16 C 283/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., se sídlem Adresa žalobce A , IČO: IČO žalobce B , zastoupený Jméno žalobce C , advokátem, AK adresa , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , adresa , o zaplacení částky 189.215,07 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 159.499,64 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5% ročně z této částky od 20.10.2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 29.715,43 Kč, úrok ve výši 6.733,07 Kč, úrok ve výši 10,2% ročně z částky 93.656,53 Kč od 19.11.2024 do zaplacení a ve výši 11,9% ročně z částky 89.970,54 Kč od 19.11.2024 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 10.957,28 Kč a ve výši 12,75% ročně z částky 189.215,07 Kč od 19.11.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 21.498,80 Kč k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , AK , adresa, , do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 96.428,53 Kč s úrokem ve výši 3.263,93 Kč a 10,2% ročně z částky 93.656,53 Kč od 19.11.2024 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 5.523,44 Kč a ve výši 12,75% ročně z částky 96.428,53 Kč od 25.5.2025 do zaplacení a částky 92.786,54 Kč s úrokem ve výši 3.733,07 Kč a 11,9% ročně z částky 89.970,54 Kč od 19.11.2024 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 5.434,28 Kč a ve výši 12,75% ročně z částky 92.786,54 Kč od 25.5.2025 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobce (společnost , právnická osoba, ., dále jen banka) a žalovaným byla dne 16.10.2023 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – , Anonymizováno, . Banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 100.000,- Kč, jednorázově převodem na účet sjednaný ve smlouvě. Žalovaný se zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 10,20% ročně, dále se zavázal hradit poplatky za poskytnuté bankovní služby. V rámci smlouvy si žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit poplatek pojištění. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši. Splátky úvěru včetně úroků a poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu. Žalovaný byl povinen neocitnout se v prodlení s plněním. Žalovaný porušil své závazky tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek. Banka využila svého práva a dopisem ze dne 18.11.2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 18.11.2024. Dlužnou částku včetně úroků a poplatků ve výši 99.798,30 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.5.2025 banka postoupila pohledávku na žalobce s účinností ke dni 21.5.2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 6.6.2025. Ke dni postoupení pohledávky činila pohledávka žalovaného 105.215,90 Kč. Za období od postoupení pohledávky do sepisu žaloby nebylo uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 93.656,53 Kč, poplatků ve výši 2.772,- Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.263,93 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5.523,44 Kč a dále úroky a úroky z prodlení. Mezi právním předchůdcem žalobce (společnost , právnická osoba, ., dále jen banka) a žalovaným byla dne 2.6.2023 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – , Anonymizováno, . Banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 100.000,- Kč, jednorázově převodem na účet sjednaný ve smlouvě. Žalovaný se zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 11,90% ročně, dále se zavázal hradit poplatky za poskytnuté bankovní služby. V rámci smlouvy si žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit poplatek pojištění. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši. Splátky úvěru včetně úroků a poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu. Žalovaný byl povinen neocitnout se v prodlení s plněním. Žalovaný porušil své závazky tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek. Banka využila svého práva a dopisem ze dne 18.11.2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 18.11.2024. Dlužnou částku včetně úroků a poplatků ve výši 98.476,34 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.5.2025 banka postoupila pohledávku na žalobce s účinností ke dni 21.5.2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 6.6.2025. Ke dni postoupení pohledávky činila pohledávka žalovaného 101.953,89 Kč. Za období od postoupení pohledávky do sepisu žaloby nebylo uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 89.970,54 Kč, poplatků ve výši 2.816,- Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.733,07 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5.434,28 Kč a dále úroky a úroky z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.V podání ze dne 8.12.2025 žalobce uvedl ke smlouvě č. , hodnota, , že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti ze dne 16.10.2023. V případě zaměstnaneckého poměru banka vychází z příjmu, který klient doloží v potvrzením o příjmu nebo deklaruje podpisem žádosti. Žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 20.038,- Kč. Žalovaný dále uvedl, že je od 22.9.2020 na dobu neurčitou zaměstnán jako dělník/řemeslník u , právnická osoba, , že má vlastní bydlení, je svobodný, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 20.038,- kč a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, kdy získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1.669,79 Kč. Z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaný neměl žádné další závazky. Celkový podíl na nákladech bydlení byl 100%. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje žalovaného doložené v žádosti o úvěr, dále částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení a výše dosavadních měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky bylo žádosti o úvěru vyhověno. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze částku 15.267,12 Kč.Ke smlouvě č. , hodnota, žalobce uvedl, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného banka vycházela z příjmu, který klient doloží v potvrzení o příjmu. Žalovaný doložil potvrzení o výši příjmu ze dne 31.5.2023, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl od 22.9.2020 na dobu neurčitou zaměstnán jako pomocný dělník ve společnosti , právnická osoba, , že výše průměrného čistého příjmu žalovaného za poslední tři měsíce činila 21.732,- Kč, ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky, že žalovaný nebyl ve zkušební době, nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru a žalovaný neměl vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Žalovaný v žádosti uvedl měsíční příjem domácnosti ve výši 50.000,- Kč, že má vlastní bydlení a nemá vyživovací povinnost k dalším osobám. Banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, kdy získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance neměl žalovaný v době podání žádosti žádné závazky. Z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaný neměl žádné další závazky. Celkový podíl na nákladech bydlení byl 50%. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje žalovaného doložené v žádosti o úvěr, dále částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky bylo žádosti o úvěru vyhověno. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze částku 25.233,24 Kč.Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.5.2025 postoupila , právnická osoba, . na žalobce pohledávky specifikované v Příloze č. , hodnota, smlouvy. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v seznamu pohledávek pod číslem , hodnota, . Dopisem ze dne 27.2.2025 bylo postoupení pohledávky na žalobce oznámeno žalovanému.Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Z listiny ze dne 10.11.2025 označené jako „vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že banka vycházela z žádosti ze dne 2.6.2023. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů (21.732,- Kč) byly odečteny splátkové výdaje (0), nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení – 50%), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků.V žádosti ze dne 2.6.2023 žalovaný uvedl, že je svobodný, způsob bydlení vlastní dům/byt, datum nastěhování 1.1.1998. Je zaměstnán od 22.9.2020 (uvedl zaměstnavatele), pracovní poměr na dobu neurčitou. Průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce 21.732,- Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 50.000,- Kč, počet zdrojů příjmu 1, počet vyživovaných osob 0.Podle potvrzení o výši příjmu ze dne 2.6.2023 činí čistý měsíční příjem (průměr za poslední 3 měsíce) žalovaného 21.732,- Kč. Celkový hrubý příjem žalovaného za poslední rok – 295.397,- Kč. Ze mzdy nejsou prováděny srážky.Z listiny ze dne 10.11.2025 označené jako „vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že banka vycházela z žádosti ze dne 16.10.2023. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů (20.038,- Kč) byly odečteny splátkové výdaje (1.669,79 Kč) nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení – 100%), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků.V žádosti ze dne 16.10.2023 žalovaný uvedl, že je svobodný, způsob bydlení vlastní dům/byt, datum nastěhování 1.1.1998. Je zaměstnán od 22.9.2020 (uvedl zaměstnavatele), pracovní poměr na dobu neurčitou. Průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce20.038,- Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 20.038,- Kč, počet zdrojů příjmu 1, počet vyživovaných osob 0.Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc červenec 2023 soud zjistil, že počáteční zůstatek činila částky 33.836,50 Kč a konečný zůstatek činila částka 16.462,43 Kč. Příjmy činila částka 33.836,- Kč (13.658,50 Kč mzda od , právnická osoba, , a výdaje částka 55.866,57 Kč.Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc srpen 2023 soud zjistil, že počáteční zůstatek činila částky 26.462,43 Kč a konečný zůstatek činila částka 13.314,07 Kč. Příjmy činila částka 46.527,20 Kč a výdaje částka 49.675,56Kč.Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc září 2023 soud zjistil, že počáteční zůstatek činila částky 13.314,07 Kč a konečný zůstatek činila částka 5.039,68 Kč. Příjmy činila částka 40.272,- Kč (19.960,- Kč od , právnická osoba, ) a výdaje částka 48.546,79 Kč.Podle smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 2.6.2023 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, . smlouvu o úvěru. Banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100.000,- Kč s datem čerpání 2.6.2023. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou 96 měsíčních anuitních splátek (platba se skládá z jistiny a úroku) ve výši 1.619,79 Kč spolu s úhradou pojištění ve výši 179,- Kč. Měsíční anuitní splátky jsou splatné k 15. dni v měsíci počínaje 15.7.2023. Roční úroková sazba činí 11,9%, RPSN činí 13,21%. Celková částka splatná spotřebitelem k datu uzavření smlouvy činí 158.592,84 Kč.Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 5.6.2023 a z platební historie má soud za prokázané, že banka poskytla žalovanému částku 100.000,- Kč dne 2.6.2023.Dopisem ze dne 20.11.2024 má soud za prokázané, že banka v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr žalovaného za splatný ke dni 18.11.2024. Celková dlužná částka činí 98.476,34 Kč (nesplacená jistina – 91.815,55 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení splatnosti – 3.733,07 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení – 111,72 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady za upomínání – 2.516,- Kč, náklady upomínání – 300,- Kč). Banka vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 4.12.2024.Podle smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 16.10.2023 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, .. smlouvu o úvěru. Banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100.000,- Kč s datem čerpání 16.10.2023. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou 96 měsíčních anuitních splátek (platba se skládá z jistiny a úroku) ve výši 1.528,02 Kč spolu s úhradou pojištění ve výši 168,- Kč. Měsíční anuitní splátky jsou splatné k 15. dni v měsíci počínaje 15.11.2023. Roční úroková sazba činí 10,2%, RPSN činí 11,32%. Celková částka splatná spotřebitelem k datu uzavření smlouvy činí 148.621,54 Kč.Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 3.11.2023 a z platební historie má soud za prokázané, že banka poskytla žalovanému částku 100.000,- Kč dne 16.10.2023.Dopisem ze dne 20.11.2024 má soud za prokázané, že banka v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr žalovaného za splatný ke dni 18.11.2024. Celková dlužná částka činí 99.798,30 Kč (nesplacená jistina – 43.656,53 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení splatnosti – 3.263,93 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení – 105,84 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady za upomínání – 2.472,- Kč, náklady upomínání – 300,- Kč). Banka vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 4.12.2024.Předžalobní výzvou k plnění vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu ve výši 229.159,43 Kč do 9.9.2025.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce výše uvedené smlouvy o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 100.000,- Kč a 100.000,- Kč, které se žalovaný zavázal splácet. Částku ve výši 100.000,- Kč čerpal žalovaný dne 2.6.2023 a dne 16.10.2023. Protože žalovaný neplnil podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas, právní předchůdce žalobce v souladu s uzavřenou smlouvou dopisem ze dne 20.11.2024 zesplatnil celý dluh najednou ke dni 4.12.2024. Právní předchůdce žalobce požadoval uhradit po žalovaném nesplacenou jistinu ve výši 91.815,55 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení splatnosti ve výši 3.733,07 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení ve výši 111,72 Kč, dlužné měsíční poplatky ve výši 2.516,- Kč a dále nesplacenou jistinu ve výši 43.656,53 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení splatnosti ve výši 3.263,93 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení ve výši 105,84 Kč, dlužné měsíční poplatky ve výši 2.472,- Kč a náklady upomínání 300,- Kč. Pohledávky za žalovaným z předmětného úvěru byly postoupeny žalobci, což bylo žalovanému oznámeno.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to z důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr banka prověřila na základě žádostí žalovaného, předloženého potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu a výpisů z účtu žalovaného. V žádosti ze dne 2.6.2023 žalovaný uvedl příjem ve výši 21.732,- Kč (který banka ověřila z potvrzení zaměstnavatele) v žádosti ze dne 16.10.2023 (za 4 měsíce) žalovaný uvedl příjem ve výši 20.038,- Kč, který už banka neověřovala (ve výpisu z účtu za měsíc září 2023 je uvedena částka 19.960,- Kč). Banka dále počítala s s čistým měsíčním příjmem domácnosti aniž by uvedla, z čeho se tato částka skládá a zda a jakým způsobem byla ověřena. Pokud jde o výdaje žalovaného banka počítala s částkou životního minima dle nařízení vlády a částkou normativních nákladů. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalovaného. Právní předchůdce žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalovaného, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat (které o skutečných výdajích žalovaného nevypovídají), aniž by je porovnal se skutečnými výdaji žalovaného. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. U nákladů žalovaného se právní předchůdce žalobce nezajímal o skutečné výdaje žalovaného (z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých výdajích předkládal). K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného). Právní předchůdce žalobce zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaného, a při uzavírání smluv o úvěru nejednal s odbornou péčí. Žalovanému tak byly poskytnuty finanční prostředky (v krátké době po sobě), aniž by před uzavřením úvěrových smluv byla dostatečně prověřena jeho schopnost dlužnou částku řádně splácet. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn.

I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému celkem částku 200.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřené smlouvy byly absolutně neplatné, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 200.000,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z předložených listin a tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 40.500,36 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 159.499,64 Kč (částka poskytnutá 200.000,- Kč – částka žalovaným zaplacená 40.500,36 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 18.10.2025. Nárok se stal splatným 19.10.2025 a žalovaný se dostal do prodlení od 20.10.2025. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 20.10.2025 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 244.049,75 Kč (částku 189.215,07 Kč + úrok 6.997,- Kč + 14.394,80 Kč – úrok 10,2% ročně z částky 93.656,53 Kč od 19.11.2024 do 22.5.2026 + 16.133,- Kč – úrok 11,9% ročně z částky 89.970,54 Kč od 19.11.2024 do 22.5.2026 + úrok z prodlení 10.957,28 Kč + 36.352,60 Kč – úrok z prodlení 12,75% ročně z částky 189.215,07 Kč od 19.11.2024 do 22.5.2026). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 170.304,04 Kč (jistina – 159.499,64 Kč + 10.804,40 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,5% ročně z 159.499,64 Kč od 20.10.2025 do 22.5.2026). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 70%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 30%. Poměr úspěchu tedy činí 40% ve prospěch žalobce.Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 9.461,- Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 22.5.2026) po 8.700,- Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), čtyři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 22.5.2025) po 450,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada za 21%DPH z odměny a náhrad ve výši 7.686,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem 53.747,- Kč z toho 40% činí částka 21.498,80 Kč, kterou soud žalobci přiznal. Podání právního zástupce žalobce ze dne 4.12.2025 soud nepovažoval za řádný a účelný úkon ve věci, kdy právní zástupce žalobce řízení doplnil o relevantní skutečnosti, které měly být již součástí žaloby). Náhradu nákladů řízení, které nebyly vynaloženy účelně nelze přiznat (§ 142 odst.1 o.s.ř.).