16 C 312/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Credivo Jméno žalobce A ., se sídlem Adresa žalobce A , IČO: IČO žalobce A , zastoupený Jméno žalobce B , advokátem, AK adresa , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , adresa , o zaplacení částky 14.032,21 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky 7.4.2026 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 7.794,39 Kč a pro částku 237,82 Kč, pro úrok z prodlení za dobu od 26.2.2025 do 6.4.2026 a pro úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 6.000,- Kč od 7.4.2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 13.794,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.145,32 Kč od 26.2.2025 do zaplacení a z částky 237,82 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne 26.10.2024 smlouva o revolvingovém spotřebním úvěru distančním způsobem elektronickými prostředky komunikace na dálku. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 31.200,- Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, kdy první splátka byla splatná 25.11.2024 (konec kreditového rámce měl nastat dne 19.4.2026). Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetových stránek vyplněním žádosti. Žalobce posoudil jeho úvěruschopnost, kdy zjistil u žalovaného: celkový počet členů domácnosti, počet členů domácnosti mající příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené v žádosti, čisté měsíční příjmy, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobce dále ověřil, zda se žalovaný nenachází ve výpisu z centrální evidence exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru neplatných dokladů a hledaných osob, a zjistil výpis z katastrálního rejstříku. Žalobce nahlédl do databází NRKI a BRKI registry. Následně žalobce vycházel z informací získaných od žalovaného, a to náhledem na jeho bankovní účet a související transakce dokládající jeho příjmy a výdaje, případně předloženým výpisem z účtu a z výplatních pásek. Následně žalobce vycházel z informací získaných od prostřednictvím licence AISP, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonávané na účtech žalovaného. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25.000,- Kč. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů potvrdil a odsouhlasil podpisem úvěrové smlouvy. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu dne 26.10.2024 částka 1.800,- Kč, částka 2.200,- Kč, částka 2.000,- Kč. Žalovaný si zvolil následující volitelné služby: presto za poplatek Kč, informační SMS servis poplatek ve výši 25,92 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobce proto vypověděl smlouvu (emailem ze dne 25.2.2025). Žalovaný je v prodlení od 26.2.2025. Dluh žalovaného činí částka 13.794,39 Kč skládající se z jistiny ve výši 6.000,- Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 119,40 Kč (čl VII odst. 2 a čl VI smlouvy), smluvního úroku 7.649,07 Kč (čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy – 1,066% denně z nesplacené části jistiny), poplatku za službu „informační SMS servis“ ve výši 25,92 Kč. Dále je žalobce oprávněn v souladu s čl. VIII. odst. 1 smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky až do zaplacení dluhu. Žalobce požaduje smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení (od 26.11.2024 do 24.2.2025). Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 19.6.2025.V podání ze dne 27.11.2025 žalobce uvedl, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl dle interní metodiky schválené ČNB. Žalobcem ověřená povýše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25.000,- Kč, což žalobce doložil výpisem o posouzení úvěruschopnosti. K ověření majitele bankovního účtu a výše příjmu využil žalobce licence AISP, což doložil autorizací ověření totožnosti. Žalobce využívá služeb společnosti Kontomatik, kdy výpis z běžného účtu žalobce dokládá. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v registrech: Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů MVČR, registr TelcoScore, Společnost pro informační databáze a.s., registr hledaných osob PČR, registr politicky aktivních osob, kontrola platnosti adresy – katastrální rejstřík, registr „sankční seznamy“. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho.Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného u , Anonymizováno, oddíl , Anonymizováno, , vložka , Anonymizováno, , soud zjistil, že došlo ke změně názvu a sídla, kdy společnost , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , bylo vymazáno a došlo ke změně na , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, .Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.Soud vycházel z předložených listin označených jako výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., identifikované příjmy, bankID výpis, smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , předpis denních splátek, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výzvy k úhradě před podáním žaloby. Soud dospěl k závěru, že žalobce disponoval osobními údaji žalovaného. Žalovaný se na internetových stránkách žalobce zaregistroval, zaslal požadované údaje a kopie dokladů požadovaných žalobcem. Žalobce měl k dispozici bankovní výpis žalovaného, který obsahoval příjmové transakce a dle kterého ověřil čistý měsíční příjem. Účastníci dle tvrzení žalobce uzavřeli dne 26.10.2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobce zaslal žalovanému dne 26.10.2024 částku 6.000,- Kč (1.800,- Kč, 2.200,- Kč, 2.000,- Kč). Žalovaný uvedl, celkový počet členů ve společné domácnosti 2, počet členů s příjmem 1, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 30.413,- Kč, výše příjmu uvedená spotřebitelem 25.000,- Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 0,- Kč, měsíční výdaje na bydlení 10.500,- Kč, další nezbytné výdaje 2.000,- Kč, ostatní zbytné výdaje 3.000,- Kč. Žalobce předložil soudu výpis z účtu žalovaného od společnosti Kontomatik, ale neuvedl, jaké konkrétní údaje z něj získal o příjmech a výdajích žalovaného.Ze zprávy , právnická osoba, . soud zjistil, že účet č. , hodnota, patří žalovanému a dne 26.10.2024 byla na účet připsána částka 2.200,- Kč, 1.800,- Kč a 2.000,- Kč z čísla účtu , č. účtu, s poznámkou , Anonymizováno, .Podle § 2 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008/48/ES. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C-565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v. Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452).Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě předložených dokladů soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebyl žalobce důsledný. Žalobce neuvedl (kromě příjmu), jaké konkrétní informace získal a z jakých konkrétních a konkrétně označených listin, podkladů a dokumentů posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Žalobce uvedl, že vycházel z informací od dlužníka a dále náhledem na bankovní účet dlužníka a související transakce dokládající jeho příjmy a výdaje. Soudu byly bankovní účty žalované předloženy (ze kterých vyplývaly transakce dokládající příjmy žalovaného), ale žalobce ani nesdělil, jaké konkrétní informace z tohoto bankovního účtů získal, jaké částky výdajů zjistil a zda souhlasí s tvrzením žalované ve výpisu. Na základě těchto skutečností soud dospěl k závěru, že žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalovaného, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil na skutečnosti uváděné žalovaným, aniž by je porovnal se skutečnými výdaji žalovaného. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Žalobce neuvedl, jaké konkrétní skutečnosti ohledně poměrů žalovaného žalobce zjistil a na základě jakých konkrétních skutečností dospěl k závěru, že žalovaný je schopen poskytnuté peněžní prostředky splatit. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr, aniž by řádně prověřil jeho schopnost úvěr splatit.Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn.

I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvlášť ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 6.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru, dalších poplatků a smluvní pokuty. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 6.000,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat to, oč se obohatil, tedy částku 6.000,- Kč a pro zbytek požadovaných nároků žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 5.4.2026. Nárok se stal splatným 6.4.2026 a žalovaný se dostal do prodlení od 7.4.2026. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 7.4.2026 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 14.957,51 Kč (částku 13.794,39 Kč + 237,82 Kč + 925,30 Kč – úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6.145,32 Kč od 26.2.2025 do 29.5.2026). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 6.100,10 Kč (jistina – 6.000,- Kč + 100,10 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z 6.000,- Kč od 7.4.2026 do 29.5.2026). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 41 %, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 59 %. Poměr úspěchu tedy činí 18 % ve prospěch žalovaného. Podle obsahu spisu žalovanému náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.