16 C 301/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., se sídlem Adresa žalobce A , IČO: IČO žalobce B , zastoupený Jméno žalobce C , advokátem, AK adresa , proti žalované: jméno FO , narozená datum , hlášena k pobytu na adrese adresa , o zaplacení částky 169.784,32 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 80.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 9.4.2026 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 89.784,32 Kč, úrok ve výši 3.694,- Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 80.000,- Kč od 15.3.2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1.246,67 Kč, úrok z prodlení za dobu od 28.1.2025 do 8.4.2026 a úrok z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 80.000,- Kč od 9.4.2026 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 169.784,32 Kč s úroky ve výši 3.694,- Kč a ve výši 12,75 % ročně z částky 80.000,- Kč od 15.3.2025 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 1.246,67 Kč a s úroky z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 80.000,- Kč od 28.1.2025 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 14.12.2022 s právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části „ověřené dokumenty“. Ze smluvních podmínek plyne, že zákazník prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 80.000,- Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 100.412,- Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 77.728,- Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500,- Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácením ve výši 17.368,- Kč). Žalovaná se zavázala souhrnnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku uhradit v hotovosti v 24měsíčních splátkách po 7.518,- Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 14.12.2024. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas. Ke dni 14.5.2023 činila dlužná jistina částku 80.000,- Kč a dlužný poplatek částku 100.412,- Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 80.000,- Kč dále úrokem ve výši 12,75 % ročně a to od 15.12.2024 (ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu celého úvěru). Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2025 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 27.1.2025. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem. Žalobce požaduje zaplacení částky 169.784,32 Kč, skládající se z jistiny ve výši 80.000,- Kč a poplatku ve výši 89.784,32 Kč, s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.V podání ze dne 19.11.2025 žalobce uvedl, že ze zákaznické karty se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, z výplatních pásek (10,11/2022) a z výpisů z bankovního účtu, současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, že je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr jako operátor ve společnosti , právnická osoba, , její měsíční příjem činí 32.192,- Kč, žije v nájmu. S ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr. zákoníku).Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2025 společnost , právnická osoba, převedl pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce a smluv o zápůjčce specifikované v Příloze č.1 a to se všemi právy s nimi spojenými. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v Příloze č.1 a to pod číslem , hodnota, . Oznámením ze dne 27.1.2025 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.V podání ze dne 3.6.2026 žalobce doplnil, že žalovaná převzala v hotovosti celou částku sjednané zápůjčky ve výši 80.000,- Kč dne 14.12.2022 (v den podpisu smlouvy). Žalovaná převzetí celé částky potvrdila svým podpisem, kdy ve smlouvě je výslovně uvedeno “zákazník, který sjednal rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, shora uvedeným podpisem smlouvy stvrzuje, že obdržel v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru.“Soud má za prokázané tyto skutečnosti:V listině označené jako zákaznická karta žalovaná uvedla své osobní údaje – je svobodná, má 1 vyživovací povinnost, je nájemník. Je zaměstnaná na plný pracovní úvazek – uvedla zaměstnavatele. Finanční údaje (příjem – 22.192,- Kč, další čisté příjmy domácnosti 10.000,- Kč, externí splátky 2.500,- Kč, odhadované měsíční výdaje – 10.000,- Kč, žalovaná nemá kreditní kartu, má zápůjčku u jiné společnosti). Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované z pracovní smlouvy 2020-LA-neurč., výplatní pásky 10,11/2022 a ze dvou výpisů z bank. účtu 10,11,2022. Zákaznická karta je dne 14.12.2022 podepsaná žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 14.12.2022 a smluvních podmínek smlouvy má soud za prokázané, že dne 14.12.2022 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 80.000,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti se úvěrem poplatek v částce 96.596,- Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 77.728- Kč, částky za zpracování, spotřebitelského úvěru ve výši 1.500,- Kč a z částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 17.368,- Kč. Žalovaná si zvolila a po dobu trvání smlouvy ujednává rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaná potvrdila, že má zájem dobrovolně přistoupit k volitelnému doplňkovému pojištění. Pojistné za doplňkové pojištění činí za sjednanou dobu pojištění 3.816,- Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 180.412,- Kč (jistina + poplatek + pojistné), které žalovaná splatí formou 24měsíčních splátek 7.518,- Kč. Podle smlouvy „zákazník, který sjednal rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, shora uvedeným podpisem smlouvy stvrzuje, že obdržel v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru.“Podle listiny ze dne 14.12.2022 se žalovaná zařadila do pojistného programu.Z listiny označené jako tabulka umoření soud zjistil, že žalovaná neuhradila žádnou splátku.Právní předchůdce žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 27.1.2025, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2025 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce. Dopis byl odeslán dne 27.2.2025.Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 16.4.2025 k zaplacení pohledávky ve výši 177.898,32 Kč nejpozději do 1.5.2025. Výzva byla odeslána dne 16.,4.2025.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Dne 14.12.2022 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 80.000,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 96.586,- Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 180.412,- Kč v hotovosti v 24měsíčních splátkách po 7.518,- Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku zápůjčky. Žalovaná nezaplatila žádnou splátku. Následně bylo žalované dopisem ze dne 27.1.2025 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalované ve výši 22.192,- Kč byly údajně ověřeny z pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisů z bankovního účtu. ověřeny ze dvou výpisů z účtu. Pokud jde o měsíční výdaje žalované, byly odhadované na 10.000,- Kč. Soudu nebyly předloženy žádné doklady, potvrzující příjmy nebo další příjmy nebo výdaje žalované. Právní předchůdce žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalované, kdy ze zákaznické karty není zřejmé, jaké údaje zjistil a zda obsahovaly výdaje uváděné žalovanou v zákaznické kartě. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s poplatkem splatit, kdy ohledně příjmů a výdajů vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. To, že schopnost žalované splácet zápůjčku nebyla dostatečná, vyplývá i ze skutečnosti, že žalovaná uhradila nezaplatila žádnou splátku. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp. zn. 9Co 109/2020).Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o. z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn.

I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.).Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.V řízení bylo prokázáno (žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí úvěru) že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 80.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného poplatku a úroků. Soud má za prokázané, že žalované byla poskytnuta částka 80.000,- Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaná povinna podle § 2991 odst.1 o. z. vydat. Z obsahu žaloby a tabulky umoření vyplývá, že žalovaná nezaplatila žádnou částku. Soud proto žalované uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 80.000,- Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o. z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 7.4.2026. Nárok se stal splatným 8.4.2026 a žalovaná se dostala do prodlení od 9.4.2026. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 9.4.2026 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 201.965,99 Kč (částku 169.784,32 Kč + úrok 3.694,- Kč + 12.849,30 Kč – úrok 12,5 % ročně z částky 80.000,- Kč od 15.3.2025 do 26.6.2026 + úrok z prodlení 1.246,67 Kč + 14.391,70 Kč – úrok z prodlení 12,75 % ročně z částky 80.000,- Kč od 28.1.2025 do 26.6.2026). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 81.991,20 Kč (jistina – 80.000,- Kč + 1.991,20 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z 80.000,- Kč od 9.4.2026 do 26.6.2026). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 40 %, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 60 %. Poměr úspěchu tedy činí 20 % ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.