16 C 254/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., se sídlem Adresa žalobce A , IČO: IČO žalobce A , zastoupený Jméno žalobce B , advokátem, AK adresa , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , adresa , o zaplacení částky 22.500,- Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žaloba pro částku 22.500,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17.10.2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 22.500,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně od 17.10.2024 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, .) dne 8.4.2024 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kdy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50.000,- Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Uzavření smlouvy je patrné z autorizačních doložek a z navazujících úkonů žalovaného (zejména zaslání verifikační platby). Úroky měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách 7.500,- Kč vždy k 15 dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15.4.2024. I přes upomínky žalovaný neuhradil pravidelnou měsíční splátku úvěru splatnou 15.4.2024, případně další splátky úvěru. Ke dni sepisu návrhu je žalovaný v prodlení se třemi neuhrazenými splátkami úvěru po 7.500,- Kč. Pohledávku 22.500,- Kč z titulu neuhrazených pravidelných měsíčních splátek úvěru právní předchůdce žalobce postoupil dne 1.10.2024 na žalobce na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.10.2023 a ze dne 1.10.2024 a předávacího protokolu č. , hodnota, . Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení předžalobní výzvou ze dne 6.10.2024. Žalobce požaduje zaplacení částky 22.500,- Kč, která představuje smluvní úrok ve výši 15% měsíčně za období 90 dnů, počítaných ode dne 16.4.2024 (den následující po splatnosti splátky, se kterou je žalovaný v prodlení). Dále žalobce požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení a náhradu nákladů soudního řízení.V podání ze dne 16.10.2025 žalobce uvedl, že právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Vyžádal si a žalovaný předložil: občanský průkaz, druhý doklad totožnosti – kopii rodného listu, kompletní výpis z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce, dodatečný doklad o příjmech – 3 výplatní pásky. Dále si vyžádal výpis z insolvenčního rejstříku (bez negativního záznamu), výpis z centrální evidence exekucí (bez negativního záznamu, výpis z databáze neplatných dokladů (bez negativního záznamu), výpis z OR zaměstnavatele (bez negativního záznamu), výpis z registru SOLUS (bez negativního záznamu) a platebních informací (bez negativního záznamu). Bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, počet vyživovaných dětí 0, číslo jeho bankovního účtu a zaměstnavatele (, právnická osoba, ). Jeho průměrný příjem za poslední 3 měsíce činila částka 23.602,- Kč, náklady na bydlení 5.200,- Kč, pravidelné finanční závazky, jednorázové závazky a sázky 0, finanční zůstatek spotřebitele 10.902,- Kč. Požadovaná výše minimálních výdajů byla stanovena s ohledem na data ČSÚ. K posouzení úvěru schopnosti pak právní předchůdce žalobce použil skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnocuje údaje spotřebitele. Žalovaný byl vyhodnocen s vyšší bonitou. Výše úvěru byla stanovena na základě skóre a finančního zůstatku spotřebitele tak, že maximální výše úvěru činila 50.000,- Kč bez doplňkových služeb, doba splatnosti 12 měsíců, výše splátky úvěru 7.5600,- Kč.V podání doručeném soudu dne 20.3.2026 žalobce omluvil svou neúčast při jednání soudu nařízeného na 27.5.2026 a sdělil, že na žalobě trvá v plném rozsahu.Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Předávacího protokolu č. , hodnota, k Rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 1.10.2023 společnost , právnická osoba, . postoupila na žalobce pohledávky specifikované ve smlouvě. Dopisem ze dne 6.10.2024 bylo postoupení pohledávky na žalobce oznámeno žalovanému.Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno do její datové schránky dle ust. § 47 odst. 1 o.s.ř. K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č., hodnota, ze dne 8.4.2024 soud zjistil, že tato byla uzavřena elektronicky, distančně v rámci klientské zóny. Žalovaný smlouvu podepsal pomocí autorizační doložky a následně verifikoval pomocí verifikační platby ve výši 1,- Kč zaslané z účtu žalované na účet žalobce. Předmětem smlouvy byl závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní úvěr ve výši 50.000,- Kč (čl. IV 4.3 smlouvy), kdy částka ve výši 50.000,- Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, . Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců, celková částka spotřebitelského úvěru je splatná ke dni 15.3.2025 (čl. IV 4.4 smlouvy) a zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako sazba měsíční a její výše činí 15 % p.m.(čl. IV 4.5 smlouvy). V čl. V 5.1 si strany sjednaly, že po dobu trvání smlouvy bude úrok z poskytnuté jistiny hrazen formou pravidelných měsíčních splátek bez umoření jistiny, výše každé jednotlivé splátky úroku činí 7.500,- Kč splatné vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce (současně s poslední splátkou úroku je splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru).Žalobce doložil oboustrannou kopii občanského průkazu žalovaného spolu s výpisem z evidence neplatných dokladů s negativním výsledkem ohledně dokladu žalovaného.Žalobce doložil výpis z lustrace v registru SOLUS, REPI (registr platebních informací), Centrální evidence exekucí (výsledek lustrace) a insolvenčního rejstříku, které jsou ohledně osoby žalovaného negativní.Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 1.1.2024 do 31.1.2024 bylo zjištěno, že na tomto účtu byl počáteční zůstatek 6.415,14 Kč a konečný zůstatek 456,79 Kč. Příjmy činila částka 29.846,- Kč, kdy částku 27.846,- Kč poukázala dne 11.1.2024 společnost , právnická osoba, a výdaje činila částka 35.804,35 Kč.Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 1.2.2024 do 29.2.2024 bylo zjištěno, že na tomto účtu byl počáteční zůstatek 456,79 Kč a konečný zůstatek 1.085,67 Kč. Příjmy činila částka 24.241,- Kč, kdy částku 19.241,- Kč poukázala dne 12.2.2024 společnost , právnická osoba, a výdaje činila částka 23.612,12 Kč.Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 1.3.2024 do 31.3.2024 bylo zjištěno, že na tomto účtu byl počáteční zůstatek 1.085,67 Kč a konečný zůstatek 527,65 Kč. Příjmy činila částka 41.220,- Kč, kdy částku 23.720,- Kč poukázala dne 11.3.2024 společnost , právnická osoba, a výdaje činila částka 41.778,02 Kč.Z výpisu z obchodního rejstříku pro společnost , právnická osoba, bylo zjištěno, že tato má mimo jiné jako předmět podnikání výroba, obchod a služby, výroba, instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů a telekomunikačních zařízení.Žalobce předložil kopii výplatní pásky žalovaného za měsíce prosinec 2023, leden a únor 2024, ze kterých soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činila částka 28.000,- Kč a v únoru 2024 měl srážku 5.000,- Kč na přednostní exekuci.Z detailu platby ze dne 9.4.2024 soud zjistil, že dne 8.4.2024 byla poukázána z účtu č. , č. účtu, částka ve výši 1,- Kč na bankovní účet č. , č. účtu, .Z detailu platby ze dne 9.4.2024 soud zjistil, že dne 9.4.2024 byla poukázána z účtu č. , č. účtu, částka ve výši 50.000,- Kč na bankovní účet č. , č. účtu, .Z upomínky č. , hodnota, ze dne 22.4.2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že jeho splátka ve výši 7.500,- Kč splatná 15.4.2024 nebyla uhrazena a vyzval jej k úhradě této dlužné splátky do 4. dne následujícího kalendářního měsíce od vystavení dopisu spolu se sankcí za zaslání upomínky ve výši 500,- Kč.Z upomínky č. , hodnota, ze dne 5.5.2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že jeho splátka ve výši 7.500,- Kč splatná 15.4.2024 nebyla uhrazena a vyzval jej k úhradě této dlužné splátky do 20.5.2024 spolu se sankcí za zaslání 1. upomínky ve výši 500,- Kč a za zaslání 2. upomínky ve výši 500,- Kč. Současně žalovaného upozornil, že pokud dlužná částka nebude uhrazena, bude úvěr zesplatněn v plné výši včetně naúčtování sankcí a smluvních pokut.Z oznámení o postoupení pohledávky, výzva k uhrazení ze dne 16.10.2024 bylo zjištěno, že tímto žalobce oznamoval žalovanému postoupení pohledávky za jeho osobou (ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 8.4.20242) v nominální hodnotě 45.000,- Kč na žalobce a zároveň jej vyzval k uhrazení dlužné částky ve výši 51.400,- Kč nejpozději do 10 dnů ode dne doručení výzvy.Předžalobní upomínkou ze dne 6.10.2024 právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 51.400,- Kč do 16.10.2024, s tím že pokud nebude dlužná částka ve lhůtě uhrazena bude věc řešena soudní cestou. Dle připojeného podacího lístku byla písemnost žalovanému odeslána 6.10.2024.Z elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Chomutově, ze dne , datum, , č.j. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobcem je právní předchůdce žalobce a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 50.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 50.000,- Kč od 6.10.2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.000,- Kč nebo proti elektronickému platebnímu rozkazu podal odpor.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovaným byla dne 8.4.2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Předmětem smlouvy byl závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 50.000,- Kč, které byly žalovanému vyplaceny dle podmínek stanovených ve smlouvě. Skutečnost, že žalovaný obdržel částku 50.000,- Kč žalobce doložil. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté finanční prostředky ve splátkách uvedených ve smlouvě spolu s úrokem. Žalovaný však splátky úvěru nehradil řádně. Právní předchůdce žalobce odeslal žalovanému dne 22.4.2024 1. upomínku a dne 5.5.2024 2. upomínku z důvodu, že žalovaný neuhradil splátku úvěru splatnou dne 15.4.2024. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobce v rámci předžalobního upomínání k uhrazení dluhu. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se právní předchůdce žalobce domáhal zaplacení částky 50.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení v odpovídající výši této částky a úhrady nákladů řízení. Elektronický platební rozkaz byl vydán a dle tvrzení žalobce nabyl právní moci.Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle tvrzení žalobce měl právní předchůdce žalobce prověřit schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy příjem žalovaného byl uveden ve výši 23.602,- Kč, náklady na bydlení 5.200,- Kč, pravidelné finanční závazky 0,- Kč, sázky 0,- Kč, mikroúvěry žádné, finanční zůstatek spotřebitele 10.902,- Kč. Požadovaná výše minimálních výdajů byla stanovena s ohledem na data ČSÚ. K posouzení úvěruschopnosti pak právní předchůdce žalobce použil skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnocuje údaje spotřebitele. Žalovaný byl vyhodnocen s vyšší bonitou. Schopnost žalovaného úvěr splácet právní předchůdce žalobce dále prověřil na základě informací uvedených žalovaným, výplatními pásky, výpisy z účtu žalovaného a šetřením v databázích. Uváděné příjmy žalovaného byly dokládány výplatní páskou za měsíc prosinec 2023 a leden a únor 2024. Průměrný příjem žalovaného činila částka 28.000,- Kč a v únoru byla stržena částka 5.000,- Kč na přednostní exekuci. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného právní předchůdce žalobce počítal s náklady na bydlení ve výši 5.200,- Kč. Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalovaného, však soudu předložen nebyl. Z předložených výpisů z účtu vyplývá, že měsíční zůstatek na účtu žalovaného nedosahuje výše splátky stanovené právním předchůdcem žalobce na poskytnutý úvěr. Předchůdce žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného (nezjišťoval způsob bydlení žalovaného a ani se nepozastavil nad nepravděpodobně nízkou a nijak nedoloženou výší nákladů na bydlení). Je třeba poukázat na to, že již vstupní data na základě, kterých byl skóring proveden by měly odpovídat skutečnosti. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Došlo tak k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020).Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn.

I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).Žalobce požaduje žalovanou částku 22.500,- Kč jako smluvní úrok ve výši 15% měsíčně z poskytnuté částky 50.000,- K za období 90 od 16.4.2024 (jak je uvedeno v návrhu). Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o úvěru byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, ani k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku. Soud proto žalobu pro částku 22.500,- Kč s příslušenstvím zamítl, kdy žalovaný pro neplatnost smlouvy neměl povinnost smluvní úrok platit a o bezdůvodném obohacení již bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalovanému však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.