16 C 248/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., se sídlem Adresa žalobce A , IČO: IČO žalobce A , zastoupený Jméno žalobce B , advokátem, AK adresa , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , adresa o zaplacení částky 20.000,- Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5% ročně z této částky od 27.3.2026 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 18.000,- Kč s úrokem z prodlení z této částky od 6.5.2025 do zaplacení, pro úrok z prodlení z částky 2.000,- Kč od 26.5.2025 do 26.3.2026, pro úrok z prodlení ve výši 0,5% ročně z částky 2.000,- Kč od 27.3.2026 do zaplacení a pro náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.000,- Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 20.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně od 6.5.2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.000,- Kč. Svůj nárok opřel o skutečnost, že mezi žalovaným a žalobcem byla dne 19.6.2024 uzavřena smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kde se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20.000,- Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Uzavření smlouvy je patrné z autorizačních doložek a z navazujících úkonů žalovaného (zejména zaslání verifikační platby). Úroky úvěru měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách 3.000,- Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15.1.2025. Žalobce zaslal žalovanému první upomínku dne 20.1.2025 a druhou upomínku dne 5.2.2025. I přes upomínky žalovaný splátky nehradil, a proto žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru a vyzval žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku (vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění), náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení. Žalobce v rámci návrhu požaduje částku 20.000,- Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru a náklady na upomínkování v celkové výši 1.000,- Kč (za první a druhou upomínku dle čl. V. odst.5.4 smlouvy). Dále žalobce požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení a náhradu nákladů soudního řízení. Před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti. Dne 21.4.2025 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení.V podání ze dne 13.11.2025 žalobce uvedl, že posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Vyžádal si a žalovaný předložil: občanský průkaz, druhý doklad totožnosti – kopii řidičského průkazu, daňové přiznání, výpisy z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce. Dále si vyžádal výpis z insolvenčního rejstříku (bez negativního záznamu), výpis z centrální evidence exekucí (bez negativního záznamu, výpis z databáze neplatných dokladů (bez negativního záznamu), výpis z OR zaměstnavatele (bez negativního záznamu), výpis z registru SOLUS (bez negativního záznamu) a platebních informací (bez negativního záznamu). Bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, počet vyživovaných dětí 2, číslo jeho bankovního účtu, spotřebitel podniká. Jeho průměrný příjem za poslední 3 měsíce činila částka 42.993,- Kč, náklady na bydlení 3.000,- Kč, pravidelné finanční závazky, jednorázové závazky a sázky 0, splátka úvěru 3.000,- Kč, finanční zůstatek spotřebitele 32.993,- Kč. Požadovaná výše minimálních výdajů byla stanovena s ohledem na data ČSÚ. K posouzení úvěru schopnosti pak právní předchůdce žalobce použil skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnocuje údaje spotřebitele. Žalovaný byl vyhodnocen s vyšší bonitou. Výše úvěru byla stanovena na základě skóre a finančního zůstatku spotřebitele tak, že maximální výše úvěru činila 50.000,- Kč bez doplňkových služeb, doba splatnosti 12 měsíců, výše splátky úvěru 3.000,- Kč.Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Operátor s žalovaným telefonicky probere jeho individuální požadavky a sdělí mu jaké informace a doklady musí poskytnout. Spotřebiteli je následně zaslána emailová zpráva, přihlašovací údaje do jeho klientského účtu na zabezpečených internetových stránkách, návod k uhrazení verifikační platby a návod ke zřízení inkasa. Jakmile se spotřebitel přihlásí do klientského účtu, zobrazí se mu písemné znění návrhu smlouvy a všech příloh. Pokud spotřebitel souhlasí odškrtne políčko“ seznámil jsem se s obsahem smluvních podmínek a bez výhrad s nimi souhlasím“ následně klikne na tlačítko „podepsat autorizačním SMS kódem“ Poskytovatel mu odešle zprávu s jedinečným SMS kódem na jeho telefonní číslo. Spotřebitel zaslaný SMS kód opíše do podpisového pole. Po autorizování podpisu SMS kódem, ke podepsaná smlouva o úvěru uložena do klientského účtu a zaslána emailovou zprávou. Pro ověření a určení identity je spotřebitel povinen uhradit verifikační platbu 10,- Kč ze svého osobního bankovního účtu. Smlouva je uzavřena a platná v okamžiku spotřebitelova podpisu autorizačním SMS kódem, účinnou se stává v okamžiku připsání verifikační platby.Žalovanému byla poskytnuta částka 20.000,- Kč. Žalovaný uhradil šest splátek úroků ve výši 3.000,- Kč, které byly v souladu s ustanovením 5.1 smlouvy započteny na sjednané smluvní úroky. Jistina 20.000,- Kč měla být uhrazena až poslední splátkou úroků. Žalobce předložil tabulku umoření. Žalovaný neuhradil na jistinu pohledávky ničeho a žalovaná částka 20.000,- Kč představuje neuhrazenou jistinu.V podání doručeném soudu dne 23.3.2026 žalobce omluvil svou neúčast při jednání soudu nařízeného na 27.5.2026 a sdělil, že na žalobě trvá v plném rozsahu.Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno do její datové schránky dle ust. § 47 odst. 1 o.s.ř. K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č., hodnota, ze dne 19.6.2024 soud zjistil, že tato byla uzavřena elektronicky, distančně v rámci klientské zóny. Žalovaný smlouvu podepsal pomocí autorizační doložky a následně verifikoval pomocí verifikační platby ve výši 1,- Kč zaslané z účtu žalované na účet žalobce. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní úvěr ve výši 20.000,- Kč (čl. IV 4.3 smlouvy), kdy částka ve výši 20.000,- Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, . Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců, celková částka spotřebitelského úvěru je splatná ke dni 15.6.2025 (čl. IV 4.4 smlouvy) a zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako sazba měsíční a její výše činí 15 % p.m.(čl. IV 4.5 smlouvy). V čl. V 5.1 si strany sjednaly, že po dobu trvání smlouvy bude úrok z poskytnuté jistiny hrazen formou pravidelných měsíčních splátek bez umoření jistiny, výše každé jednotlivé splátky úroku činí 3.500,- Kč splatné vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce (současně s poslední splátkou úroku je splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru).Žalobce doložil oboustrannou kopii občanského průkazu žalovaného spolu s výpisem z evidence neplatných dokladů s negativním výsledkem ohledně dokladu žalovaného a kopii řidičského průkazu žalovaného.Žalobce doložil výpis z lustrace v registru SOLUS, REPI (registr platebních informací), Centrální evidence exekucí (výsledek lustrace) a insolvenčního rejstříku, které jsou ohledně osoby žalovaného negativní.Žalobce doložil výpis z veřejné části živnostenského rejstříku ohledně žalovaného. Podle přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2023 dosáhl žalovaný příjmy ve výši 737.027,- kč, výdaje související s příjmy ve výši 442.216,- kč a dílčí základ daně činila částka 294.811,- Kč.Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 1.3.2024 do 31.3.2024 bylo zjištěno, že na tomto účtu byl počáteční zůstatek 52.356,52 Kč a konečný zůstatek 6.436,30 Kč. Příjmy činila částka 62.255,88 Kč, kdy částka 38.042,28 Kč byla poukázána jako úhrada SEPA, EUR v rámci EU/EHP a dále příchozí úhrada 10.000,- Kč, výdaje činila částka 108.176,10 Kč, kdy u částky 23.882,- Kč je uvedeno nezpoplatněný výběr - exekuce. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 1.4.2024 do 30.4.2024 bylo zjištěno, že na tomto účtu byl počáteční zůstatek 6.436,30 Kč a konečný zůstatek 567,97 Kč. Příjmy činila částka 86.370,33 Kč, kdy částka 51.570,33 Kč byla poukázána jako úhrada SEPA, EUR v rámci EU/EHP a výdaje činila částka 92.238,66 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 1.5.2024 do 31.5.2024 bylo zjištěno, že na tomto účtu byl počáteční zůstatek 567,97 Kč a konečný zůstatek 2.421,- Kč. Příjmy činila částka 50.368,23 Kč, kdy částka 14.027,77 Kč a 3.070,46 Kč byla poukázána jako úhrada SEPA, EUR v rámci EU/EHP a dále příchozí úhrada 10.800,- Kč, 5.000,- Kč, 2.000,- Kč, 1.000,- Kč, 2.750,- Kč, 3.900,- Kč a výdaje činila částka 48.515,20 Kč.Z detailu platby ze dne 19.6.2024 soud zjistil, že dne 19.6.2024 byla poukázána z účtu č. , č. účtu, částka ve výši 1,- Kč číslo protiúčtu , č. účtu, .Z detailu platby ze dne 20.6.2024 soud zjistil, že dne 20.6.2024 byla poukázána účet č. , č. účtu, částka ve výši 1,- Kč číslo protiúčtu , č. účtu, .Podle tabulky umoření zaplatil žalovaný splátku 3.000,- Kč dne 15.7.2024, 15.8.2024, 15.9.2024, 15.10.2024, 15.11.2024 a 15.12.2024. Celkem 18.000,- Kč.Z upomínky č. 1 ze dne 20.1.2025 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že jeho splátka ve výši 3.500,- Kč splatná 15.1.2025 nebyla uhrazena a vyzval jej k úhradě této dlužné splátky do 4. dne následujícího kalendářního měsíce od vystavení dopisu spolu se sankcí za zaslání upomínky ve výši 500,- Kč.Z upomínky č. 2 ze dne 2.2.2025 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že jeho splátka ve výši 4.000,- Kč splatná 15.1.2025 nebyla uhrazena a vyzval jej k úhradě této dlužné splátky do 20.2.2025 spolu se sankcí za zaslání 1. upomínky ve výši 500,- Kč a za zaslání 2. upomínky ve výši 500,- Kč. Současně žalovaného upozornil, že pokud dlužná částka nebude uhrazena, bude úvěr zesplatněn v plné výši včetně naúčtování sankcí a smluvních pokut.Předžalobní upomínkou ze dne 21.4.2025 právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši35.428,39 Kč do 5.5.2025, s tím že pokud nebude dlužná částka ve lhůtě uhrazena bude věc řešena soudní cestou. Dle připojeného podacího lístku byla písemnost žalovanému odeslána 21.4.2025.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 19.6.2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20.000,- Kč, které byly žalovanému vyplaceny dle podmínek stanovených ve smlouvě. Skutečnost, že žalovaný obdržel částku 20.000,- Kč žalobce doložil. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté finanční prostředky ve splátkách uvedených ve smlouvě spolu s úrokem. Žalovaný však splátky úvěru nehradil řádně. Právní předchůdce žalobce odeslal žalovanému dne 20.1.2025 1. upomínku a dne 15.2.2025 2. upomínku z důvodu, že žalovaný neuhradil splátku úvěru splatnou dne 15.1.2025. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobce v rámci předžalobního upomínání k uhrazení dluhu.Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle tvrzení žalobce měl právní předchůdce žalobce prověřit schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy příjem žalovaného byl uveden ve výši 42.993,- Kč, náklady na bydlení 3.000,- Kč, pravidelné finanční závazky 0,- Kč, sázky 0,- Kč, mikroúvěry žádné, finanční zůstatek spotřebitele 32.993,- Kč. Požadovaná výše minimálních výdajů byla stanovena s ohledem na data ČSÚ. K posouzení úvěruschopnosti pak právní předchůdce žalobce použil skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnocuje údaje spotřebitele. Žalovaný byl vyhodnocen s vyšší bonitou. Schopnost žalovaného úvěr splácet právní předchůdce žalobce dále prověřil na základě informací uvedených žalovaným, daňového přiznání, výpisy z účtu žalovaného a šetřením v databázích. Uváděné příjmy žalovaného byly dokládány daňovým přiznáním za rok 2023. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného právní předchůdce žalobce počítal s náklady na bydlení ve výši 3.000,- Kč. Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalovaného, však soudu předložen nebyl. Z předložených výpisů z účtu vyplývá, že výdaje za měsíc překračují příjmy. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného (nezjišťoval způsob bydlení žalovaného a ani se nepozastavil nad nepravděpodobně nízkou a nijak nedoloženou výší nákladů na bydlení, ani nepřihlédl ke skutečnosti, že žalovaný měl dvě vyživovací povinnosti). Je třeba poukázat na to, že již vstupní data na základě, kterých byl skóring proveden by měly odpovídat skutečnosti. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Došlo tak k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020).Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn.

I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Žalobce požaduje žalovanou částku 20.000,- Kč jako zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o úvěru byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, ani k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a nákladů spojených s uplstněním pohledávky. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému celkem částku 20.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut. Žalobce poskytl žalovanému částku 20.000,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil 6 splátek po 3.000,- Kč, celkem 18.000,- Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat to, oč se bezdůvodně obohatil, tedy částku ve výši 2.000,- Kč a pro zbývající požadovanou částku a náklady na uplatnění pohledávky žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 25.3.2026. Nárok se stal splatným 26.3.2026 a žalovaný se dostal do prodlení od 27.3.2026. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 19.2.2025 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalovanému však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.