16 C 185/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobkyně údaje o účastníkovi proti žalovanému údaje o účastníkovi , o určení vyživovací povinnosti,

I. Žaloba o stanovení výživného pro manželku od 10.6.2020 ve výši 8.000 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se návrhem ze dne 10.6.2020 domáhala stanovení výživného ve výši 8.000 Kč měsíčně ode dne podání návrhu. Svůj nárok odůvodnila tak, že účastníci jsou manželé, z manželství se narodily dvě děti. Manželství účastníků procházelo krizí způsobenou mimomanželským poměrem žalovaného, která vyústila na začátku října 2018 v opuštění společné domácnosti žalovaným. Žalobkyně žije s dětmi v družstevním bytě, kde měsíční nájemné včetně poplatků za služby činí 10.000 Kč měsíčně. Žalobkyně je zaměstnaná za minimální mzdu ve výši 9.302 Kč. Žalovaný nepřispívá na výživu nezletilých dětí. U soudu byl podán návrh na úpravu práv a poměrů k nezletilým dětem. Žalobkyně není schopná ze své mzdy pokrýt náklady na bydlení a pro nezletilé děti a musí žádat stát o hmotnou a existenční podporu. Žalovaný se stanovením výživného pro manželku nesouhlasil, uvedl, že nemá finanční prostředky, aby mohl výživné platit. V podání ze dne 31.5.2021 uvedl, že je zaměstnaný formou brigádnické smlouvy u [právnická osoba] s.r.o.. Jeho příjem dosahuje 5.000 Kč měsíčně. Usiluje o zajištění stálého zaměstnání s lepšími platebními podmínkami, ale bezúspěšně, v důsledku zejména protiepidemických opatření. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 7.9.2020 mu bylo stanoveno výživné pro syna ve výši 2.000 Kč měsíčně a pro dceru ve výši 1.500 Kč měsíčně. Spolu s běžným výživným splácí dluh na výživném formou splátek po 1.500 Kč měsíčně. Trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum] byl uznán vinným ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy. Jeho příjem stačí pouze na úhradu výživného a dluhu na výživném. Na jeho výživu přispívá jeho přítelkyně [jméno] [příjmení], s níž sdílí společnou domácnost. Náklady na bydlení a služby nese jeho přítelkyně samostatně. Žalobkyně pracuje jako uklízečka a její příjem dosahuje částky 12.000 Kč měsíčně. Stanovení výživného by bylo pro jeho osobu likvidační, kdy jeho poměry a poměry žalobkyně jsou rozdílné. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Z oddacího listu soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 20.6.2015. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že dne [datum] soud schválil dohodu rodičů, podle které byly nezletilé děti [jméno] ([datum narození]) a [jméno] ([datum narození]) pro dobu do a po rozvodu manželství svěřeny do péče matky (žalobkyně), otec (žalovaný) se zavázal platit na výživu nezletilých dětí celkem 3.500 Kč měsíčně počínaje dnem 1.10.2018 a počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Dluh na výživném za dobu od 1.10.2018 do 31.8.2020 ve výši 76.500 Kč se otec zavázal platit ve splátkách po 1.500 Kč měsíčně s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek. Rozsudek nabyl právní moci dne 7.9.2020. Soud vycházel ze zjištění, že matka i otec mají dvě vyživovací povinnosti, oba jsou nemajetní a otec má finanční závazky. Matka je zaměstnaná a dosahuje příjmu cca 13.000 Kč měsíčně. Otec je zaměstnán pouze sporadicky, pracovní omezení nemá, není v evidenci úřadu práce a pokud pracuje je schopen dosahovat příjmu do 10.000 Kč měsíčně. Ze spisu [spisová značka] soud zjistil, že průměrný čistý příjem žalobkyně činil v roce 2019 částku 12.949 Kč a v roce 2020 od ledna do dubna částku 11.249 Kč. Žalovaný uvedl, že od listopadu 2018 do května 2019 nepracoval a nebyl veden ani u úřadu práce, pracoval pouze brigádně. Od května 2019 do srpna 2019 byl zaměstnán u [právnická osoba] Podle zprávy [právnická osoba] s.r.o činil jeho průměrný čistý výdělek 13.766 Kč. Od září 2019 byl žalovaný zaměstnán u [právnická osoba]. Jeho průměrný měsíční příjem za 9/ 2019, 10/ 2019 a 11/ 2019 činila částka 16.398 Kč. Od 19.11.2019 byl žalovaný v dočasné pracovní neschopnosti. Dne 27.1.2020 mu byla vyplacena nemocenská za období od 3.12.2019 do 31.12.2019 ve výši 12.365 Kč. Dne 23.4.2020 byl s žalovaným ukončen pracovní poměr ve zkušební době. Ze skutečností uváděných žalobkyní soud zjistil, že žije sama s dětmi. V době podání žaloby byla zaměstnaná. Pracovní poměr skončila výpovědí, kterou podala dne 25.5.2021 z důvodu, že má děti a nemůže pracovat na směny. Je vedena v evidenci úřadu práce, pobírá podporu ve výši 4.728 Kč měsíčně. Pobírá sociální dávky ve výši 7.000 Kč (přídavky na děti a příspěvek na bydlení). Žalovaný platí výživné na děti ve výši 5.000 Kč měsíčně. Žalobkyně platí výdaje spojené s bydlením a pojistky v celkové výši 12.500 Kč. Platí výdaje na děti. Obě děti jezdí na pravidelné prohlídky dvakrát, třikrát do roka. Syn do [obec] na kontrolu očí a dcera do [obec] (problémy s páteří). Žalovaný s dětmi není v kontaktu, kromě výživného nic neplatí. Ze skutečností uváděných žalovaným soud zjistil, že od dubna 2020 byl bez zaměstnání, neměl práci ani výdělky. Do 2.3.2021 byl veden na úřadu práce, podpora v nezaměstnanosti mu nebyla poskytnuta. Od 23.2.2021 má uzavřenou dohodu o pracovní činnosti, výdělky se pohybují kolem 3.000 Kč měsíčně. Jiný příjem nemá. Občas jde někam posekat trávu. Jeho výdaje činí výživné na děti 5.000 Kč měsíčně a paušál na telefon 1.250 Kč. Finančně je závislý na přítelkyni, která platí výdaje spojené s bydlením, živí ho a doplácí mu výživné na děti. Byl dlouho v pracovní neschopnosti – našli mu dnu. Nyní zdravotní problémy nemá. Z nájemní smlouvy ze dne 17.4.2019 soud zjistil, že byla uzavřena mezi Stavebním bytovým družstvem [obec] a žalovaným, kdy společné členství v družstvu vzniklo i žalobkyni. Družstvo přenechává do užívání družstevní byt [číslo] o velikosti 2+1B v domě [adresa] ulici [obec] v [obec] od 21.10.2015 [ulice] úhrada činí celkem 6.707 Kč. Ze zprávy [právnická osoba] s.r.o. soud zjistil, že žalobkyně pracovala u společnosti na základě pracovní smlouvy ze dne 12.3.2018 a dohodli se na ukončení pracovní smlouvy ke dni 21.5.2021. Průměrný měsíční čistý výdělek žalobkyně činila částka 10.505 Kč. Z rozhodnutí úřadu práce ze dne 8.7.2021 soud zjistil, že žalobkyni se přiznává podpora v nezaměstnanosti od 22.5.2021 ve výši 4.728 Kč měsíčně po celou podpůrčí dobu (5 měsíců). Z potvrzení úřadu práce soud zjistil, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 21.9.2020 do 2.3.2021 a podpora v nezaměstnanosti mu nebyla poskytována. Z dohody o pracovní činnosti ze dne 23.2.2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi zaměstnavatelem [právnická osoba] a zaměstnancem – žalovaným. Předmětem dohody je pracovní činnost: pomocné práce automechanika, přeprava zboží – dle požadavku zaměstnavatele. Dohoda je sjednána na dobu od 23.2.2021 do 31.12.2021 Sjednaný rozsah pracovní doby je na 6 hodin denně, 6 hodin týdně. Za výkon sjednaných pracovních činností poskytne zaměstnavatel zaměstnanci odměnu ve výši 100 Kč za hodinu. Podle výplatní pásky žalovaného ze dne 6.5.2021 odpracoval žalovaný v 4/2021 5 dnů – 30 hodin a jeho čistá mzda byla 3.000 Kč, kdy byla vyplacena hotově. Podle výplatní pásky žalovaného ze dne 8.6.2021 odpracoval žalovaný v 5/2021 5 dnů – 28 hodin a jeho čistá mzda byla 2.800 Kč, kdy byla vyplacena hotově. Žalovaný předložil doklady o placení výživného ve výši 5.000 Kč, kdy žalobkyně potvrdila, že žalovaný výživné na děti platí. Z trestního příkazu Okresního soudu v Chomutově č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že dne [datum] byl žalovaný uznán vinným pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 tr. Zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 1 rok, který se podmíněně odkládá na zkušební dobu ve výměře 30 měsíců. Dále byla žalovanému uložena přiměřená povinnost ve zkušební době uhradit dlužné výživné. <b>Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> Na základě provedených důkazů s přihlédnutím k tvrzení účastníků má soud za prokázané, že účastníci jsou od 20.6.2015 manželé. V manželství se narodil syn [jméno] dcera [jméno], kteří jsou dosud nezletilí a účastníci k nim mají vyživovací povinnost. Rozsudkem ze dne 7.9.2020 soud schválil dohodu rodičů, podle které byly nezletilé děti pro dobu do a po rozvodu manželství svěřeny do péče žalobkyně a žalovaný je povinen platit na výživu nezletilých dětí celkem 3.500 Kč měsíčně počínaje dnem 1.10.2018 a počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Dluh na výživném za dobu od 1.10.2018 do 31.8.2020 ve výši 76.500 Kč je žalovaný povinen platit ve splátkách po 1.500 Kč měsíčně s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek. Rozsudek nabyl právní moci dne 7.9.2020. Oba účastníci jsou nemajetní. Trestním příkazem ze dne [datum] byl žalovaný uznán vinným pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 1 rok s podmíněným odkladem na zkušební dobu 30 měsíců. Žalobkyně byla od 12.3.2018 do 21.5.2021 zaměstnána u [právnická osoba] s.r.o. Její průměrný měsíční čistý výdělek činila částka 10.505 Kč. Pracovní poměr ukončila výpovědí, kdy kvůli dětem nemůže pracovat na směny. Žalobkyně je vedena v evidenci úřadu práce a od 22.5.2021 jí byla přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši 4.728 Kč po celou podpůrčí dobu. Žalobkyně žije sama s dětmi. Pobírá sociální dávky ve výši 7.000 Kč měsíčně. Platí výdaje na bydlení kolem 12.000 Kč měsíčně. Žalovaný byl od 19.11.2019 v dočasné pracovní neschopnosti (dle jeho tvrzení mu našli dnu). Dne 23.4.2020 byl s žalovaným rozvázán pracovní poměr ve zkušební době. Od dubna 2020 byl bez zaměstnání, neměl práci ani výdělky. Od 21.9.2020 do 2.3.2021 byl veden v evidenci úřadu práce, podpora v nezaměstnanosti mu nebyla poskytována. Od 23.2.2021 do 31.12.2021 má uzavřenou dohodu o pracovní činnosti, výdělky se pohybují kolem 3.000 Kč měsíčně. Jiný příjem nemá. Platí výživné na děti 5.000 Kč měsíčně a paušál na telefon 1.250 Kč. Finančně je závislý na přítelkyni, která platí výdaje spojené s bydlením, živí ho a doplácí mu výživné na děti. Dle ust. § 697 obč.zák. mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Dle odst. 2 pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném. Pro vyživovací povinnost mezi manžely tak platí ustanovení § 913 odst. 1 obč.zák. podle něhož pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle ust. § 2 odst.3 obč.zák. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění (výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy). Především je nutné vycházet z možností a schopností povinného, možnosti jsou chápány jako objektivní, schopnosti jako subjektivní kategorie. Konkrétně je nutné zohlednit věk, zdravotní stav, vzdělání ([spisová značka]), pracovní návyky a zkušenosti, flexibilitu, adaptabilnost povinného, nepříznivou situaci na trhu práce, vysokou nezaměstnanost v regionu apod. Pokud jde o odůvodněné potřeby oprávněného, míra potřeb je odvislá zejména od věku, zdravotního stavu, délka doby strávené v domácnosti, na mateřské dovolené, možností zaměstnání apod. Závazky účastníků pro stanovení vyživovací povinnosti a jejího rozsahu pak nejsou právně relevantní. Vyživovací povinnost mezi účastníky trvá do doby, než je jejich manželství pravomocně rozvedeno. Soud musel vycházet ze skutečnosti, že žalovaný byl od 19.11.2019 v dočasné pracovní neschopnosti a dne 23.4.2020 s ním byl rozvázán pracovní poměr ve zkušební době. Od dubna 2020 do září 2020 žalovaný neměl práci ani výdělky a od 21.9.2020 do 2.3.2021 byl veden v evidenci úřadu práce, kdy mu nebyla poskytována podpora v nezaměstnanosti. Od 23.2.2021 do 31.12.2021 má žalovaný uzavřenou dohodu o pracovní činnosti, jeho výdělky se pohybují kolem 3.000 Kč měsíčně. Vedle toho u žalobkyně do 21.5.2021 (kdy ukončila pracovní poměr) činil její průměrný měsíční výdělek 10.505 Kč. Od 22.5.2021 žalobkyně pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 4.728 Kč a dále pobírá sociální dávky. Oba účastníci mají dvě vyživovací povinnosti, k dětem narozeným za trvání manželství. Žalobkyně žije sama s dětmi, platí výdaje spojené s bydlením 12.000 Kč měsíčně, má zvýšené výdaje spojené se zdravotním stavem dětí. Žalovaný platí výživné ve výši 5.000 Kč měsíčně. Žalovaný žije s přítelkyní, která ho vzhledem k jeho příjmům (3.000 Kč měsíčně) živí. Na základě těchto skutečností dospěl soud k závěru, že pro dosažení stejné životní úrovně účastníků není nutné, aby žalovaný hradil žalobkyni výživné ve smyslu ustanovení § 697 odst.1 obč.zák. Do doby 21.5.2021 dosahovala žalobkyně vyšších výdělků než žalovaný a od 22.5.2021 jsou příjmy účastníků v podstatě stejné. Žalobkyně vedle toho pobírá sociální dávky a žalovaný platí výživné na děti (ve výši, která přesahuje jeho příjmy). V průběhu řízení nebylo prokázáno, a ani to žalobkyně netvrdila, že by žalovaný dosahoval vyššího příjmu, než sám uváděl. Lze tedy uzavřít, že životní úroveň účastníků, ačkoliv nevedli rodinnou domácnost, byla stejná a není tedy možné, aby rozsah vyživovací povinnosti dle návrhu žalobkyně jakkoli soud upravoval. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný byl v řízení úspěšný a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Protože se žalovanému náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.