16 C 312/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Credivo Jméno žalobce A., se sídlem Adresa žalobce A, IČO: IČO žalobce A, zastoupený Jméno žalobce B, advokátem, AK adresa, proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, adresa, o zaplacení částky 14.032,21 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky 7.4.2026 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 7.794,39 Kč a pro částku 237,82 Kč, pro úrok z prodlení za dobu od 26.2.2025 do 6.4.2026 a pro úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 6.000,- Kč od 7.4.2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 13.794,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.145,32 Kč od 26.2.2025 do zaplacení a z částky 237,82 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne 26.10.2024 smlouva o revolvingovém spotřebním úvěru distančním způsobem elektronickými prostředky komunikace na dálku. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 31.200,- Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, kdy první splátka byla splatná 25.11.2024 (konec kreditového rámce měl nastat dne 19.4.2026). Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetových stránek vyplněním žádosti. Žalobce posoudil jeho úvěruschopnost, kdy zjistil u žalovaného: celkový počet členů domácnosti, počet členů domácnosti mající příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené v žádosti, čisté měsíční příjmy, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobce dále ověřil, zda se žalovaný nenachází ve výpisu z centrální evidence exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru neplatných dokladů a hledaných osob, a zjistil výpis z katastrálního rejstříku. Žalobce nahlédl do databází NRKI a BRKI registry. Následně žalobce vycházel z informací získaných od žalovaného, a to náhledem na jeho bankovní účet a související transakce dokládající jeho příjmy a výdaje, případně předloženým výpisem z účtu a z výplatních pásek. Následně žalobce vycházel z informací získaných od prostřednictvím licence AISP, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonávané na účtech žalovaného. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25.000,- Kč. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů potvrdil a odsouhlasil podpisem úvěrové smlouvy. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. č. účtu prostřednictvím bezhotovostního převodu dne 26.10.2024 částka 1.800,- Kč, částka 2.200,- Kč, částka 2.000,- Kč. Žalovaný si zvolil následující volitelné služby: presto za poplatek Kč, informační SMS servis poplatek ve výši 25,92 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobce proto vypověděl smlouvu (emailem ze dne 25.2.2025). Žalovaný je v prodlení od 26.2.2025. Dluh žalovaného činí částka 13.794,39 Kč skládající se z jistiny ve výši 6.000,- Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 119,40 Kč (čl VII odst. 2 a čl VI smlouvy), smluvního úroku 7.649,07 Kč (čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy – 1,066% denně z nesplacené části jistiny), poplatku za službu „informační SMS servis“ ve výši 25,92 Kč. Dále je žalobce oprávněn v souladu s čl. VIII. odst. 1 smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky až do zaplacení dluhu. Žalobce požaduje smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení (od 26.11.2024 do 24.2.2025). Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 19.6.2025. V podání ze dne 27.11.2025 žalobce uvedl, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl dle interní metodiky schválené ČNB. Žalobcem ověřená povýše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25.000,- Kč, což žalobce doložil výpisem o posouzení úvěruschopnosti. K ověření majitele bankovního účtu a výše příjmu využil žalobce licence AISP, což doložil autorizací ověření totožnosti. Žalobce využívá služeb společnosti Kontomatik, kdy výpis z běžného účtu žalobce dokládá. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v registrech: Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů MVČR, registr TelcoScore, Společnost pro informační databáze a.s., registr hledaných osob PČR, registr politicky aktivních osob, kontrola platnosti adresy – katastrální rejstřík, registr „sankční seznamy“. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného u Anonymizováno oddíl Anonymizováno, vložka Anonymizováno, soud zjistil, že došlo ke změně názvu a sídla, kdy společnost právnická osoba., se sídlem adresa, bylo vymazáno a došlo ke změně na právnická osoba., se sídlem adresa. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti. Soud vycházel z předložených listin označených jako výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba., identifikované příjmy, bankID výpis, smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, předpis denních splátek, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výzvy k úhradě před podáním žaloby. Soud dospěl k závěru, že žalobce disponoval osobními údaji žalovaného. Žalovaný se na internetových stránkách žalobce zaregistroval, zaslal požadované údaje a kopie dokladů požadovaných žalobcem. Žalobce měl k dispozici bankovní výpis žalovaného, který obsahoval příjmové transakce a dle kterého ověřil čistý měsíční příjem. Účastníci dle tvrzení žalobce uzavřeli dne 26.10.2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobce zaslal žalovanému dne 26.10.2024 částku 6.000,- Kč (1.800,- Kč, 2.200,- Kč, 2.000,- Kč). Žalovaný uvedl, celkový počet členů ve společné domácnosti 2, počet členů s příjmem 1, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 30.413,- Kč, výše příjmu uvedená spotřebitelem 25.000,- Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 0,- Kč, měsíční výdaje na bydlení 10.500,- Kč, další nezbytné výdaje 2.000,- Kč, ostatní zbytné výdaje 3.000,- Kč. Žalobce předložil soudu výpis z účtu žalovaného od společnosti Kontomatik, ale neuvedl, jaké konkrétní údaje z něj získal o příjmech a výdajích žalovaného. Ze zprávy právnická osoba. soud zjistil, že účet č. hodnota patří žalovanému a dne 26.10.2024 byla na účet připsána částka 2.200,- Kč, 1.800,- Kč a 2.000,- Kč z čísla účtu č. účtu s poznámkou Anonymizováno. Podle § 2 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008/48/ES. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C-565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v. Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452). Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě předložených dokladů soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebyl žalobce důsledný. Žalobce neuvedl (kromě příjmu), jaké konkrétní informace získal a z jakých konkrétních a konkrétně označených listin, podkladů a dokumentů posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Žalobce uvedl, že vycházel z informací od dlužníka a dále náhledem na bankovní účet dlužníka a související transakce dokládající jeho příjmy a výdaje. Soudu byly bankovní účty žalované předloženy (ze kterých vyplývaly transakce dokládající příjmy žalovaného), ale žalobce ani nesdělil, jaké konkrétní informace z tohoto bankovního účtů získal, jaké částky výdajů zjistil a zda souhlasí s tvrzením žalované ve výpisu. Na základě těchto skutečností soud dospěl k závěru, že žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalovaného, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil na skutečnosti uváděné žalovaným, aniž by je porovnal se skutečnými výdaji žalovaného. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Žalobce neuvedl, jaké konkrétní skutečnosti ohledně poměrů žalovaného žalobce zjistil a na základě jakých konkrétních skutečností dospěl k závěru, že žalovaný je schopen poskytnuté peněžní prostředky splatit. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr, aniž by řádně prověřil jeho schopnost úvěr splatit. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn.

I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.). Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvlášť ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 6.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru, dalších poplatků a smluvní pokuty. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 6.000,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat to, oč se obohatil, tedy částku 6.000,- Kč a pro zbytek požadovaných nároků žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 5.4.2026. Nárok se stal splatným 6.4.2026 a žalovaný se dostal do prodlení od 7.4.2026. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 7.4.2026 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 14.957,51 Kč (částku 13.794,39 Kč + 237,82 Kč + 925,30 Kč – úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6.145,32 Kč od 26.2.2025 do 29.5.2026). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 6.100,10 Kč (jistina – 6.000,- Kč + 100,10 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z 6.000,- Kč od 7.4.2026 do 29.5.2026). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 41 %, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 59 %. Poměr úspěchu tedy činí 18 % ve prospěch žalovaného. Podle obsahu spisu žalovanému náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.