmětném bytě, resp. v bytech stejného druhu, v daném místě a čase činila od ledna 2015 měsíčně 1 736 Kč a že tuto částku nezaplatili ani přes upomínku.

23. Žalovaní měli v r. 2015 rovněž platit zálohy na služby, tj. cenu za služby, které jim byly žalobcem poskytovány s užíváním bytu a které se platí zálohově měsíčně a které byl žalobce povinen žalovaným zúčtovat podle skutečných nákladů, které vynaložil. Vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytů ve vztahu k nájemcům bytů provádí zásadně pronajímatel (vlastník, případně správce domu nebo bytu). Ustálená soudní praxe dovodila (srov. rozhodnuti Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 12. 2012, čj. 26 Cdo 4353/2010), že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je, že bylo vyúčtování řádně, resp. správně provedeno a nájemce s ním byl seznámen. Vyúčtování nesprávně (provedené v rozporu s předpisy jej regulujícími) provedené totiž nemůže vyvolat účinky, které se se správným vyúčtováním spojují. Vyúčtování znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, musel by žalobce vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši. Jestliže tedy žalobce, resp. jeho správce provedl vyúčtování za r. 2015 s přeplatkem ve výši 12 067 Kč a jako s přeplatkem s ním účtoval, když o jeho výši ponižoval dluh žalovaných, přestože žalovaní zálohy na služby v r. 2015 neplatili, namísto toho, aby provedl vyúčtování vůči skutečně zaplaceným (nezaplaceným) zálohám, potom provedl vyúčtování nesprávně a není tak zde správné (řádné) vyúčtování jako předpoklad pro vznik platební povinnosti žalovaných, pokud jde o žalobcem tvrzený nedoplatek na službách zjištěný vyúčtováním. Protože správné (řádné) vyúčtování je také předpokladem pro vznik splatnosti částky v něm uvedené (nedoplatku), nestal se dluh v žalobcem tvrzené výši 2 933 Kč splatný, a to ani zčásti. Pokud se dluh ve výši 2 933 Kč nestal splatným, nemohli se žalovaní ani dostat do prodlení s jeho zaplacením.

24. Pokud byly předžalobní výzvy doručovány žalovaným prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a adresáti nebyli zastiženi a zásilky byly uloženy u provozovatele poštovních služeb 12. 1. 2016 a připraveny tak k vyzvednutí, tak pokud si zásilku adresáti nevyzvedli ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl (§ 49 odst. 4 věta prvá o. s. ř.). Uvedené znamená, že pokud byly zásilky, tedy předžalobní výzvy pro žalované uloženy na poště a připraveny k vyzvednutí 12. 1. 2016, považují se za doručené plynutím desátého dne lhůty, tj. 22. 1. 2006. Pokud byli žalovaní na základě předžalobní výzvy povinni zaplatit nedoplatek do 10 dnů od obdržení upomínky, počala běžet lhůta pro zaplacení následujícím dnem, tj. 23. 1. 2006 a končila dnem 1. 2. 2016. Marným uplynutím posledního dne k zaplacení se žalovaní dostali k následujícím dnem, to je dnem 2. 2. 2016 do prodlení (§ 517 obč. zákoníku).

25. Na základě provedeného řízení a dokazování vyhověl soud důvodné žalobě v částce 16 065 Kč. Pokud se žalovaní dostali do prodlení se zaplacením částky 20 832 Kč dnem 2. 2. 2015 (a nikoliv již dnem 28. 1. 2016, jak tvrdil žalobce), tak jim tímto dnem vznikla povinnost zaplatit žalobci rovněž úrok z prodlení v zákonné výši, a to až do úplného zaplacení dluhu dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.)

26. V rozsahu neúspěšně uplatněného nároku ve výši 2 933 Kč, včetně příslušenství a v rozsahu úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 832 Kč od 28. 1. 2016 do 1.2.2016 soud zamítl jako nedůvodnou.

27. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný v rozsahu 87,65% nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 75,3%, tj. ve výši 1 799 Kč (tj. ve výši rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem, tj. úspěch 87,65% mínus neúspěch 12,35%). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 189 Kč a dále dle § 151 odst. 3 o.s.ř., vyhl. č. 254/2015 Sb. z nákladů nezastoupeného účastníka, tj. paušální náhrady ve výši 1 200 Kč za čtyři úkony, každý ve výši 300 Kč (předžalobní upomínka, sepis návrhu, účast u jednání dne 18.10.2021 a dne 30.5.2022), tj. celkem 2 389 Kč, z toho 75,3% činí částku 1 798,91 Kč, tj. 1 799 Kč.

28. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když s ohledem na výši zbývajícího dluhu, osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaných umožnil žalovaným dluh splácet ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, neboť žalovaná teprve nastoupila do zaměstnání s předpokládaným výdělkem kolem 20 870 Kč měsíčně, žalovaný má výdělek kolem 24 000 Kč, oba splácí exekučně dluhy z nájmu bytu a hradí si své další životní náklady. Ztráta výhody splátek znamená, že pokud žalovaní nezaplatí jednu ze splatných splátek do splatnosti příští splátky, ztratí výhodu splátek a zůstatek dluhu se stane splatným najednou.