16 C 422/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: právnická osoba ., se sídlem adresa , IČO: IČO , zastoupený tituly před jménem . jméno FO , advokátem, AK adresa , proti žalované: jméno FO , narozená datum , hlášena na adrese adresa , o zaplacení částky 25.308 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Řízení se pro částku 5.245,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky a od 28.10.2023 do zaplacení zastavuje.

II. Žaloba se pro částku 20.063,- Kč a pro úrok z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 28.10.2023 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 25.308,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 25.308 Kč od 28.10.2023 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, .) dne 4.10.2022 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kdy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 65.000,- Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně úroků splatit v měsíčních splátkách po 2.812,- Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se tak do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15.12.2022. Právní předchůdce žalobce žalovanou o uhrazení opakovaně upomínal, avšak bezvýsledně. Žalovaná se tak ocitla v prodlení s uhrazením 9 splátek úvěru po 2.812,- Kč (celkem částka 25.308,- Kč). Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.10.2023 ve spojení s Předávacím protokolem č., hodnota, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v rámci oznámení o postoupení pohledávky a výzvě k úhradě ze dne 17.10.2023. Před podáním žaloby zaslal právní zástupce žalobce žalované upomínku dne 17.10.2023. Žalobce proto požadoval zaplacení částky 25.308,- Kč představující 9 neuhrazených splátek úvěru po 2.812,- Kč, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení.V podání doručeném soudu dne 13.3.2024 žalobce omluvil svou neúčast při jednání soudu nařízeného na 17.5.2024 a sdělil, že na žalobě trvá v plném rozsahu, jelikož se s žalovanou nepodařilo mimosoudně dohodnout. K postoupení pohledávky ze společnosti , právnická osoba, . na žalobcem došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.10.2023. Žalované byla dne 17.10.2023 ze strany žalobce zaslána výzva k úhradě dlužné částky.Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Předávacího protokolu č. , hodnota, k Rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 1.10.2023 společnost , právnická osoba, . postoupila na žalobce pohledávky specifikované ve smlouvě. Dopisem ze dne 17.10.2023 bylo postoupení pohledávky na žalobce oznámeno žalované.Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno do její datové schránky dle ust. § 47 odst. 1 o.s.ř. K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č., hodnota, ze dne 4.10.2022 soud zjistil, že tato byla uzavřena elektronicky, distančně v rámci klientské zóny. Žalovaná smlouvu podepsala pomocí autorizační doložky (zaslaný SMS kód) a následně verifikovala pomocí verifikační platby ve výši 1,- Kč zaslané z účtu žalované na účet žalobce. Předmětem smlouvy byl závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalované neúčelový hotovostní úvěr ve výši 65.000,- Kč (čl. IV 4.3 smlouvy), a to následovně: částka ve výši 21.453,- Kč bude vyplacena na účet žalované č. , č. účtu, , částka ve výši 31.297,- Kč bude vyplacena ve prospěch věřitele žalované za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalované (závazek ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 26.9.2022), částka ve výši 12.250,- Kč (náklady na vyřízení úvěru) bude započtena na náklady žalobce (čl. IV 4.8. smlouvy). Žalovaná se zavázala uhradit 72 měsíčních splátek (čl. IV 4.4 smlouvy) po 1.729,- Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce (čl. , právnická osoba, .1 smlouvy) spolu s úrokem v celkové výši 59.488,- Kč (čl. IV 4.9 smlouvy) celkem 124.488,- Kč. Dále bylo ujednáno právo právního předchůdce žalobce zesplatnit jistinu úvěru v případě prodlení žalované (č. , právnická osoba, .5 smlouvy) po zaslání dvou upomínek zpoplatněných na 300,- Kč a 500,- Kč (čl. , právnická osoba, .4 smlouvy). V případě zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 50% nesplacené jistiny (čl. , právnická osoba, .5 smlouvy). V článku VII. bylo ujednáno, že si strany sjednaly doplňkové služby (službu Podpora) v samostatné smlouvě. Tato byla doložena jako Příloha č., hodnota, , kdy Příloha č., hodnota, byla sjednána jako nedílná součást smlouvy (čl. III 3.2 přílohy č., hodnota, ). Dále bylo sjednáno, že za službu Podpora bude žalovaná hradit celkem 77.976,- Kč, a to ve splátkách po 1.083,- Kč měsíčně (čl. II 2.2 přílohy č., hodnota, ) spolu se splátkami úvěru, v případě zesplatnění úvěru bylo sjednáno právo právního předchůdce žalobce požadovat z dlužné částky za inkasní službu smluvní úrok ve výši 0,1% denně (čl. II 2.15 přílohy č., hodnota, ).Dále bylo zjištěno, že přílohu č. , hodnota, smlouvy tvoří posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy příjem žalované byl uveden ve výši 52.210,- Kč, náklady na bydlení 3.000,- Kč, pravidelné finanční závazky 13.000,- Kč (u společnosti , právnická osoba, .), sázky 0,- Kč, mikroúvěry žádné, finanční zůstatek spotřebitele 31.398,- Kč. Požadovaná výše minimálních výdajů byla stanovena s ohledem na data ČSÚ. K posouzení úvěru schopnosti pak právní předchůdce žalobce použil skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnocuje údaje spotřebitele. Žalovaná byla vyhodnocena s vyšší bonitou. Výše úvěru byla stanovena na základě skóre a finančního zůstatku spotřebitele tak, že maximální výše úvěru činila 65.000,- Kč s doplňkovými službami, doba splatnosti 72 měsíců, výše splátky úvěru 1.729,- Kč, platba za doplňkové služby 1.083,- Kč, celková měsíční splátka 2.812,- Kč. Z nedatované žádosti o zřízení doplňkové služby Podpora žalobce dokládá, že tímto měla žalovaná požádat žalobce o zřízení této doplňkové služby.Z tabulky umoření úvěru bylo zjištěno, že tato obsahuje rozpis splátek úvěru, kdy datum první splátky bylo stanoveno na 15.10.2022 a poslední splátky (72) na 15.9.2028. Výše splátky úvěru činila 1.729,- Kč, kdy z této byla hrazena pohyblivá částka na jistinu a část na úrok. Služba , hodnota, představovala částku ve výši 1.083,- Kč. Celková výše splátky tak činila 2.812,- Kč (1.729 + 1.083). V žalobě uplatněném období, tj. od 15.12.2023 do 15.8.2024 měla žalovaná na jistině uhradit částku ve výši 537,- Kč, 548,- Kč, 559,- Kč, 570,- Kč, 582,- Kč, 594,- Kč, 606,- Kč, 618,- Kč, 631,- Kč (celkem částku 5.245,- Kč), na splátce úroků částku ve výši 1.193,- Kč, 1.182,- Kč, 1.1.71,- Kč, 1.1.59,- Kč, 1.148,-Kč, 1.1.36,- Kč, 1.124,- Kč, 1.111.- Kč, 1.099,- Kč (celkem částku 10.323,- Kč) a za službu , hodnota, částku 9 x 1.083,- Kč (celkem 9.747,- Kč).Z detailu platby ze dne 4.10.2022 soud zjistil, že dne 4.10.2022 byla poukázána z účtu právního předchůdce žalobce částka ve výši 21.453,- Kč na bankovní účet č. , č. účtu, .Z detailu platby ze dne 4.10.2022 soud zjistil, že dne 4.10.2022 byla poukázána z účtu právního předchůdce žalobce částka ve výši 31.297,- Kč na bankovní účet č. , č. účtu, .Z detailu platby ze dne 4.10.2022 soud zjistil, že dne 4.10.2022 byla poukázána z účtu č. , č. účtu, částka ve výši 1,- Kč na bankovní účet právního předchůdce žalobce.Z upomínky č. , hodnota, ze dne 20.12.2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že její splátka ve výši 2.812,- Kč splatná 15.12.2022 nebyla uhrazena a vyzval ji k úhradě této dlužné splátky do 4.1.2023 spolu se sankcí za zaslání upomínky ve výši 300,- Kč. Dle připojeného podacího lístku byla písemnost žalované odeslána 20.12.2022.Z upomínky č. , hodnota, ze dne 5.1.2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že její splátka ve výši 2.812,- Kč splatná 15.12.2022 nebyla uhrazena a vyzval ji k úhradě této dlužné splátky do 20.1.2023 spolu se sankcí za zaslání 1. upomínky ve výši 300,- Kč a za zaslání 2. upomínky ve výši 500,- Kč. Současně žalovanou upozornil, že pokud dlužná částka nebude uhrazena, bude úvěr zesplatněn včetně naúčtování sankcí a smluvních pokut. Dle připojeného podacího lístku byla písemnost žalované odeslána 5.1.2022.Z oznámení o postoupení pohledávky, výzva k uhrazení ze dne 17.10.2023 bylo zjištěno, že tímto žalobce oznamoval žalované postoupení pohledávky za její osobou (ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 4.10.2022) na žalobce a zároveň ji vyzval k uhrazení dlužné částky ve výši 25.308,- Kč nejpozději do 10 dnů ode dne doručení výzvy.Předžalobní upomínkou ze dne 17.10.2023 právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 30.188,- Kč a vyzval ji k úhradě do 27.10.2023, s tím že pokud nebude dlužná částka ve lhůtě uhrazena bude věc řešena soudní cestou. Dle připojeného podacího lístku byla písemnost žalované odeslána 17.10.2023.Z návrhu podaného dne 23.9.2023 ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. , spisová značka, bylo zjištěno, že věc se týká právního předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) a žalované, kdy tímto návrhem se právní předchůdce žalobce domáhal po žalované uhrazení částky 64.182,17 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy č., hodnota, uzavřené dne 4.10.2022. Právní předchůdce žalobce požadoval zaplacení částky 64.182,71 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši této částky a úhradu nákladů řízení.Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově, ze dne 15.1.2024, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 20.2.2024 bylo zjištěno, že návrh podaný právní předchůdcem žalobce dne 23.9.2023 byl soudem zcela zamítnut, a to s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce v řízení neprokázal, že by tvrzené finanční prostředky byly žalované na účet poukázány.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovanou byla dne 4.10.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Předmětem smlouvy byl závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 65.000,- Kč, které měly být žalované vyplaceny dle podmínek stanovených ve smlouvě. Na základě smlouvy žalovaná měla obdržet na svůj bankovní účet částku 21.453,- Kč, částka 31.297,- Kč měla být vyplacena na úhradu předchozího závazku žalované a částku 12.250,- Kč si měl právní předchůdce žalobce ponechat jako náklady spojené s vyřízením úvěru. Skutečnost, že žalovaná obdržela částku 21.453,- Kč nebyla ze strany žalobce prokázána. Žalobce doložil detail pohybu ze dne 4.10.2022, kdy účtu právního předchůdce žalobce měla být poukázána částka ve výši 21.453,- Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , tedy na bankovní účet žalované. Skutečnost, že se jedná o bankovní účet žalované a faktické poukázání finančních prostředků ze strany právního předchůdce žalobce však již žalobce žádnými relevantními důkazy nepodložil. Žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnuté finanční prostředky ve splátkách uvedených ve smlouvě spolu s úrokem. Žalovaná však splátky úvěru nehradila řádně. Právní předchůdce žalobce odeslal žalované dne 20.12.2022 1. upomínku a dne 5.1.2022 2. upomínku z důvodu, že žalovaná neuhradila splátku úvěru splatnou dne 15.12.2022. Za odeslání upomínek si účastníci ve smlouvě sjednali poplatkovou povinnost ve výši 300,- Kč a 500,- Kč. Žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobce v rámci předžalobního upomínání k uhrazení dluhu. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 23.9.2023 se právní předchůdce žalobce domáhal zaplacení částky 64.182,71 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši této částky a úhrady nákladů řízení. Rozsudkem ze dne 15.1.2024 byla žaloba právního předchůdce žalobce zamítnuta. Rozsudek nabyl právní moci dne 20.2.2024.Podle ust. § 103 o.s.ř. soud přihlíží kdykoli za řízení, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). K podmínkám řízení patří též požadavek, aby o téže věci již nebylo pravomocně rozhodnuto.V projednávané věci soud zjistil, že o uložení povinnosti žalované zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 64.182,71 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru s příslušenstvím již bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Chomutově, který dne 20.2.2024 nabyl právní moci. Pro částku ve výši 5.245,- Kč s příslušenstvím, představující 9 x splátku jistiny (částka ve výši 537,- Kč, 548,- Kč, 559,- Kč, 570,- Kč, 582,- Kč, 594,- Kč, 606,- Kč, 618,- Kč, 631,- Kč) tedy již bylo rozhodnuto a novému projednání věci v občanském soudním řízení brání překážka věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř). O „stejnou věc“ jde zásadně tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Soud proto řízení o zaplacení částky 5.245,- Kč s příslušenstvím zastavil.Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle tvrzení žalobce měl právní předchůdce žalobce prověřit schopnost žalované úvěr splácet, kdy příjem žalované byl uveden ve výši 52.210,- Kč, náklady na bydlení 3.000,- Kč, pravidelné finanční závazky 13.000,- Kč (u společnosti , právnická osoba, .), sázky 0,- Kč, mikroúvěry žádné, finanční zůstatek spotřebitele 31.398,- Kč. Požadovaná výše minimálních výdajů byla stanovena s ohledem na data ČSÚ. K posouzení úvěru schopnosti pak právní předchůdce žalobce použil skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnocuje údaje spotřebitele. Žalovaná byla vyhodnocena s vyšší bonitou. K těmto tvrzením však žalobce nedoložil žádných důkazů. Soudu nebyly předloženy žádné důkazy prokazující příjmy žalované (pracovní smlouva, výplatní pásky, výpisy z účtů atd.), ale ani výdaje žalované (např. nájemní smlouva či jiný doklad prokazující výdaje na bydlení, výdaje na energie a ostatní výdaje, výpisy z účtů atd.). Předchůdce žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o příjmech a výdajích žalované. Právní předchůdce žalobce nezjišťoval způsob bydlení žalované a ani se nepozastavil nad nepravděpodobně nízkou a nijak nedoloženou výší nákladů na bydlení, kdy tyto měly činit pouze 3.000,- Kč. Je třeba poukázat na to, že již vstupní data na základě, kterých byl skóring proveden by měly odpovídat skutečnosti. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit. Došlo tak k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 21.7.2020 sp. zn. , spisová značka, ).Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o. z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn.

I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.).Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle tvrzení žalobce byl žalované poskytnutý úvěr ve výši 65.000,- Kč. Jak je uvedeno výše o částce 64.182,71 Kč, která představuje zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru s příslušenstvím již bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Chomutově, který dne 20.2.2024 nabyl právní moci. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o úvěru byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a služby PODPORA. Soud proto žalobu pro částku 20.063,- Kč s příslušenstvím zamítl, kdy na straně žalované nemohlo dojít, po konstatování neplatnosti smlouvy, ke vzniku bezdůvodnému obohacení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a vzniklo jí právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalované však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.