16 C 247/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., se sídlem Adresa žalobce A , IČO: IČO žalobce A , zastoupený Jméno žalobce B , advokátkou, AK adresa , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , adresa , o zaplacení částky 27.973,80 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 21.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5% ročně z této částky od 19.11.2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 5.235,- Kč s úrokem z prodlení z této částky od 24.6.2025 do zaplacení, pro úrok z prodlení za dobu od 24.6.2025 do 18.11.2025 a ve výši 0,5% ročně z částky 21.000,- Kč od 19.11.2025 do zaplacení, pro částku 1.738,80 Kč a pro úrok ve výši 943,46 Kč a ve výši 12% ročně z částky 21.000,- Kč od 17.7.2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1.998,- Kč k rukám , Jméno žalobce B, , AK , adresa, , do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 26.235,- Kč se zákonnými úroky z prodlení od 24.6.2025 do zaplacení, částky 1.738,80 Kč a úroků ve výši 943,46 Kč, úroků ve výši 12% ročně z částky 21.000,- Kč od 17.7.2025 do zaplacení, maximálně do výše 75.508,- Kč. Svůj nárok opřel o skutečnost, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou žalovaný podepsal dne 13.3.2025. Žalovanému byl na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 21.000,- Kč, vyplacený dne 13.3.2025. Žalovaný se zavázal úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 73,38% ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1.363,- Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje dubnem 2025 dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení o schválení úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl žalobcem předem poskytnut. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na emailovou adresu uvedenou ve smlouvě. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného). Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě uvedených údajů, informací z registrů i na základě provedeného scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný nezaplatil žádnou splátku. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut u splátek 1 a 2 v celkové výši 998,- Kč (žalobce má právo na smluvní pokutu ve výši 499,- Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů). Smluvní pokuta je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného u splátek 1 a 2 v celkové výši 400,- Kč (žalobce má právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200,- Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů). Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru (pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru). K zesplatnění celého úvěru došlo k datu 22.6.2025. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny s tím, že tuto jistinu ve výši 24.837,40 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo ujednáno, že je žalobce oprávněn požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Mezi účastníky bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě od 24.6.2025 až do zaplacení. Dále bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru, až do skutečného vrácení jistiny s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalobce požaduje žalobou zaplacení pohledávky ve výši 26.235,- Kč (jistina 21.000,- Kč, smluvní pokuta ve výši 998,- Kč, náhrada nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400,- Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 24.6.2025, smluvní pokutu ve výši 1.738,80 Kč (0,1% z částky 24.837,40 Kč od 24.6.2025 do data vyhotovení žaloby), úrok ve výši 73,38% ročně z částky 21.000,- Kč od 24.6.2025 do 16.7.2025 ve výši 943,46 Kč, úrok ve výši 12% ročně z částky 21.000,- Kč od 17.7.2025 do zaplacení, maximálně do výše 78.508,- Kč.V podání ze dne 27.11.2025 žalobce uvedl, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech žalovaného, výpisů z databází NKRI (scoring žalovaného v registru) a SOLUS (bylo zjištěno, že žalovaný nebyl nikde s dlužnou částkou po splatnosti), hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 17.118,- Kč, celkové měsíční náklady činí 9.794,- Kč, volné zdroje ke splácení (po odečtení 1.000,- Kč rezervy) činí 6.324,- Kč. Na základě zjištěných údajů byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení klienta), který byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Z formuláře hodnocení klienta byly zjišťovány informace o jeho stavu, zaměstnání, vzdělání, bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou 6.324,- Kč. K výdajové stránce by měly postačovat údaje o životním a existenčním minimu, která byla stanovena na částku 4.860,- Kč, další výdaje byl povinen uvést žalovaný. Byl ověřen bankovní účet, dokládající, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen. Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že OP je platný a ověřena identita žalovaného. Při posouzení výdajů žalovaného žalobce vycházel zejména z údajů uvedených žalovaným, který svým podpisem potvrdí v kartě hodnocení klienta. Žalobce nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovaným. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 4.934,- Kč (nájem + inkaso). Žalovaný neuvedl žádnou osobu, ke které by měl vyživovací povinnost. Neměl s žalobcem uzavřenou žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu a neuvedl žádné další výdaje spojené se splátkami ostatních úvěrů. K ostatním výdajům žalovaného nemá žalobce další doklady. Příjmy žalovaného převyšovaly jeho tvrzené výdaje. Není v silách žalobce, jako poskytovatele spotřebitelských úvěrů, prověřovat výdaje žalovaného natolik, aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení ze strany klienta. Žalobce tak vyhodnotil, že příjmy žalovaného převyšovaly jeho tvrzené výdaje, tudíž nebyla shledána nemožnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce tak považuje učiněné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za dostačující.Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že se jedná o průkaz žalovaného.Z lustrace žalovaného v registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný registrem neprochází.Dne 13.3.2025 byla odeslána 1,- Kč dne 13.3.2025, zaslána SMS (informace o vyplacení). Dne 13.3.2025 byla doručena potvrzovací SMS vyplacení úvěruZ návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 13.3.2025 ve spojení s předsmluvním formulářem podepsané kódem , hodnota, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným. Předmětem byl bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 21.000,- Kč, doba trvání úvěru byla 48 měsíců. Žalovaný se zavázal zaplatit 48 měsíčních splátek ve výši 1.363,- Kč měsíčně, splátky budou hrazeny nejpozději 17. dne každého kalendářního měsíce. Strany si sjednaly pevnou zápůjční sazbu na celou dobu splácení úvěru ve výši 73,37% ročně. Výše předpokládané RPSN byla 103,84%. Celková částka, kterou klient zaplatí, činila 65.424,- Kč. Pod bodem 2.2 smlouvy si strany sjednaly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do její úplné úhrady. Strany si dále sjednaly, že poskytoval je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120% celkové částky, kterou má klient zaplatit. Mezi stranami byly dohodnuty i důsledky vyplývající z prodlení klienta.Podle přílohy č. , hodnota, žalovaný potvrdil, že při podpisu nabídky podepsal zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry.Z oznámení o schválení úvěru datovaném dne 14.3.2025 soud zjistil, že žalobce akceptoval návrh na uzavření smlouvy. Žalobce zde opakuje předmět úvěru a celkovou výši částky, kterou má žalovaná zaplatit, splátky a jejich počet a úrokovou sazbu a RPSN (ve výši 102,20%). Součástí oznámení je splátkový kalendář. Podle doručenky je žalovaný na adrese , adresa, neznámý.Podle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 21.000,- Kč vyplacena na účet , č. účtu, dne 13.3.2025.Žalobce se zabýval úvěruschopností žalovaného. Z listiny označené jako hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán od 18.10.2024 na dobu neurčitou a označil zaměstnavatele, je svobodný, forma bydlení – vlastní, jeho příjmy činila částka 17.118,- Kč, jeho výdaje činily životní minimum 4.860,- Kč, bydlení (nájem, inkaso) 4.934,- Kč, ostatní (doprava, kurzy, záliby) 0,- Kč, neplátí žádné další splátky, rezerva 1.000,- Kč. Volné zdroje činila částka 6.324,- Kč.Z výpisu z účtu žalovaného – březen 2023 soud zjistil, že dne 1.3.2023 byla zaúčtována částka 20.000,- Kč od , jméno FO, a dne 17.3.2023 částka 5.814,- Kč od , právnická osoba, . Na účet přišla celkem částka 27.814,- Kč a výdaje činila částka 27.901,73 Kč. Počáteční zůstatek činila částka 0,- Kč a konečný zůstatek na účtu byl -87,73 Kč.Z výzvy ze dne 19.5.2025 soud zjistil, že žalobce žalovaného upozornil, že neuhradil splátku č. 1 splatnou 17.4.2025 a splátku č. 2 splatnou 17.5.2025. Žalobce uvědomil žalovaného, že mu vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200,- Kč a smluvní pokutu ve výši 499,- Kč a vyzval jí k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně jej upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.Z výzvy ze dne 17.6.2025 soud zjistil, že žalobce žalovaného upozornil, že neuhradil splátku č. 1 splatnou 17.4.2025, splátku č. 2 splatnou 17.5.2025 a splátku č. 3 splatnou 17.6.2025. Žalobce uvědomil žalovaného, že mu vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 400,- Kč a smluvní pokutu ve výši 998,- Kč a vyzval jej k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně jej upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.Z oznámení ze dne 22.6.2025 soud zjistil, že žalobce oznámil žalovanému, že vzhledem k tomu, že se ocitla v prodlení s úhradou splátky úvěru v délce 65 dnů došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzval jej k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, úroků přirostlých ke dni zesplatnění, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 26.235,- Kč.Podle karty klienta žalovaný neuhradil žádnou splátku.Předžalobní výzvou ze dne 4.6.2021 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k okamžité úhradě částky 26.235,- Kč s příslušenstvím. Současně jej upozornil, že pokud nebude dluh uhrazen ve lhůtě splatnosti, je žalobce připraven vymáhat své pohledávky v soudním řízení a případně i následně v exekučním řízení.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaný požádal dne 13.3.205 o poskytnutí úvěru. Žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě jeho prohlášení, výpisů z účtu a prověřil úvěrovou historii žalovaného v databází SOLUS. Dne 13.3.205 vyplatil žalobce na účet žalovaného úvěr ve výši 21.000,- Kč. Dopisem ze dne 14.3.2025 žalobce oznámil žalovanému schválení úvěru, dopis žalovaný nepřevzal. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil, kdy nezaplatil žádnou splátku. Žalobce jej dopisem ze dne 19.5.2025 a ze dne 17.6.2025 vyzval k zaplacení dlužných splátek a dopisem ze dne 22.6.2025 oznámil žalovanému, že došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzval jej k okamžité úhradě částky 26.235,- Kč. Předžalobní výzvou ze dne 13.8.2025 byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě částky 26.235,- Kč s příslušenstvím. Podle karty klienta nezaplatil žalovaný žádnou splátku.Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku a to emailu, do kterého měl povolen vstup výhradně žalovaný. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru, komunikoval s poradcem prostřednictvím telefonu nebo osobně, kdy byl povinen poskytnout požadované informace a doklady. V případě splnění předpokladů, je žadateli o úvěr na uvedenou emailovou adresu zaslána nepodepsaná smluvní dokumentace a další listiny. Na telefonní číslo , tel. číslo, žadatelem je zaslána SMS zpráva s potvrzením, že na emailovou adresu byly zaslány potřebné dokumenty. Poradce zadá žádost žalovaného do systému žalobce a ten vygeneruje jedinečný podpisový kód a platební příkaz, na základě, kterého je na účet žadatele odeslána částka ve výši 1,- Kč (jako variabilní symbol je uveden jedinečný podpisový kód). Následně je žadateli zaslána další SMS zpráva, kterou má za pomoci jedinečného podpisového kódu v odpovědi potvrdit, že souhlasí s parametry úvěru, s podpisem smlouvy a dalších souvisejících dokumentů. Jedinečný podpisový kód zaručuje, že osobou, která dokumentaci podepsala je skutečně žadatel (pouze žadatel má přístup ke svému účtu vedenému na jméno žadatele). Následně poskytovatel návrh smlouvy podepsaný žadatelem a další dokumenty akceptuje a podepíše. Schválení úvěru je oznámeno klientovi oznámením doručeným na emailovou adresu, součástí je i mj. oznámení o základních parametrech úvěru, platný splátkový kalendář a jedno vyhotovení smlouvy včetně dodatku. Následně je úvěr vyplacen. Žadatel musí poskytnout své osobní informace, které jsou předem ověřovány, včetně účtu i totožnosti žadatele, který je prokazován osobním dokladem, žalobce má za to, že je dostatečně prokázáno, že smlouvu podepsal žalovaný.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Schopnost žalovaného splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalovaného žalobce ověřil z výpisů z banky. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného podle hodnocení klienta činilo životní minimum 4.860,- Kč, výdaje za bydlení 4.934,- Kč a ostatní 0,- Kč. Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalovaného, však soudu předložen nebyl a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by je žalovaný předkládal. Žalobce nezjišťoval způsob bydlení žalovaného a ani se nepozastavil nad nepravděpodobně nízkou a nijak nedoloženou výší nákladů na bydlení, kdy nájem a inkaso mělo činit pouze 4.934,- Kč. Žalobce se nepozastavil ani nad tím, že ostatní výdaje žalovaného činí 0,- Kč, kdy pracoval pouze s životním minimem ve výši 4.860,- Kč. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného. O neschopnosti žalovaného poskytnutou půjčku splácet, svědčí i to, že žalovaný nezaplatil žádnou splátku úvěru. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 73,37 %, celkem částku 65.424,- Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020).Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn.

I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.V řízení bylo prokázáno (výpisem z účtu), že žalobce poskytl žalovanému částku 21.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut a pojištění. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 21.000,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z obsahu žaloby, tvrzení žalobce a karty klienta vyplývá, že žalovaný nezaplatil žádnou splátku. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 21.000,- Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 17.11.2025. Nárok se stal splatným 18.11.2025 a žalovaný se dostal do prodlení od 19.11.2025. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 19.11.2025 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 34.007,26 Kč (částku 26.235,- Kč + 1.738,- Kč + 2.915,30 Kč – úrok z prodlení 12% ročně z částky 26.235,- Kč od 24.6.2025 do 27.5.2026 + úrok 943,46 Kč + 2.174,70 Kč – úrok 12% ročně z částky 21.000,- Kč od 17.7.2025 do 27.5.2026). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 22.257,10 Kč (jistina 21.000,- Kč + 1.257,10 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,5% z 21.000,- Kč od 19.11.2025 do 27.5.2026). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 65,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 34,5%. Poměr úspěchu tedy činí 31% ve prospěch žalobce.Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.399,- Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) po 400,- Kč (§ 14b odst.2 bod 2 advokátního tarifu), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) po 100,- Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu), mimosmluvní odměna zástupce žalobce za jeden úkon právní služby (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/199 Sb. - účast na jednání soudu dne 27.5.2026) po 2.220,- Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jedna náhrada hotových výdajů zástupce žalobce za jeden úkon právní služby (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/199 Sb. - účast na jednání soudu dne 27.5.2026) po 450,- Kč (§ 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) (ve znění vyhl. č. 258/2024 účinné od 1. 1. 2025) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 875,70 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem částku 6.444,70 Kč z toho 31% činí částka 1.998,- Kč, kterou soud žalobci přiznal.