16 C 378/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení částky 350.000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 209.273,40 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 209.273,40 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 140.726,60 Kč s úroky z prodlení z této částky od 16.1.2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20.694,50 Kč k rukám Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], AK [obec], [ulice a číslo] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 14.10.2021 domáhal zaplacení částky 274.834 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16.1.2021 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že v rámci trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp.zn. [spisová značka] nebylo dosud rozhodnuto s konečnou platností. Žalobce byl postaven před soud na základě obžaloby státního zástupce pro spáchání pokusu trestného činu ublížení na zdraví a výtržnictví, tedy pro trestné činy, za které lze uložit trest odnětí svobody v trvání až deseti let. Stát v rámci objektivní odpovědnosti odpovídá za průtahy, jakož i dlouhodobost řízení. Žalobce od počátku trestního řízení namítal, že v dané věci nedošlo k řádnému hodnocení důkazů a došlo k porušení zásadních zásad trestního řízení. Od počátku řízení uvádí, že se toliko bránil brutálnímu útoku ze strany tří útočníků (nutná obrana). Soud prvního stupně dvakrát ve věci rozhodl, kdy byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr.ř. Teprve po nepředvídatelné výměně předsedy senátu došlo k odsouzení žalobce. Odsuzující rozsudek byl napaden odvoláním, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem tak, že odvolání dle § 256 tr.ř. zamítl. Dnem 7.10.2021 je věc pravomocná. Žalobce je rozhodnut iniciovat mimořádné opravné prostředky. Žalobce má za to, že doba řízení a jeho průběh odůvodňují uplatnění náhrady škody, kdy je vystaven trestnímu stíhání s potencionálním uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody po dobu mnoha let a náhrady škody přesahující jedno sto tisíc korun a to po dobu 9 let a 1 měsíce. S ohledem na uvedené a na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011 [anonymizováno] [značka automobilu] [číslo] žalobce žádá náhradu nemajetkové újmy v penězích základní částku ve výši 137.417 Kč. K této částce žalobce dospěl tak, že za první dva roky daného řízení požaduje 17.000 Kč a za každý další ze čtyř dalších let rovněž 17.000 Kč (v polovině mantinelů nastaveného NS) a za každý další měsíc pak požaduje částku 1.417 Kč. V dané věci dále musí být zohledněny další faktory nad rámec základní částky. Ve vztahu ke složitosti řízení se nejednalo o složitou kauzu, kdy se jednalo o učebnicový případ nutné obrany a když celý proces byl veden toliko před soudy dvou instancí. V případě, že by bylo dopřáno sluchu žalobce, řízení před soudem by nikdy nezačalo a bylo by ukončeno v rámci přípravného řízení. Za tento bod žalobce považuje za vhodné navýšit základní částku v rozsahu 10% (ust. § 31a odst. 3 písm. b) zákona). Žalobce má maximální snahu o co nejrychlejší vyřízení věci. Nadměrná dlouhodobost není zaviněna žalobcem. Jedná se o věc trestní a provádění úkonů trestního řízení není závislé na vůli žalobce. Naopak pochybeními ze strany soudu nebyl žalobce řádně předvolán ve svém mateřském jazyce (byť o tlumočení žádal již na počátku trestního řízení). S ohledem na přístup žalobce, by navýšení základu mělo dosahovat přinejmenším 10% (ust. §31a odst. 3 písm. c) zákona). Postup orgánů veřejné moci snažící se vést řízení i přes zprošťující rozhodnutí (žalobce byl na počátku řízení dvakrát zproštěn obžaloby, přesto bylo v řízení zcela nesmyslně a nepodstatně pokračováno) zasluhuje navýšení o 30% základní částky (ust. §31a odst. 3 písm. d) zákona) Trestní řízení je pro žalobce významné, kdy na místě by bylo navýšit základní částku o 50% (ust. § 31a odst.3 písm. e) zákona) Trestní řízení je řízení se zvýšeným významem, žalobce je osobou zachovalou, která byla nezákonně obviněna, obžalována a dokonce pravomocně odsouzena. Mimo jiné mu byla uložena povinnost k náhradě škody a nákladů trestního řízení. Žalobce tak požaduje celkové navýšení o 100% (částka 137.417 Kč). Celkový nárok žalobce tak činí částka 274.834 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované žádostí ze dne 15.6.2020. Na žádost žalovaná reagovala dopisem ze dne 15.6.2020, v němž žalobci sdělila, že jeho žádost byla zaregistrována. Organizační složka státu se vyjádřila až dne 30.11.2020, kde žalobci bylo sděleno, že došlo toliko ke konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, přičemž finanční zadostiučinění žadateli nenáleží. Lhůta k mimosoudnímu vyjednávání uplynula dnem 15.1.2021 (od následujícího dne je žalovaná s plněním v prodlení). Žalobci tak nezbylo nic jiného, než se svého nároku domáhat soudní cestou.

2. Žalovaná žalobcem tvrzené nároky neuznala. Žalobce uplatnil dne 15.6.2020 u žalované nárok na poskytnutí nemajetkové újmy, kdy žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky řízení, peněžitá náhrada přiznána nebyla. Ohledně průběhu řízení bylo zjištěno, že řízení bylo zahájeno 29.9.2012 usnesením o zahájení trestního stíhání. Dne 15.5.2014 byla podána obžaloba. V červenci 2014 rozhodl okresní soud zprošťujícím rozsudkem a v říjnu 2014 krajský soud zrušil k odvolání státního zástupce rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil. V červenci 2015 rozhodl okresní soud opět zprošťujícím rozsudkem, v srpnu se odvolalo státní zastupitelství a v lednu 2016 krajský soud zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil. Věc není doposud pravomocně skončena. Celková doba řízení prozatímně činí 8 let a 1 měsíc. Žalovaná dospěla k závěru, že délku řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci tak vznikla nemajetková újma, avšak podstatně nižší intenzity. V řízení nelze konstatovat průtahy. Bylo vedeno vyšetřování, ve věci dosud rozhodoval soud I. stupně dvakrát a soud II. stupně dvakrát. Řízení je po skutkové i právní stránce složité. Byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci, byly vypracovány znalecké posudky na posouzení zranění poškozeného a byl opakovaně přiznán tlumočník. Bylo pátráno po pobytu poškozeného. Žalobce má určitý podíl na délce řízení, kdy se bez omluvy nedostavoval k hlavnímu líčení, byl nekontaktní i ke svému právnímu zástupci. Význam řízení pro žalobce byl shledán jako běžný, s ohledem na skutečnost, že řízení není doposud skončeno. Pro posouzení důvodnosti nároku je stěžejní, zda bylo trestní řízení vedeno důvodně, a proto je žádost žalobce v současné chvíli předčasná. Žalovaná konstatuje, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp.zn. [spisová značka] došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalovaná dospěla k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba zohlednit ekonomickou situaci v dané zemi, kdy výše částky by měla mimo jiné korespondovat s životní úrovní v dané zemi. Výše náhrady, kterou žalobce požaduje není přiměřená. Žalobci žádná závažnější majetková újma nevznikla a dále nevzniká. Žalobce (kdy žádá odškodnění, kdy nevyčká ani skončení řízení) sleduje cíl – finančně se obohatit. Na straně žalobce nejsou splněny ani základní předpoklady pro peněžité odškodnění a proto se žalovaná se doposud nemohla dostat do prodlení.

3. V podání ze dne 13.6.2023 žalobce rozšířil žalobu, kdy požadoval zaplacení částky 350.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16.1.2021 do zaplacení. Žalobce uvedl, že dne 12.4.2022 bylo vyhlášeno usnesení Nejvyššího soudu ČR. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně byl po dobu téměř čtyř měsíců zcela nečinný, žalobce zaslal dne 1.8.2022 urgenci o nařízení hlavního líčení. Dne 25.8.2022 bylo vydáno usnesení, kterým bylo řízení zastaveno, neboť soud skutek překvalifikoval na přečin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky, kdy jeho trestní odpovědnost zanikla z důvodu promlčení. Žalobce dne 30.8.2022 trval na tom, aby věc byla projednána. Soud proto až dne 10.10.2022 vydal usnesení, kterým rozhodl o tom, že se v řízení pokračuje z důvodu, že žalobce trvá na projednání věci. Hlavní líčení bylo nařízeno na 8.12.2022 (o 8 měsíců později, nežli byl vysloven závazný právní názor NS ČR), kdy se žalobce nedostavil z důvodu, že jeho opakovaná žádost o tlumočení do jazyka vietnamského byla ignorována a byl předvolán v českém jazyce, kterému nerozumí. Další hlavní líčení bylo nařízeno na 20.2.2023, kdy byl vyhlášen další odsuzující rozsudek, kdy žalobce měl spáchat přečin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky, kdy trest se neukládá. Proti rozsudku se žalobce odvolal. Veřejné zasedání o projednání odvolání bylo nařízeno na den 6.6.2023, při kterém byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a žalobce byl zproštěn obžaloby v plném rozsahu, neboť skutek není trestným činem. Ke dni 6.6.2023 je řízení pravomocné. Trestní řízení začalo 29.9.2012 a skončilo 6.6.2023, kdy trvalo 10 let, 8 měsíců a 8 dnů. S ohledem na dobu trvání řízení a závažnost zásahu, za který nese stát objektivní odpovědnost, žalobce požaduje v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011 [anonymizováno] [značka automobilu] [číslo] nově 18.000 Kč za první dva roky daného řízení a následně 18.000 Kč a za každý další rok řízení a částku 1.500 Kč za každý měsíc řízení. Žalobce tak žádá, aby mu bylo přiznáno v základní částce celkem 175.500 Kč. Žalobce má za to, že je zcela adekvátní navýšit základní částku dle jednotlivých kritérií § 31a odst. 3 b-e) zákona o celkem 100%. Rozšíření žaloby bylo doručeno žalované dne 15.6.2023 a usnesením ze dne 28.6.2023 soud rozšíření žaloby připustil.

4. Při jednání soudu dne 28.6.2023 žalovaná uvedla, že činí nesporným, že žalobce dne 15.6.2020 požádal o náhradu za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp.zn. [spisová značka]. Řízení bylo zahájeno dne 29.9.2014 a bylo ukončeno dle tvrzení žalobce dne 6.6.2023. Žalovaná konstatovala, že ve věci došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalovaná nesouhlasí s náhradou v penězích, kterou si žalobce vymiňuje a nesouhlasí zejména s tím, že žalobce požaduje navýšení základní náhrady o 100%, které je nedůvodné. Žalované nelze přičítat průtahy v řízení, kdy se žalobce nedostavoval bez omluvy k hlavnímu líčení, byl nekontaktní, a to i ve vztahu ke svému obhájci. Vysvětlení, kdy je absence žalobce omlouvána tím, že nerozumí česky, žalovaná odmítá jako neuvěřitelnou obhajobu, kdy od počátku řízení měl žalobce k dispozici obhájce a měl možnost se na něj obrátit. Krom toho žalobce nepodal v naříkaném řízení návrh na určení lhůty a stížnost na průtahy řízení. Průtahy zavinil žalobce a poškozený a stát nemůže odpovědnost za průtahy zapříčiněné jednáním obžalovaného oddálit konečné rozhodnutí ve věci. Žalovaná má za to, že žalobci žádná závažnější majetková újma nevznikla. V projednávané trestní věci nelze představu žalobce o obvyklé přijatelné délce řízení naplnit, kdy projednávaná věc není věcí obvyklou, ale zcela mimořádnou a zasluhovala řádného projednání. Žalovaná má za to, že pro vyhovění žádosti žalobce nejsou splněny podmínky a proto žádá, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. <b>Soud provedl následující důkazy, z nichž uskutečnil následující skutková zjištění</b> 5.Ze spisu Okresního soudu v Chomutově sp.zn. [spisová značka] soud zjistil následující: Dne 29.9.2012 byly zahájeny úkony trestního řízení proti žalobci pro zločin těžkého ublížení na zdraví dle § 145/1 tr.zák. dne [datum] v [obec], ulici [adresa] (poškozený [příjmení] [příjmení]). Téhož dne bylo provedeno ohledání místa činu, provedeny úřední záznamy a podána vysvětlení. Dne 29.9.2012 bylo zahájeno trestního stíhání žalobce pro zvlášť závažný zločin těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr.zák. Žalobce převzal usnesení osobně dne 29.9.2012. Tentýž den žalobce udělil plnou moc advokátu Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] (který podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, tu státní zástupce zamítl jako nedůvodnou). Dále byl dne 29.9.2012 podán návrh na vzetí žalobce do vazby. Dne 30.9.2012 proběhlo vazební zasedání a žalobce byl propuštěn ze zadržení dne 30.9.2012 v 10:30hod. Žalobce byl vyslechnut jako obviněný dne 29.9.2012 a dne 30.10.2019. Dále probíhaly výslechy svědků: 18.3.2013 [jméno] [příjmení], 24.4.2013 [jméno] [příjmení], 28.8.2013 [obec] [ulice], 29.8.2013 [jméno] [příjmení], 8.10.2013 [jméno] [příjmení], 14.10.2013 [anonymizována dvě slova] (který byl předveden), dne 16.10.2013 [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], 30.10.2013 [jméno] [příjmení], 31.10.2013 [jméno] [příjmení] (který byl předveden), 11.11.2013 [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], 30.11.2013 [jméno] [příjmení] [příjmení]. Dne 17.12.2013 byl doručen znalecký posudek ohledně poškozeného [příjmení]. [příjmení]. Dne 2.11.2012 bylo podáno odborné vyjádření z odvětví biologie a dne 29.1.2014 odborné vyjádření z odvětví daktyloskopie. Podle výpisu z evidence rejstříku trestů ze dne 8.1.2014 nejsou žádné informace o odsouzení žalobce. Dne 15.4.2013 obhájce žalobce požádal o přeložení vyšetřovacích úkonů. Dne 13.2.2014 bylo žalobci doručeno upozornění na změnu právní kvalifikace (zvlášť závažný pokus těžké ublížení na zdraví podle § 21/1 k §145/1 tr.zák.). Dne 7.2.2014 byl žalobce vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis a spis byl prostudován dne 6.3.2014. Dne 6.3.2014 byl podán návrh na podání obžaloby. Obžaloba byla podána dne 14.5.2014 a byla doručena soudu dne 15.5.2014. Dne 15.5.2014 bylo nařízeno hlavní líčení (dále jen HL) na 16.6.2014. Při HL dne 16.6.2014 – výslech žalobce, výslech znalce, výslech [jméno] [příjmení] (poškozený) a bylo odročeno na 15.7.2014 z důvodu výslechu svědků. Při HL dne 15.7.2014 – výslech svědků [jméno] [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], čteny protokoly, závěrečné návrhy a byl vyhlášen rozsudek, kdy žalobce byl zproštěn. Rozsudek byl vypracován dne 22.7.2014. Dne 1.8.2014 státní zástupce podal odvolání. Spis zaslán krajskému soudu, spis byl doručen KS 12.8.2014. Dne 25.9.2014 byl spis přepsán na [anonymizována dvě slova]. Dne 30.10.2014 proběhlo neveřejné zasedání – rozsudek byl zrušen a spis vrácen soudu prvního stupně. Usnesení o zrušení a vrácení bylo doručeno okresnímu soudu dne 11.11.2014. Dne 20.11.2014 vydáno opatření o přibrání znalce, dne 17.12.2014 doplnění znaleckého posudku a dne 18.2.2015 vydáno opatření – prověrka na místě na den 4.3.2015. Hl ze dne 4.5.2015 bylo odročeno, protože nebyl předveden [jméno] [příjmení] (pracuje v Německu, vyhrožování pokutou). HL ze dne 12.6.2015 bylo odročeno z důvodu, že nebude předveden svědek [jméno] [příjmení] (pracuje v Německu). HL dne 27.7.2015 - proveden výslech žalobce, závěrečné řeči a odročeno na 30.7.2015 k přípravě rozhodnutí. Dne 30.7.2015 vyhlášen rozsudek – žalobce zproštěn. Rozsudek byl vypracován dne 20.8.2015. Dne 11.8.2015 státní zástupce podal blanketní odvolání, které bylo doplněno 21.8.2015. Pátrání po [příjmení] – poškozený. Dne 3.11.2015 byl spis doručen na KS (předkládací zpráva). Dne 26.1.2016 proběhlo neveřejném zasedání – rozsudek byl zrušen a vrácen soudu prvního stupně. Usnesení o zrušení a vrácení bylo doručeno okresnímu soudu dne 23.2.2016. Dne 3.5.2016 byl spis přidělen Mgr. [jméno] [příjmení]. Dne 24.5.2016 bylo nařízeno HL na 26.8.2016 (vypraveno 15.8.2016). Podle výpisu z rejstříku trestů ze dne 25.8.2016 nejsou žádné informace o odsouzení žalobce. HL dne 26.8.2016 – obhájce brojí proti přidělení spisu jinému soudci, výpověď žalobce, který využil práva a odmítl vypovídat. HL odročeno na 11.11.2016 za účelem výslechu poškozeného [příjmení] (pokračuje pátrání po [příjmení]). HL dne 11.11.2016 odročeno na 27.1.2017 nedostavili se poškozený, [jméno] [příjmení], [příjmení] (dostavil se pozdě, předal adresu [adresa], [příjmení], nedostavil se přísedící, tlumočnice neobdržela opatření. Pátrání po [příjmení] (poškozený). HL dne 20.4.2017 výslech [příjmení], výslech [příjmení] – odročeno na 22.6.2017 za účelem předvedení [příjmení] a výslech svědkyně. Dne 12.6.2017 žádost obhájce o přeložení termínu jednání z důvodu kolize. HL přeloženo na 25.9.2017 HL dne 25.9.2017 – výslech [jméno] [příjmení] (poškozený) – odročeno na 7.12.2017 z důvodu konfrontace. HL dne 7.12.2017 odročeno až na 26.7.2018 (stáž soudkyně u KS) z důvodu omluvy svědkyně a není [příjmení]. Dne 3.7.2018 obhájce sdělil, že dne 26.7.2018 odlétá na dovolenou mimo ČR a dne 4.7.2018 HL odročeno na 4.10.2018 HL dne 4.10.2018 – výslech [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a odročeno na 3.12.2018 HL dne 3.12.2018 – nedostavil se žalobce, odročeno na 4.3.2019. Dne 22.2.2019 žádost obhájce o přeložení termínu z důvodu kolize. HL dne 4.3.2019 odročeno na 3.5.2019 z důvodu předvedení a opětovné předvolání. HL dne 3.5.2019 – nebyl předveden žalobce, [příjmení] a nedostavili se svědci – odročeno na 17.6.2019 HL dne 17.6.2019 – výslech svědkyně [jméno] [příjmení] [příjmení], konfrontace mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] [příjmení] – odročeno na 12.9.2019 HL dne 12.9.2019 odročeno na 18.11.2019 z důvodu předvedení [příjmení] a dalších svědků. HL dne 18.11.2019 – výslech svědkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], konfrontace mezi [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] [příjmení], - odročeno na 27.1.2020 HL dne 27.1.2020 – nepřítomná předsedkyně senátu ošetřování člena rodiny – odročeno na 21.2.2020 HL dne 21.2.2020 – výslech svědka [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] – odročeno na 3.4.2020 z důvodu výslechu dalších svědků a konfrontace. Dne 23.3.2020 HL odvoláno z důvodů opatření předsedkyně soudu – boj proti koronaviru. HL dne 12.6.2020 – výslech [jméno] [příjmení] - odročeno na 11.9.2020 výslechu dalších svědků [jméno] [příjmení] [příjmení] a D. [příjmení]. Dne 9.9.2020 žádost o odročení – obhájce má jednání v [obec], strach z koronaviru – přeloženo na 23.10.2020. Dne 23.10.2020 HL odloženo z důvodu karantény soudkyně (od 22.10.2020 – 31.10.2020). Dne 4.11.2020 nařízeno HL na 11.12.2020 HL dne 22.1.2021 vyhlášen rozsudek – žalobce je vinen (pokus zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr.zák. k § 145 odst. 1 tr.zák.) a odsuzuje se k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 2 roků, současně mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené [příjmení] částku ve výši 105.443,27 Kč, coby náhradu majetkové škody. Rozsudek vypracován dne 22.2.2021. Žalobce podal odvolání, které doplnil dne 6.6.2021. Spis doručen KS dne 15.6.2021. Dne 7.10.2021 proběhlo veřejném zasedání, kde bylo odvolání žalobce zamítnuto. Dne 7.2.2022 podal žalobce dovolání. Spis doručen Nejvyššímu soudu dne 16.3.2022. Dne 12.4.2022 proběhlo neveřejné zasedání, kde bylo zrušeno rozhodnutí krajského soudu i rozsudek okresního soudu. Dne 5.5.2022 bylo usnesení doručeno okresnímu soudu. Dne 25.8.2022 proběhlo u okresního soudu neveřejné zasedání, kde bylo zastaveno trestní stíhání pro promlčení. Dne 30.8.2022 žalobce vyslovil nesouhlas se zastavením trestního stíhání. Dne 10.10.2022 vydáno usnesení o pokračování. HL dne 8.12.2022 – nedostavil se žalobce, odročeno na 20.2.2023 HL dne 20.2.2023 – čtení protokolů a rozsudků, závěrečné řeči. Vyhlášen rozsudek – žalobce uznán vinným pro přečin ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 3 tr.zák. a trest se neukládá, současně žalobci uložena povinnost zaplatit poškozené [příjmení] částku ve výši 105.443,27 Kč co by náhradu majetkové škody. Rozsudek vypracován 24.2.2023. Dne 6.3.2023 odvolání žalobce. Dne 17.4.2023 spis doručen na KS. Dne 6.6.2023 krajský soud vydal rozhodnutí, kde rozsudek okresního soudu zrušil a znovu rozhodnul tak, že se žalobce podle § 226 písm. b) tr.ř. zprošťuje obžaloby státního zástupce. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 6.6.2023.

6. Z uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 15.6.2020 soud zjistil, že žalobce listinu adresoval žalované, kde uvedl obdobné důvody a argumenty jako ve výše uvedené žalobě doručené soudu a uplatnil u žalované právo na náhradu nemajetkové újmy ve výši 298.357,80 Kč. V době podání žádosti trestní řízení trvalo 7 let a 9 měsíců. Žalobce požadoval základní částku ve výši 114.753 Kč (první dva roky 17.000 Kč + 5 let x 17.000 Kč + 9 měsíců x 1.471 Kč). Dále žalobce požadoval navýšení dle ust. § 31a odst. 3 písm. b) zákona ve výši 30%, navýšení dle ust. § 31a odst. 3 písm. c) zákona ve výši 30%, navýšení dle ust. § 31a odst. 3 písm. d) zákona ve výši 50% a navýšení dle ust. § 31a odst. 3 písm. e) zákona ve výši 50% (celkové navýšení 160%). Žalovaná potvrdila doručení uplatnění nároku na náhradu škody dne 15.6.2020, listinou ze dne 15.6.2020 zaslanou právnímu zástupci žalobce.

7. Z dopisu žalované ze dne 30.11.2020 adresovaného právnímu zástupci žalobce soud zjistil, že Ministerstvo spravedlnosti konstatuje, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp.zn. [spisová značka] došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Po zhodnocení všech okolností případu dospělo ministerstvo k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění. Tímto sdělením má ministerstvo mimosoudní projednání věci za ukončené. <b>Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav:</b> 8.Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil a má za prokázané, že žalobce dne 15.6.2020 uplatnil u žalované svůj nárok ve výši 298.357,80 Kč z důvodů, které uvedl i v projednávané žalobě. Žalovaná o tomto nároku rozhodla svým stanoviskem ze dne 30.11.2020, kdy konstatovala, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp.zn. [spisová značka] došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Po zhodnocení všech okolností případu dospělo ministerstvo k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění. Ohledně zjištění skutkového stavu řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp.zn. [spisová značka] odkazuje soud na výše uvedené.

9. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

10. Podle ust. § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle odst. 2 se poškozený může domáhat náhrady škod u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok uspokojen.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Mezi účastníky nebylo sporu o skutkovém stavu věci, co se týče průběhu souvisejícího trestního řízení a otázky uplatnění nároku žalobce u žalované. Stejně tak žalovaná připouštěla, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Jak vyplývá z citace výše uvedeného ustanovení zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, tedy i soudnictví, jehož výkon zajišťuje, a to za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, za nějž je třeba považovat vydání rozhodnutí nikoli v přiměřené lhůtě. I bez ohledu na případně způsobenou škodu se pak poskytuje zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Evropský soud pak vychází ze„ silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje (viz Apicella, odst. 93, nebo Kmec, J. K výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, Právní zpravodaj, srpen 2006), neboť újma vzniká samotným porušením práva. Evropský soud jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. Podle stanoviska Nejvyššího soudu je proto v tomto ohledu na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný). Soud se proto s argumentací žalované, že v daném případě postačí konstatovat porušení práva, neztotožnil. Soud dospěl k závěru, že je nutné žalobci přiznat zadostiučinění v penězích, když trestní řízení, i s přihlédnutím na skutkovou a právní složitost, trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu (10 let, 8 měsíců a 8 dnů). Navíc se v dané věci jednalo o řízení trestní, kdy je význam pro účastníky řízení vždy zvýšený vzhledem k povaze řízení a jeho možným následkům, kdy žalobci hrozil poměrně značný trest (3 až 10 let) za trestný čin označený jako zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví, a žalobce byl osobou nikdy netrestanou.

16. K otázce postupu při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se vyjádřil Nejvyšší soud České republiky ve svém sjednocujícím stanovisku ze dne 13.4.2011 sp.zn. Cpjn 206/2010, v němž ve vztahu k výši přiměřeného zadostiučinění, vycházejíc z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1.250 Kč až 1.667 Kč za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou je možné považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou, Nejvyšší soud České republiky pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, tedy 15.000 Kč až 20.000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok 7.500 Kč až 10.000 Kč). Při úvaze o výši přiměřeného zadostiučinění je třeba vycházet ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až c) OdpŠk. Při stanovení základní částky přiměřeného zadostiučinění bude hrát roli zejména celková doba řízení. Bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedeného intervalu.

17. Soud při posuzování nároků žalobce vycházel z výše uvedených judikatorních závěrů. V projednávané věci řízení trvalo od 29.9.2012, kdy bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno žalobci do 6.6.2023, kdy bylo trestní řízení pravomocně skončeno (rozsudek nabyl právní moci). Trestní řízení tak trvalo po dobu 10 let 8 měsíců a 8 dnů. Soud proto považuje za přiměřenou základní částku náhrady ve výši 18.000 Kč ročně (za měsíc 1.500 Kč a za den 49,30 Kč), za první dva roky sníženou o 50%. Soud má za to, že trestní řízení v trvání 10 let, 8 měsíců a 8 dnů bylo extrémně dlouhé, a proto přiznal částku za příslušný časový úsek v horní hranici výše uvedeného intervalu. Celkem tak za dobu trvání předmětného řízení žalobci náleží základní částka ve výši 174.394,50 Kč (za 24 měsíců 18.000 Kč, další 8 let po 15.000 Kč – 144.000 Kč, 8 měsíců po 1.500 Kč – 12.000 Kč a 8 dnů po 49,30 Kč – 394,50 Kč).

18. Základní částku lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona podle kritérií, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše přihlédnout a základní částku přiměřeně zvýšit či snížit. Dle názoru Nejvyššího soudu ČR uvedeném ve sjednocujícím stanovisku ze dne 13.4.2011 sp.zn. Cpjn 206/2010, by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50%, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním.

19. Podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk soud dospěl k závěru, že je nutno pro složitost řízení snížit základní částku o 10%. V dané trestné věci se jednalo o zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví s vyšším stupněm skutkové a právní složitosti. Z toho vyplýval rozsah prováděného dokazování, kdy byly prováděny výslechy mnohých svědků a to i opakovaně (někteří museli být předvedeni), byla provedena prověrka na místě činu, byl doplňován znalecký posudek ohledně zdravotního stavu poškozeného, byly prováděny konfrontace mezi svědky. Poškozený byl nekontaktní (bylo po něm vyhlášeno pátrání). Žalobce je cizí státní příslušník, který nerozumí česky (jak uváděl sám žalobce) a byla potřeba přítomnost tlumočníka a byly vypracovány překlady. Věc byla složitá ohledně právního posouzení (rozpor mezi nutnou obranou a jiným jednáním) z hlediska aplikační i interpretační. O tom svědčí i to, že věc byla posuzována ve více stupních (4x rozhodoval okresní soud, 4x rozhodoval krajský soud, 1x rozhodoval Nejvyšší soud), kdy celková délka řízení byla prodlužována o dobu řízení před další soudní instancí.

20. Podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk soud nepřisvědčil žalované v tom, že se žalobce na průtazích podílel. Poté, co došlo ke změně soudce (3.5.2016), se kterou žalobce nesouhlasil, žalobce využil svého práva nevypovídat a k hlavnímu líčení se nedostavil ve třech případech (kdy důvodem bylo, jak uvádí jeho právní zástupce, že předvolání byla zaslána v českém jazyce, kterému žalobce nerozumí). Ve stejném období se k hlavnímu líčení ve třech případech nedostavil poškozený, po kterém bylo navíc vyhlášeno pátrání. Obhájce žalobce sice ve čtyřech případech požádal o odročení hlavního líčení (3x kolize a jedenkrát dovolená), ale vedle toho bylo hlavní líčení ve čtyřech případech odloženo z důvodů na straně soudu (stáž soudkyně u krajského soudu, ošetřování člena rodiny, opatření předsedkyně soudu z důvodů koronaviru a karanténa soudkyně). Z těchto skutečností je zřejmé, že hlavní líčení byla odročována z různých důvodů, nejen z důvodů na straně žalobce (další důvody byly nedostavení se svědků, omluv nebo nemocí přísedících), a tyto další skutečnosti nelze klást k tíži žalobci. Soud proto náhradu základní částky pro jednání žalobce nesnížil, ale ani nezvýšil, kdy z obsahu spisu není patrné, že by se žalobce v průběhu celého trestního řízení snažil řízení nějakým způsobem urychlit.

21. Pokud se jedná o § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk soud se neztotožnil se závěry žalobce, který požadoval zvýšit základní částku o 30%. Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6.6.2023 č.j. 5 To 177/2023-1060„ orgány činné v trestním řízení respektovaly ustanovení trestního řádu garantující právo obžalovaného na obhajobu, jakož i ustanovení směřující k řádnému objasnění věci a upravující realizaci jednotlivých důkazů, v řízení nedošlo k podstatným procesním vadám. Soud prvního stupně provedl v hlavním líčení úplné dokazování v souladu s ustanovením § 2 odst.5 tr.ř. tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí soudu. Pokud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že se stíhaný skutek stal a že jej spáchal obžalovaný, ani v tomto směru nepochybil. Odůvodnění napadeného rozsudku odpovídá ustanovení § 125 odst. 1 tr.ř. a odvolací soud na toto odůvodnění, s nímž se ztotožňuje, odkazuje“. Porušení práva účastníka na přiměřenou délku řízení bude shledáno zejména tam, kde nevydání dřívějšího rozhodnutí bylo zapříčiněno nedodržením procesních pravidel či tam, kde došlo k jinému pochybení ze strany orgánů veřejné moci. V dané věci nebyla zjištěna žádná taková pochybení a soud dospěl k závěru, že není důvod náhradu základní částky zvýšit nebo snížit.

22. Pokud se jedná o § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk soud se ztotožnil se závěry žalobce, který požadoval zvýšit základní částku s tím, že trestní řízení bylo svým významem pro žalobce významné, nikoliv však ve výši, kterou žalobce požadoval. Evropský soud vychází z domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu, která vzniká samotným porušením práva. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován. Uvedené však působí jen pro stav nejistoty účastníka nepřiměřeně dlouze vedeného řízení. V projednávané věci šlo o trestní řízení, kdy žalobce byl stíhám pro pokus zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví, za který mu hrozilo odnětí svobody na 3 léta až 10 let. V jednom případě byl žalobce pravomocně odsouzen a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let a dále mu byla uložena povinnost uhradit VZP majetkovou škodu ve výši 105.443,27 Kč Trestní stíhání trvalo po dobu 10 let 8 měsíců a 8 dnů a po celou tuto dobu byl žalobce udržován ve stavu nejistoty, zda dojde nebo nedojde k jeho odsouzení, což muselo být pro žalobce, který byl do zahájení trestního stíhání osobou bezúhonnou, traumatizující. Soud proto dospěl k závěru, že je nutno zvýšit základní částku o 30%.

23. Po zhodnocení všech okolností případu soud pokládá za přiměřené zvýšit základní částku o 30% (tedy o 52.318,35 Kč) a snížit základní částku o 10% (tedy o 17.439,45 Kč). Žalobci tak náleží přiměřené zadostiučinění v celkové výši 209.273,40 Kč (174.394,50 Kč – 17.439 + 52.318,35 Kč). Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Pro částku 140.726,60 Kč s příslušenstvím pak soud žalobu zamítl (výrok II.).

24. Žalobce v řízení postupoval správně, kdy uplatnil svůj nárok přímo u žalované, která byla povinna plnit do šesti měsíců od přijetí žádosti. Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona – Cpjn 206/2010. Protože žalovaná do 15.1.2021 svou povinnost plnit nesplnila a je od následujícího dne (16.1.2021) v prodlení. Žalobci tak náleží úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 o.z.) v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. a III.).

25. Je-li v řízení náhrada nemajetkové újmy žalobci přiznána, lze na žalobce nahlížet jako na zcela úspěšného ve smyslu zásady úspěchu ve věci (odpovědnosti za výsledek řízení) podle § 142 odst. 1 o. s. ř., byť mu výše náhrady byla přiznána v nižší než požadované výši, neboť se mu podařilo prokázat základ nároku (srov. nález Ústavní soud ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 804/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Jde-li o žalobní nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., odměna advokáta za zastupování v řízení se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.

26. Soud proto rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20.694,50 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku 2.000 Kč, ze čtyřech úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, podání rozšíření žaloby, účast při jednání soudu dne 28.6.2023), kdy odměna za jeden úkon činí 3 100 Kč dle § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., jednoho úkonu právní služby (účast na vyhlášení rozsudku dne 30.6.2023), kdy odměna za jeden úkon činí 1.550 Kč dále z pěti náhrad hotových výdajů zástupce žalobce za pět úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 1,3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad ve výši 3.244,50 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Podání právního zástupce žalobce ze dne 15.8.2022 soud nepovažoval za řádný a účelný úkon ve věci, kdy právní zástupce žalobce reagoval na vyjádření žalované, aniž by byl soudem vyzván. Náhradu nákladů řízení, které nebyly vynaloženy účelně nelze přiznat (§ 142 odst.1 o.s.ř.).