16 C 231/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení částky 4.688 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3.728 Kč s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2.043 Kč od 25.9.2019 do zaplacení, 8,25% ročně z částky 4.585 Kč od 22.7.2020 do 14.9.2020, 8,25% ročně z částky 1.685 Kč od 15.9.2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pro částku 960 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 878,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], AK [obec], [ulice a číslo]. Žalobce se domáhal zaplacení částky 2.043 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 25.9.2019 do zaplacení, částky 1.685 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 4.585 Kč od 22.7.2020 do 14.9.2020 a z částky 1.685 Kč od 15.9.2020 do zaplacení, částky 240 Kč, 240 Kč, 240 Kč a 240 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 9.11.2018 dodával žalobce žalované elektřinu do odběrného místa [obec], [ulice a číslo]. Za období od 7.9.2018 do 9.9.2019 vystavil žalobce žalované fakturu ze dne 10.9.2019 s datem splatnosti 24.9.2019 na částku 2.043 Kč. Žalovaná dluh neuhradila ani z části. Za období od 10.9.2019 do 24.6.2020 vystavil žalobce žalované fakturu ze dne 7.7.2020 s datem splatnosti 21.7.2020 na částku 4.585 Kč. Žalovaná dluh uhradila pouze z části platbou 2.900 Kč ze dne 14.9.2020. Dluh žalované tak činí 1.685 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny, zaslal žalobce žalované doporučenou písemnou upomínku s výzvou k úhradě ze dne 2.6.2020. V souladu s příslušným ustanovením VOPD vyúčtoval žalobce žalované za tuto upomínku poplatek 240 Kč a v rámci zaslané upomínky žalovanou vyzval k jeho úhradě. K úhradě poplatku nedošlo. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny, zaslal žalobce žalované doporučenou písemnou upomínku s výzvou k úhradě ze dne 24.10.2019. V souladu s příslušným ustanovením VOPD vyúčtoval žalobce žalované za tuto upomínku poplatek 240 Kč a v rámci zaslané upomínky žalovanou vyzval k jeho úhradě. K úhradě poplatku nedošlo. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny, zaslal žalobce žalované doporučenou písemnou upomínku s výzvou k úhradě ze dne 26.2.2020. V souladu s příslušným ustanovením VOPD vyúčtoval žalobce žalované za tuto upomínku poplatek 240 Kč a v rámci zaslané upomínky žalovanou vyzval k jeho úhradě. K úhradě poplatku nedošlo. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny, zaslal žalobce žalované doporučenou písemnou upomínku s výzvou k úhradě ze dne 8.1.2020. V souladu s příslušným ustanovením VOPD vyúčtoval žalobce žalované za tuto upomínku poplatek 240 Kč a v rámci zaslané upomínky žalovanou vyzval k jeho úhradě. K úhradě poplatku nedošlo. Právní zástupce vyzval žalovanou k plnění dluhu předžalobní upomínkou ze dne 5.1.2021. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti. Soud provedl důkaz plnou mocí ze dne 7.11.2018, dodatkem smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 9.11.2018, periodickou fakturou [číslo] konečným vyúčtováním elektřiny [číslo] upomínkou ze dne 24.10.2019, upomínkou ze dne 8.1.2020, upomínkou ze dne 26.2.2020, upomínkou – odstoupením od smlouvy ze dne 2.6.2020 a předžalobní upomínkou ze dne 5.1.2021. Z těchto dokladů s přihlédnutím k tvrzení žalobce má soud za prokázané, že mezi žalovanou a žalobcem byla uzavřena kupní smlouva, na základě které byla žalované dodávána elektřina do odběrného místa [obec], [ulice a číslo]. Za období od 7.9.2018 do 9.9.2019 žalobce vyúčtoval periodickou fakturu. Za spotřebu elektřiny a služby byla vyúčtována částka 5.342,69 Kč, po odečtení přijatých plateb ve výši 3.300 Kč vznikl žalované nedoplatek ve výši 2.043 Kč. Faktura byla vystavena dne 10.9.2019 a byla splatná dne 24.9.2019. Za období od 10.9.2019 do 24.6.2020 žalobce vyúčtoval konečný účet. Za spotřebu elektřiny a služby byla vyúčtována částka 4.585,62 Kč. Faktura byla vystavena dne 7.7.2020 a byla splatná dne 21.7.2020. Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila dne 14.9.2020 částku 2.900 Kč. Upomínkou ze dne 24.10.2019 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 2.583 Kč do 7.11.2019. Upomínkou ze dne 8.1.2020 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 3.423 Kč do 22.1.2020. Upomínkou – odstoupením od smlouvy ze dne 26.2.2020 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 4.263 Kč do 11.3.2020. Upomínkou – odstoupením od smlouvy ze dne 2.6.2020 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 5.403 Kč do 16.6.2020. Podle § 2758 odst.1 zák.č. 89/2012Sb. (dále jen obč.zák.) se kupní smlouvou prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupujíc se zavazuje, věc převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě žalobce dodával žalované elektřinu do odběrného místa v období od 7.9.2018 do 24.6.2020. Žalobce svou povinnost dle uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny splnil a elektřinu do odběrného místa dodával. Dodanou elektřinu vyúčtoval výše uvedenými fakturami. Žalovaná svou povinnost stanovenou § 2758 obč.zák. (zaplatit za předmět koupě prodávajícímu kupní cenu) nesplnila. Dle předložených faktur a tvrzení žalobce žalovaná dluží za dodávku elektřiny částku 3.728 Kč. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaná kupní cenu splatnou 24.9.2019 a 21.7.2020 řádně a včas nezaplatila a od 25.9.2019 a 22.7.2020 je v prodlení. Dle nařízení vlády č. 351/2013Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, soud žalobci přiznal úroky z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013Sb. tak, jak požadoval. Žalobce dále požadoval zaplacení částky 960 Kč (4 x 240 Kč) označených jako poplatek za písemnou upomínku s výzvou k úhradě. Dle názoru soudu jde o smluvní pokutu a žalobce použil jiné označení. Podle § 2048 obč.zák. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva dle § 52 odst. 1 obč.zák. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp.zn. Pl. ÚS 42/03). Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací pravomoci, tak úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah (rozsudek ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores,C -240/98 až C -244/98, Recueil, s . I -4941, bod 25). Takové nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedený rozsudek Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, bod 27) " (Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. 10. 2006, věc C -168/05, bod 25 a 26). Pro spotřebitelské smlouvy proto platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 I .ÚS 3512/11. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o nákladech spojených s vymáháním dlužného pojistného a odkaz na sazebních vybraných poplatků pojišťovny žalobce porušil zásadu„ rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání o poplatcích je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ust. § 580 obč.zák.). Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu a proto soud žalobu pro částku 960 Kč zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 4.688 Kč. Soud pro částku 960 Kč žalobu zamítl a pro částku 3.728 Kč byl žalobce v řízení úspěšný. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 79,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 20,5%. Poměr úspěchu tedy činí 59% ve prospěch žalobce. Řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (návrh byl podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) je žalováno peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, soud proto ve věci nákladů řízení postupoval dle vyhl. č. 177/1969Sb. (dále jen advokátní tarif) ve znění účinném od 1.7.2014 Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 200 Kč (§ 14b odst.1 bod 2 advokátního tarifu), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) a náhrada za 21% z odměny a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem 1.489 Kč, z toho 59% činí částka 878,50 Kč, které soud žalobci přiznal.