16 C 328/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., se sídlem Adresa žalobce A, IČO: IČO žalobce B, zastoupený Jméno žalobce C, advokátem, AK Praha adresa, proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, adresa, o zaplacení částky 355.822,02 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žaloba se pro částku 355.822,02 Kč, úrok ve výši 10.412,90 Kč a ve výši 11,9 % ročně z částky 271.562,10 Kč od 10.10.2024 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 156,52 Kč a ve výši 7,75 % ročně z částky 272.658,10 Kč od 10.10.2024 do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal zaplacení částky 355.822,02 Kč s úrokem ve výši 10.412,90 Kč a 11,9 % ročně z částky 271.562,10 Kč od 10.10.2024 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 156,52 Kč a ve výši 7,75 % ročně z částky 272.658,10 Kč od 10.10.2024 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobce (právnická osoba. dříve právnická osoba. a právnická osoba. - dále jen banka) a žalovanou byla dne 5.8.2008 uzavřena smlouva o úvěru. Banka poskytla žalované úvěr ve výši 300.000,- (část úvěru byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalované). Žalovaná se zavázala hradit bance úroky se sjednanou úrokovou sazbou 11,9 % ročně. Dále se žalovaná zavázal platit za poskytnuté bankovní služby (za vedení úvěrového účtu případně další poplatky). Sjednala-li si žalovaná v rámci smlouvy pojištění schopnosti splácet úvěr, pak byla povinna hradit poplatek za pojištění. Žalovaná byla povinna splácet úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek, ve sjednané výši, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy, dále poplatky, splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Splátky byla žalovaná povinna splácet formou zápočtu peněžních prostředků na běžném účtu. Žalovaná porušila své závazky, tím, že byla opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Banka využila svého práva a dopisem ze dne 11.8.2010 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 11.8.2010. Banka dále uplatnila své právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty byla žalovaná povinna neprodleně uhradit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4.10.2024 právnická osoba postoupila pohledávku na žalobce s účinností ke dni 9.10.2024. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemným oznámením. Žalobce požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 271.562,10 Kč, poplatků ve výši 1.096,- Kč, smluvní pokuty ve výši 83.163,92 Kč, kapitalizovaného úroku do zesplatnění ve výši 10.412,90 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení do zesplatnění ve výši 156,52 Kč a dále příslušenství (úroky a úroky z prodlení). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. V podání ze dne 8.7.2026 žalobce uvedl, že smlouva byla uzavřena dne 5.8.2008 a že povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla do českého právního řádu zavedena teprve od 1.1.2011. Tedy nebylo povinností společnosti právnická osoba. (jako poskytovatele úvěru) posuzovat schopnost spotřebitele splácet úvěr. Mezi bankou a žalovanou byla dne 5.8.2008 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním klienta – Konsolidace a banka poskytla žalované úvěr v celkové výši 300.000,- Kč. Žalovaná se zavázala celkovou výši poskytnutého úvěru splatit v celkem 120 pravidelných anuitních měsíčních splátkách ve výši 4.286,80 Kč počínaje dnem 15.9.2008. Žalobce dále uvedl, že přehled plateb u původního věřitele nemá k dispozici. Žalobce je toho právního názoru, že pokud žalovaná nesporuje tvrzení žalobce, že soud by měl tvrzení žalobce považovat za nesporné (tvrzení, které není popíráno či vyvráceno, je považováno za nesporné). Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek postoupila právnická osoba. na žalobce pohledávky specifikované v Příloze č. hodnota smlouvy. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v seznamu pohledávek pod číslem hodnota. Dopisem ze dne 23.10.2024 bylo postoupení pohledávky na žalobce oznámeno žalované. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti. Soud má za prokázané tyto skutečnosti: Podle smlouvy o úvěru s pojištěním klienta - Konsolidace ze dne 5.8.2008 má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s právnická osoba. smlouvu o úvěru. Banka se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 300.000,- Kč s datem čerpání od 5.8.2008 až do 14.9.2008, kdy část jistiny bude použita účelově na předčasné splacení závazků žalované ze smlouvy uzavřené mezi žalovanou a právnická osoba. ve výši 49.300,- Kč, ze smlouvy uzavřené mezi žalovanou a právnická osoba. ve výši 207.300,- Kč, ze smlouvy uzavřené mezi žalovanou a právnická osoba. ve výši 5.200,- Kč, dále zbývající část jistiny úvěru bude použita neúčelově ve prospěch běžného účtu klienta. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou 120měsíčních anuitních splátek (platba se skládá z jistiny a úroku) ve výši 4.286,80 Kč spolu s úhradou pojištění ve výši 150,- Kč. Poplatek za vedení úvěrového účtu dle platného sazebníku. Řádné měsíční splátky jsou splatné k 15. dni v měsíci počínaje 15.9.2008. Roční úroková sazba činí 11,9 %, RPSN činí 12,79 %. Pod bodem 6 smlouvy si strany sjednaly smluvní pokutu dle aktuálního sazebníku banky. Dopisem ze dne 11.8.2010 má soud za prokázané, že banka v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr žalované za splatný ke dni 11.8.2010. Celková dlužná částka činí 366.391,44 Kč (nesplacená jistina – 271.562,10 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení splatnosti – 10.412,90 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení – 156,52 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu, služné úhrady za pojištění a dlužné náklady za upomínání – 796,- Kč, náklady upomínání – 300,- Kč, smluvní pokuta –83.163,92 Kč). Předžalobní výzvou k plnění vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k úhradě dluhu ve výši 397.420,33 Kč nejpozději do 21.5.2025. Soud proto za nesporný považuje tento skutkový stav: Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce výše uvedenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 300.000,- Kč, který se žalovaná zavázala splácet. Protože žalovaná neplnila podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas, právní předchůdce žalobce v souladu s uzavřenou smlouvou dopisem ze dne 11.8.2010 zesplatnil celý dluh najednou ke dni 11.8.2010. Právní předchůdce žalobce požadoval uhradit po žalované nesplacenou jistinu ve výši 271.562,10 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení splatnosti ve výši 10.412,90 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení ve výši 156,52 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu, služné úhrady za pojištění a dlužné náklady za upomínání ve výši 796,- Kč, náklady upomínání 300,- Kč, smluvní pokutu ve výši 83.163,92 Kč. Pohledávka za žalovanou z předmětného úvěru byla postoupena žalobci, což bylo žalované oznámeno. Slabší strana v právním vztahu není legálně definována, proto zůstává na soudu zhodnotit okolnosti daného případu, zda v předmětném právním vztahu vystupuje slabší strana. Obecně lze konstatovat, že slabší stranou bude vždy ten účastník, který má menší vyjednávací sílu a slabší schopnost hájit své právem chráněné zájmy. Zpravidla půjde o vztahy mezi dodavatelem a spotřebitelem (Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník

V. Závazkové právo. Obecná část §1721-2054, Komentář 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1335 s. 222-2224, či nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 1845/11). V projednávané věci právní předchůdce žalobce uzavíral s žalovanou smlouvu jakožto poskytovatel peněžní částky v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Předmětný právní vztah je proto třeba posuzovat jako spotřebitelský úvěr, žalovanou jako spotřebitele, a tedy jako slabší stranu v daném právním vztahu. Podle Ústavního soudu lze učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. (srovnej nález

III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019). Také Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8) a členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování, stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 (povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky podle článku 23 (sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující). S ohledem na výše uvedené skutečnosti se soud zabýval otázkou platnosti smlouvy s ohledem na povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Dle názoru soudu právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Dle tvrzení žalobce nebylo povinností jeho právního předchůdce posuzovat schopnost žalované úvěr splácet. Z předložené smlouvy nevyplývají žádné skutečnosti ohledně příjmu nebo výdajů žalované. Žalobce neuvedl, zda jeho právní předchůdce zkoumal příjmy a výdaje žalované a na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že žalovaná je schopna poskytnuté peněžní prostředky splácet. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr, aniž by řádně prověřil schopnost žalované úvěr splatit. Smlouva o úvěru byla uzavřena dne 5.8.2008. Soud proto v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 použil ustanovení zákona č. 513/1991Sb. (dále jen obch. zák.) ve znění účinném do 31.12.2013 a zákona č. 40/1964Sb. (dále jen obč. zák.) ve znění účinném do 31.12.2013. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Dle § 365 obchodního zákoníku je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dle § 369 odst.1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Neplatnost právního úkonu podle § 39 je absolutní neplatností. Právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže jeho obsah, a to bez ohledu na smluvní volnost tento obsah stanovit, bez ohledu na to, kdo rozpor s dobrými mravy zavinil, jakož i na to, zda druhá strana byla při vzniku smlouvy v dobré víře, ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah tohoto právního úkonu tak, aby byl v souladu se základnímu zásadami mravního řádu demokratické společnosti (se slušností, poctivostí atd.). Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak u spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn.

I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Jak je uvedeno výše soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce (ačkoli jde o banku) poskytl žalované úvěr, aniž by řádně prověřil její schopnost úvěr splatit, právní předchůdce žalobce tak jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva uzavřená dne 5.8.2008 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou absolutně neplatná. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ustanovení § 563 obč. zák. není-li doba plnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Podle ustanovení § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat po dlužníkovi vedle plnění úroky z prodlení, výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Soud má za to, že v řízení bylo prokázáno (žalovaná tuto skutečnost ničím nezpochybňovala), že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 300.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 300.000,- Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna vydat. Z výše uvedené žalované částky je zřejmé, že žalovaná musela po určitou dobu dluh hradit, není ovšem vůbec zřejmé, kolik a kdy uhradila. Žalobce takovou skutečnost v návrhu netvrdí (což je jeho primární procesní povinností), taková skutečnost nevyplývá ani z žádného důkazu a na výzvu soudu k doplnění tvrzení žalobce uvedl, že nemá k dispozici přehled plateb u původního věřitele. Protože bezdůvodné obohacení činí částka bankou poskytnutá mínus částka žalovanou uhrazená, nelze tak ze strany soudu dojít k jednoznačnému závěru, kolik předmětná pohledávka činí a zda je v uplatněné výši oprávněná. Žalobci se nepodařilo prokázat, v jaké výši se žalovaná obohatila, a z toho důvodu soudu nezbylo než žalobu jako celek zamítnout. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná byla v řízení úspěšná a vzniklo jí právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.