16 C 5/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., se sídlem Adresa žalobce A , IČO: IČO žalobce A , zastoupený Jméno žalobce B , advokátem, AK adresa , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , adresa , o zaplacení částky 45.063,- Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29.998,- Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 27.4.2026 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pro částku 15.065,- Kč, pro úrok z prodlení ve výši 255,57 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 45.063,- Kč od 25.3.2026 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 4.468,50 Kč k rukám , Jméno žalobce B, , AK , adresa, , do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit na účet soudu doplatek soudního poplatku ve výši 451,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 45.063,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 255,57 Kč a ve výši 11,5% ročně z částky 45.063,- Kč od 25.3.2026 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 1.8.2025 úvěrovou smlouvu, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000,- Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci k tomu určené. Zájemce vyplní požadované údaje a probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žádost schválena, objeví se text smlouvy a na uvedené telefonní číslo , tel. číslo, zaslán podpisový SMS kód. Ve chvíli, kdy žadatel zadá kód, je smlouva uzavřena a následně je odeslána na e-mailovou adresu uvedenou v žádosti. Totožnost žadatele je ověřována prostřednictvím kopie dokladů totožnosti zaslaných žadatelem. V případě vyplacení úvěru na bankovní účet, musí být klientem odeslána 1,- Kč na bankovní účet žalobce, případně zaslán výpis z účtu. V daném případě bylo vlastnictví k účtu ověřeno prostřednictvím tzv. bankovní identity. Žalobce vždy hodnotí schopnost žadatele splácet. V daném případě zkoumal, zda má žalovaný u dalších společností jiné úvěry, zda tyto platí prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Zda má jiné závazky prostřednictvím registru SOLUS, v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobce podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje příjmovou a výdajovou stránku klienta a přezkoumává podstatné ukazatele, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností. Žalobce poskytl žalovanému částku 30.000,- Kč, která byla odeslána dne 1.8.2025 na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal k úhradě poskytnuté částky a poplatku za poskytnutí ve výši 990,- Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Mezi účastníky byly sjednány volitelné služby za následující poplatky: poplatek za expres výplatu ve výši 199,- Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99,- Kč. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 1.470,- Kč žalovaný si 2krát prodloužil splatnost splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem. K prodloužení splátky postačuje, pokud klient uhradí alespoň 1,- Kč. Za prodloužení splátky je účtován poplatek ve výši 2.970,- Kč. Žalovaný uhradil dne 6.9.2025 částku 1,- Kč, dne 10.10.2025 částku 1,- Kč. Celkem uhradil 2,- Kč. Žalovaný se dostal do prodlení, proto byl žalobcem informován o výši dluhu a vyzván k jeho úhradě. Žalovanému byla účtována smluvní pokuta a účelně vynaložené náklady. Žalovanému byla dne 8.12.2025 zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru, kde byl vyzván k úhradě dluhu a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Ke dni 23.1.2026 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty. Žalobce požaduje zaplacení částky 45.063,- Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 29.998,- Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 990,- Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199,- Kč, poplatků za bezpečnou splátku v výši 396,- Kč, poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 5.940,- Kč, úroků v celkové výši 4.410,- Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1.630,- Kč a smluvních pokut ve výši 1.500,- Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění.V podání ze dne 15.6.2026 žalobce uvedl, že žalobce provedl lustraci žalovaného v registrech NRKI (nalezen, pozitivní vyhodnocení, existující úvěry 9x a 12x úvěr úspěšně ukončen), SOLUS (nenalezen žádný závazek po splatnosti), CRIBIS (bez exekuce) a ISIR (v registru nenalezen). Žalobce ověřil příjem žalovaného prostřednictvím snímku z internetového bankovnictví žalovaného, ze kterého je patrný příjem 41.610,- Kč za měsíc 7/2025 od zaměstnavatele , právnická osoba, .- Na základě uvedených zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíčních splátek shledal žalobce žalovaného schopným předmětný úvěr splácet. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného využil žalobce MLS, kdy vzal v úvahu následující skutečnosti: příjem klienta ve výši 41.610,- Kč, životní minima dospělých členů domácnosti ve výši 4.470,- Kč, splátky jiných úvěrů ve výši 18.603,- Kč, splátky HC ve výši 6.794,- Kč, výše splátky schváleného úvěru ve výši 2.819,- Kč. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnanec a uvedl zaměstnavatele. Uvedl příjenm ve výši 45.000,- Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25.000,- Kč, druh bydlení u rodičů, počet dětí 0, splátky jiným společnostem 3.000,- Kč.Z listiny označené jako úvěrová smlouva ze dne 1.8.2025 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným. Žalovaný získal hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 30.000,- Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 990,- Kč splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách. Strany si sjednaly celkovou částku splatnou spotřebitelem ve výši 41.280,- Kč. RPSN ve výši 49,1%.Podle výpisu byla částka 30.000,- Kč převedena dne 1.8.2025 na účet č. , č. účtu, .Z interního přehledu plateb žalobce soud zjistil, jakým způsobem žalovaný úvěr splácel. Žalovaný uhradil částku 2,- Kč.V dopise ze dne 8.12.2025 žalobce vyzval žalovaného k okamžitému zaplacení částky 13.497,- Kč s tím, že v případě dalšího prodlení bude nucen požadovat okamžité splácení celého úvěru včetně úroků, nákladů a sankcí.V dopise ze dne 23.1.2026 žalobce vyzval žalovaného v důsledku jeho prodlení ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy. Vyzval jej k zaplacení dlužné částky ve výši 45.063,- Kč do 14 dnů od sepsání výzvy.Předžalobní výzvou k plnění ze dne 20.2.2026 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k uhrazení částky 45.063,- Kč do 14 dnů od odeslání výzvy.Ze zprávy , právnická osoba, . soud zjistil, že účet číslo , č. účtu, patří žalovanému a dne 1.8.2025 došlo k příchozí transakci částky 30.000,- Kč na tento účet.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru dne 1.8.2025, kdy žalobce poskytl žalovanému dne 1.8.2025 částku ve výši 30.000,- Kč. Žalovaný vzal na vědomí, že celková částka splatná spotřebitelem činí 41.280,- Kč a zavázal se uhradit ji ve 24měsíčních splátkách. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách řádně a včas neplnil a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 23.1.2026 od smlouvy odstoupil. Žalovaný zaplatil celkem částku 2,- Kč.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-, právnická osoba, ), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Schopnost žalovaného splácet žalobce prověřil na základě kreditního skóre, kdy je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Dle svého tvrzení žalobce vycházel z příjmu 41.610,- Kč za měsíc 7/2025, který ověřil prostřednictvím snímku z internetového bankovnictví. Podle MLS domácnosti žalobce počítal s příjmem ostatních členů domácnosti 25.000,- Kč, životního minima členů domácnosti 8.510,- Kč, minimálními výdaji na bydlení 6.063,- Kč splátky jiným společnostem ve výši 18.603,- Kč a splátky HC ve výši 6.794,- Kč. Žalobce nahlédl do NRKI a SOLUS, kde nezjistil žádné skutečnosti, které by vznášely pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. V NRKI žalobce zjistil existující úvěry 9x a úvěry úspěšně zakončeny 12x. Žalobce nepředložil žádný doklad, potvrzující tvrzené příjmy žalovaného jeho ani ostatních členů domácnosti. Žalobce neprověřil výdaje žalovaného ani domácnosti. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalovaného, a ani ze smlouvy o úvěru nevyplývá, že by žalovaný své výdaje uváděl ani, že by je dokládal. Žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalovaného, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil na využívání statistického modelu (který o skutečných výdajích žalovaného nevypovídá), aniž by je porovnal se skutečnými výdaji žalovaného. Žalobce tak zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaného, kdy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů, a proto při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. Žalobce nepřihlédl ani k tomu, že vyplynulo, že žalovaný si bere úvěry opakovaně. O tom, že úvěruschopnost žalovaného nebyla dobrá svědčí i to, že žalovaný nezaplatil žádnou splátku, kdy uhradil pouze 2,- Kč, kterými si posouval splatnost splátek. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnuté úvěry splatit, kdy se nezajímal o výdaje žalovaného. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o. z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn.

I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 30.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a dalších poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 30.000,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce a výpisu čerpání a splátek vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 2,- Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat to, oč se bezdůvodně obohatil, tedy částku ve výši 29.998,- Kč a pro zbývající požadovanou částku a úroky žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena 25.4.2026 a nárok se stal splatným 26.4.2026, žalovaný se dostal do prodlení od 27.4.2026. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 27.4.2026 v souladu s ustanovením nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 46.653,17 Kč (částku 45.063,- Kč + úrok z prodlení 255,57 Kč + 1.334,60 Kč - úrok z prodlení 11,5 % ročně z částky 45.063,- Kč od 25.3.2026 do 26.6.2026). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 30.574,50 Kč (částka 29.998,- Kč + 576,50 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z 29.998,- Kč od 27.4.2026 do 26.6.2026). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 65,5 %, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 34,5 %. Poměr úspěchu tedy činí 31 % ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 2.254,- Kč, mimosoudní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl.č. 177/1996Sb. – příprava a převzatí věci, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 2.900,- Kč (§7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§11 odst. 1 písm. a), d) vyhl.č. 177/1996Sb. – příprava a převzatí věci, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 450,- Kč (§13 odst. 1,4 vyhl.č.177/1996Sb.), s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 2.254,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem částku 14.414,50 Kč z toho 31 % činí částka 4.468,50 Kč, které soud žalobci přiznal.Podle položky 2 bod 1c) Sazebníku poplatků zákona o soudních poplatcích za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 20.000,- Kč činí soudní poplatek 4 % z této částky. Pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky 1 činí soudní poplatek za návrh na zahájení řízení, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 20.000,- Kč částka 5 % z této částky. Žalobce (poplatník) v dané věci zaplatil soudní poplatek ve výši 1.803,- Kč, zbývá tedy doplatit 451,- Kč.