16 C 309/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobkyně údaje o účastníkovi proti žalovanému údaje o účastníkovi , o zvýšení vyživovací povinnosti,

I. Vyživovací povinnost žalovaného [celé jméno žalovaného] k žalobkyni [celé jméno žalobkyně] se počínaje dnem 1.8.2021 zvyšuje z částky 2.500 Kč na 3.500 Kč měsíčně splatnou vždy předem do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobkyně. Nedoplatek na výživném za období od 1.8.2021 do 30.6.2022 ve výši 11.000 Kč je žalovaný povinen hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek, počínaje právní mocí tohoto rozsudku.

II. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 18.4.2019, č.j. 14P 134/2011-137.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se návrhem ze dne 19.8.2021 domáhala zvýšení vyživovací povinnosti z částky 2.500 Kč na částku 3.500 Kč měsíčně počínaje dnem 1.8.2021. Svůj nárok odůvodnila tak, že rozsudkem ze dne 18.4.2019 bylo žalovanému zvýšeno výživné na částku 2.500 Kč měsíčně. Na straně žalobkyně došlo ke změně jejích odůvodněných potřeb, kdy od poslední úpravy výživného uplynuly již dva roky. Žalobkyně studuje 3. ročník střední odborné školy [anonymizováno], obor [anonymizována dvě slova]. Matka žalobkyně má průměrný měsíční čistý výdělek 28.000 Kč a hradí veškeré výdaje žalobkyně spojené se studiem, veškeré náklady spojené s bydlením a úvěr, který byl poskytnut na koupi bytu. Otec se se žalobkyní nestýká. Nad rámec výživného nic neposkytuje, výživné platí nepravidelně. Žalovaný na výzvu soudu, aby se k věci písemně vyjádřil, nereagoval, k jednání soudu se nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno na adresu místa trvalého pobytu bydliště, kdy je převzal osobně. K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně je státní příslušnicí České republiky s místem pobytu v České republice. Žalovaný je občanem Slovenské republiky s pobytem na Slovensku. Pravomoc soudů České republiky k projednání a rozhodnutí věci vyplývá z čl. 3 Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 a bydliště žalobkyně v České republice. Rozhodným právem je právo české (čl. 15 téhož nařízení, článek 3 bod 1. Haagského protokolu z roku 2007). <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni byla počínaje dnem 1.1.2018 zvýšená z částky 1.500 Kč na 2.500 Kč. Nedoplatek na výživném za období od 1.1.2018 do 30.4.2019 ve výši 16.000 Kč byl žalovaný povinen hradit v pravidelných splátkách po 500 Kč měsíčně, spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek, počínaje právní mocí rozsudku. Soud vycházel ze zjištění, že na straně žalobkyně se podstatným způsobem změnily poměry, kdy je studentkou prvního ročníku střední školy, vznikly jí nové náklady (pořízení školních pomůcek, dojíždění do školy, obědy, příspěvek na maturitní ples, lyžařský kurz) a náklady s pořízením rovnátek. Matka je zaměstnaná s příjmem 25.000 Kč, pečuje o rodinnou domácnost, hradí výživné pro syna v částce 52 Eur. Otec uvedl příjem 400 až 450 Eur, hradí 130 Eur na výživné dalších dětí a 100 Eur na své dluhy. Rozsudek nabyl právní moci dne 4.6.2019. Z přehledu dlužného výživného bylo zjištěno, že žalovaný neplatí výživné pro žalobkyni pravidelně. Za rok 2021 zaplatil na výživném částku 24.067 Kč a dluh na běžném výživném činí 5.933 Kč. Za rok 2022 za měsíce leden až červen zaplatil na výživném částku 16.631 Kč. Celkové dlužné výživné žalovaného činí 80.000 Kč. Dle dokladu o výši čtvrtletního příjmu společnosti [právnická osoba] činil průměrný měsíční příjem matky žalobkyně v prvním a druhém čtvrtletí roku 2021 částku 32.610 Kč. Podle potvrzení Střední odborné školy [anonymizováno 9 slov] [obec] byla žalovaná ve školním roce 2020 2021 od 1.9.2020 do 31.8.2021 žákyní 3. ročníku školy v rámci denního studia a ve školním roce 2021 2022 od 1.9.2021 do 30.6.2022 žákyní 4. ročníku školy v rámci denního studia. Dle přehledu mezd ve Slovenské republice (č.l. 23) činila v roce 2021 průměrná mzda na Slovensku 1.211 Euro, minimální mzda 623 Euro, v roce 2022 činí odhad průměrné mzdy 1.295 Euro a minimální mzda 646 Euro. Ze skutečností uváděných žalobkyní soud zjistil, že studuje střední školu, od 1.9.2021 čtvrtý ročník, hradí školní pomůcky 1.000 Kč měsíčně, jízdné 379 Kč na 3 měsíce, na školní účet pro maturanty 7.200 Kč, na šaty na maturitní ples zaplatily asi 3.500 Kč. Veškeré její potřeby hradí matka. Matka je asi půl roku v pracovní neschopnosti, její příjem činí částka 25.000 Kč. Žijí s matkou samy. Matka platí náklady spojené s bydlením 6.758 Kč měsíčně a úvěr, který byl poskytnut na koupi bytu 4.300 Kč měsíčně. Žalobkyně v roce 2022 skládala maturitu, maturitní zkoušku z českého jazyka vykoná v září. Po té bude doma, kdy chce pomáhat mamince, která je nemocná. Chce studovat vysokou školu, kdy přijímací zkoušky bude dělat příští rok. S žalovaným není v kontaktu, nic o něm neví. Na základě provedených důkazů s přihlédnutím k tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 18.4.2019 byla vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni počínaje dnem 1.1.2018 zvýšená na částku 2.500 Kč. Nedoplatek na výživném za období od 1.1.2018 do 30.4.2019 ve výši 16.000 Kč byl žalovaný povinen hradit v pravidelných splátkách po 500 Kč měsíčně, spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně byla od 1.9.2021 do 30.6.2022 žákyní 4 ročníku Střední odborné školy [anonymizováno 9 slov] [obec]. Maturitu z českého jazyka bude skládat v září. Veškeré potřeby žalobkyně hradí matka, její příjem v prvním a druhém čtvrtletí roku 2021 činila částka 32.610 Kč Poslední půlrok je matka v pracovní neschopnosti a její příjem činí částka 25.000 Kč. Z důvodu nečinnosti žalovaného, nemá soud žádné informace o jeho poměrech. Dle předchozího rozsudku žalovaný uvedl příjem 400 až 450 Eur, hradí 130 Eur na výživné dalších dětí, 70 Eur na nezl. [jméno] ([datum narození]) a ve výši 50 Eur na nezletilou [jméno] ([datum narození]), a 100 Eur na své dluhy. Podle ust. § 910 odst. 1 o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost, podle § 911 výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě, zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí, přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů (§915 odst. 1 o.z.). Dle ust. § 923 odst. 1 o.z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst.3 o.z.). Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá tak dlouho, dokud děti nejsou samy schopny se živit, změní-li se poměry, může soud změnit rozhodnutí o výživném. Pokud se jedná o rozsah vyživovací povinnosti, zákon stanoví, že oba rodiče přispívají na výživu dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů a dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Soud při stanovení výživného přihlíží i k odůvodněným potřebám oprávněného. V projednávané věci bylo žalobkyni přiznáno od 1.1.2018 výživné ve výši 2.500 Kč měsíčně. Průměrný čistý měsíční příjem otce činila částka 5.335 Kč. Žalovaný dále platil výživné ve výši 130 Eur. Žalovaná byla studentkou 1. ročníku střední odborné školy, matka platila rovnátka. Měsíční příjem matky činila částka 25.275 Kč, měla dvě vyživovací povinnosti. Na straně žalobkyně došlo ke změně poměrů, kdy žalovaná od 1.9.2021 studovala čtvrtý ročník střední školy. Žalobkyně dosáhla věku 20 let, její potřeby odpovídají potřebám dospělého člověka, tím došlo ke zvýšení jejich výdajů. Také na straně matky žalobkyně došlo od poslední úpravy ke změně poměrů. V roce 2021 její příjem činila částka 32.000 Kč, na počátku roku 2022 v důsledku její nemoci, došlo k poklesu příjmu na částku 25.000 Kč. Matka žije sama s žalobkyní, má jednu vyživovací povinnost. Svoji vyživovací povinnost částečně nahrazuje výkonem osobní péče, kdy platí veškeré potřeby žalobkyně i náklady spojené s bydlením. Žalovaný se kromě placení výživného, na potřebách žalobkyně ničím nepodílí, s žalobkyní není v kontaktu. Na základě těchto skutečností dospěl soud k závěru, že v důsledku podstatné změny poměrů na straně žalobkyně, jsou důvody pro zvýšení vyživovací povinnosti a vyhověl návrhu žalobkyně a výživné zvýšil z částky 2.500 Kč na 3.500 Kč měsíčně a to s účinností od 1.8.2021. Takto stanovené výživné odpovídá odůvodněným hmotným i nehmotným zvýšeným potřebám zletilé žalobkyně a schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného na straně druhé. S ohledem na výši průměrné a minimální mzdy na Slovensku v letech 2021 a 2022 (u které došlo ke zvýšení) má soud za to, že žalovaný je schopen dosahovat vyšších příjmů. Takto stanovené výživné je zároveň plně v souladu i s doporučením Ministerstva spravedlnosti, kdy podle„ doporučeného výchozího rozmezí pro stanovení výše výživného za účelem sjednocení rozhodovací praxe soudů“ stanoveného ministerstvem spravedlnosti činí doporučené procentuální rozmezí výživného u dětí ve věku 18 a více let 19 – 25% z příjmu z čisté mzdy rodiče, v tomto případě možné minimální mzdy. Takto zvýšené výživné odpovídá potřebám žalobkyně i finančním majetkovým schopnostem žalovaného. Zpětným zvýšením výživného vznikl žalovanému dluh za dobu od 1.8.2021 do 30.6.2022 ve výši 11.000 Kč (1.000 Kč x 11 měsíců). Tuto částku soud s ohledem na poměry žalovaného umožnil splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s běžným výživným počínaje právní mocí tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce byl v řízení převážně úspěšný a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Protože se žalobkyně práva na náhradu nákladů řízení vzdala, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.