16 C 182/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o vypořádání společného jmění manželů,

I. Žalobkyni a žalovanému se přikazuje k zaplacení, a to každému jednou polovinou, zůstatek, ve výši jistiny 596.182,90 Kč a ve výši úroku 5.911 Kč, včetně příslušenství, které k dluhu přiroste teprve v budoucnu, vzniklý z hypotečního úvěru, vzniklého na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 16.1.2012 s [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 289.627 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala vypořádání zaniklého společného jmění účastníků (dále jen SJM) tak, že do vlastnictví žalovaného soud přikáže autobus [anonymizováno] a vybavení domu [adresa] [obec] (restaurace), žalovanému uloží povinnost uhradit [právnická osoba] polovinu dosud nesplaceného závazku z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne 16.1.2012 ve výši, která bude zjištěna ke dni vydání rozhodnutí tak, že bud posílat žalobkyni na její účet pravidelně měsíčně až do úplného zaplacení úvěru polovinu splátky včetně poloviny nákladů pojištění ve výši celkem 3.557 Kč měsíčně a uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání podílů částku minimálně 385.545 Kč. Svůj nárok opírala o skutečnost, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Žalobkyně předmětem vypořádání učinila: 1) autobus [anonymizováno] koupený dne [datum] za [číslo] Eur, který užívá výhradně žalovaný pro účely svého podnikání – provozování autobusové přepravy a žalovaný ho nabízí k prodeji za 250.000 Kč 2) nákladní přívěs koupený dne 30.5.2012, který žalovaný po rozvodu manželství prodal, v jiném soudním řízení žalovaný uvedl, že ho prodal za cca 70-75 tisíc korun. 3) závazek ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 16.1.2012 [číslo] poskytnutý [právnická osoba] ve výši 950.000 Kč. Úvěr byl splácen ve splátkách měsíčně po 8.409 Kč plus 508 Kč pojištění úvěru vždy do 20. dne kalendářního měsíce z účtu žalobkyně. Ke dni zániku manželství bylo z účtu žalobkyně uhrazeno 600.057,26 Kč (556.896,70 Kč na jistinu a 43.136 Kč za služby). Po zániku manželství žalobkyně pokračovala ve splátkách úvěru, kdy v září 2019 si v bance vyjednala nižší úrokovou sazbu a splátky. Od října 2019 splácí 6.606 Kč měsíčně plus 508 Kč pojištění úvěru. Za období od 11.8.2017 do 31.3.2020 žalobkyně uhradila na úvěru celkem částku 278.590 Kč. Žalobkyně žádá, aby jí žalovaný polovinu již zaplacené částky uhradil a dále, aby mu soud uložil povinnost doplatit polovinu zůstatku tohoto úvěru případně, aby soud zohlednil tuto skutečnost ve výši vypořádacího podílu. 4) finanční prostředky na účtu žalovaného č. [bankovní účet] naspořené za trvání manželství, ve výši jedné poloviny zjištěné částky, žalobkyně se domnívá, že žalovaný měl v období před rozvodem na účtu minimálně 100.000 Kč 5) vybavení domu [adresa] [obec] (restaurace) a to: 3x stůl pro 4 osoby, 12 židlí, 2x stůl pro 6 osob, 12 židlí- pořízeno za 45.000 Kč, mrazící pult pořízený za 10.000 Kč, kávovar [značka automobilu] gusto pořízený za 3.500 Kč, které využívá výlučně žalovaný. Hodnota aktiv SJM činí 483.500 Kč, veškerá aktiva drží žalovaný. Pasiva tvoří splátky úvěru, kdy tyto splátky hradila a dosud hradí výlučně žalobkyně. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. K autobusu [anonymizováno] a nákladnímu přívěsu uvedl, že tyto byly pořízeny žalobcem z prostředků získaných v rámci podnikání a byly pořízeny pro tento účel. Autobus [anonymizováno] žalovaný prodal v srpnu 2020 za 95.000 Kč vč. DPH. Nákladní přívěs žalovaný prodal v roce 2014 za 70.000 Kč vč. DPH. Pokud jde o účet žalovaného č. [bankovní účet] z tohoto účtu byly placeny faktury vyplývající z podnikání žalovaného, týká se výhradně firemních záležitostí. Pokud jde o závazek ze smlouvy o úvěru, žalovaný potvrdil, že si tento úvěr s žalobkyní sjednali. Nesouhlasí se způsobem vyrovnání, kdy celá finanční částka poskytnutá úvěrem byla účastníky vybrána v hotovosti a uložena v trezoru. Tyto finanční prostředky si žalobkyně odnesla, když se odstěhovala ze společné domácnosti. Pokud jde o vybavení domu [adresa] v [obec], toto vybavení si účastníci pořídili za mnohem nižší částku, nábytek získali při likvidaci v jiném restauračním zařízení. Při odchodu ze společné domácnosti si žalobkyně odnesla většinu věcí ze společné domácnosti. Při jednání soudu dne 20.5.2022 žalobkyně uvedla, že nežádá vypořádat vybavení domu [adresa] v [obec] (restaurace). Dále uvedla, že žádá, aby byl úvěr přikázán oběma manželům a aby do vypořádání SJM byl započítán vnos žalobkyně, tedy částka, kterou žalobkyně uhradila na zaplacení úvěru v době mezi rozvodem manželství do rozhodnutí soudu o vypořádání SJM. Při jednání soudu dne 2.11.2022 žalobkyně uvedla, že s ohledem na skutečnosti, které vyplynuly při jednání soudu netrvá na vypořádání nákladního přívěsu a na vypořádání finančních prostředků na účtu žalovaného č. [bankovní účet]. <b>Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázané tyto skutečnosti:</b> Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a zaniklo rozvodem dne [datum], jak vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Chomutově č.j. [číslo jednací]. Podle zprávy odboru dopravních a správních činností Magistrátu města Chomutova přípojné vozidlo bylo od 31.5.2012 do 19.3.2015 vedeno na [celé jméno žalovaného] [IČO] (veden jako provozovatel, vlastníkem byla společnost [právnická osoba]). Od 19.3.2015 do 2.6.2017 bylo vedeno na [právnická osoba] a od 2.6.2017 je vedeno na [právnická osoba] Podle kupní smlouvy ze dne 26.8.2020 uzavřené mezi žalovaným jako prodávajícím a [právnická osoba] – [příjmení] [příjmení], z.s. [obec], [ulice a číslo], [IČO] jako kupující prodal žalovaný autobus [anonymizováno] za kupní cenu 95.000 Kč. Kupní cena je uvedena bez DPH, kdy žalovaný je plátcem DPH a DPH ve výši 21% - [číslo], Kč žalovaný odvedl. Na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 16.1.2012 mezi [právnická osoba] a klienty [celé jméno žalobkyně] Mgr. a [celé jméno žalovaného] byl účastníkům poskytnut úvěr (produkt„ Americká hypotéka hotovostní) ve výši 950.000 Kč. Úvěr byl čerpán v hotovosti dne 18.1.2012. Od počátku hypotečního úvěru do 10.8.2017 byla uhrazena celková částka ve výši 600.057,26 Kč (částka 556.896,70 Kč na jistině a částka 43.136 Kč za služby). Ve zprávě ze dne 19.5.2022 banka soudu sdělila že splátky od 10.8.2017 jsou hrazeny z účtu žalobkyně. [právnická osoba] zůstatek úvěru ke dni 1.11.2022 činí 596.182,90 Kč na jistině a 8.911 Kč na úrocích z úvěru. Od 10.8.2017 do 1.11.2022 bylo na plátkách úvěru uhrazeno celkem 504.204 Kč, z toho částka 32.004 Kč za ceny za služby, částka 472.200 Kč byla uhrazena na jistině (tato částka obsahuje zkapitalizované úroky a poplatky z úvěru). [právnická osoba] zaslala soudu výpisy z osobního účtu č. [bankovní účet] za období od 1.1.2017 do 10.8.2017 majitele [celé jméno žalovaného]. Soud z výpisu zjistil, že konečný zůstatek na účtu ke dni 31.1.2017 činila částka 45.649,71 Kč, ke dni 28.2.2017 částka 25.238,85 Kč, ke dni 31.3.2017 částka 36.091,61 Kč, ke dni 30.4.2017 částka 38.135,89 Kč, ke dni 31.5.2017 částka 49.911,46 Kč, ke dni 30.6.2017 částka 45.038,20 Kč, ke dni 31.7.2017 činila částka 35.955,44 Kč. <b>Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> Manželství účastníků uzavřené [datum] zaniklo rozvodem dne [datum]. K tomu to dni zaniklo jejich společné jmění. Do společného jmění manželů patřil autobus [anonymizováno], který žalovaný po rozvodu manželství ([datum]) prodal za 95.000 Kč a odvedl 21% DPH ve výši 19.950, Kč. Do společného jmění manželů dále patří závazky účastníků a to úvěr ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 16.1.2012 mezi [právnická osoba] a klienty [celé jméno žalobkyně] Mgr. a [celé jméno žalovaného]. Do zániku společného jmění (10.8.2017) byla uhrazena celková částka ve výši 600.057,26 Kč (částka 556.896,70 Kč na jistině a částka 43.136 Kč za služby). Po zániku společného jmění hradila splátky úvěru žalobkyně. Od 10.8.2017 do 1.11.2022 bylo na plátkách úvěru uhrazeno celkem 504.204 Kč, z toho částka 32.004 Kč za ceny za služby, částka 472.200 Kč byla uhrazena na jistině (tato částka obsahuje zkapitalizované úroky a poplatky z úvěru). Proto částka 504.204 Kč, kterou žalobkyně uhradila po rozvodu manželství do 1.11.2022 na splacení poskytnutého úvěru, představuje vnos žalobkyně do SJM. Společné jmění manželů tvoří jak aktiva – věci a pohledávky (§ 708 odst. 1 o.z.), tak i pasiva – dluhy (§ 710 o.z.). Souhrn aktiv – věcí a práv (bez pasiv, tedy bez dluhů) tvoří společný majetek v SJM. Za dluhy, které tvoří společné jmění manželů, odpovídají oba manželé společně a nerozdílně (§ 713 odst. 2, 3 o.z.). Soud se nejprve zabýval rozsahem společného jmění manželů. Do společného jmění manželů patřil autobus [anonymizováno], který žalovaný po rozvodu manželství prodal. Společné jmění manželů pak činí částka 75.050 Kč, kterou žalovaný prodejem získal (95.000 Kč – 19.950 Kč). Podle § 710 o.z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se při tom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Do společného jmění manželů proto patří závazky účastníků a to úvěr ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 16.1.2012 mezi [právnická osoba] a klienty [celé jméno žalobkyně] Mgr. a [celé jméno žalovaného]. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena za trvání manželství, tak šlo o závazek tvořící společné jmění manželů. Po zániku společného jmění (10.8.2017) činil zůstatek jistiny 823.471,20 Kč a řádné úroky částku 1.967,18 Kč. Od 10.8.2017 do 1.11.2022 bylo na plátkách úvěru uhrazeno celkem 504.204 Kč. Částka 504.204 Kč, kterou žalobkyně uhradila po rozvodu manželství na splacení poskytnutého úvěru, představuje vnos žalobkyně do SJM. Podle § 736 o.z. zanikne-li společné jmění manželů, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Podle § 742 o.z. nedohodnou-li se bývalí manželé jinak, vychází se pro vypořádání z toho, že a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů, které tvoří společné jmění manželů, odpovídají oba manželé společně a nerozdílně (§ 173, odst. 2, 3 o.z.). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 (uveřejněném pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), vysvětlil, že pokud v rámci vypořádání společného jmění manželů dochází k vypořádání dluhu, je třeba vypořádat dluh ve výši, v jaké existoval v době rozhodování soudu, nikoliv v době zániku společného jmění manželů. Jestliže se některý z manželů podílel po zániku společného jmění na zaplacení společného dluhu ze svých výlučných prostředků, má právo na jejich náhradu ve smyslu § 149 odst. 2 obč. zák. (jedná se o vnos z výlučného majetku jednoho z manželů na společné jmění manželů; tato skutečnost se pak promítne do výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit určitou částku druhému na vyrovnání jejich podílů). V projednávané věci nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by opodstatňovaly, aby se soud při vypořádání odchýlil od zásady rovnosti podílů účastníků na společném majetku, žádný z účastníků se toho ostatně ani nedomáhal. V projednávané věci tvoří celkovou sumu majetku částka 75.050 Kč cena utržená za prodej autobusu [anonymizováno]. Výše vnosu žalobkyně činí částka 504.204 Kč, což je částka zaplacená žalobkyní po rozvodu manželství na spotřební úvěr, který byl vyplacen za trvání manželství. Způsob určení výše podílu každého z manželů se stanoví tak, že od celkové hodnoty SJM je nutné odečíst jednotlivé vnosy. V daném případě celkovou hodnotu SJM činí částka 75.050 Kč, z níž přísluší každému z účastníků polovina – 37.525 Kč. Celková hodnota SJM musí být snížena o 504.204 Kč (vnos žalobkyně). Polovina vnosu, kterou měl hradit žalovaný, činí částka 252.102 Kč. Žalovaný při vypořádání získal hodnotu ve výši 75.050 Kč. V rámci vypořádání SJM by měl žalobkyni zaplatit částku 37.525 Kč – polovinu z hodnoty 75.050 Kč a částku 252.102 Kč - polovina vnosu zaplacená žalobkyní na společný úvěr, celkem částku 289.627 Kč. Naproti tomu žalobkyně při vypořádání nezískala žádný majetek ani hodnoty a žalovaný by jí měl v rámci vypořádání SJM vyplatit celkem částku 289.627 Kč (polovinu z hodnoty 75.050 Kč a polovina vnosu zaplaceného na společný úvěr). S ohledem na výši částky, skutečnost, že mezi účastníky probíhají další spory, týkající se jejich společného majetku ([spisová značka] a [spisová značka]) a délku trvání řízení, kdy žaloba byla podána dne 9.6.2020, kdy žalovaný věděl, že společný úvěr po rozvodu manželství nadále splácí žalobkyně sama, uložil soud žalovanému vyrovnání podílu zaplatit do 3 měsíců od právní moci rozsudku. Podle § 710 o.z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství. Za dluhy, které tvoří společné jmění manželů, odpovídají oba manželé společně a nerozdílně (§ 713 odst. 2, 3 o.z.). Účastníci uzavřeli dne 16.1.2012 smlouvu o úvěru [číslo] s [právnická osoba] Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena za trvání manželství, jde o závazek tvořící společné jmění manželů, za který oba účastníci odpovídají společně a nerozdílně. Ke dni 1.11.2022 činí zůstatek na jistině 596.182,90 Kč a zůstatek na úrocích 8.911 Kč. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 22 Cdo 14/2006 (uveřejněného v časopise Právní rozhledy, 2007, č. 3, str. 113), platí, že„ stal-li se předmětem vypořádání společného jmění manželů ke dni, kdy o něm rozhoduje soud, dosud neuhrazený úročený dluh účastníků, vypořádá soud nejen splatnou část dluhu (včetně úroků ode dne zániku společného jmění manželů do dne rozhodnutí), ale i jeho příslušenství – úroky, které k dluhu přirostou teprve v budoucnu, přičemž není-li ke dni vypořádání společného jmění manželů dluh účastníků uhrazen, přikáže jej soud k úhradě ve výši dané ke dni rozhodování soudu, tj. včetně do té doby již kapitalizovaného příslušenství (úroků)“ (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 5386/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2939/2012). Nejvyšší soud dále v rozsudku ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 vysvětlil, že pokud v rámci vypořádání společného jmění manželů dochází k vypořádání dluhu, je třeba vypořádat dluh ve výši, v jaké existoval v době rozhodování soudu, nikoliv v době zániku společného jmění manželů s tím, že v případě rozhodování odvolacího soudu je třeba přihlédnout k částkám zaplaceným na dluh do dne rozhodnutí odvolacího soudu. K tomu Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 702/2016, poznamenal, že„ uvedenými závěry chtěla judikatura dovolacího soudu zdůraznit tu skutečnost, že je třeba vypořádat celý dluh, který byl učiněn předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů, včetně jeho příslušenství, byť přiroste i v budoucnu po rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů, aby tak byl zcela vypořádán předmět řízení. Judikatura dovolacího soudu ovšem nechtěla vést soudy k tomu, že by vedle zjištění aktuální výše dluhu a výše příslušenství, které vzniklo (případně přirostlo k jistině) ode dne zániku společného jmění manželů do dne rozhodnutí, měly složitě dopočítávat či jakkoliv odhadovat výši příslušenství až do okamžiku úplného splacení úvěru.“ Proto dovolací soud uzavřel, že soudy jsou„ při vypořádání úročeného dluhu povinny pro účely vypořádání zjišťovat výši jistiny, případně i výši kapitalizovaných úroků ke dni svého rozhodnutí, a následně dluh přikázat k uhrazení oběma manželům, tj. každému jednou polovinou, či jen některému z nich. Úroky, které k dluhu přirostou teprve v budoucnu (tj. po rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů), je pak třeba vypořádat tím způsobem, že se toliko obecně přikážou k úhradě oběma manželům či jen některému z nich; nedochází tedy ke stanovení jejich konkrétní výše a ani k zanesení příslušenství do výpočtu o vypořádacím podílu.“ Na základě výše uvedených závěrů Nejvyššího soudu rozhodl soud tak, že společný dluh účastníků, který ke dni 1.11.2022 činí na jistině 596.182,90 Kč a na úrocích 8.911 Kč, za který oba účastníci odpovídají společně a nerozdílně, přikázal oběma účastníkům a to každému jednou polovinou. Stejně tak příslušenství, které přiroste k dluhu v budoucnu po rozhodnutí soudu, přikázal soud oběma účastníkům každému jednou polovinou, aniž by stanovil jejich konkrétní výši. S ohledem na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu nemohl soud rozhodnout tak, jak požadovala žalobkyně, aby výši dosud nesplaceného úvěru ve výši jedné poloviny uložil žalovanému splácet k rukám žalobkyně, kdy žalobkyně bude nadále splácet dluh [právnická osoba] Podle smlouvy jsou dlužníky oba účastníci a zůstávají jimi i nadále. Pokud by žalobkyně nadále platila celý dluh, promítne se to do případného vypořádání regresního nároku. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Žalobkyně požadovala na vypořádání autobusu [anonymizováno], cenu nákladního přívěsu, který žalovaný po rozvodu manželství prodal, závazek ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 16.1.2012 poskytnutý [právnická osoba], finanční prostředky na účtu žalovaného naspořené za trvání manželství, ve výši jedné poloviny a vybavení domu [adresa] [obec] (restaurace). Uvedla, že hodnota aktiv SJM činí 483.500 Kč, veškerá aktiva drží žalovaný. Žalovaný s vypořádáním SJM nesouhlasil, kdy uvedl, že autobus [anonymizováno] a nákladní přívěs byly pořízeny žalobcem z prostředků získaných v rámci podnikání a byly pořízeny pro tento účel, z účet žalované se týká výhradně firemních záležitostí, celá finanční částka poskytnutá úvěrem byla účastníky vybrána v hotovosti a tyto finanční prostředky si žalobkyně odnesla, když se odstěhovala ze společné domácnosti a vybavení domu [adresa] v [obec] účastníci pořídili za mnohem nižší částku. V průběhu řízení žalobkyně uvedla, že netrvá na vypořádání vybavení domu [adresa] v [obec], nákladního přívěsu a finančních prostředků na účtu žalovaného. Nelze tedy jednoznačně posoudit rozsah úspěchu a neúspěchu účastníků v dané věci. Při rovnosti podílů obou účastníků nelze z průběhu řízení dovodit výlučný, respektive převážný procesní úspěch některého z nich. Protože v daném případě vypořádání společného jmění manželů se jedná o tzv. iudicium duplex, v němž mají oba účastníci postavení žalobce a žalovaného a soud není vázán návrhy účastníků na způsob vypořádání, soud vyšel z toho, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků je stejný vzhledem k tomu, že se jim ze SJM dostalo stejného podílu (nelze dovodit výlučný nebo převážný procesní úspěch některého z účastníků). Proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).