16 C 125/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení částky 2.393 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 1.553 Kč s úroky z prodlení ve výši 135,30 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pro částku 840 Kč a úroky z prodlení ve výši 72,70 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 446,70 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], AK [obec], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 2.393 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 4.1.2020 do 16.11.2020 ve výši 208 Kč. Svůj nárok opřel o skutečnost, že žalobce s žalovanou uzavřeli dne 29.3.2019 pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Pojistná smlouva byla uzavřena v písemné formě, podpisem vyplněného formuláře [číslo]. Pojistnou smlouvou bylo pojištěno vozidlo značka [anonymizováno] [registrační značka]. První pojistné bylo ve výši 2.944 Kč. Pojistné období bylo sjednáno v délce půlroční. Pojistné bylo splatné v první den příslušného pojistného období. Pojistná smlouva zanikla ke dni 3.1.2020. Důvodem je zánik pro neplacení. Žalobce upomínal žalovanou o zaplacení dlužné částky. Při zániku pojistné smlouvy má žalobce právo na zaplacení dlužného pojistného za dobu platnosti pojistné smlouvy, kdy nebylo pojistné hrazeno a to jako poměrnou část pojistného. Pojistiteli náleží pojistné do konce kalendářního měsíce. Dlužné období, kdy nebylo pojistné hrazeno je od 29.9.2019 do 3.1.2020. Žalovaná dluží žalobci pojistné – součet dlužných předepsaných pojistných dle denního poměru trvání smlouvy v příslušném pojistném období. Součástí žalované částky jsou rovněž paušalizované náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 840 Kč a to za prokazatelně odeslanou upomínku na dlužné pojistné s upozorněním na možnost zániku pojištění, k níž žalobce zasílá dodejku. Žalobce dále uplatňuje úrok z prodlení ode dne následujícího po zániku pojistné smlouvy do dne podání žaloby. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce zaslal žalovanému předžalobní upomínku dne 29.5.2020. Žalované byla žaloba doručena dne 28.4.2021 s výzvou k vyjádření. Žalovaná se v dané lhůtě nevyjádřila a na výzvu soudu nereagovala. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve lhůtě dané soudem nevyjádřili, soud tedy předpokládal, že dle § 101 odst.4 o.s.ř. vyslovili souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání Soud vycházel z pojistné smlouvy [číslo] ze dne 29.3.2019, z doručenky, upozornění na neuhrazené pojistné ze dne 14.10.2019, bilance pojistné smlouvy, oznámení o zániku pojištění ze dne 15.1.2020, pokus o smír ze dne 10.2.2020, předžalobní upomínky právního zástupce žalobce. Po provedeném řízení na základě výše uvedených důkazů s přihlédnutím k tvrzení žalobce má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu pro [anonymizována čtyři slova] s počátkem pojištění od 29.3.2019. Žalovaná se v pojistné smlouvě zavázala platit roční pojistné ve výši 5.888 Kč splatné půlročně po 2944 Kč. Podle doručenky se upomínka vrátila zpět nedoručena (obsah upomínky není soudu znám). Dopisem ze dne 14.10.2019 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužného pojistného ve výši 2.944 Kč a poplatku za upomínání ve výši 240 Kč. Dopisem ze dne 15.1.2020 žalobce oznámil žalované, že pojistná smlouva zanikla dnem 2.1.2020 pro nezaplacení pojistného ve stanovené lhůtě v upomínce. Pokusem o smír ze dne 10.2.2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 2.393 Kč. Podle bilance pojistné smlouvy žalovaná zaplatila pojistné za období od 29.3.2019 do 28.9.2019 a měla zaplatit pojistné za období od 29.9.2018 – 2.1.2020 ve výši 1.553 Kč. Podle bilance žalovaná dále dluží náklady za vymáhání ve výši 840 Kč (80 Kč, 160 Kč, 300 Kč, 300 Kč). Pokud jde o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle článku 6 bod 2 písm.f) všeobecných pojistných podmínek má pojištěný povinnost platit pojistné za dobu trvání pojištění a způsobem dohodnutým v pojistné smlouvě. Podle § 13 odst.2 zák. č. 168/1999Sb. zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, za kterou bylo pojistné zaplaceno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva. Žalovaná měla povinnost zaplatit pojistné za období od 29.3.2019 do 2.1.2020. Dle bilance pojistné smlouvy žalovaná zaplatila částku 2.944 Kč za období od 29.3.2019 do 28.9.2019. Za období od 29.9.2019 do 2.1.2020 měla žalovaná zaplatit 1.553 Kč. Žalovaná tuto svou povinnost dobrovolně nesplnila a protože je v tomto rozsahu nárok žalobce po právu, přiznal soud žalobci částku 1.553 Kč. Žalobce dále požadoval zaplacení částky 840 Kč označených jako poplatek účtovaný za upomínání žalované, dle názoru soudu jde o smluvní pokutu a žalobce použil pouze jiné označení, ačkoliv institut jím uvedených poplatků má všechny prvky shodné se smluvní pokutou. Podle tvrzení žalobce požaduje žalobce poplatek za prokazatelně odeslanou zákonnou upomínku s upozorněním na možnost zániku pojištění (tato upomínka však soudu předložena nebyla). Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva dle § 52 odst. 1 obč.zák. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp.zn. Pl. ÚS 42/03). Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací pravomoci, tak úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah (rozsudek ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores,C -240/98 až C -244/98, Recueil, s . I -4941, bod 25). Takové nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedený rozsudek Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, bod 27) " (Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. 10. 2006, věc C -168/05, bod 25 a 26). Pro spotřebitelské smlouvy proto platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti dle ust. § 56 obč.zák. obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 I .ÚS 3512/11. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o nákladech spojených s vymáháním dlužného pojistného a odkaz na sazebních vybraných poplatků pojišťovny žalobce porušil zásadu„ rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání o poplatcích je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné. Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu a proto soud žalobu pro částku 840 Kč zamítl. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaná pojistné ve lhůtě splatnosti neuhradila a dostala se do prodlení. Žalobce požadoval úroky z prodlení za období od 4.1.2020 do 16.11.2020. Soud proto přiznal žalobci úroky ve výši 135,30 Kč (úrok ve výši 10% ročně z částky 1.553 Kč od 4.1.2020 do 16.11.2020) a pro zbytek žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 2.393 Kč. Soud pro částku 840 Kč žalobu zamítl a pro částku 1.553 Kč byl žalobce v řízení úspěšný. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 65%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 35%. Poměr úspěchu tedy činí 30% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč (§ 14b odst.1 bod 2 advokátního tarifu), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) a náhrada za 21% z odměny a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem 1.489 Kč z toho 30% činí částka 446,70 Kč, které soud žalobci přiznal.