Okresní soud v Chomutově · Rozsudek

16 C 189/2025

č. j. 16 C 189/2025-85

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2025-10-31 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSCV:2025:16.C.189.2025.1

Citované zákony (5)

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., se sídlem Adresa žalobce A , IČO: IČO žalobce A , zastoupený Jméno žalobce B , advokátkou, AK adresa , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum , hlášen k pobytu na adrese adresa , o zaplacení částky 148.045,75 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30.230,- Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5% ročně z této částky od 29.9.2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 78.857,- Kč s úrokem z prodlení z této částky od 25.6.2024 do zaplacení, pro úrok z prodlení za dobu od 25.6.2024 do 28.9.2025 a ve výši 3,25% ročně z částky 30.230,- Kč od 29.9.2025 do zaplacení, pro částku 39.558,75 Kč a pro úrok ve výši 3.867,60 Kč a ve výši 14,75% ročně z částky 89.253,90 Kč od 17.7.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.OdůvodněníŽalobce se domáhal zaplacení částky 108.487,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 25.6.2024 do zaplacení, částky 39.558,75,- Kč, úroku ve výši 3.867,60,- Kč a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 89.253,90,- Kč od 17.7.2024 do zaplacení, maximálně do výše 301.406,- Kč. Svůj nárok opřel o skutečnost, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou žalovaný podepsal dne 24.4.2023. Žalovanému byl na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 100.000,- Kč. Žalovaný se zavázal úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 74,02 % ročně splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 6.977,- Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje květnem 2023 dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení o schválení úvěru.Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti i z jiných zdrojů (SOLUS a NRKI). Na základě uvedených údajů, informací z registrů i na základě provedeného scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno. Na žádost žalovaného došlo k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek č. 5, přičemž po dobu odkladu těchto splátek, tedy od 17.9.2023 do 16.10.2023, neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Provedení odkladu těchto splátek žalobce žalovanému oznámil písemným oznámením, jehož přílohou byl i upravený splátkový kalendář vztahující se ke smlouvě. Žalovaný na splátky úvěru uhradil celkem částku 69.770,- Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut u splátek 2, 7, 12, 13 v celkové výši 1.996,- Kč (žalobce má právo na smluvní pokutu ve výši 499,- Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů). Smluvní pokuta je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného u splátek 2, 7, 8, 12, 13 v celkové výši 1.000,- Kč (žalobce má právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200,- Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů). Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru (pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru). K zesplatnění celého úvěru došlo k datu 23.6.2024. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny s tím, že tuto jistinu ve výši 105.491,86,- Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo ujednáno, že je žalobce oprávněn požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Mezi účastníky bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě od 25.6.2024 až do zaplacení. Dále bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru, až do skutečného vrácení jistiny s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalovaný tak žalobci dluží novou jistinu úvěru ve výši 105.491,86,- Kč (původní dlužná jistina 89.253,90,- Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění úvěru ve výši 16.237,96 Kč), smluvní pokutu ve výši 1.996,- Kč, náhradu nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1.000,- Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1% z nové jistiny 105.491,86,- Kč za každý den prodlení žalovaného od 25.6.2024 k datu vyhotovení žaloby ve výši 39.558,75,- Kč, úrok ve výši 74,02 % ročně z jistiny ve výši 89.253,90,- Kč od 25.6.2024 do zaplacení. Žalovaný výše uvedené částky neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Při jednání soudu právní zástupce žalobce odkázal na skutečnosti uvedené v žalobě a na provedené listinné důkazy.V podání ze dne 15.9.2025 žalobce uvedl, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla z jeho strany prověřena na základě dokladů o příjmech žalovaného, výpisů z databází NKRI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 22.177,- Kč, celkové měsíční náklady činí 8.775,- Kč, volné zdroje ke splácení (po odečtení 1.000,- Kč rezervy) činí 12.402,- Kč. Na základě zjištěných údajů byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení klienta), který byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru.Výdajovou stránku žalobce stanovil na základě paušálního určení (životní a existenční minimum) a informací poskytnutých klientem, které žalovaný svým podpisem potvrdil na kartě hodnocení klienta. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 3.915,- Kč (nájem + inkaso). Žalobce nedisponuje dokladem o výši nájemného anebo jiným potvrzením o nákladech žalovaného související s bydlením. Žalovaný neuvedl žádnou vyživovanou osobu, dále žalovaný neuvedl, že by měl další závazky u žalobce ani jiných subjektů. Ohledně ostatních výdajů žalovaného žalobce nedisponuje žádnými doklady. Žalobce tak vyhodnotil, že příjmy žalovaného převyšovaly jeho tvrzené výdaje, tudíž nebyla shledána nemožnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce tak považuje učiněné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za dostačující.Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Z kopie průkazu soud zjistil, že se jedná o průkaz žalovaného.Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán od 1.1.2019 na hlavní pracovní poměr, na dobu neurčitou. Jeho příjmy činí 22.177,- Kč, jeho výdaje činí 4.860,- Kč (životní minimum), 3.915,- Kč bydlení (nájemné, inkaso), 0,- Kč ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby), rezerva 12.402,- Kč. Žalovaný uvedl, že je rozvedený, má maturitu a formu bydlení uvedl jiné. Příjmy jsou představovány částkou 22.177,- Kč, výdaje částkou 8.775,- Kč, volné zdroje částkou 12.402,- Kč. Podle formuláře hodnocení klienta není uvedeno, zda žalobce schopnost žalovaného schvaluje nebo neschvaluje.Z prohlášení klienta ze dne 24.4.2023 soud zjistil, že tímto žalovaný prohlásil a potvrdil, že se seznámil se všemi informacemi souvisejícími se sjednaným úvěrem a že jím uvedené informace jsou úplné a pravdivé.Z lustrace žalovaného v registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný registrem neprochází, datum posledního nahrání 24.4.2023.Ze skóringu soud zjistil, že žalovaný má skóre 445 a spadá do Kategorie III. (nejlepší segment klientů).Z prohlášení zaměstnavatele ze dne 26.4.2023 soud zjistil, že žalovanému je ve prospěch společnosti , právnická osoba, prováděna srážka ze mzdy ve výši 12.000,- Kč.Z fotokopie výplatní pásky za měsíc březen 2023 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného u společnosti , právnická osoba, činila 43.514,- Kč + 2.463,- Kč stravenkový paušál.Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, , vedeného u , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že na tento účet byly od společnosti , právnická osoba, připsány tyto částky: dne 19. 1. 2023 částka 21 589 Kč, dne 15. 3. 2023 částka 7 796 Kč a dne 19. 4. 2023 částka 33 977 Kč.Z návrhu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24.4.2023, ve spojení s předsmluvním formulářem z téhož dne, podepsaného žalovaným distančně (jedinečným kódem) soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným. Předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr ve výši 100.000,- Kč, doba trvání úvěru byla 36 měsíců. Žalovaný se zavázal zaplatit 36 měsíčních splátek ve výši 6.977,- Kč měsíčně, splátky budou hrazeny nejpozději 17. dne každého kalendářního měsíce. Strany si sjednaly pevnou zápůjční sazbu na celou dobu splácení úvěru ve výši 74,02 % ročně. Výše předpokládané RPSN byla 105,08 %. Celková částka, kterou klient zaplatí, činila 251.172,- Kč. Pod bodem 2.2 smlouvy si strany sjednaly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do její úplné úhrady. Strany si dále sjednaly, že poskytoval je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient zaplatit. Mezi stranami byly dohodnuty i důsledky vyplývající z prodlení klienta. Bod 6.1 – jestliže je klient v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499,- Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení, souhrn veškerých smluvních pokut činí maximálně 2.999,- Kč za každý kalendářní rok. Bod 6.2 – poskytovatel má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením klienta, výše náhrady nákladů činí u každé splátky, u které je klient v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, částku 200,- Kč, náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Bod 6.3 – jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru (okamžitě se stávají splatnými jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, smluvní pokuty a náhrady nákladů). Bod 6.4 – ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny, novou jistinu úvěru je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru a poskytovatel je oprávněn požadovat, aby mu klient v případě prodlení s neuhrazením nové jistiny zaplatil zákonné úroky z prodlení z celé nové jistiny. Bod 6.5 – jestliže klient po zesplatnění nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do zaplacení. Bod 6.7 při prodlení klienta s hrazením jakéhokoliv peněžitého dluhu je poskytovatel oprávněn požadovat zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky.Z dodatku č., hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru ze dne 24.4.2023 soud zjistil, že žalovaný požádal o uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a žalobce tuto žádost žalovaného dne 26.4.2023 akceptoval.Podle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 100.000,- Kč vyplacena na účet , č. účtu, dne 26.4.2023.Z oznámení o schválení úvěru ze dne 27.4.2023 soud zjistil, že žalobce akceptoval návrh na uzavření smlouvy. Žalobce zde opětovně shrnuje předmět úvěru a celkovou výši částky, kterou má žalovaný zaplatit, splátky a jejich počet a úrokovou sazbu a RPSN. Součástí oznámení je splátkový kalendář.Z výzvy ze dne 18.7.2023 soud zjistil, že žalobce žalovaného upozornil, že neuhradil splátku č. 2 splatnou 17.6.2023, splátku č. 3 splatnou 17.7.2023. Žalobce uvědomil žalovaného, že mu vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200,- Kč a smluvní pokutu ve výši 499,- Kč a vyzval jej k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně ho upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.Z výzvy ze dne 18.12.2023 soud zjistil, že žalobce žalovaného upozornil, že neuhradil splátku č. 7 splatnou 17.11.2023 a splátku č. 8 splatnou 17.12.2023. Žalobce uvědomil žalovaného, že mu vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 400,- Kč a smluvní pokutu ve výši 998,- Kč a vyzval jej k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně ho upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.Z výzvy ze dne 20.5.2024 soud zjistil, že žalobce žalovaného upozornil, že neuhradil splátku č. 12 splatnou 17.4.2024 a splátku č. 13 splatnou 17.5.2024. Žalobce uvědomil žalovaného, že mu vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 800,- Kč a smluvní pokutu ve výši 1.497,- Kč a vyzval jej k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně ho upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.Z výzvy ze dne 17.6.2024 soud zjistil, že žalobce žalovaného upozornil, že neuhradil splátku č. 12 splatnou 17.4.2024, splátku č. 13 splatnou 17.5.2024 a splátku č. 14 splatnou 17.6.2024. Žalobce uvědomil žalovaného, že mu vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 1.000,- Kč a smluvní pokutu ve výši 1.996,- Kč a vyzval jej k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně ho upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.Z dopisu ze dne 17.10.2023 ve spojení s upraveným splátkovým kalendářem z téhož dne soud zjistil, že žalobce na žádost žalovaného provedl odklad splátek a zaslal mu nový splátkový kalendář.Z oznámení ze dne 23.6.2024 soud zjistil, že žalobce oznámil žalovanému, že vzhledem k tomu, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru v délce 65 dnů došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzval jej k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, úroků přirostlých ke dni zesplatnění, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 108.487,- Kč.Podle karty klienta žalovaný uhradil dne 19.5.2023 částku ve výši 6.977,- Kč, dne 24.7.2023 částku ve výši 2 x 6.977,- Kč, dne 25.8.2023 částku ve výši 6.977,- Kč, dne 23.10.2023 částku ve výši 6.977,- Kč, dne 8.1.2024 částku ve výši 3 x 6.977,- Kč, dne 9.1.2024 částku ve výši 1.598,- Kč, dne 21.2.2024 částku ve výši 5.379,- Kč a dne 25.3.2024 částku ve výši 6.977,- Kč. Splaceno celkem 69.770,- Kč.Předžalobní výzvou ze dne 10.10.2024 vyzval žalobce žalovaného k okamžité úhradě částky 108.487,- Kč s příslušenstvím. Současně ho upozornil, že pokud nebude dluh uhrazen ve lhůtě splatnosti, je žalobce připraven vymáhat své pohledávky v soudním řízení a případně i následně v exekučním řízení.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaný požádal dne 24.4.2023 o poskytnutí úvěru. Žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného na základě jeho prohlášení, potvrzení zaměstnavatele o příjmu a prověřil úvěrovou historii žalovaného v databází SOLUS. Dne 26.4.2023 vyplatil žalobce na účet žalovaného finanční prostředky ve výši 100.000,- Kč. Dopisem ze dne 27.4.2023 žalobce oznámil žalovanému schválení úvěru. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil řádně a včas, kdy nejprve hradil splátky po datu splatnosti a poté již splátky nehradil vůbec. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku ve výši 69.770,- Kč. Žalobce jej dopisem ze dne 18.7.2023, ze dne 18.12.2023, ze dne 20.5.2024 a ze dne 17.6.2024 vyzval k zaplacení dlužných splátek a dopisem ze dne 23.6.2024 oznámil žalovanému, že došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzval jej k okamžité úhradě částky 108.487,- Kč. Předžalobní výzvou ze dne 10.10.2024 vyzval žalobce žalovaného k okamžité úhradě částky 108.487,- Kč s příslušenstvím.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Schopnost žalovaného splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalovaného ve výši 22.177,- Kč vyplývají z výplatní pásky za měsíc březen 2023 a z potvrzení o přijeté platbě ze dne 19.1.2023, ze dne 15.3.2023 a ze dne 19.4.2023. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného podle hodnocení klienta činilo životní minimum 4.860,- Kč, výdaje za bydlení 3.915,- Kč a ostatní 0,- Kč. Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalovaného, však soudu předložen nebyl a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by je žalovaný předkládal. Forma bydlení žalovaného měla být ,,jiná“, avšak žalobce již nezkoumal, zda se mělo jednat o bydlení na dobu určitou či neurčitou. I když uvedená forma bydlení nebude dosahovat takové výše jako bydlení v nájmu je částka uvedená žalovaným ve výši 3.915,- Kč fakticky nízká, kdy žalobce se nad tímto ani nepozastavil a tuto skutečnost nijak dále nezkoumal. Žalobce se nepozastavil ani nad tím, že ostatní výdaje žalovaného činí 0,- Kč, kdy pracoval pouze s životním minimem ve výši 4.860,- Kč. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného. Žalobce, aniž by provedl řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, poskytl žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Skutečnost, že žalovaný nebyl schopen poskytnutý úvěr splácet, se přitom projevila již na samém počátku splácení, kdy žalovaný požádal o odklad splátek, splátky hradil po splatnosti a následně s jejich úhradou přestal zcela. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 74,02 %, celkem částku 251.172,- Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020).Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn.

I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.V řízení bylo prokázáno (doklad o vyplacení úvěru), že žalobce poskytl žalovanému částku 100.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 100.000,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce a karty klienta vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 69.770,- Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat to, oč se bezdůvodně obohatil, tedy částku ve výši 30.230,- Kč (100.000,- Kč – 69.770,- Kč) a pro zbývající požadovanou částku a úroky žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 29.9.2025. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 29.9.2025 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 190.594,35 Kč (108.487,- Kč + 21.657,- Kč – úrok z prodlení 14,75 % ročně z částky 108.487,- Kč od 25.6.2024 do 31.10.2025 + 39.558,75,- Kč + 3.867,60,- Kč + 17.024,- Kč – úrok z prodlení 14,75 % ročně z částky 89.253,90,- Kč od 17.7.2024 do 31.10.2025). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 30 544 Kč (jistina – 30.230,- Kč + 314 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,50 % z 30.230,- Kč od 29.9.2025 do 31.10.2025). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 16 %, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 84 %. Poměr úspěchu tedy činí 68 % ve prospěch žalovaného. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.Anonymizovaný odstavec

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.