16 C 277/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., se sídlem Adresa žalobce A , IČO: IČO žalobce B , zastoupený Jméno žalobce C , advokátem, AK adresa , proti žalované: Jméno žalované A , narozená datum , hlášena k trvalému pobytu na adrese adresa , stát , o zaplacení částky 66.855,07 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 66.855,07 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.OdůvodněníŽalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 66.855,07 Kč s úrokem ve výši 96.585,41 Kč a ve výši 15,84 % ročně z částky 64.086,77 Kč od 25.10.2022 do zaplacení a se zákonnými úroky z prodlení ve výši 30.673,19 Kč a ve výši 7,75% ročně z částky 66.855,07 Kč od 25.10.2022 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 24.11.2004 s právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, .) smlouvu o poskytnutí , hodnota, karty a revolvingovém úvěru č. , hodnota, . V souladu se smlouvou byl žalované poskytnutý úvěrový rámec ve výši 60.000,- Kč. S poskytnutou výší úvěrového rámce projevila žalovaná souhlas aktivací úvěrové karty (prvním čerpáním úvěru). Žalovaná byla oprávněna opakovaně čerpat peněžní prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce. Současně byla žalovaná povinna platit z vyčerpané jistoty úroky z úvěru ve výši stanovené v sazebníku, hradit poplatky za poskytnuté služby a případné pojistné. Žalovaná se zavázala, že poskytnutý úvěr včetně úroku a dalších plateb bude hradit v měsíčních splátkách ve výši dle výpisu z účtu zasílaného právním předchůdcem žalobce. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek a neplnila své povinnosti ze smlouvy, ačkoliv ji věřitel upomínal. V důsledku porušení smluvních ujednání právní předchůdce žalobce odstoupil od smlouvy, zastavil čerpání úvěru a požadoval okamžité splacení dlužné částky. Smlouvu ukončil ke dni 2.87.2010 a žádal okamžité splacení dlužné částky ve výši 66.855,07 Kč. Povinnost hradit úroky z čerpané a nesplacené jistiny úvěru nadále trvá a žalobce má nárok na úrok z úvěru ode dne následujícího po zesplatnění do zaplacení. Úvěr ve výši 15,87 % ročně odpovídá obvyklé výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami ke dni uzavření smlouvy. Právní předchůdce žalobce měl rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.1.2017 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem byla předmětná pohledávka postoupena s účinností ke dni 11.1.2017 na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Od zesplatnění pohledávky do sepisu žaloby bylo na pohledávku uhrazeno celkem 62.951,- Kč. Žalobce požaduje zaplacení částky 64.086,77 Kč představující jistinu, částky 2.768,30 Kč představující poplatky s příslušenstvím skládajícím se z úroků a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.1.2017 byly pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, postoupeny na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 25.1.2017 na adresu , adresa, .Žalovaná v podání ze dne 9.12.2024 zaslaném z adresy trvalého pobytu ve , stát, uvedla, že to uznává, souhlasí částku 66.855,07 Kč zaplatit ale může pouze ve splátkách 50 Eur měsíčně, kdy má nízký důchod. Má , Anonymizováno, zdravotní problémy a 6.1.2025 má nastoupit do nemocnice. Pokud žalobce souhlasí se splátkami, ať jí pošle v SMS číslo účtu a jméno, kdy ona telefon neslyší.V podání ze dne 22.1.2025 žalobce uvedl, že je ochoten přistoupit na úhradu dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 7.000,- Kč, pod ztrátou výhody splátek. Dále doplnil žalobu, že smlouva byla uzavřena dne 21.11.2004. Povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla do českého právního řádu zavedena teprve zákonem č. 145/2010 Sb. účinným od 1.1.2011. Dle právní úpravy účinné do 31.12.2010 věřitelé nebyli povinni před poskytnutím úvěru tzv. úvěruschopnost spotřebitelů posuzovat. Žalobce má za to, že nebylo povinností jeho právního předchůdce posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (tj. žalované splácet úvěr) a že skutečnost, zda jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy jakýmkoli způsobem posuzoval schopnost žalované úvěr splácet, je zcela irelevantní. Žalobce uvedl, že přesto jeho právní předchůdce prověřoval schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalované při zpracování žádosti žalované o poskytnutí úvěrového produktu v rámci které byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalovaná za dobu trvání úvěru vyčerpala v období od 14.12.2004 do 30.3.2010 v celkové výši 129.018,80 Kč. Žalovaná na čerpané prostředky uhradila v období od 19.1.2005 do 21.10.2022 celkem částku 216.054,45 Kč. Při jednání soudu dne 28.3.2025 zástupce žalobce uvedl, že s ohledem na vyjádření žalované, která žalovanou částku uznala a navrhla splátky navrhuje, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání. Dále uvedl, že nedoplňuje řízení o další skutečnosti nebo důkazy.Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovaná předvolání k jednání převzala osobně dne 3.2.2025 na adrese trvalého pobytu na , stát, . K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Z listiny označené jako žádost o uzavření smlouvy o poskytnutí , hodnota, karty a revolvingu ze dne 2.12.2004 podepsané žalovanou v , adresa, soud zjistil, že žalovaná uvedla své osobní údaje (jméno, příjmení, rodné číslo), uvedla adresu trvalého pobytu (, adresa, ), korespondenční adresu (, adresa, ) a bankovní údaje (č. účtu a kód banky). Drobným písmem je v žádosti uvedeno že obdržela a se seznámila s obchodními podmínkami, sazebníkem poplatků a podmínkami užívání karty, žádá společnost o aktivaci vydané karty, jejíž obdržení potvrzuje, a o poskytnutí úvěrového rámce ve výši uvedeném v dokumentu společnost, na kterém (byla) připojena , hodnota, karta.Z ukončení smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 2.8.2010 bylo zjištěno, že tímto právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že došlo k ukončení její smlouvy o revolvingovém úvěru a veškeré pohledávky vyplývající ze smlouvy se staly splatnými. Důvodem předčasné splatnosti je skutečnost, že přes neustálé upomínání, je žalovaná v prodlení s úhradou tří měsíčních splátek. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 66.855,07 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl žalované zaslán na adresu , adresa, . Podle kopie doručenky žalovaná dopis na této adrese převzala dne 5.8.2010.Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou před podáním žaloby ze dne 26.9.2024 k zaplacení pohledávky ve výši 207.723,02 Kč nejpozději do 4.10.2024. Podle podacího lístku byla výzva odeslána dne 26.9.2024 na adresu , adresa, .Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Žalovaná dne 2.12.2004 podepsala žádost o uzavření smlouvy o poskytnutí futuro karty a revolvingu. Podle textu na žádosti žalovaná potvrdila, že obdržela , hodnota, kartu a žádá její aktivaci a žádá o poskytnutí úvěrového rámce, jehož výše měla být uvedena v dokumentu připojeném k futuro kartě. Ze strany právního předchůdce žalobce došlo k aktivací karty a žalovaná od 14.12.2004 začala čerpat finanční prostředky. Dopisem ze dne 2.8.2010 došlo v důsledku prodlení žalované s plněním smlouvy k ukončení smlouvy a zesplatnění. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky 66.855,07 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu, dopis žalovaná obdržela dne 5.8.2010. Následně byla pohledávka postoupena na žalobce. Dle tvrzení žalobce za období od 14.12.2004 do 30.3.2010 žalovaná vyčerpala celkem částku 129.018,80 Kč a za období od 19.1.2005 do 21.10.2022 žalovaná zaplatila celkem částku 216.054,45 Kč.Slabší strana v právním vztahu není legálně definována, proto zůstává na soudu zhodnotit okolnosti daného případu, zda v předmětném právním vztahu vystupuje slabší strana. Obecně lze konstatovat, že slabší stranou bude vždy ten účastník, který má menší vyjednávací sílu a slabší schopnost hájit své právem chráněné zájmy. Zpravidla půjde o vztahy mezi dodavatelem a spotřebitelem (Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník

V. Závazkové právo. Obecná část §1721-2054, Komentář 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2014, 1335 s. 222-2224, či nález Ústavního soudu sp.zn.

I. ÚS 1845/11). V projednávané věci právní předchůdce žalobce uzavíral s žalovanou smlouvu jakožto poskytovatel peněžní částky v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Předmětný právní vztah je proto třeba posuzovat jako spotřebitelský úvěr, žalovanou jako spotřebitele, a tedy jako slabší stranu v daném právním vztahu.Podle Ústavního soudu lze učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. (srovnej nález

III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019).Také Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti.S ohledem na výše uvedené skutečnosti se soud proto zabýval otázkou platnosti smlouvy s ohledem na povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Dle názoru soudu právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Dle tvrzení žalobce jeho právní předchůdce prověřoval schopnost žalované úvěr splácet na základě informací získaných od žalované při zpracování žádosti o poskytnutí úvěrového produktu v rámci které byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Z předložené žádosti o uzavření smlouvy nevyplývají žádné informace od žalované ohledně jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů. Z žádosti nevyplývá ani výše poskytnutého úvěrového rámce a jiný doklad o uzavření smlouvy žalobce nepředložil. Žalobce ani neuvedl, jaké konkrétní skutečnosti ohledně poměrů žalované právní předchůdce žalobce zjistil a na základě jakých konkrétních skutečností dospěl k závěru, že žalovaná je schopná poskytnuté peněžní prostředky splácet. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr, aniž by řádně prověřil schopnost žalované úvěr splatit.Od 1.1.2014 je účinný zákon č. 89/2012 Sb. Podle ust. § 3028 odst. 1se tímto zákonem řídí práva a povinnosti ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Protože smlouva o úvěru byla uzavřena přede dnem nabytí účinnosti nového zákona, postupoval soud dle dosavadních předpisů a to zákona č. 40/1964Sb. (dále jen obč. zák.).Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Neplatnost právního úkonu podle § 39 je absolutní neplatností. Právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže jeho obsah, a to bez ohledu na smluvní volnost tento obsah stanovit, bez ohledu na to, kdo rozpor s dobrými mravy zavinil, jakož i na to, zda druhá strana byla při vzniku smlouvy v dobré víře, ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah tohoto právního úkonu tak, aby byl v souladu se základnímu zásadami mravního řádu demokratické společnosti (se slušností, poctivostí atd.).Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak u spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn.

I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Jak je uvedeno výše soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr, aniž by řádně prověřil její schopnost úvěr splácet, právní předchůdce žalobce tak jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva uzavřená dne 24.11.2004 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou absolutně neplatná. Soud v dané věci nepřehlédl ani skutečnost, že k zesplatnění úvěru došlo dne 2.8.2010, k postoupení pohledávky na žalobce ke dni 11.1.2017 a k podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 7.10.2024 (tedy 14 let po zesplatnění pohledávky a 7 let po postoupení pohledávky). Kapitalizovaný úrok v dané věci žalobce vyčíslil na částku 96.585,41 Kč a jak je uvedeno výše, je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález sp. zn.

I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12).Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.Podle ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.Žalobce v řízení uvedl, že v období od 14.12.2004 do 30.3.2010 žalovaná vyčerpala finanční prostředky v celkové výši 129.018,80 Kč. Žalovaná tuto skutečnost nerozporovala. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě žalobcem tvrzeným úrokům a poplatkům. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 129.018,80 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaná povinna podle § 451 odst. 1 obč. zák. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem částku 216.054,45 Kč. Protože žalovaná zaplatila žalobci vyšší částku, než činilo její bezdůvodné obohacení, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.Při jednání soudu zástupce žalobce uvedl, že s ohledem na vyjádření žalované, která žalovanou částku uznala a navrhla splátky navrhuje, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání. Pokud jde o uznání nároku žalovanou, tak na rozsudek pro uznání a možnosti jeho vydání je nutno vztáhnout shodná kritéria jako na schválení smíru s odkazem na § 153a odst. 2 o.s.ř., dle nějž rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze schválit smír dle § 99 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. Uznání dluhu ze své akcesorické povahy vyžaduje, aby zde byl závazek, který zakládá vznik dluhu. Uznání dluhu tak má být utvrzením závazku již existujícího. V dané věci je závazkem smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovanou. Z akcesorické povahy uznání dluhu musí být nutně vyvozován i požadavek na platnost závazku, který dal vzniknout uznávanému dluhu. Pakliže dluh neexistuje, nebo z důvodu neplatnosti závazku vůbec nevznikl, nemohou být jeho uznání přiznány účinky, které s ním spojuje občanský zákoník. Pakliže tedy soud výše konstatoval neplatnost úvěrové smlouvy, není zde existující, platný závazek, který by uznání dluhu mohlo utvrzovat. Pro rozpor uznání dluhu s hmotným právem, konkrétně § 39 obč. zák., soud rozsudek pro uznání nevydal. V tomto případě je zřejmé, že vydání rozsudku pro uznání, by byl v hrubém nepoměru s případným autoritativním rozhodnutím soudu, a to výrazně v neprospěch žalované.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná byla v řízení úspěšná a vzniklo jí právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalované náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.