16 C 274/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., se sídlem Adresa žalobce A , IČO: IČO žalobce B , zastoupený Jméno žalobce C , advokátem, AK adresa , proti žalované: Jméno žalované , narozená datum , hlášena na adrese adresa , o zaplacení částky 16.408,68 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaná , Jméno žalované, je povinna zaplatit žalobci částku 8.090,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12,75% ročně z této částky od 16.12.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 8.800,- Kč, úrok ve výši 20.257,86 Kč a ve výši 21% ročně z částky 8.959,69 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 8.131,91 Kč a ve výši 7,75% ročně z částky 8.959,69 Kč od 28.9.20213 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 16.408,68 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 8.131,91 Kč, úrok ve výši 20.257,86 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75% z částky 8.959,69 Kč od 28.9.2023, úrok ve výši 21% ročně z částky 8.959,69 Kč od 28.9.2023 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 23.12.2011 s právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ) smlouvu o půjčce č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10.000,- Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy, což potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce souhrnný poplatek ve výši 8.360,- Kč. Celkovou částku ve výši 18.360,- Kč se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 306,- Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 15.2.2013. Žalovaná však neuhradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 5.3.2012. Ke dni 18.11.2012 byla pohledávka vyčíslena, a to dlužná jistina 8.959,69 Kč a dlužný poplatek 7.490,31 Kč. Žalovaná uhradila původnímu věřiteli částku 1.910,- Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a s žalobcem byla předmětná pohledávka postoupena s účinností ke dni 27.9.2023. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem. Žalobce požaduje zaplacení částky 16.408,68 Kč, skládající se z jistiny ve výši 8.959,69 Kč, poplatku ve výši 7.448,99 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.V podání ze dne 30.11.2024 žalobce doplnil, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalované a byly zaznamenány v žádosti ze dne 23.12.2011. Žalovaná uvedla, že má příjem ze státní podpory s měsíčním příjmem ve výši 9.300,- Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčky u jiné společnosti. Z insolvenčního rejstříku žalobce ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Tvrzenou majetkovou situaci žalované věřitel ověřil z předloženého výměru sociální podpory a z nájemní/podnájemní smlouvy. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že údaje, které věřiteli před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla a které si věřitel ověřil, s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná. Žalovaná na úvěr uhradila částku 1.910,- Kč.Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 byla pohledávka uvedená v Příloze č., hodnota, (seznam postoupených pohledávek, pod č. , hodnota, ) postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29.9.2023.Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a)o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:V listině označené jako zákaznická karta žalovaná uvedla své osobní údaje – má jednu vyživovací povinnosti, je na mateřské dovolené, vedena na úřadu práce, bydlí na ubytovně, uvedla finanční údaje – příjem ve výši 9.300,- Kč (částka 4.500,- Kč státní příspěvek/přídavek, částka 4.500,- Kč další příjmy domácnosti) a běžné měsíční výdaje ve výši 6.900,- Kč (nájem/inkaso ve výši 2.100,- Kč, telefon 300,- Kč, výdaje na domácnost 3 500,- Kč, jiné závazky 1.000,- Kč), nemá externí splátky zápůjček. Účel půjčky žalovaná uvedla svátky. Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované z občanského průkazu, výměru podpory a nájemní smlouvy (vyúčtování za ubytování). Zákaznická karta je dne 23.12.2011 podepsaná žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce.Ze smlouvy o půjčce ze dne 23.12.2011 a smluvních podmínek má soud za prokázané, že dne 23.12.2011 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o půjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 10.000,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s půjčkou poplatek v částce 8.360,- Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činila 18.360,- Kč (půjčka a poplatek), které žalovaná splatí v hotovosti ve 60 splátkách po 306,- Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku půjčky.Dle přehledu plateb, který je interním dokumentem žalobce, žalovaná uhradila dne 29.12.2011 částku 650,- Kč, dne 27.1.2012 částku 950,- Kč a dne 5.3.2012 částku 310,- Kč (celkem částku 1.910,- Kč). Ke dni postoupení pohledávky 27.9.2023 činila celková částka pohledávky 16.450,- Kč (jistina 8.959,69 Kč a poplatek 7.490,31 Kč).Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 předchůdce žalobce oznamoval žalované, že pohledávku za její osobou postupuje na žalobce, kdy výše pohledávky činila 16.450,- Kč. Dopis byl žalované odeslán dle podacího lístku dne 27.10.2023.Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou před podáním žaloby ze dne 3.6.2024 k zaplacení pohledávky ve výši 46.587,28 Kč nejpozději do 18.6.2024. Výzva byla odeslána dne 4.6.2024.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 23.12.2011 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o půjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 10.000,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s půjčkou poplatek ve výši 8.360,- Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 18.360,- Kč v hotovosti ve 60 splátkách po 306,- Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku půjčky. Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila celkem částku 1.910,- Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 29.9.2023 a odeslaným dne 27.10.2023 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.Slabší strana v právním vztahu není legálně definována, proto zůstává na soudu zhodnotit okolnosti daného případu, zda v předmětném právním vztahu vystupuje slabší strana. Obecně lze konstatovat, že slabší stranou bude vždy ten účastník, který má menší vyjednávací sílu a slabší schopnost hájit své právem chráněné zájmy. Zpravidla půjde o vztahy mezi dodavatelem a spotřebitelem (Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník

V. Závazkové právo. Obecná část §1721-2054, Komentář 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, 1335 s. 222-2224, či nález Ústavního soudu sp.zn.

I. ÚS 1845/11). V projednávané věci právní předchůdce žalobce uzavíral s žalovanou smlouvu jakožto poskytovatel peněžní částky v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Předmětný právní vztah je proto třeba posuzovat jako spotřebitelský úvěr, žalovanou jako spotřebitele, a tedy jako slabší stranu v daném právním vztahu.Podle Ústavního soudu lze učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. (srovnej nález

III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019).Také Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti.Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8) a členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování, stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 (povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky podle článku 23 (sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující).S ohledem na výše uvedené skutečnosti se soud proto zabýval otázkou platnosti smlouvy s ohledem na povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Dle názoru soudu právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutou půjčku. Z předložené smlouvy nevyplývají žádné skutečnosti ohledně příjmu nebo výdajů žalované. V kartě klienta žalovaná uvedla své osobní a majetkové poměry. Příjmy žalované ve výši 9.300,- Kč (částka 4.800,- Kč státní podpora/přídavek, částka 4.500,- Kč další příjmy domácnosti) měly být doloženy z výměru podpory. Částka ve výši 4.500,- Kč však již dále nebyla nijak dokládána a ani blíže specifikována. Nadto je třeba poukázat na skutečnost, že k tomuto příjmu (další příjem domácnosti) by bylo možné přihlédnout, pakliže by osoba tento příjem do domácnosti přispívající byla spoludlužníkem výše uvedené půjčky. Žalobce však žádný takový dokument prokazující tuto skutečnost nedoložil. Soud tak neměl možnost ověřit z jakých podkladů právní předchůdce žalobce vycházel. Příjmová stránka žalované tak nebyla právním předchůdcem žalobce zkoumána a prokazatelně doložena. Pokud jde o měsíční výdaje žalované, tak tyto byly uvedeny částkou 6.900,- Kč. K prokázání výdajové stránky žalované měla být předložena nájemní smlouva (vyúčtování za ubytování), tato však předložena nebyla. Dle informací od žalované měla částka nájemného činit 2.100,- Kč, telefon 300,- Kč, výdaje na domácnost 3.500,- Kč a jiné závazky 1.000,- Kč (celkem částka 6.900,- Kč). Žalovaná tak měsíčně měla vynakládat částku ve výši 6.900,- Kč, je však zcela zřejmé, že tato částka nemůže představovat její reálné celkové měsíční výdaje. Žalovaná uvedla, že má 1 vyživovací povinnost. Samotné výdaje spojené s upokojováním potřeb nezletilého dítěte představující primární závazek žalované, kdy však žalovaná musela vynakládat i další výdaje související s uspokojováním nejen bytových, ale i dalších (kulturních, společenských, sportovních aj.) potřeb, tyto tak dozajista překračují uvedenou odhadovanou částku výdajů žalované. Žádný z dokladů, potvrzující další příjmy nebo výdaje žalované, soudu předloženy nebyly. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku, kdy je zcela zřejmé, že už při posuzování schopnosti žalované splácet půjčku bez bližšího prověření vycházel z nikoliv řádně doložených údajů o příjmech, výdajích žalované a o dalších příjmech domácnosti, kdy ze zákaznické karty není zřejmé, jaké údaje zjistil a zda obsahovaly příjmy a výdaje uváděné žalovanou v zákaznické kartě. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného půjčku splatit.Od 1.1.2014 je účinný zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) Podle ust. § 3028 odst. 1 o.z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 o.z. se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Protože smlouva o půjčce byla uzavřena přede dnem nabytí účinnosti nového zákona, postupoval soud dle dosavadních předpisů a to zákona č. 40/1964Sb. (dále jen „obč. zák.“).Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Neplatnost právního úkonu podle § 39 je absolutní neplatností. Právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže jeho obsah, a to bez ohledu na smluvní volnost tento obsah stanovit, bez ohledu na to, kdo rozpor s dobrými mravy zavinil, jakož i na to, zda druhá strana byla při vzniku smlouvy v dobré víře, ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah tohoto právního úkonu tak, aby byl v souladu se základnímu zásadami mravního řádu demokratické společnosti (se slušností, poctivostí atd.).Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak u spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn.

I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Jak je uvedeno výše soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku, aniž by řádně prověřil její schopnost půjčku splatit, právní předchůdce žalobce tak jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva uzavřená dne 23.12.2011 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou absolutně neplatná.Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.Podle ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.Podle ustanovení § 563 obč .zák. není-li doba plnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.Podle ustanovení § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat po dlužníkovi vedle plnění úroky z prodlení, výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis.V řízení bylo prokázáno (žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti celou částku půjčky), že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného poplatku. Soud má za prokázané, že žalované byla poskytnuta částka 10.000,- Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 451 odst.1 obč. zák. vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 1.910,- Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 8.090,- Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (§ 563 obč. zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 14.12.2024. Nárok se stal splatným 15.12.2024 a žalovaná se dostala do prodlení od 16.12.2024. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 16.12.2024 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013 Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 16.890,- Kč. Pro částku 8.090,- Kč byl žalobce v řízení úspěšný a pro částku 8.800,- Kč byl žalobce v řízení neúspěšný. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 49%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 51%. Poměr úspěchu tedy činí 2% ve prospěch žalované. Podle obsahu spisu žalované náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.