16 C 1/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: právnická osoba., se sídlem Adresa žalobce A, IČO: IČO žalobce A, zastoupený Jméno žalobce B, advokátem, AK adresa, proti žalované: Jméno žalované, narozená datum, hlášena na adrese adresa, o zaplacení částky 33.038,37 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 28.441,- Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 27.4.2026 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 4.597,37 Kč s příslušenstvím, úrok ve výši 8 % ročně z částky 28.440,75 Kč od 24.9.2025 do zaplacení, pro úrok z prodlení za dobu od 24.9.2025 do 26.4.2026 a pro úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 28.441,- Kč od 27.4.2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 8.278,40 Kč k rukám Jméno žalobce B, AK adresa, do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 33.038,37 Kč s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 28.440,75 Kč od 24.9.2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 31.140,75 Kč od 24.9.2025 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba.) uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru. Úvěr byl poskytnut a splacen na/z úvěrový účet č. č. účtu. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky formou splátkového úvěru s možností sjednání pojištění ve výši 100.000,- Kč. Úvěr měl být uhrazen prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek a žalovaná se zavázala hradit úrok ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru. Žalovaná v průběhu splácení uhradila částku 71.559,25 Kč a zbývá na jistině úvěru uhradit částku 28.440,75 Kč. Žalovaná se dále zavázala uhradit sjednané poplatky (poplatek za prohlášení úvěru za splatný, za vedení úvěrového účtu, za zaslané upomínky). Žalovaná byla před prohlášením pohledávky za splatnou upozorněna, že se dopouští porušení sjednaných podmínek a na to, že v případě neuhrazení dlužné částky, může být přistoupeno k prohlášení úvěru za splatný. Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas, opakovaně se dostávala do prodlení a právní předchůdce žalobce prohlásil veškeré pohledávky ze smlouvy o úvěru za okamžitě splatné ke dni 21.5.2025. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.9.2025 právnická osoba postoupila pohledávku na žalobce s účinností ke dni 18.9.2025. Dlužná částka se ke dni podání návrhu skládá z jistiny ve výši 28.440,75 Kč, z poplatků ve výši 2.700,- Kč, z úroku do 23.9.2025 ve výši 813,32 Kč, z úroku z prodlení do 23.9.2025 ve výši 1.084,30 Kč a dalšího příslušenství. Před uzavřením smlouvy byla prověřena schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, a to na základě pokročilých scoringových a sociodemografických modelů. Dále byla zkoumána platební morálka žalované mimo jiné lustrací v insolvenčním rejstříku a Centrální evidenci exekucí a dále v interních databázích. Celková finanční situace žalované byla komplexně analyzována a nebyla shledány důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet. V podání ze dne 22.6.2025 žalobce uvedl, že úvěr byl uzavřen za účelem konsolidace závazků žalované, díky čemuž mělo mimo jiné dojít ke snížení úvěrové zátěže žalované. Právní předchůdce žalobce vycházel zejména z informací poskytnutých žalovanou, které uvedla v žádosti o úvěr dne 11.9.2018 a z dalších informačních zdrojů (veřejně či neveřejně přístupné databáze). Žalovaná v žádosti uvedla, že celkový příjem domácnosti činil 40.044,- Kč. Žalovaná neměla žádné vyživované osoby. Příjmy pocházeli ze zaměstnání u společnosti tituly před jménem jméno FO. Z bankovních výpisů byl ověřen pravidelný čistý měsíční příjem (k 04.12.2018 – 43.478,- Kč, k 02.11.2018 – 49.253,- Kč, k 01.10.2018 – 41.193,- Kč, k 04.09.2018 – 38.895,- Kč). Z tabulky vyplývá, že žalovaná je svobodná, má vlastní dům/byt, dosavadní interní splátky 5.603,17 Kč, dosavadní externí splátky 11.000,- Kč, ostatní výdaje 1.000,- Kč, výsledná měsíční splátka 1.413,67 Kč. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla veškeré údaje k příjmům a výdajům, které ji byly známy. Právní předchůdce žalobce hodnotil vyplněné údaje žalované individuálně. K posouzení nákladů žalované právní předchůdce žalobce do výdajů započítal úvěrovou zatíženost žalované dle výsledků kontroly BRKI/NRKI (externí splátky) a úvěrovou zatíženost dle interní kontroly (interní splátky). Náklady na bydlení a nezbytné životní náklady byly zkoumány komparačně, kdy právní předchůdce žalobce výdaje v žádosti žalované porovnal s výdaji určenými na základě částky životního minima společně s částkou normativních nákladů na bydlení stanovených na základě právních předpisů/výdaji na bydlení vydané ČSÚ. Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.9.2025 postoupila právnická osoba. na žalobce pohledávky specifikované v Příloze č. 1 smlouvy. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a)o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti. Soud má za prokázané tyto skutečnosti: V kartě klienta je uvedeno, že žalovaná je svobodná, druh bydlení vlastní dům/byt, počet vyživovaných osob 0., je zaměstnaná (uvedla zaměstnavatele), pracovní poměr na dobu neurčitou. Průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce 40.044,- Kč, celkový příjem domácnosti 40.044,- Kč, jiné nezbytné náklady na klienta 1.000,- Kč, splátky mimo MMB 11.000,- Kč. Z výpisů z běžného účtu soud zjistil: Za měsíc srpen 2018 počáteční zůstatek činila částka 292.720,01 Kč a konečný zůstatek částka 271.407,78 Kč, kdy příjem činila částka 40.065,- Kč a výdaje částka 61.377,44 Kč (dne 4.9.2018 příjem ve výši 38.895,- Kč). Za měsíc září 2018 počáteční zůstatek činila částka 271.4074,78 Kč a konečný zůstatek částka 267.160,53 Kč, kdy příjem činila částka 41.1983,- Kč a výdaje částka 45.440,25 Kč (dne 2.10.2018 příjem ve výši 41.193,- Kč). Za měsíc říjen 2018 počáteční zůstatek činila částka 267.160,53 Kč a konečný zůstatek částka 229.163,98 Kč, kdy příjem činila částka 49.203,- Kč a výdaje částka 87.249,55 Kč (dne 2.11.2018 příjem ve výši 49.253,- Kč). Za měsíc listopad 2018 počáteční zůstatek činila částka 229.163,98 Kč a konečný zůstatek částka -19.008,43 Kč, kdy příjem činila částka 148.484,88 Kč a výdaje částka 396.657,29 Kč (dne 9.11.2018 čerpala úvěr ve výši 100.000,- Kč, dne 4.12.2018 příjem ve výši 43.478,- Kč a dne 3.12.2018 klientský výběr 300.000,- Kč). Podle smlouvy o úvěru Anonymizováno ze dne 9.11.2018 spolu s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s právnická osoba. smlouvu o úvěru. Banka se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100.000,- Kč s datem čerpání 9.11.2018. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou 96měsíčních anuitních splátek (platba se skládá z jistiny a úroku) ve výši 1.413,67 Kč. Měsíční anuitní splátky jsou splatné k 15. dni v měsíci počínaje 15.12.2018. Roční úroková sazba činí 8%, RPSN činí 8,3%. Celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit činí 135.962,68 Kč. Z dopisu ze dne 28.3.2025 „Upozornění před prohlášením úvěru za splatný“ soud zjistil, že ke dni 28.3.2025 činí dluh žalované 4.452,18 Kč a banka vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu do 8.4.2025. Současně ji upozornila, že pokud dluh neuhradí bude banka oprávněna prohlásit úvěr za splatný. Dopisem ze dne 23.5.2025 má soud za prokázané, že banka v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr žalované za splatný ke dni 21.5.2025. Celková dlužná částka činí 32.047,51 Kč (nesplacená jistina – 28.440,75 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení splatnosti – 813,32 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení – 93,44 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady za upomínání – 2.400,- Kč, náklady upomínání – 300,- Kč). Banka vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do 6.6.2025. Předžalobní výzvou k plnění vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k úhradě dluhu ve výši 33.038,37 Kč. Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce výše uvedenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 100.000,- Kč, který se žalovaná zavázala splácet. Částku ve výši 100.000,- Kč čerpala žalovaná dne 9.11.2018. Protože žalovaná neplnila podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas, právní předchůdce žalobce v souladu s uzavřenou smlouvou dopisem ze dne 23.5.2025 zesplatnil celý dluh najednou ke dni 21.5.2025. Právní předchůdce žalobce požadoval uhradit po žalované nesplacenou jistina ve výši 28.440,75 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení splatnosti ve výši 813,32 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení ve výši 93,44 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady za upomínání ve výši 2.400,- Kč a náklady upomínání ve výši 300,- Kč. Pohledávka za žalovanou z předmětného úvěru byla postoupena žalobci. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to z důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr banka prověřila na základě žádosti žalované, kdy příjem žalované ověřila z výpisů z běžného účtu. V žádosti žalovaná uvedla příjem ve výši 40.044,- Kč (který banka ověřila z výpisů z účtu). Pokud jde o výdaje žalované banka počítala s částkou životního minima dle nařízení vlády a částkou normativních nákladů, aniž by byla uvedena konkrétní výše částky, se kterou banka počítala. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalované. Právní předchůdce žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalované, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat (které o skutečných výdajích žalované nevypovídají), aniž by je porovnal se skutečnými výdaji žalované (žalovaná v žádosti uvedla ostatní výdaje 1.000,- Kč a interní splátky a externí splátky 5.603,17 Kč a 11.000,- Kč). Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. U nákladů žalované se právní předchůdce žalobce nezajímal o skutečné výdaje žalované (z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaná nějaké doklady o svých výdajích předkládala). K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného). Právní předchůdce žalobce zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalované, a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. Žalobce tak poskytl žalované finanční prostředky ve výši 100.000,- Kč, aniž by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřil její schopnost dlužnou částku řádně splácet. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn.

I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.). Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 100.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 100.000,- Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 71.559,- Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 28.441,- Kč (částka poskytnutá 100.000,- Kč – částka žalovanou zaplacená 71.559,- Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 25.4.2026. Nárok se stal splatným 26.4.2026 a žalovaná se dostala do prodlení od 27.4.2026. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 27.4.2026 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 37.611,47 Kč (částku 33.038,37 Kč + úrok 1.938,60 Kč – úrok 8% ročně z částky 28.440,75 Kč od 24.9.2025 do 31.7.2026 + úrok z prodlení 3.184,- Kč – ve výši 12% ročně z částky 31.140,75 Kč od 24.9.2025 do 31.7.2026). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 29.301,20 Kč (jistina – 28.441,- Kč + 860,20 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,5% ročně z 28.441,- Kč od 27.4.2026 do 31.7.2026). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 77%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 23%. Poměr úspěchu tedy činí 54% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.246,- Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 31.7.2026) po 2.380,- Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), čtyři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 31.7.2026) po 450,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada za 21%DPH z odměny a náhrad ve výši 2.444,40 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem 14.084,40 Kč z toho 54% činí částka 8.278,40 Kč, kterou soud žalobci přiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.