16 C 426/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: právnická osoba ., se sídlem adresa , IČO: IČO , zastoupený tituly před jménem . jméno FO , tituly za jménem ., advokátem, AK adresa , proti žalovanému: jméno FO , narozený datum , hlášen k pobytu na adrese adresa , o zaplacení částky 12.137,- Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný , jméno FO, je povinen zaplatit žalobci částku 11.137,- Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z částky 137,- Kč od 12.10.2022 do zaplacení a 14,75% ročně z částky 11.000,- Kč od 5.1.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 1.000,- Kč s příslušenstvím, pro kapitalizovaný úrok ve výši 1.427,35 Kč, pro úrok ve výši 21,9% ročně z částky 11.000,- Kč od 17.9.2022 do zaplacení, pro úrok z prodlení z částky 11.000,- Kč od 17.9.2022 do 4.1.2024, pro úrok z prodlení ve výši 0,25% ročně z částky 11.000,- Kč od 5.1.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1.235,- Kč k rukám , tituly před jménem, , tituly před jménem, Karla Goláně, , tituly za jménem, , AK , adresa, , do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 1.137,- Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z částky 1.137,- Kč od 12.10.2022 do zaplacení a částky 11.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 1.427,25 Kč a ve výši 15% ročně od 17.9.2022 do zaplacení, úrok ve výši 21,9% ročně z částky 11.000,- Kč od 17.9.2022 do zaplacení. Žalobce svůj nárok opíral o skutečnost, že , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřel s žalovaným dne 24.3.2017 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základu byl žalovanému zřízen a veden bankovní účet. Žalovaný byl povinen platit právnímu předchůdci žalobce ceny za poskytování bankovních služeb v souladu s platným ceníkem. Žalovaný byl dále povinen udržovat na běžném účtu kladný zůstatek. Žalovaný však porušil své závazky, kdy se dostal do nepovoleného záporného zůstatku. Právní předchůdce žalobce tak využil svého práva a od smlouvy odstoupil ke dni 11.10.2022. Ode dne následujícího po odstoupení od smlouvy, tj. od 12.10.2022 má žalobce nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023 byla pohledávka za žalovaným včetně příslušenství a práv s pohledávkou spojených postoupena žalobci s účinností ke dni 3.8.2023. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným celkem 1.137,- Kč bez příslušenství. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku ničeho hrazeno. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 1.137,- Kč a úroky z prodlení z dlužné jistiny 1.137,- Kč od 12.10.2022 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce dále s žalovaným uzavřel dne 3.12.2018 smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu. Na základě uzavřené smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému povolený debet až do výše 11.000,- Kč. V případě jeho překročení šlo o porušení smlouvy a vzniku nepovoleného záporného zůstatku. Žalovaný se zavázal splácet úvěr prostřednictvím běžného účtu, na němž byl povinen udržovat objem příchozích transakcí ve výši, která v měsíčním průměru (tři po sobě jdoucí měsíce) dosahuje nejméně jedné třetiny celkové výše úvěru. Úroková sazba poskytnutých finančních prostředků formou debetu byla sjednána na 21,90 % ročně. Žalovaný porušil své závazky, kdy se dostal do nepovoleného záporného zůstatku a nezajistil na svém běžném účtu sjednaný objem příchozích transakcí. Právní předchůdce žalobce využil svého práva a již vyčerpané částky úvěru včetně úroků a ostatních finančních závazků prohlásil za okamžitě splatné ke dni 16.9.2022. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023 byla pohledávka za žalovaným včetně příslušenství a práv s pohledávkou spojených postoupena žalobci s účinností ke dni 3.8.2023. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným celkem 12.427,35,- Kč bez příslušenství. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku ničeho hrazeno. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 11.000,- Kč a smluvního úroku ve výši 1.427,35 Kč splatného ke dni 16.9.2022, smluvních úroků ve výši 21,90% ročně z jistiny ve výši 11.000,- Kč od 17.9.2022 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 15% ročně z částky 11.000,- Kč od 17.9.2022 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.V podání ze dne 19.3.2024 žalobce doplnil, k pohledávce ve výši 1.137,- Kč, že žalovaný byl povinen dle smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb udržovat na běžném účtu kladný zůstatek. Pro případ vzniku záporného zůstatku nepovoleného debetu byl žalovaný povinen neprodleně zajistit jeho vyrovnání. V případě vzniku nepovoleného debetu se tento úročí úrokem z prodlení v zákonné výši. Právní předchůdce žalobce byl na základě smlouvy oprávněn odepsat prostředky bez souhlasu majitele účtu ze všech jeho účtů založených a vedených právním předchůdcem žalobce, a to i za cenu nedovoleného přečerpání prostředků na účtu, žalovaný se tak dostal do prodlení. K překročení došlo poprvé dne 7.2.2022, a to částečně za stržení poplatku za zaslání 1.výzvy k zaplacení dlužné částky ve výši 500,- Kč. Žalobce dále specifikoval jednotlivé transakce, z nichž se částka nepovoleného záporného zůstatku ve výši 1.137,- Kč skládá, kdy se jedná o poplatky (za informace o transakci a za vedení účtu) ve výši 137,- Kč a výzev k zaplacení dlužné částky ve výši 1.000,- Kč (celkem 1.137,- Kč). K pohledávce ve výši 11.000,- Kč bylo žalobcem uvedeno, že jeho právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného a lustrací žalovaného ve veřejných rejstřících. S ohledem na informace žalovaného a provedeným lustracím, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná a poskytl mu úvěrový rámec (možnost přečerpání účtu) k běžnému účtu do výše 11.000,- Kč. Žalovaný poprvé čerpal tento úvěr, tj. přečerpal prostředky na běžném účtu dne 31.10.2021 do výše 11.058,93 Kč. Tímto přečerpáním se částka stala nepovoleným záporným zůstatkem. Od 1.1.2022 do dne 31.8.2022 právní předchůdce žalobce zkapitalizoval nesplacený úrok úvěru ve výši 21,90 % ročně z aktuální dlužné jistiny, tj. částka ve výši 1.427,35 Kč. Kapitalizovaný úrok z úvěru byl částečně hrazen co do výše 30,65 Kč. Zůstatek kapitalizovaného úroku ke dni postoupení činil 1.427,35 Kč.Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023 postoupil právní předchůdce žalobce na žalobce pohledávky specifikované ve smlouvě s účinností od 3.8.2023. Žalobce dále doložil, že pohledávky, která jsou předmětem tohoto sporu, jsou uvedeny v seznamu pohledávek (v příloze 1 smlouvy pohledávky žalovaného pod č. , hodnota, ). Dopisy ze dne 16.8.2023 bylo postoupení pohledávek na žalobce oznámeno žalovanému.Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaný dne 3.12.2018 požádal o povolený debet ve výši 11.000,- Kč. Při ověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobce vycházel z interních a externích zdrojů (registry BRKI, NRKI, SOLUS) zohledňoval příjmy a výdaje žalovaného s přihlédnutím k celkovému skóringu žalovaného, kdy žalovaný neměl žádný záznam v insolvenčním rejstříku, není evidován žádný neplatný doklad, žalovaný nemá záznam v interním black listu a dále nebyl nalezen žádný záznam žalovaného ve výše uvedených veřejných registrech. Žalovanému byl schválen povolený debet s ohledem na průměrné příjmy na běžném účtu ve výši 20.000,- Kč. S ohledem na výše uvedené tak právní předchůdce žalobce neměl pochyb o jeho schopnosti úvěr splácet, a proto mu právní předchůdce žalobce dne 4.12.2018 schválil povolený debet.Z návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu soud zjistil, že touto se měl právní předchůdce žalobce zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve formě možnosti přečerpání na běžném účtu do výše 11.000,- Kč a žalovaný se měl zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky společně s úroky a poplatky. Žalovaný byl oprávněn čerpat povolený debet kdykoliv, s tím že celkový povolený debet na běžném účtu nesmí přesáhnout stranami sjednanou výši povoleného debetu. V případě překročení povoleného debetu se bude ze strany žalovaného jednat o porušení jeho povinnosti a vzniku nepovoleného záporného zůstatku. Strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 21,9 % ročně. Celková splatná částka měla činit 16.456,80,- Kč.Z akceptace návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu ze dne 4.12.2018 bylo zjištěno, že tímto právní předchůdce žalobce potvrzoval přijetí návrhu žalovaného na smlouvu o povoleném debetu na běžném bankovním účtu ze dne 3.12.2018. Potvrzením návrhu ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k uzavření smlouvy. Na základě smlouvy pak právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl povolený debet ve výši 11.000,- Kč na běžném účtu žalovaného č. , č. účtu, . Dále bylo stanoveno, že žalovaný bude povinen hradit každý měsíc úrok z vyčerpané části poskytnutého úvěru. Součástí smlouvy jsou také ceníky produktů a služeb pro soukromé osoby a všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce.Z upozornění na neuhrazení dlužné částky ze dne 16.9.2022 soud zjistil, že tímto právní předchůdce žalobce žalovanému oznamoval, že je na jeho účtu dluh ve výši 13.564,35 Kč, čímž došlo ze strany žalovaného k porušení smlouvy. Právní předchůdce žalobce žalovaného vyzval k uhrazení částky do sedmi dnů.Z výpisů z účtů č. , hodnota, za období od 1.5.2018 do 1.1.2019 soud zjistil, že v květnu 2018 byly na účtu provedeny plusové operace ve výši 15.167,- Kč a mínusové operace ve výši - 20.710,22 Kč. Částka 15.167,- Kč představuje příjem od společnosti , právnická osobaV červnu 2018 byly na účtu provedeny plusové operace ve výši 13.161,49 Kč a mínusové operace ve výši – 14.276 Kč. Částka 13.113,- Kč představuje příjem od společnosti , právnická osobaV červenci 2018 byly na účtu provedeny plusové operace ve výši 12.251,50 Kč a mínusové operace ve výši – 12.141,50 Kč. Částka 5.591,- Kč představuje příjem od společnosti , právnická osoba, V srpnu 2018 byly na účtu provedeny plusové operace ve výši 151,80 Kč a mínusové operace ve výši – 6.406 Kč. V září 2018 byly na účtu provedeny plusové operace ve výši 16.823,50 Kč a mínusové operace ve výši – 13.530,55 Kč. V říjnu 2018 byly na účtu provedeny plusové operace ve výši 4.966,87 Kč a mínusové operace ve výši – 6.853,75 Kč. V listopadu 2018 byly na účtu provedeny plusové operace ve výši 13.593,87 Kč a mínusové operace ve výši – 14.892,36 Kč. V prosinci 2018 byly na účtu provedeny plusové operace ve výši 0,- Kč a mínusové operace ve výši – 9.532,92 Kč. V lednu 2019 byly na účtu provedeny plusové operace ve výši 38.889,66 Kč a mínusové operace ve výši – 21.230,1 Kč.Z odstoupení od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 26.9.2022 bylo zjištěno, že tímto právní předchůdce žalobce odstoupil pro podstatné porušení dohodnutých smluvních podmínek ze strany žalovaného od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb uzavřené dne 24.3.2017, na jejímž základě právní předchůdce žalobce pro žalovaného vedl běžný účet, kdy ze strany žalovaného nebyl uhrazen nepovolený záporný zůstatek na účtu č. , č. účtu, . Účinnost smlouvy tak byla ukončena k 11.10.2022, kdy po ukončení účinnosti smlouvy bude účet uzavřen. Žalovaný byl vyzván, aby nejpozději do pěti dnů po skončení účinnosti smlouvy vrátil právnímu předchůdci žalobce všechny platební a elektronické identifikační prostředky. Odstoupení bylo žalovanému odesláno dne 26.9.2022.Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného výzvou k plnění ze dne 1.11.2023 k zaplacení pohledávky v aktuální výši 18.381,27 Kč do 16.11.2023. Dle poštovního podacího lístku byla výzva žalovanému odeslána dne 2.11.2023.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce dne 24.3.2017 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb. Právní předchůdce žalobce žalovanému založil a vedl běžný účet č. , č. účtu, a poskytoval žalovanému s tím spojené služby. Žalovaný podstatně porušil svoji povinnost, když se dostal do nepovoleného záporného zůstatku, který neuhradil. Dopisem ze dne 26.9.2022 právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že účinnost smlouvy skončí ke dni 11.10.2022, kdy po tomto datu bude účet uzavřen a vyzvala jej k uhrazení dlužné částky. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 16.8.2023 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.Dle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2644 o. z. může majitel účtu s peněžními prostředky na účtu nakládat ujednaným způsobem.Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb dle § 2662 a násl. o.z., jejíž součástí byly i produktové podmínky a ceník. Právní předchůdce žalobce svou povinnost ze smlouvy splnil a smlouvou stanovené služby poskytl. Žalovaný své povinnosti porušil, kdy se dostal do nepovoleného záporného zůstatku. Žalovaný dále porušil svou povinnost stanovenou produktovými podmínkami a neplatil za služby poskytované právním předchůdcem žalobce ceny podle ceníku. Žalovaný tak podstatně porušil své smluvní povinnost a právní předchůdce žalobce od smlouvy odstoupil s účinností k 11.10.2022. Dluh žalovaného se tak stal splatný dne 12.10.2022. Dluh žalovaného je tvořen transakcemi v podobě poplatků (za informaci o transakci, za vedení účtu) ve výši 137,- Kč a výzev k zaplacení dlužné částky ve výši 1.000,- Kč (celkem 1.137,- Kč). Následně právní předchůdce žalobce pohledávku v souladu s ust. § 1879 a 1880 o. z. postoupil na žalobce. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že nárok žalobce pro částku 137,- Kč je oprávněn, a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 137,- Kč včetně úroků z prodlení od 12.10.2012 do zaplacení.Pokud jde o zaplacení částky ve výši 1.000,- Kč (2 x výzva k zaplacení dlužné částky ve výši 500,- Kč) tak obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013

I. ÚS 3512/11. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedeným ustanovením o poplatku za výzvu k zaplacení dlužné částky odkazem na ceník právní předchůdce žalobce porušil zásadu „rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání o smluvní pokutě je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ust. § 2 odst. 3 o. z.). Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu, a proto soud žalobu pro částku 1.000,- Kč spolu s úroky z prodlení zamítl.Pokud jde o pohledávku žalobce ve výši 11.000,- Kč s příslušenstvím soud po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Mezi právním předchůdce žalobce a žalovaným byla dne 4.12.2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut povolený debet do výše 11.000,- Kč na jeho běžném účtu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky společně s úroky a poplatky. Žalovaný byl oprávněn čerpat povolený debet kdykoliv, s tím že celkový povolený debet na běžném účtu nesmí přesáhnout stranami sjednanou výši povoleného debetu. V případě překročení povoleného debetu se bude ze strany žalovaného jednat o porušení jeho povinnosti a vzniku nepovoleného záporného zůstatku. Strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 21,9 % ročně. Celková splatná částka měla činit 16.456,80,- Kč. Žalovaný však svůj závazek nepřekročit povolený debet porušil, čímž se dostal do nepovoleného záporného zůstatku. Žalovaný byl právním předchůdcem žalobce upozorněn dopisem ze dne 16.9.2022 na vznik nepovoleného záporného zůstatku ve výši 13.564,35 Kč a byl vyzván k uhrazení této částky. Vzhledem k tomu, že žalovaný nepovolený záporný zůstatek neuhradil právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 26.9.2022 od smlouvy odstoupil a oznámil žalovanému ukončení smlouvy k 11.10.2022. Dluh žalovaného ke dni odstoupení od smlouvy činila částka 12.427,35 Kč (jistina 11.000,- Kč + úroky 1.427,35 Kč). Následně právní předchůdce žalobce převedl pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16.8.2023. Výzvou ze dne 1.11.2023 byl žalovaný vyzván právní zástupcem žalobce k uhrazení celkové dlužné částky.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavírala banka s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Schopnost žalovaného splácet měl právní předchůdce prověřit z interních a externích zdrojů (registry BRKI, NRKI, SOLUS), kdy měl zohlednit příjmy a výdaje žalovaného s přihlédnutím k celkovému skóringu žalovaného, kdy žalovaný neměl žádný záznam v insolvenčním rejstříku, nebyl evidován žádný neplatný doklad, žalovaný neměl záznam v interním black listu a dále nebyl nalezen žádný záznam žalovaného ve výše uvedených veřejných registrech. Předchůdce žalobce dále vycházel z příjmů žalovaného na jeho běžném účtu ve výši 20.000,- Kč. Soudu byly předloženy výpisy z účtu žalovaného (posuzované období od 5/2018 do 1/2019) ze kterých bylo zjištěno, že pravidelný příjem žalovaný měl pouze do 7/2018 (od společnosti , právnická osoba, ) a od 8/2018 již žádný pravidelný příjem představující příjem ze zaměstnání žalovaný neměl a záporné operace na účtu převažovaly nad operacemi kladnými. Žalobce tak soudu v žádném případě neprokázal, že by právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet, kdy z výpisů z účtu žalovaného je zcela zřejmé, že tento neměl před poskytnutím úvěru stálý příjem a výdaje pak převažovaly nad příjmy žalovaného. Právní předchůdce žalobce tak nezkoumal příjmovou stránku žalovaného (tvrzený příjem ve výši 20.000,- Kč měsíčně nebyl z výpisů z účtu zjištěn) a ani výdajovou stránku žalovaného, kdy tato nebyla ani tvrzena. Ač měl právní předchůdce žalobce k dispozici výpisy z účtů žalovaného, kde si mohla ověřit jeho příjmy a způsob hospodaření, je zřejmé, že z výpisů z účtu nevycházel, kdy v podstatném počtu předložených výpisů je žalovaný při konečném zůstatku v mínusu. Z výpisů z účtu předložených žalobcem vyplývá pouze to, že si právní předchůdce žalobce mohl ověřit příjmy žalovaného od zaměstnavatele, ale závěr o jeho úvěruschopnosti z nich vyvodit nelze. Právní předchůdce žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalovaného, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezila na skóringové hodnocení žalovaného, které soudu nebylo ani nikterak tvrzeno a doloženo. Právní předchůdce žalobce tak zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaného, a při uzavírání obou smluv o úvěru nejednal s odbornou péčí. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěry v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnuté úvěry splatit, kdy se nezajímala o výdaje žalovaného. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o. z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn.

I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.).Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému povolený debet do výše 11.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a poplatků. Soud má za prokázané, že žalovanému byl poskytnut povolený debet do výše 11.000,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o. z. vydat. Soud s ohledem na výše uvedené žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši jistiny 11.000,- Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 o. z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 3.1.2024. Nárok se stal splatným 4.1.2024 a žalovaný se dostal do prodlení od 5.1.2024. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 5.1.2024 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp. zn. , spisová značka, ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 20.609,55 Kč (částku 1.137,- Kč + 272,80 - úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 1.137,- Kč od 12.10.2022 do 17.5.2024 + částku 11.000,- Kč + úrok 1.427,35 Kč + 2.753,- Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 11.000,- Kč od 17.9.2022 do 17.5.2024 + 4.619,60 – úrok 21,9% ročně z částky 11.000,- Kč od 17.9.2022 do 17.5.2024). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 11.493,20 Kč (částka 137 Kč + 32,80 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 137,- Kč 12.10.2022 do 17.5.2023, částka 11.000,- Kč + 323,40 Kč – úrok z prodlení ve výši 14,7% ročně z částky 11.000,- Kč od 5.1.2024 do 17.5.2024). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 55,8 %, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 44,2 %. Poměr úspěchu tedy činí 12 % ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/199 Sb. - předžalobní výzva k plnění, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 17.5.2024) po 1.620,- Kč (§ 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.), čtyři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/199 Sb. - předžalobní výzva k plnění, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 17.5.2024) po 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada za 21%DPH z odměny a náhrad ve výši 1.612,80 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem 10.292,80 Kč, kdy 12 % činí částka 1.235 Kč.