16 C 162/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi , o zaplacení částky 4.083,87 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 4.083,87 Kč s úroky z prodlení ve výši 9% ročně z částky 1.471,50 Kč od 15.10.2018 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 2.612,37 Kč od 14.1.2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pro částku 400 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1.221 Kč k rukám Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení], [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 1.471,50 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 15.10.2018 do zaplacení a částky 200 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky a částky 2.612,37 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 14.1.2019 do zaplacení a částky 200 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. Svůj nárok opřel o skutečnost, že žalobce ([právnická osoba]) s žalovaným uzavřeli pojistnou smlouvu Sdružené pojištění vozidla – AH [číslo] Počátek pojištění byl sjednán na den 25.6.2018. Žalobce poskytoval žalovanému služby spočívající v pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [značka automobilu] [anonymizováno] a žalovaný byl povinen řádně platit žalobci sjednané pojistné ročně ve výši 4.860 Kč s četností placení měsíčně. Z důvodu neplacení pojistného došlo k zániku pojistné smlouvy ke dni 14.10.2018. Toto datum je současně datem splatnosti dlužného pojistného. Žalobce se domáhá úhrady pojistného ve výši 1.471,50 Kč za období od 25.6.2018 do 14.10.2018 (4860/360 = 13,5 x 112 = 1.512 – žalované dlužné pojistné představuje pouze částku 1.471,50 Kč). Žalobce dále požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč, které v souladu se sazebníkem představují ujednané náklady za zaslání upomínky k úhradě dlužného pojistného po zániku pojištění. Žalovaný stvrdil seznámení se se sazebníkem podpisem předmětné pojistné smlouvy. Žalobce ([právnická osoba]) s žalovaným uzavřeli pojistnou smlouvu Sdružené pojištění vozidla – AH [číslo] Počátek pojištění byl sjednán na den 24.9.2018. Žalobce poskytoval žalovanému služby spočívající v pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [značka automobilu] [anonymizováno] a žalovaný byl povinen řádně platit žalobci sjednané pojistné ročně ve výši 8.628 Kč s četností placení měsíčně. Z důvodu neplacení pojistného došlo k zániku pojistné smlouvy ke dni 13.1.2019. Toto datum je současně datem splatnosti dlužného pojistného. Žalobce se domáhá úhrady pojistného ve výši 2.612,37 Kč za období od 24.9.2018 do 13.1.2019 (8628/360 = 23,96 x 112 = 2.684 – žalované dlužné pojistné představuje pouze částku 2.612,37 Kč). Žalobce dále požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč, které v souladu se sazebníkem představují ujednané náklady za zaslání upomínky k úhradě dlužného pojistného po zániku pojištění. Žalovaný stvrdil seznámení se se sazebníkem podpisem předmětné pojistné smlouvy. Žalovanému byla doručena žaloba spolu s výzvou k vyjádření se. Žalovaný se v dané lhůtě nevyjádřil a na výzvu soudu nereagoval. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. K dotazu soudu žalobce uvedl, že souhlasí, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaný se ve lhůtě dané soudem nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že dle § 101 odst.4 o.s.ř. vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání Žalobce předložil jako důkaz záznam z jednání a pojistnou smlouvu ze dne 25.6.2018, upomínku ze dne 23.8.2018, informací o zániku pojistné smlouvy ze dne 24.10.2018. Na základě výše uvedených důkazů s přihlédnutím k tvrzení žalobce má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu – sdružené pojištění vozidla s počátkem pojištění od 25.6.2018 na dobu neurčitou ohledně vozidla [anonymizováno] [registrační značka]. Žalovaný se v pojistné smlouvě zavázal platit roční pojistné ve výši 4.860 Kč splatné měsíčně po 405 Kč vždy k 25. dni každého měsíce roku na účet [právnická osoba] [anonymizováno]. Upomínkou ze dne 23.8.2018 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužného pojistného splatného dne 25.6.2018 ve výši 455 Kč, s tím, že pokud nebude dlužné pojistné zaplaceno do 13.10.2018, pojištění zanikne. Dopisem ze dne 24.10.2018 bylo žalovanému oznámeno, že pojištění dnem 13.10.2018 zaniká. Upomínkou před podáním žaloby ze dne 1.12.2018 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 1.672 Kč. Žalobce předložil jako důkaz pojistnou smlouvu ze dne 24.9.2018, upomínku ze dne 22.11.2018, informaci o zániku pojistné smlouvy ze dne 23.1.2019. Na základě výše uvedených důkazů s přihlédnutím k tvrzení žalobce má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu – sdružené pojištění vozidla s počátkem pojištění od 24.9.2018 na dobu neurčitou ohledně vozidla [příjmení] [příjmení] [registrační značka]. Žalovaný se v pojistné smlouvě zavázal platit roční pojistné ve výši 8.628 Kč splatné měsíčně po 719 Kč vždy k 24. dni každého měsíce roku na účet [právnická osoba] [anonymizováno]. Upomínkou ze dne 22.11.2018 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužného pojistného splatného dne 24.9.2018 ve výši 769 Kč, s tím, že pokud nebude dlužné pojistné zaplaceno do 12.1.2019, pojištění zanikne. Dopisem ze dne 23.1.2019 bylo žalovanému oznámeno, že pojištění dnem 12.1.2019 zaniká. Upomínkou před podáním žaloby ze dne 23.2.2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 2.812 Kč. Pokud jde o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle článku 6 bod 2 písm.f) všeobecných pojistných podmínek má pojištěný povinnost platit pojistné za dobu trvání pojištění a způsobem dohodnutým v pojistné smlouvě. Podle § 13 odst.2 zák. č. 168/1999Sb. zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, za kterou bylo pojistné zaplaceno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Mezi účastníky byla uzavřena dne 25.6.2018 pojistná smlouva. Žalovaný nezaplatil žádnou splátku pojistného. Podle oznámení pojistné zaniklo dnem 13.10.2018 pro nezaplacení pojistného. Žalovaný měl povinnost zaplatit pojistné za období od 25.6.2018 do 13.10.2018. Dle tvrzení žalobce dlužné pojistné činí částku 1.471,50 Kč. Žalovaný tuto svou povinnost dobrovolně nesplnil a protože je v tomto rozsahu nárok žalobce po právu, přiznal soud žalobci částku 1.471,50 Kč. Mezi účastníky byla uzavřena dne 24.9.2018 pojistná smlouva. Žalovaný nezaplatil žádnou splátku pojistného. Podle oznámení pojistné zaniklo dnem 12.1.2019 pro nezaplacení pojistného. Žalovaný měl povinnost zaplatit pojistné za období od 24.9.2018 do 13.1.2019. Dle tvrzení žalobce dlužné pojistné činí částku 2.612,37 Kč. Žalovaný tuto svou povinnost dobrovolně nesplnil a protože je v tomto rozsahu nárok žalobce po právu, přiznal soud žalobci částku 2.612,37 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit na pojistném celkem částku 4.083,87 Kč. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Pojistné bylo splatné dne 14.10.2018 a 13.1.2019 a od 15.10.2018 a 14.1.2019 je žalovaný v prodlení. Dle nařízení vlády č. 351/2013Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení tak, jak požadoval. Žalobce dále požadoval zaplacení částky 200 Kč a 200 Kč jako poplatek dle Všeobecných pojistných podmínek a sazebníku (náklady spojené s uplatněním pohledávky). Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp.zn. Pl. ÚS 42/03). Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací pravomoci, tak úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah (rozsudek ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores,C -240/98 až C -244/98, Recueil, s . I -4941, bod 25). Takové nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedený rozsudek Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, bod 27) " (Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. 10. 2006, věc C -168/05, bod 25 a 26). Pro spotřebitelské smlouvy proto platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 I .ÚS 3512/11. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o nákladech spojených s vymáháním dlužného pojistného a odkaz na sazebních vybraných poplatků pojišťovny žalobce porušil zásadu„ rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání o poplatcích je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ust. § 580 obč.zák.). Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu a proto soud žalobu pro částku 400 Kč zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 4.483,87 Kč. Soud pro částku 400 Kč žalobu zamítl a pro částku 4.083,87 Kč byl žalobce v řízení úspěšný. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 91%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 9%. Poměr úspěchu tedy činí 82% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, písemná výzva k plnění dle § 142a odst.1 o.s.ř.) po 200 Kč (§ 14b odst.1 bod 2 advokátního tarifu), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, písemná výzva k plnění dle § 142a odst.1 o.s.ř.) po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) a náhrada za 21% z odměny a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem 1.489 Kč z toho 82% činí částka 1.221 Kč