16 C 412/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení částky 2.374,66 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 2.374,66 Kč s úrokem ve výši 1.965,22 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 249,18 Kč a 78,72 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2.374,66 Kč od 16.11.2021 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 2.374,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 16.11.2021 do zaplacení, úroku ve výši 1.965,22 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 249,18 Kč a 78,72 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 11.5.2020 s právním předchůdcem žalobce ([anonymizována tři slova]) smlouvu o úvěru [číslo] Smlouva byla považována za uzavřenou v okamžiku, kdy žalovaná připojila na smlouvu, kterou jí původní věřitel zaslal na jí verifikovaný e-mail, jedinečný autorizovaný kód, který jí původní věřitel přidělil na základě její žádosti o úvěr a zaslal SMS zprávou na mobilní telefon, který uvedla žalovaná. Smluvní dokumentace byla následně vložena do klientské zóny na webové stránky s tím, že dokumentace byla k dispozici po celou dobu smluvního vztahu. Na základě smlouvy byla žalované na jím uvedený bankovní účet poukázána jistina úvěru 3.000 Kč. Tuto se žalovaná zavázala spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.364 Kč splatit do 10.6.2020. Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas. Žalovaná právnímu předchůdci žalobce uhradila částku 625,34 Kč, která byla započtena na jistinu. Od 11.6.2020 se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou částku 3.378,66 Kč. Dne 25.6.2021 byla mezi původním věřitelem a žalobcem uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13.7.2021 byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 16.7.2021. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 30.7.2021. Ke dni postoupení pohledávky činila pohledávka 5.739,88 Kč a skládá se z nesplacené jistiny ve výši 2.374,66 Kč, nesplaceného poplatku ve výši 1.364 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 501,22 Kč, poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 1.500 Kč. Po zhodnocení situace žalobce požaduje nesplacenou jistinu 2.374,66 Kč, nesplacený poplatek ve výši 1.364 Kč postoupená smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši 501,22 Kč, poplatky za odeslání upomínek ve výši 500 Kč. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku. Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek a Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9.7.2021 [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] převedla specifikované pohledávky. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 30.7.2021. Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 24.1.2022. Žalovaná se v dané lhůtě nevyjádřila a na výzvu soudu nereagovala. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve lhůtě dané soudem nevyjádřili, soud tedy předpokládal, že účastníci dle § 101 odst.4 o.s.ř. vyslovili souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání Soud vycházel z předložených listin označených jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka], formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o platbě ve výši 1 Kč, potvrzení o provedené platbě, výzvy k úhradě dlužné částky, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30.7.2021 a výzvy před podáním žaloby ze dne 18.10.2021. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce disponoval osobními údaji žalované. Žalovaná se registrovala na internetových stránkách právního předchůdce žalobce, zaslala požadované údaje a 1 Kč. Právní předchůdce žalobce dle tvrzení v žalobě zaslal na účet uvedený žalovanou částku 3.000 Kč. Žalovaná dle tvrzení žalobce uhradila částku 625,34 Kč. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby. Podle § 582 odst. 1 věta první o.z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o.z. a § 562 odst. 1, 2 o.z). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku vyplněním formuláře na internetových stránkách žalobce. Tato forma nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. Protože se zároveň jedná o podmínku, se kterou je spojena platnost právního jednání (§ 561 odst. 1 o.z.), smlouva o úvěru je proto neplatná. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Odhlédne-li soud od neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, pak je nutno konstatovat, že žalobce netvrdil a ani nedoložil, zda a jakým způsobem jeho právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn.

I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.). Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvlášť ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co mel po právu plnit sám. Dle tvrzení žalobce byl žalované poskytnut úvěr ve výši 3.000 Kč na účet žalované [bankovní účet] dne 11.5.2020 pod variabilním symbolem [číslo]. Žalobce však neprokázal a ani neoznačil důkaz, který by doložil, že předmětný účet patřil žalované. Na výzvu soudu (zda účet, na který právní předchůdce žalobce finanční prostředky zaslal, patřil žalované a aby předložil důkaz k prokázání této skutečnosti) doručenou dne 28.4.2022, žalobce nereagoval. Vzhledem k tomu, že žalobce v řízení neprokázal, že částka 3.000 Kč byla poukázána na účet uvedený žalovanou a že účet tohoto čísla patřil žalované, má soud za to že se žalobci nepodařilo prokázat, že žalované byla poskytnutá jím uváděná částka. Soud tak nemá za prokázané, že žalovaná tvrzenou částku převzala a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení. Z toho důvodu soudu nezbylo než žalobu jako celek zamítnout. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná byla v řízení úspěšná a vzniklo jí právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.