16 C 16/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., se sídlem Adresa žalobce A, IČO: IČO žalobce A, zastoupený Jméno žalobce B, advokátkou, AK adresa, proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, adresa, o zaplacení částky 625.278,75 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 625.278,75 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal zaplacení částky 625.278,75 Kč s úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 598.159,73 Kč od 7.2.2025 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že dne 17.7.2024 byla mezi žalovanou a společností právnická osoba. (dále jen banka) uzavřena smlouva o úvěru Anonymizováno Půjčka č. hodnota, na jejímž základě byl žalované poskytnutý úvěr ve výši 600.000,- Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně veškerého příslušenství v 120 pravidelných měsíčních splátkách. Úvěr byl úročen fixní úrokovou sazbou ve výši 9,49 % ročně. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky banky. Žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru a uvedla údaje nutné k posouzení její úvěruschopnosti (zejména informace o zaměstnáni či podnikání, výši příjmů a výdajů, které byla povinná doložit). Banka dále získávala informace o úvěruschopnosti žalované z registrů SOILUS, BRKI, NBRKI. Následně žalovaná předložila bance návrh na uzavření smlouvy, který byl bankou akceptován dne 17.7.2024 prostřednictvím akceptačního dopisu zaslaného na adresu žalované. Úvěr byl žalované poskytnut dne 17.7.2024 převodem z bankovního účtu banky na účet žalované č. č. účtu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, kdy byla opakovaně upomínána. V upomínce ze dne 6.2.2025 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzvána k úhradě. Žalovaná se dostala do prodlení dne 7.2.2025. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne 9.6.2025 právnická osoba. postoupila pohledávku žalované na žalobce. Předmětem žaloby je nesplacená jistina úvěru ve výši 598.159,73 Kč a smluvní úrok ve výši 27.119,02 kč splatné nejpozději dne 6.2.2025. na výzvu soudu (jaké konkrétní informace právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované získal a zda a jaké částky žalovaná na uhrazení úvěru celkem zaplatila) žalobce nereagoval. K jednání soudu se žalobce omluvil. Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9.6.2025 postoupila právnická osoba. na právnická osoba. soubor pohledávek na žalobce. Pohledávka za žalovanou je uvedena v seznamu pohledávek pod č. hodnota. Dopisem ze dne 11.6.20253 bylo postoupení pohledávky na žalobce oznámeno žalované. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti. Soud má za prokázané tyto skutečnosti: Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru „Anonymizováno Půjčka“ č. hodnota ze dne 15.7.2024 ve spojení s informacemi o spotřebitelském úvěru ze dne 15.7.2024 soud zjistil, že žalovaná předložila bance návrh na uzavření smlouvy. Banka se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 601.500,- Kč a to: částku 600.000,- Kč bezúčelově a částku 1.500,- Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr bude čerpán jednorázově ve prospěch bankovního účtu č. č. účtu a bude úročen fixní úrokovou sazbou ve výši 9,97 % ročně ode dne čerpání do dne konečné splatnosti. RPSN činí 9,97 %. Celková částka, kterou žalovaná uhradí činí 933.594,07 Kč. Žalovaná se zavazuje uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1.500,- Kč a splatit celý úvěr včetně veškerého příslušenství 120 pravidelnými měsíčními anuitními splátkami ve výši 7.780,- Kč se splatností vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Z listiny označené jako doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 15.7.2024 soud zjistil, že žalovaná uvedla své osobní údaje, předložila občanský průkaz země EU a povolení k pobytu cizinců v ČR. Uvedla, že je svobodná, vyučena a bydlí v nájmu. Uvedla zaměstnavatele, pracovní pozici – pracovník, smlouva na dobu neurčitou. Uvedla čistý měsíční příjem 34.708,- Kč a měsíční výdaje 20.917,- Kč. Součet splátek úvěrů, limitů kreditních karet a limitů kontokorentu – 0. Z výpisů předložených žalobcem soud zjistil, že žalovaná nebyla nalezena v registru SOLUS, podala žádost o spotřebitelský úvěr dne 11.7.2024 (částka 31.590,- Kč) a žádost dne 11.7.2024 o částku 10.000,- Kč. Scoiring u žalované nelze vypočítat – příliš nové pro skórování. Oznámením ze dne 15.7.2024 žalovaná oznámila, že ke dni 15.7.2024 došlo ke změně platebního účtu, kdy nové číslo účtu je č. účtu. Podle výpisu z účtu čerpala žalovaná částku 600.000,- Kč dne 17.7.2024, současně čerpala i zaplatila částku 1.500,- Kč. Upomínkou ze dne 24.9.2024 banka upozornila žalovanou, že po splatnosti dluží částku 9.451,14 Kč a vyzvala ji k její úhradě. Výzvou k úhradě dlužné splátky po splatnosti ze dne 18.12.2024 banka vyzvala žalovanou k neprodlené úhradě dlužné částky po splatnosti ve výši 34.891,77 Kč v souladu s ust. § 124 zák. č. 257/2016 Sb. V případě, že do 1.2.2025 neuhradí celou částku po splatnosti, může být úvěr prohlášen okamžitě za splatný. Dopisem ze dne 6.2.2025 má soud za prokázané, že banka ke dni 6.2.2025 eviduje pohledávku za žalovanou ve výši 629.563,65 Kč z toho po splatnosti 43.669,21 Kč. Z důvodu porušování povinností, zejména prodlení s úhradou splátek a marnému uplynutí lhůty pro zaplacení se banka rozhodla prohlásit úvěr za splatný, a to ke dni 6.2.2025. Současně ji vyzvali k zaplacení částky 629.563,65 Kč nejpozději do 20.2.2025. Předžalobní výzvou ze dne 17.9.2025 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k úhradě dluhu ve výši 629.563,65 Kč do 3 dnů. Ze zprávy banka ze dne 29.6.2026 soud zjistil, že účet č. č. účtu patří žalované a podle výpisu z účtu byla dne 17.7.2024 na tento účet převedena částka 600.000,- Kč od banka. Soud proto za nesporný považuje tento skutkový stav: Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce výše uvedenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 600.000,- Kč, které byly převedeny na účet patřící žalované dne 17.7.2024. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet. Protože žalovaná neplnila podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas, právní předchůdce žalobce v souladu s uzavřenou smlouvou dopisem ze dne 6.2.2025 celý dluh zesplatnil ke dni 6.2.2025. Právní předchůdce žalobce požadoval uhradit po žalované celkem částku 629.563,65 Kč. Pohledávka za žalovanou z předmětného úvěru byla postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to z důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr banka prověřila na základě prohlášení žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná, vyučena a bydlí v nájmu, uvedla zaměstnavatele a pracovní pozici. Uvedla čistý měsíční příjem 34.708,- Kč a měsíční výdaje 20.917,- Kč. Součet splátek úvěrů, limitů kreditních karet a limitů kontokorentu – 0. Příjmy a výdaje uvedené v žádosti nebyly bankou ověřeny (žalobce tuto skutečnost netvrdil ani nedoložil). Žalovaná nebyla nalezena v registru SOLUS, podala 2 žádosti o spotřebitelský úvěr (dne 11.7.2024) a scoiring u žalované nebyl vypočítán – příliš nové pro skórování. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující příjmy a skutečné výdaje žalované, ani z žádosti nevyplývá, že by žalovaná své výdaje dokládala. Banka se nezajímala o faktické výdaje žalované, kdy bez bližšího prověření vycházela z nedoložených údajů uvedených žalovanou. Právní předchůdce žalobce tak zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalované, a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit, kdy se nezajímal o výdaje žalované. Banka tak dostatečně nezjišťovala osobní a majetkové poměry žalované. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil jeho schopnost poskytnutý úvěr spolu s úroky splácet. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o. z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn.

I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o. z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.). Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 600.000,- Kč (doloženo bankou). Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 600.000,- Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o. z. vydat. Soud má za to, že žalovaná na dluh nějakou splátku uhradila, není ovšem vůbec zřejmé, kolik a kdy hradila. Žalobce takovou skutečnost v návrhu netvrdí (což je jeho primární procesní povinností), taková skutečnost nevyplývá ani z žádného důkazu a na výzvu soudu k doplnění tvrzení žalobce nereagoval. Protože bezdůvodné obohacení činí částka bankou poskytnutá mínus částka žalovanou uhrazená, nelze tak ze strany soudu dojít k jednoznačnému závěru, kolik předmětná pohledávka činí a zda je v uplatněné výši oprávněná. Žalobci se nepodařilo prokázat, v jaké výši se žalovaná obohatila, a z toho důvodu soudu nezbylo než žalobu jako celek zamítnout. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná byl v řízení úspěšná a vzniklo jí právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.