16 C 327/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., se sídlem Adresa žalobce , IČO: IČO žalobce , proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , adresa , o zaplacení částky 32.357,82 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Řízení se pro částku ve výši 11.711,14 Kč, pro zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 11.711,14 Kč od 12.12.2025 do zaplacení, pro smluvní úrok ve výši 11,5% ročně z částky 11.711,14 Kč od 12.12.2025 do zaplacení, pro kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1.118,86 Kč a pro záporný zůstatek na účtu žalované ve výši 1.378,- Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10.874,- Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 16.5.2026 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Pro částku 8.394,68 Kč s příslušenstvím, pro kapitalizovaný úrok ve výši 23,94 Kč, pro úrok ve výši 14,4% ročně z částky 30.979,82 Kč od 22.9.2025 do 19.10.2025, pro úrok ve výši 11,5% ročně z částky 30.979,82 Kč od 20.10.2025 do 11.12.2025, pro úrok ve výši 11,5% ročně z částky 19.268,68 Kč od 12.12.2025 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 30.979,82 Kč od 2.10.2025 do 11.12.2025, pro úrok z prodlení od 12.12.2025 do 15.5.2026, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 30.979,82 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.142,80 Kč, s úrokem ve výši 14,4% ročně z částky 30.979,82 Kč od 22.9.2025 do 19.10.2025, s úrokem ve výši 11,5% ročně z částky 30.979,82 Kč od 2.10.2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 11,5% ročně z částky 30.979,82 Kč od 20.10.2025 do zaplacení a částky 1.378,- Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalobce uzavřel žalovanou rámcovou smlouvu, na základě, které byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Podpisem rámcové smlouvy žalovaná současně požádal žalobce o úvěr ve výši 34.886,- Kč. Protože žalovaná splnila všechny smluvní předpoklady byl jí úvěr schválen a dne 13.12.2023 vyplacen na její běžný účet v plné výši. Žalobce provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalované. Posouzení provedl žalobce na základě informací, které mu žalovaná poskytla v žádosti o úvěr, osobní údaje žalobce ověřuje z klientových dokladů, údaje o finanční situaci žalobci poskytuje klient a žalobce je dále podle potřeby ověřuje. Dále žalobce posuzuje informace z interních a externích databází (údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF). Podle podmínek úvěrové smlouvy byla žalovaná povinna platit pravidelnou konstantní splátku v celkové výši 616,- Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 14,4% ročně, vždy ke 20. dni měsíce počínaje dnem 20.1.2024. Splátky od 20.1.2024 do 20.6.2025 byly splaceny. Na splátku dne 20.7.2025 bylo ze strany žalované dne 20.7.2025 zaplaceno pouze 94,- Kč. Počínaje splátkou ke dni 20.7.2025 žalovaná splátky nehradila. Vzhledem k tomu, že došlo k závažnému porušení smluvních podmínek žalovanou, přistoupil žalobce dne 22.9.2025 (viz zesplatňující dopis – předžalobní výzva ze dne 22.9.2025) k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 30.979,82 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 1.142,80 Kč (souhrn nesplacených smluvních úroků od 20.6.2025 do 21.9.2025). Žalobce dále požaduje úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 10. dne následujícího po zesplatnění, Žalobce dále požaduje od 20.10.2025 smluvní úrok 11,5% ročně (v souladu s §122 odst. 4 zákona č. 257/2016Sb.) O zesplatnění byla žalovaná informována zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou ze dne 22.9.2025. Zesplatněním se závazek stal splatným v plné výši spolu s příslušenstvím ke dni 22.9.2025. Na základě rámcové smlouvy byl žalované aktivován běžný účet. Účastníci si mimo jiné sjednali, že žalovaná bude penězi na účtu disponovat jen do výše dostupného zůstatku či přijetí a provedení platebního příkazu, dále se žalovaná zavázala udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryla předpokládané platby a pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobcem vyzvána. Účet se tedy nikdy neměl dostat do záporného zůstatku (debetu). Žalovaná se na běžném účtu dostala do nepovoleného debetu ve výši 1.378,- Kč. Žalobce odeslal žalované předžalobní výzvu.V podání ze dne 5.5.2026 žalobce uvedl, že žalovaná po podání žaloby uhradila na svůj dluh dne 12.12.2025 částku 14.208,- Kč. Tuto částku žalobce započetl částí na úhradu úvěru (11.711,14 Kč na jistinu a 1.118,86 na kapitalizovaný úrok) a částí 1.378,- Kč na úhradu záporného zůstatku na účtu žalované. Z toho důvodu žalobce bere žalobu částečně zpět pro částku ve výši 11.711,14 Kč (jistina úvěru), pro zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 11.711,14 Kč od 12.12.2025 do zaplacení, pro smluvní úrok ve výši 11,5% ročně z částky 11.711,14 Kč od 12.12.2025 do zaplacení, pro kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1.118,86 kč a pro záporný zůstatek na účtu žalované ve výši 1.378,- Kč. Žalobce trvá na zaplacení částky 19.268,68 Kč s úrokem ve výši 14,4% ročně z částky 30.979,82 Kč od 22.9.2025 do 19.10.2025, s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 30.979,82 Kč od 2.10.2025 do 11.12.2025, úroku ve výši 11,5% ročně z částky 30.979,82 Kč od 20.10.2025 do 11.12.2025, úroku ve výši 11,5% ročně z částky 19.268,68 Kč od 12.12.2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 19.268,68 Kč od 12.12.2025 do zaplacení a na kapitalizovaném úroku ve výši 23,94 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobce uvedl, že provedl vyhodnocení úvěruschopnosti způsobem uvedeným v přiloženém potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím úvěru. Žalobce dále uvedl, že žalovaná ke dni 5.5.2026 uhradila celkem 24.012,- Kč.V podání ze dne 5.5.2026 vzal žalobce žalobu částečně zpět, kdy žalovaná dne 12.12.2025 zaplatila částku 14.208,- Kč. Soud v souladu s ustanovením § 96 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.).Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a)o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Z listiny označené jako potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím úvěru soud zjistil, že banka při posuzování příjmů vycházela z tvrzení žadatele vzhledem k nízké výši poskytovaného úvěru. S ohledem na výši úvěrového rámce a deklarovanou výši příjmu žadatele nebyl dán důvod k pochybnostem o jeho schopnosti závazek plnit. Nebylo nezbytné vyžadovat další formální doklady o příjmu, neboť dostupné informace byly dostatečné pro odpovědné a kvalifikované posouzení úvěruschopnosti. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je vdaná, nemá vyživované osoby a bydlí v nájmu. Uvedla zaměstnavatele a příjem ve výši 30.000,- Kč. Příjmy ostatních členů rodiny činí 0,- Kč. Výdaje na domácnost (bydlení/léky-jídlo-doprava/splátky všech členů) 27.000,- Kč. Banka ověřila informace v bankovním a nebankovním registru a insolvenčním rejstříku. Zjistila jiné splátky ve výši 11.526,- Kč a ověřila exekuční minulost žadatele. Výdaje domácnosti dle expertní analýzy 4.8760,- Kč a výdaje jednotlivce dle expertní analýzy 4.860,- Kč, výdaje na bydlení dle expertní analýzy 8.232,45 Kč. Banka verifikuje výdaje na bydlení pomocí interního modelu pro stanovení minimálních výdajů domácnosti na bydlení, do kterého vstupuje celkový příjem domácnosti, velikost domácnosti, region a druh bydlení. Na základě zjištěných příjmů a výdajů dospěla banka k závěru, že žadatel bude schopen dostát závazku ze smlouvy o úvěru, a proto žadateli úvěr poskytla.Podle rámcové smlouvy č. , hodnota, byla mezi žalobcem a žalovanou dne 13.12.2023 uzavřena rámcová smlouva, na jejímž základě se banka zavázala poskytovat žalované bankovní služby včetně platebních (běžný účet, spořící účet, debetní kartu). Současně uzavřeli smlouvu o poskytnutí úvěru. Žalobce poskytl žalované neúčelový, nezajištěný úvěr na dobu určitou ve výši 34.886,- Kč. Doba trvání úvěru 97 měsíců. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 616,- Kč vždy ve 20. den v každém měsíci, počínaje v měsíci následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru. Úvěr je úročen úrokovou sazbou14,4%. RPSN je 15,4%. Celková částka, kterou žalovaná zaplatí je 55.795,47 Kč.Podle dokladu o načerpání úvěru ze dne 25.9.2025 byla žalované dne 13.12.2023 vyplacena částka 34.886,- Kč na účet č. , č. účtuPodle přehledu plateb žalovaná uhradila v od 20.1.2024 do 210.7.2025 ve splátkách celkem 11.181,32 Kč a dne 12.12.2025 částku 522,- Kč, 616,- Kč, 616,- Kč a 11.076,- Kč. Celkem 24.011,- Kč.Dopisem ze dne 22.9.2025 žalobce vyzval žalovanou k předčasnému uhrazení všech dluhů a to částky 32.122,62 Kč ohledně půjčky , IBAN, a částky 1.378,- Kč na běžný účet, celkem 33.500,62 KČ. Pokud částku neuhradí do 1.10.2025, bude na něj podána žaloba.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Žalobce uzavřel dne 13.12.2023 s žalovanou rámcovou smlouvu o službách včetně platebních a žalobce založil běžný a spořící účet a debetní kartu a poskytoval žalované s tím spojené služby. Podpisem rámcové smlouvy žalovaná současně požádala žalobce o úvěr. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 34.886,- Kč, kdy žalobce vyplatil tuto částku na účet žalované dne 13.12.2023. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila povinnosti, jak bylo sjednáno, žalobce úvěr zesplatnil. Dopisem ze dne 22.9.2025 vyzval žalovanou k uhrazení dluhu z úvěru ve výši 32.122,62 Kč a dluhu na běžném účtu ve výši 1.378,- Kč do 1.10.2025. Žalovaná uhradila v období od 20.1.2024 do 210.7.2025 celkem částku 11.181,32 Kč a dne 12.12.2025 částku 12.830,- Kč.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě informací, které mu žalovaná poskytla v žádosti o úvěr (vzhledem k nízké výši poskytovaného úvěru, banka vycházela pouze z tvrzení žadatele). Příjem žalované v uvedené výši 30.000,- Kč žalobce neověřoval. Žalovaná uvedla výdaje domácnosti 27.000,- Kč, žalobce vycházel z výdajů dle expertní analýzy u domácnosti ve výši 4.860,- Kč a u jednotlivce 4.860,- Kč, u bydlení 8.232,45 Kč. Z žádného dokladu, který byl soudu předložen, nevyplynulo, že by si žalobce výdaje žalované nějakým způsobem zjišťoval či ověřoval. Dle potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele „s ohledem na výši úvěrového rámce a deklarovanou výši příjmu žadatele nebyl dán důvod k pochybnostem o jeho schopnosti závazek plnit“. Soud má za to, že ačkoliv žalobce učinil kroky ke zkoumání úvěruschopnosti žalované, tuto řádně nevyhodnotil, když se nezabýval a nezkoumal, jaké jsou faktické výdaje žalované. K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného). Soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil jeho schopnost poskytnutý úvěr spolu s úroky splácet. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn.

I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.V řízení má soud za prokázané, že žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru částku 34.886,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 34.886,- Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z řízení a tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 24.012,- Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 10.874,- Kč (částka poskytnutá 34.886,- Kč – částka žalovanou zaplacena 24.012,- Kč) a pro zbývající částky a požadované úroky a úroky z prodlení žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 14.5.2026. Nárok se stal splatným 15.5.2026 a žalovaná se dostala do prodlení od 16.5.2026. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 16.56.2026 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce po částečném zpětvzetí žaloby (žalovaná zaplatila po podání žaloby částku 14.208,- Kč) požadoval celkem částku 22.981,92 Kč (částku 19.268,68- Kč + úrok 23,94 Kč + 342,20 Kč – úrok 14,4% ročně z částky 30.979,82 Kč od 22.9.2025 do 19.10.2025 + 693,- Kč – úrok z prodlení 11,5% ročně z částky 30.979,82 Kč od 2.10.2025 do 11.12.2025 + 517,30 Kč – úrok 11,5% ročně z částky 30.979,82 Kč od 20.10.2025 do 11.12.2025 + 1.068,40 Kč – úrok 11,5% ročně z částky 19.268,68 Kč od 12.12.2025 do 5.6.2026 + 1.068,40 Kč – úrok z prodlení 11,5% ročně z částky 19.268,68 Kč od 12.12.2025 do 5.6.2026). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 10.945,90 Kč (jistina – 10.874,- Kč + 71,90 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,5% ročně z 10.874,- Kč od 16.5.2026 do 5.6.2026). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 47,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 52,5%. Poměr úspěchu tedy činí 5% ve prospěch žalované. Podle obsahu spisu žalované náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.