16 C 121/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., se sídlem Adresa žalobce A , IČO: IČO žalobce B , zastoupený Jméno žalobce C , advokátem, AK adresa , proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o zaplacení částky 21.088,40 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Řízení se pro částku 3.000,- Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5.500,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12%ročně z této částky od 28.5.2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se pro částku 12.588,40 Kč, úrok ve výši 515,22 Kč, úrok ve výši 15% ročně z částky 9.500,- Kč od 22.10.2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 2.533,33 Kč a úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 9.500,- Kč od 22.10.2024 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 22.088,40 Kč s úrokem ve výši 515,22 Kč, s úrokem ve výši 15% ročně z částky 9.500,- Kč od 22.10.2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2.533,33 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 9.500,- Kč od 22.10.2024 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 13.1.2023 s právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části „ověřené dokumenty“. Ze smluvních podmínek plyne, že zákazník prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 11.000,- Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 15.538,- Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8.631,- Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500,- Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2.521,- Kč). Žalovaná se zavázala souhrnnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 341,- Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 12.7.2024. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas. Poslední příslušnou splátku žalovaná uhradila dne 13.1.2023. Ke dni 18.6.2023 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení, dlužná jistina činila částku 9.500,- Kč a dlužný poplatek částku 12.588,40 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou uhrazeno ničeho. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 9.500,- Kč dále úrokem ve výši 15% ročně a to od 13.7.2024 do zaplacení (ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu celého úvěru). Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 1.500,- Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2024 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 21.10.2024. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky 31.501,38 Kč. Žalobce požaduje zaplacení částky 22.088,40 Kč skládající se z jistiny ve výši 9.500,- Kč a poplatku ve výši 12.588,40 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Žalobce zaslal žalované výzvu k plnění dle ust. § 142a o.s.ř.V podání ze dne 25.6.2025 žalobce uvedl, že ze zákaznické karty ze dne 13.1.2023 se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalované z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky a výpisu z bankovního účtu za měsíc listopad a prosinec 2022, současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem z mateřské/rodičovské dovolené, který činí 8.300,- Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 20.170,- Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr. zákoníku).Podáním ze dne 13.6.2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět pro částku 1.000,- Kč, kdy po podání žaloby žalovaná uhradila platbu v celkové výši 1.000,- Kč. Žalobce přijatou úhradu započetl na úhradu poplatku. Usnesením soudu ze dne 8.7.2025, č.j. 16 C 121/2025-29 bylo řízení pro částku 1.000,- Kč zastaveno (výrok I. usnesení). Toto usnesení nabylo právní moci dne 30.7.2025.Podáním ze dne 24.10.2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět pro částku 3.000,- Kč, kdy po částečném zpětvzetí žaloby ze dne 13.6.2025 žalovaná uhradila platbu v celkové výši 3.000,- Kč. Žalobce přijatou úhradu započetl na úhradu poplatku. Dle ust. § 96 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí není účinné. To neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. V dané věci vzal žalobce návrh částečně zpět v době, než soud začal ve věci jednat. Soud tedy řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I.).Žalovaná se k jednání soudu nařízenému na den 31.10.2025 nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky dle ust. § 47 o.s.ř. K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.V listině označené jako zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr žalovaná uvedla své osobní údaje – je svobodná, žije v nájmu, má jednu vyživovanou osobu, není majitelem vozu, jako zdroj příjmu uvedla mateřskou/rodičovskou dovolenou. Čistý měsíční příjem uvedla ve výši 8.300,- Kč, další čistý příjem domácnosti 20.170,- Kč. Odhadované měsíční výdaje uvedla ve výši 2.000,- Kč. Dále uvedla, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované z výpisu z bankovního účtu za měsíce listopad a prosinec 2022 a výměru podpory ze dne 18.10.2022. Zákaznická karta je dne 13.1.2023 podepsaná žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 13.1.2023 má soud za prokázané, že dne 13.1.2023 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr v částce 11.000,- Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem poplatek v částce 12.652,- Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 8.631,- Kč, částce za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2.521,- Kč a poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500,- Kč. Žalovaná přistoupila k volitelnému doplňkovému pojištění s pojistným ve výši 2.886,- Kč za sjednanou dobu pojištění. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 26.538,- Kč, kterou žalovaná splatí v hotovosti v 78týdenních splátkách po 341,- Kč, kdy poslední splátka činí 281,- Kč.Z listiny označené jako tabulka umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila dne 13.1.2023 částku ve výši 1.500,- Kč.Z listiny označené jako zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 13.1.2023 soud zjistil, že žalovaná podpisem tohoto formuláře přistoupila ke skupinové pojistné smlouvě č. , hodnota, ze dne 1.6.2022.Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2024 společnost , právnická osoba, převedla pohledávku vzniklou ze smlouvy o zápůjčce specifikované v Příloze č., hodnota, , a to se všemi právy s ní spojenými. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v Příloze č., hodnota, , a to pod číslem , hodnota, .Právní předchůdce žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 21.10.2024, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2024 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce. Dopis byl odeslán dne 11.11.2024 žalované na adresu, kterou uvedla jako adresu trvalého pobytu.Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 31.12.2024 k zaplacení pohledávky v aktuální výši 25.699,03 Kč, nejpozději do 15.1.2025. Výzva byla odeslána dne 31.12.2024.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 13.1.2023 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 11.000,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem poplatek ve výši 12.652,- Kč a doplňkové pojištění s pojistným ve výši 2.886,- Kč za sjednanou dobu pojištění. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 26.538,- Kč v 78týdenních splátkách po 341,- Kč, poslední splátka činila 281,- Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 5.500,- Kč.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru, a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Žalovaná byla svobodná, na mateřské/rodičovské dovolené, měla jednu vyživovací povinnost, žila v nájmu. Příjmy žalované ve výši 8.300,- Kč byly ověřeny z výměru o přiznání dávky. Další čisté příjmy domácnosti činily údajně částku přes 20.000,- Kč, ty však nebyly žádným způsobem doloženy. Pokud jde o měsíční výdaje žalované, tak tyto byly odhadované ve výši 2.000,- Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobce nezkoumal blíže výdaje žalované, ani se nepozastavil nad příliš nízkými výdaji. Je zcela zřejmé, že uvedené částky nemohou představovat celkové měsíční výdaje žalované, když tato uvedla, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost a bydlí v nájmu. Samotné výdaje spojené s upokojováním potřeb nezletilého dítěte představující primární závazek žalované, ale i další výdaje související s uspokojováním nejen bytových, ale i dalších potřeb žalované dozajista překračují uvedenou odhadovanou částku výdajů žalované. Žádné doklady, potvrzující příjmy nebo výdaje žalované, soudu předloženy nebyly. Právní předchůdce žalobce sice do jisté míry zkoumal příjmovou a výdajovou stránku žalované, avšak tyto nesprávně vyhodnotil. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s poplatkem splatit. To, že schopnost žalované splácet úvěr nebyla dostatečná, vyplývá i ze skutečnosti, že žalovaná na úvěr poskytnutý v lednu 2023 uhradila do dnešního dne pouze částku 5.500,- Kč. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020).Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.V řízení bylo prokázáno a žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí úvěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 11.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 11.000,- Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 vydat. Z žaloby a předložených důkazů vyplývá, že žalovaná zaplatila postupně částky 1.500,- Kč, 1.000,- a 3.000,- Kč, celkem 5.500,- Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 5.500,- Kč (částka poskytnutá 11.000,- Kč – částka žalovanou zaplacená 5.500,- Kč) a pro zbývající požadovanou částku a úroky žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o. z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 26.5.2025. Nárok se stal splatným 27.5.2025 a žalovaná se dostala do prodlení od 28.5.2025. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 28.5.2025 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 24 %, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 76 %. Poměr úspěchu tedy činí 52 % ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.Anonymizovaný odstavec