16 C 416/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi opatrovníkem údaje o zástupci , o zaplacení částky 16.800 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8.800 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 29.5.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 8.000 Kč, úrok ve výši 1.991,67 Kč, úrok ve výši 19,12% ročně z částky 10.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1.041,67 Kč a úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 10.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalobce je povinen uhradit státu náklady řízení ve výši 654,40 Kč do pokladny Okresního soudu v Chomutově do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Soud přiznává opatrovníku [příjmení] [jméno] [příjmení], AK [obec], [ulice a číslo] za zastupování žalované náklady ve výši 2.516,80 Kč. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 16.800 Kč s úroky ve výši 1.991,67 Kč a s úroky ve výši 19,12% ročně z 10.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 1.041,67 Kč a s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 10.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 12.11.2018 s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě hodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaná prohlásila, že před uzavřením smlouvy poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutý úvěr a dále prohlašuje, že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 19.11.2018, kdy poslední splátka byla stanovena na 6.1.2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalovaná uhradila pouze částku 1.200 Kč Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena 15.11.2018. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 6.1.2020 řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10.000 Kč dále úrokem ve výši 19,12% ročně a to od 7.1.2020. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 15.1.2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15.1.2021. Žalobce požaduje zaplacení částky 16.800 Kč sestávající se z dlužné jistiny 10.000 Kč a dlužných úhrad ve výši 6.800 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku. V podání ze dne 26.5.2022 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalované a byly zaznamenány do karty zákazníka. Žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako operátor výroby, její měsíční příjem činí 17.220 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr ani zápůjčku u jiné společnosti. Právní předchůdce žalobce ověřil tvrzenou majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že údaje, které věřiteli před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla a které si věřitel ověřil, s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr.zákoníku). Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 společnost [právnická osoba] převedla pohledávky specifikované v seznamu Pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19.2.2021 odeslaného dne 22.2.2021. Soudu se nepodařilo zjistit místo pobytu žalované. Žalované byl dle ust. § 29 odst.3 o.s.ř. ustanoven opatrovník. Ten se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opatrovníku bylo předvolání k jednání doručeno do datové schránky. K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> V listině označené jako karta zákazníka žádost o spotřebitelský úvěr žalovaná uvedla své osobní údaje, druh bydlení – nájemník (ověřeno nájemní smlouvou) domácnost – vdaná, nezaopatřené děti 0), uvedla zaměstnavatele, měsíční příjmy žadatele – čistý příjem hlavní 17.220 Kč, Měsíční výdaje žadatele: výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) 6.700 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, doprava, oblečení) 5.000 Kč, další výdaje 1.050 Kč. Použitelný příjem 4.470 Kč. Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované z pracovní smlouvy a výplatní pásky. Karta zákazníka je dne 12.11.2018 podepsaná žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce. Žalobce předložil čtyři výplatní pásky, kde je v jedné příjem žalované 17.000 Kč a v dalších je příjem žalované nečitelný. Žalobce předložil smlouvu o podnájmu bytu, podle článku III činí nájemné 13.500 Kč (nájemné zahrnuje zálohy za služby). Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 12.11.2018 má soud za prokázané, že dne 12.11.2018 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 10.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit spolu s jistinou 10.000 Kč úrok ve výši 2.000 Kč, administrativní poplatek 2.000 Kč, hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 18.000 Kč, které žalovaná splatí v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná potvrdila, že částka bude předána v hotovosti při podpisu smlouvy. Podle tvrzení žalobce žalovaná zaplatila na pohledávku za celou dobu trvání smlouvy částku 1.200 Kč. Právní předchůdce žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 19.2.2021, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 se žalobce stal věřitelem pohledávky včetně příslušenství. Oznámení bylo žalované odesláno dne 22.2.2021. Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 13.5.2021 k zaplacení pohledávky ve výši 20.787,83 Kč nejpozději do 28.5.2021. Výzva byla odeslána dne 14.5.2021. <b>Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> Dne 12.11.2018 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky úrok ve výši 2.000 Kč, poplatek ve výši 2.000 Kč, za hotovostní inkaso splátek částku 4.000 Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 18.000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Finanční prostředky byly žalované poskytnuty v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila celkem částku 1.200 Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 19.2.2021 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Schopnost žalované splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Žalovaná uvedla svůj příjem ve výši 17.220 Kč, který právní předchůdce žalobce ověřil výplatními páskami. Pokud jde o výdaje, žalovaná uvedla výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 6.700 Kč a osobní výdaje ve výši 4.000 Kč. V kartě zákazníka je uvedeno, že zástupce právního předchůdce žalobce ověřil nájemní smlouvu, soudu byla předložena nájemní smlouva, podle které nájemné spolu se zálohami činí částka 13.500 Kč měsíčně. Je zřejmé, že pokud žalovaná uhradí výdaje za bydlení ve výši 13.500 Kč a další výdaje uvedené v kartě zákazníka (5.000 Kč, 1.050 Kč), její celkové výdaje činí 19.550 Kč a při příjmu ve výši 17.220 Kč, jí nezbývá žádná částka na úhradu poskytnutého úvěru. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalované. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil její schopnost poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími doplatky v celkové výši 18.000 Kč splatit. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020). Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn.

I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.). Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst.1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 1.200 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 8.800 Kč (částka poskytnutá 10.000 Kč – částka žalovanou zaplacená 1.200 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 27.5.2022. Nárok se stal splatným 28.5.2022 a žalovaná se dostala do prodlení od 29.5.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 29.5.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl. Usnesením ze dne 23.3.2022 č.j. 16C 416/2021-30 soud ustanovil žalované, která je neznámého pobytu, jako opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátku, AK [obec], [ulice a číslo]. Podle ust. § 140 odst. 2 o.s.ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popř. též náhradu za daň z přidané hodnoty stát. Soud přiznal ustanovenému advokátu odměnu vypočtenou dle příslušných ustanovení podle vyhl.č.177/1996Sb. ve znění pozdějších předpisů ve spojení s rozhodnutím Ústavního soudu Pl. ÚS 4/19 ze dne 24.9.2019 Náklady řízení opatrovníka v dané věci činí mimosmluvní odměna opatrovníka za jeden úkon právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupen) po 1.780 Kč (dle § 7 bod 5 vyhl. 177/1996Sb.), jedna náhrada hotových výdajů opatrovníka za jeden úkon právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení) po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 436,80- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem částku 2.516,80 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 24.340,84 Kč (částku 16.800 Kč + úrok 1.991,67 Kč + 2.959,60 Kč – úrok ve výši 19,12% ročně z částky 10.000 Kč od 16.1.2021 do 3.8.2022 + úrok z prodlení 1.041,67 Kč + 1.547,90 Kč - úrok z prodlení 10% ročně z částky 10.000 Kč od 16.1.2021 do 3.8.2022). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 8.989,80 Kč (jistina – 8.800 Kč + 189,80 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% z 8.800 Kč od 29.5.2022 do 3.8.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 37%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 63%. Poměr úspěchu tedy činí 26% ve prospěch žalované. Náklady řízení v dané věci činí náklady státu zaplacené opatrovníku ve výši 2.516,80 Kč. Soud proto žalobci uložil zaplatit státu 26% ve výši 654,40 Kč.