16 C 11/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.856 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 10.5.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 8.352 Kč s příslušenstvím, pro úroky z prodlení ve výši 15.392,32 Kč a pro úroky z prodlení od 19.12.2020 do 9.5.2022 zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 14.208 Kč s úroky z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB k prvnímu dni každého následujícího kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, zvýšené o sedm procentních bodů od 19.12.2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15.392,32 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel dne 14.3.2007 s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 8.352 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 384 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 19.3.2008. Žalovaný své smluvní závazky řádně a včas nehradil. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 17.7.2007. Ke dni 11.3.2008 činila dlužná jistina 8.377,36 Kč a souhrnný dlužný poplatek částku 5.830,64 Kč. Od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný uhradil celkem částku 6.144 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 5.1.2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobce požaduje zaplacení částky 14.208 Kč, skládající se z jistiny ve výši 8.377,36 Kč a souhrnného poplatku ve výši 5.830,64 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku. V podání ze dne 28.6.2022 žalobce doplnil, že smlouva byla uzavřena dne 14.3.2007. Povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla do českého právního řádu zavedena teprve zákonem č. 145/2010Sb. účinným od 1.1.2011. Dle právní úpravy účinné do 31.12.2010 věřitelé nebyli povinni před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitelů posuzovat. Žalobce má za to, že nebylo povinností jeho právního předchůdce posuzovat schopnost žalovaného splácet půjčku. Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 společnost [právnická osoba] převedl pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce specifikované v Příloze [číslo] to se všemi právy s nimi spojenými. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v Příloze [číslo] to pod [číslo]. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> V listině označené jako zákaznická karta žalovaný uvedl své osobní údaje, předložil OP. Uvedl, že je nájemník a uvedl zaměstnavatele. Dále uvedl finanční údaje mzdu ve výši 12.000 Kč, další příjmy domácnosti 8.000 Kč a výdaje nájem/inkaso 4.100 Kč, telefon 500 Kč, splátky půjček [anonymizováno] 1.536 Kč, výdaje na domácnost 12.000 Kč. Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z OP, pracovní smlouvy, výplatní pásky, nájemní smlouvy, SIPA. V kartě je uvedeno, že stávající půjčka u PF činí 19.584 Kč. Zákaznická karta je dne 12.3.2007 podepsaná žalovaným a zástupcem právního předchůdce žalobce. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 13.3.2007 a smluvních podmínek smlouvy o půjčce má soud za prokázané, že dne 13.3.2007 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o půjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s půjčkou poplatek v částce 8.352 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 20.352 Kč (půjčka a poplatek), které žalovaný splatí v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti celou částku půjčky. Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému dopisem ze dne 6.1.2021, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce. Dopis byl odeslán žalovaného na adresu, kterou uvedl, dne 1.2.2017. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného výzvou k plnění ze dne 29.7.2021 k zaplacení pohledávky ve výši 30.241,25 Kč nejpozději do 13.8.2021. Výzva byla odeslána dne 30.7.2021. <b>Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> Dne 13.3.2007 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o půjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s půjčkou poplatek v částce 8.352 Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 20.352 Kč v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti celou částku půjčky. Dle tvrzení žalobce poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 17.7.2007 a žalovaný uhradil celkem částku 6.144 Kč. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 6.1.2021 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. Slabší strana v právním vztahu není legálně definována, proto zůstává na soudu zhodnotit okolnosti daného případu, zda v předmětném právním vztahu vystupuje slabší strana. Obecně lze konstatovat, že slabší stranou bude vždy ten účastník, který má menší vyjednávací sílu a slabší schopnost hájit své právem chráněné zájmy. Zpravidla půjde o vztahy mezi dodavatelem a spotřebitelem (Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník

V. Závazkové právo. Obecná část § 1721-2054, Komentář 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, 1335 s. 222-2224, či nález Ústavního soudu sp.zn.

I. ÚS 1845/11). V projednávané věci právní předchůdce žalobce uzavíral s žalovaným smlouvu jakožto poskytovatel peněžní částky v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Předmětný právní vztah je proto třeba posuzovat jako spotřebitelský úvěr, žalovaného jako spotřebitele a tedy jako slabší stranu v daném právním vztahu. Podle Ústavního soudu lze učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. (srovnej nález

III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019). Také Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. S ohledem na výše uvedené skutečnosti se soud proto zabýval otázkou platnosti smlouvy s ohledem na povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Dle názoru soudu právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutou půjčku. V zákaznické kartě je uvedena mzda žalovaného 12.000 Kč, další příjmy domácnosti 8.000 Kč a celkové výdaje žalovaného 12.136 Kč. Soudu kromě zákaznické karty nebyly předloženy žádné doklady, které by dokládaly skutečnosti uvedené v zákaznické kartě. Žalobce neuvedl, jaké konkrétní skutečnosti ohledně poměrů žalovaného právní předchůdce žalobce zjistil (jeho příjmy a výdaje) a na základě jakých konkrétních skutečností dospěl k závěru, že žalovaný je schopen poskytnuté peněžní prostředky splácet. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného půjčku splatit. Od 1.1.2014 je účinný zákon č. 89/2012 Sb. Podle ust. § 3028 odst. 1se tímto zákonem řídí práva a povinnosti ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Protože smlouva o půjčce byla uzavřena přede dnem nabytí účinnosti nového zákona, postupoval soud dle dosavadních předpisů a to zákona č. 40/1964Sb. (dále jen obč.zák.). Podle ustanovení § 39 obč.zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Neplatnost právního úkonu podle § 39 je absolutní neplatností. Právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže jeho obsah, a to bez ohledu na smluvní volnost tento obsah stanovit, bez ohledu na to, kdo rozpor s dobrými mravy zavinil, jakož i na to, zda druhá strana byla při vzniku smlouvy v dobré víře, ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah tohoto právního úkonu tak, aby byl v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti (se slušností, poctivostí atd.). Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak u spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn.

I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Jak je uvedeno výše soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku, aniž by řádně prověřil jeho schopnost půjčku splatit, právní předchůdce žalobce tak jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva uzavřená dne 14.3.2007 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným absolutně neplatná. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč.zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle ustanovení § 451 odst. 2 obč.zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ustanovení § 563 obč.zák. není-li doba plnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Podle ustanovení § 517 odst. 1 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč.zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat po dlužníkovi vedle plnění úroky z prodlení, výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. V řízení bylo prokázáno (žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti celou částku půjčky), že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 12.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného poplatku. Soud má za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta částka 12.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 451 odst.1 obč.zák. vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný zaplatila částku 6.144 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 5.856 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (§ 563 obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 8.5.2022. Nárok se stal splatným 9.5.2022 a žalovaný se dostal do prodlení od 10.5.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 1 10.5.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 31.390,13 Kč (částku 14.208 Kč + úrok z prodlení 15.392,32 Kč + 549,70 Kč – úrok z prodlení 7,25% ročně z částky 14.208 Kč od 19.12.2020 do 30.6.2021 + 537,10 Kč – úrok z prodlení 7,5% ročně z částky 14.208 Kč od 1.7.2021 do 31.12.2021 + 703 Kč – úrok z prodlení 10,75% ročně z částky 14.208 Kč od 1.1.2022 do 17.6.2022). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 5.929,50 Kč (jistina – 5.856 Kč + 73,50 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z 5.856 Kč od 10.5.2022 do 17.6.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 19%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 81%. Poměr úspěchu tedy činí 62% ve prospěch žalovaného. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.