16 C 5/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení částky 14.863 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná [jméno] [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 14.143 Kč s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 13.235 Kč od 22.8.2019 do zaplacení a 10% ročně z částky 908 Kč od 23.8.2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pro částku 720 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 2.252 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], AK [obec], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 13.253 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 22.8.2019 do zaplacení, částky 908 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 23.8.2019 do zaplacení, částky 240 Kč, 240 Kč a 240 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 15.10.2018 dodával žalobce žalované elektřinu do odběrného místa [obec], [ulice a číslo], Za období od 3.12.2018 do 5.8.2019 vystavil žalobce žalované fakturu [číslo] ze dne 7.8.2019 s datem splatnosti 21.8.2019 na částku 13.235 Kč. Žalovaná dluh neuhradila ani z části. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny, požádal žalobce distributora o odpojení odběrného místa od distribuční soustavy. Distributor odpojení provedl a dle ceníku služeb vyúčtoval žalobci za odpojení částku 908 Kč. Z toho důvodu žalobce vystavil žalované fakturu za provedené odpojení na částku 908 Kč, kterou byl nucen uhradit distributorovi. Žalovaná fakturu neuhradila a dluží z titulu nezaplacené faktury za provedené odpojení odběrného místa od distribuční soustavy částku 908 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny, zaslal žalobce žalované doporučeně písemnou upomínku s výzvou k úhradě ze dne 28.2.2019, na základě které byla vyzvána k úhradě dlužných částek. V souladu s příslušným ustanovením VOPD vyúčtoval žalobce žalované za tuto upomínku poplatek ve výši 240 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny, zaslal žalobce žalované doporučeně písemnou upomínku s výzvou k úhradě ze dne 16.4.2019, na základě které byla vyzvána k úhradě dlužných částek. V souladu s příslušným ustanovením VOPD vyúčtoval žalobce žalované za tuto upomínku poplatek ve výši 240 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny, zaslal žalobce žalované doporučeně písemnou upomínku s výzvou k úhradě ze dne 3.6.2019, na základě které byla vyzvána k úhradě dlužných částek. V souladu s příslušným ustanovením VOPD vyúčtoval žalobce žalované za tuto upomínku poplatek ve výši 240 Kč. Žalobce zaslal žalované dne 25.6.2020 předžalobní výzvu k plnění. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti. Soud provedl důkaz smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 15.10.2018, upomínkou ze dne 28.2.2019, ze dne 16.4.2019, ze dne 3.6.2019, mimořádnou fakturou za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] fakturou [číslo] předžalobní upomínkou ze dne 25.6.2020, fakturu vystavenou společností [právnická osoba] [číslo] doklad o úhradě ze dne 11.9.2019. Z těchto dokladů s přihlédnutím k tvrzení žalobce má soud za prokázané, že mezi žalovanou a žalobcem byla uzavřena kupní smlouva, na základě které byla žalované dodávána elektřina do odběrného místa [obec], [ulice a číslo]. Upomínkou ze dne 28.2.2019 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 2.240 Kč. Upomínkou ze dne 16.4.2019 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 1.480 Kč. Upomínkou ze dne 3.6.2019 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 3.720 Kč. Za období od 3.12.2018 do 5.8.2019 byla vyúčtována mimořádná faktura – konečný účet. Za spotřebu elektřiny a služby byla vyúčtována částka 16.234,61 Kč. Po odečtení zaplacené částky 3.000 Kč, vznikl žalované dluh ve výši 13.235 Kč. Faktura byla vystavena dne 7.8.2019, byla zaslána na adresu trvalého pobytu žalované a byla splatná dne 21.8.2019. Fakturou ze dne 8.8.2019 žalobce vyúčtoval částku 908 Kč poplatek za samostatné odpojení (na základě ceníku distributora a všeobecných obchodních podmínek). Faktura byla splatná dne 22.8.2019. Fakturou ze dne 21.8.2019 vyúčtovala [právnická osoba] žalobci za přerušení dodávky elektřiny pro neplacení a opětovné připojení odběratelů za měsíc červenec 2019. Součástí faktury je seznam přerušení a ukončení za které je faktura vystavena, přerušení u žalované je uvedeno na řádku 34. Faktura byla splatná 11.9.2019 a podle výpisu z účtu ze dne 11.9.2019 byla uhrazena. Podle § 2758 odst.1 zák.č. 89/2012Sb. (dále jen obč.zák.) se kupní smlouvou prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupujíc se zavazuje, věc převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu. Podle § 2910 obč.zák. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě žalobce dodával žalované elektřinu do odběrného místa v období od 3.12.2018 do 5.8.2019. Žalobce svou povinnost dle uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny splnil a elektřinu do odběrného místa dodával. Dodanou elektřinu vyúčtoval výše uvedenou fakturou. Žalovaná svou povinnost stanovenou § 2758 obč.zák. (zaplatit za předmět koupě prodávajícímu kupní cenu) nesplnila. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou plateb za elektřinu a žalobce požádal distributora o odpojení odběrného místa. Distributor odpojení provedl a vyúčtoval žalobci za toto odpojení částku 908 Kč, kterou žalobce uhradil. Dle předložených faktur a tvrzení žalobce žalovaná dluží za dodávku elektřiny částku 13.235 Kč a částku 908 Kč jako náhradu škody. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaná kupní cenu splatnou 21.8.2019 a náhradu škody splatnou 22.8.2019 řádně a včas nezaplatila a od 22.8.2019 a 23.8.2019 je v prodlení. Dle nařízení vlády č. 351/2013Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, soud žalobci přiznal úroky z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013Sb. tak, jak požadoval. Žalobce dále požadoval zaplacení částky 720 Kč (3 x 240 Kč) označené jako poplatek za písemnou upomínku s výzvou k úhradě. Dle názoru soudu jde o smluvní pokutu a žalobce použil jiné označení. Podle § 2048 obč.zák. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva dle § 52 odst. 1 obč.zák. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp.zn. Pl. ÚS 42/03). Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací pravomoci, tak úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah (rozsudek ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores,C -240/98 až C -244/98, Recueil, s . I -4941, bod 25). Takové nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedený rozsudek Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, bod 27) " (Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. 10. 2006, věc C -168/05, bod 25 a 26). Pro spotřebitelské smlouvy proto platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. [ulice] podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 I .ÚS 3512/11. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o poplatcích a smluvních pokutách uvedených ve všeobecných obchodních podmínkách (a nikoliv v samotné smlouvě) žalobce porušil zásadu„ rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ust. § 580 obč.zák.). Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu a proto soud žalobu pro částku 720 Kč zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst.3 o.s.ř., kdy žalobce měl neúspěch v poměrně nepatrné a proto mu soud přiznal náklady v plné výši. Řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (návrh byl podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) je žalováno peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, soud proto ve věci nákladů řízení postupoval dle vyhl. č. 177/1969Sb. (dále jen advokátní tarif) ve znění účinném od 1.7.2014 Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 300 Kč (§ 14b odst.1 bod 2 advokátního tarifu), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem částku 2.252 Kč.