16 C 25/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení částky 7.262 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 6.062 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 969 Kč od 29.3.2018 do zaplacení a 9% ročně z částky 5.093 Kč od 10.7.2018 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pro částku 1.200 Kč a úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 915 Kč od 28.3.2018 do zaplacení a 8,5% ročně z částky 285 Kč od 15.6.2018 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 997,70 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 915 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 28.3.2018 do zaplacení, částky 969 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 29.3.2018 do zaplacení, částky 285 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 15.6.2018 do zaplacení, částky 5.093 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 10.7.2018 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že dne 24.10.2017 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalovaná se následně dostala do prodlení s úhradou svých smluvních závazků a dodavatel byl nucen ukončit smluvní vztah se žalovanou. Spolu se zasláním upomínek a náklady spojené s odpojením neoprávněného odběru vznikl žalované dluh skládající se ze smluvního poplatku za odpojení z důvodu neoprávněného odběru ve výši 820 Kč, dle ustanovení čl. III čl. 2 a V. odst. 2 b) všeobecných obchodních podmínek ve spojení s ceníkem za zvláštní služby a smluvní poplatek v celkové výši 95 Kč jako paušální náklad spojený se zasíláním výzev ke splnění povinnosti na základě ustanovení čl. II. bod 7 c) a V 2) a) všeobecných obchodních podmínek ve spojení s ceníkem za zvláštní služby. Částky účtované žalované jsou ve fakturách označovány jako smluvní pokuty, obsahově se však jedná o poplatky (nemají sankční povahu, ale jsou jimi hrazeny zvýšené náklady, neslouží jako umělé navyšování dluhu žalovaného). Žalované byla dodávána energie do odběrného místa [obec], [ulice a číslo]. Následně došlo k vyúčtování služeb za období od 6.11.2017 do 12.3.2018 (spotřeba celkem 0,117 MWh) ve výši 969 Kč. Dluh se stal splatný 28.3.2018. Žalovaná dluží jistinu ve výši 969 Kč. Mezi společností [právnická osoba] a žalobcem byla dne 13.10.2017 uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobce ke dni 3.7.2020 postoupena pohledávka za žalovaným. Žalované bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky dopisem ze dne 16.7.2020. Dne 5.9.2017 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalovaná se následně dostala do prodlení s úhradou svých smluvních závazků a dodavatel byl nucen ukončit smluvní vztah se žalovanou. Spolu se zasláním upomínek a náklady spojené s odpojením neoprávněného odběru vznikl žalované dluh skládající se ze smluvního poplatku v celkové výši 285 Kč (3 zaslaných upomínek po 95 Kč) dle ustanovení čl. II bod. 7 c) a VI. odst.2 a) všeobecných obchodních podmínek ve spojením s ceníkem za zvláštní služby, 85 Kč za náklady spojené s odpojením neoprávněného odběru dle ustanovení čl. III bod. 2 a čl. II. bod 7c) a VI. odst.2 d) všeobecných obchodních podmínek ve spojením s ceníkem za zvláštní služby. Částky účtované žalované jsou ve fakturách označovány jako smluvní pokuty, obsahově se však jedná o poplatky (nemají sankční povahu, ale jsou jimi hrazeny zvýšené náklady, neslouží jako umělé navyšování dluhu žalovaného). Žalované byla dodávána energie do odběrného místa [obec], [ulice a číslo]. Následně došlo k vyúčtování služeb za období od 21.9.2017 do 21.6.2018 (spotřeba celkem1,196 MWh) ve výši 6.093 Kč, po odečtení přijatých plateb ve výši 1.000 Kč, činí dluh žalované 5.093 Kč. Dluh se stal splatný 9.7.2018. Žalovaná dluží jistinu ve výši 5.093 Kč. Mezi společností [právnická osoba] a žalobcem byla dne 13.10.2017 uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla na žalobce ke dni 3.7.2020 postoupena pohledávka za žalovaným. Žalované bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky dopisem ze dne 16.7.2020. Při zkoumání podmínek řízení soud dospěl k závěru, že žalobce v řízení vystupuje jako právní nástupce společnosti [právnická osoba]. Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13.10.2017 společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky vůči žalované na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisy ze dne 16.7.2020. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti. Soud provedl důkaz smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 5.9.2017, upomínkou ze dne 18.1.2018, upomínkou ze dne 12.3.2018, upomínkou ze dne 31.5.2018, fakturou [číslo] fakturou [číslo] upomínkou ze dne 10.8.2018. Z těchto dokladů s přihlédnutím k tvrzení žalobce má soud za prokázané, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce byla dne 5.9.2017 uzavřena kupní smlouva, na základě které byla žalované dodávána elektrická energie do odběrného místa [obec], [ulice a číslo] předchůdce žalobce zaslal žalované dne 18.1.2018, 12.3.2018 a dne 31.5.2018, kde ji vyzval k uhrazení dlužných částek. Za období od 21.9.2017 do 21.6.2018 byla vyúčtována mimořádná faktura – konečný účet. Za spotřebu elektřiny a služby byla vyúčtována částka 6.092,82 Kč, po odečtení přijatých plateb ve výši 1.000 Kč vznikl žalované nedoplatek ve výši 5.093 Kč. Faktura byla vystavena dne 25.6.2018, byla zaslána na adresu odběrného místa a byla splatná dne 9.7.2018. Žalovaná nedoplatek ve lhůtě splatnosti neuhradila. Právní předchůdce žalobce fakturou ze dne 26.6.2018 vyúčtoval žalované poplatek za samostatné odpojení ve výši 908 Kč. Faktura byla splatná dne 10.7.2018. Upomínkou ze dne 10.8.2018 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 6.286 Kč. Soud provedl důkaz smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 24.10.2017, fakturou [číslo] mimořádnou fakturou [číslo] upomínkou ze dne 26.4.2018. Z těchto dokladů s přihlédnutím k tvrzení žalobce má soud za prokázané, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena kupní smlouva, na základě které byla žalované dodávána elektřina do odběrného místa [obec], [ulice a číslo]. Právní předchůdce žalobce fakturou ze dne 13.3.2018 vyúčtoval žalované na základě ceníku smluvních pokut a speciálních služeb částku 820 Kč. Faktura byla splatná dne 27.3.2018. Za období od 6.11.2017 do 12.3.2018 byla vyúčtována mimořádná faktura – konečný účet. Za spotřebu elektřiny a služby byla vyúčtována částka 969 Kč. Faktura byla vystavena dne 14.3.2018, byla zaslána na adresu odběrného místa a byla splatná dne 28.3.2018. Žalovaná dlužnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradila. Upomínkou ze dne 26.4.2018 byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky ve výši 1.884 Kč. Podle § 2758 odst.1 zák.č. 89/2012Sb. (dále jen obč.zák.) se kupní smlouvou prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupujíc se zavazuje, věc převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela dvě kupní smlouvy, na jejichž základě jí byla dodávána jako odběrateli elektřina do uvedených odběrných míst. Právní předchůdce žalobce svou povinnost dle uzavřených smluv splnil a energie do odběrných míst dodával. Dodané energie vyúčtoval výše uvedenými fakturami. Žalovaná svou povinnost stanovenou § 2758 obč.zák. (zaplatit za předmět koupě prodávajícímu kupní cenu) nesplnil. Dle předložených faktur a tvrzení žalobce žalovaná dluží za dodávku elektřiny částku 6.062 Kč (částku 969 Kč a 5.093 Kč). Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaná kupní cenu splatnou 28.3.2018 a 9.7.2018 řádně a včas nezaplatila a od 29.3.2019 a 10.7.2018 je v prodlení. Dle nařízení vlády č. 351/2013Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, soud žalobci přiznal úroky z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013Sb. tak, jak požadoval. Žalobce dále požadoval zaplacení částky 915 Kč označených jako smluvní poplatek účtovaný za upomínání žalované 95 Kč a 820 Kč označené jako smluvní poplatek za odpojení z důvodu neoprávněného odběru a částku 285 Kč označených jako smluvní poplatek účtovaný za upomínání žalované (3x 95 Kč), dle názoru soudu jde o smluvní pokutu a žalobce použil pouze jiné označení, ačkoliv institut jím uvedeného poplatku má všechny prvky shodné se smluvní pokutou. Podle § 2048 obč.zák. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva dle § 52 odst. 1 obč.zák. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp.zn. Pl. ÚS 42/03). Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací pravomoci, tak úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah (rozsudek ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores,C -240/98 až C -244/98, Recueil, s . I -4941, bod 25). Takové nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedený rozsudek Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, bod 27) " (Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. 10. 2006, věc C -168/05, bod 25 a 26). Pro spotřebitelské smlouvy proto platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 I .ÚS 3512/11. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o nákladech spojených s vymáháním dlužného pojistného a odkaz na sazebních vybraných poplatků pojišťovny žalobce porušil zásadu„ rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání o poplatcích je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ust. § 580 obč.zák.). Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu a proto soud žalobu pro částku 1.200 Kč za smluvní poplatek s příslušenstvím zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 7.262 Kč. Soud pro částku 1.200 Kč žalobu zamítl a pro částku 6.062 Kč byl žalobce v řízení úspěšný. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 83,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 16,5%. Poměr úspěchu tedy činí 67% ve prospěch žalobce. Řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (návrh byl podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) je žalováno peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, soud proto ve věci nákladů řízení postupoval dle vyhl. č. 177/1969Sb. (dále jen advokátní tarif) ve znění účinném od 1.7.2014 Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění) po 200 Kč (§ 14b odst.1 bod 1 advokátního tarifu), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění) po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) a náhrada za 21% z odměny a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem 1.489 Kč z toho 67% činí částka 997,70 Kč, které soud žalobci přiznal.