16 C 53/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení částky 32.134,89 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 30.987,39 Kč s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1.443,12 Kč od 12.5.2020 do zaplacení, ve výši 8,25% ročně z částky 29.544,27 Kč od 7.10.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Pro částku 907,50 Kč s příslušenstvím a pro částku 240 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 8.971,13 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], AK [obec], [ulice a číslo], do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 1.443,12 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 12.5.2020 do zaplacení, částky 29.544,27 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 7.10.2020 do zaplacení, částky 907,50 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 7.10.2020 do zaplacení a částky 240 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 13.2.2020 dodával žalobce žalované elektřinu do odběrného místa [obec], [ulice a číslo]. Za období od 14.3.2020 do 22.4.2020 vystavil žalobce žalované fakturu [číslo] ze dne 26.4.2020 s datem splatnosti 11.5.2020 na částku 1.443,12 Kč. Žalovaná neuhradila dluh ani z části. Za období od 23.4.2020 do 16.9.2020 vystavil žalobce žalované fakturu [číslo] ze dne 22.9.2020 s datem splatnosti 6.10.2020 na částku 29.544,27 Kč. Žalovaná dluh neuhradila ani z části. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny, požádal žalobce distributora o odpojení odběrného místa od distribuční soustavy. Distributor odpojení provedl a dle ceníku služeb vyúčtoval žalobci za odpojení částku 907,50 Kč. Z toho důvodu žalobce vystavil žalované fakturu za provedené odpojení na částku 907,50 Kč, kterou byl nucen uhradit distributorovi. Žalovaná fakturu neuhradila a dluží z titulu nezaplacené faktury za provedené odpojení odběrného místa od distribuční soustavy částku 907,50 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny, zaslal žalobce žalované doporučeně písemnou upomínku s výzvou k úhradě ze dne 15.7.2020, na základě které byla vyzvána k úhradě dlužných částek. V souladu s příslušným ustanovením VOPD vyúčtoval žalobce žalované za tuto upomínku poplatek ve výši 240 Kč. K úhradě poplatku nedošlo a žalobce eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 240 Kč. Žalobce zaslal žalované dne 31.5.2021 předžalobní výzvu k plnění. Při jednání soudu právní zástupce nedoplnil řízení dokladem o tom, že žalobce zaplatil distributorovi za odpojení částku 907,50 Kč. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 13.2.2020 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu pro dodávku elektřiny do odběrného místa [obec], [ulice a číslo]. Jako korespondenční adresu žalovaná uvedla adresu odběrného místa. Z vyúčtování za elektřinu [číslo] ze dne 26.4.2020 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalované za období od 14.3.2020 do 22.4.2020 za spotřebu elektřiny a služby 1.443,12 Kč. Nedoplatek žalované činila částka 1.443,12 Kč. Vyúčtováí bylo splatné 11.5.2020. Podle plánu záloh ze dne 26.4.2020 činily zálohy od 25.5.2020 1.430 Kč. Upomínkou ze dne 15.7.2020 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu ve výši 4.543,12 Kč. Z vyúčtování za elektřinu [číslo] ze dne 22.9.2020 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalované za období od 23.4.2020 do 16.9.2020 za spotřebu elektřiny a služby 29.544,27 Kč. Nedoplatek žalované činila částka 29.544,27 Kč. Vyúčtováí bylo splatné 6.10.2020. Fakturou ze dne 22.9.2020 žalobce vyúčtoval částku 907,50 Kč jako poplatek za samostatné odpojení (na základě ceníku distributora a všeobecných obchodních podmínek). Faktura byla splatná dne 6.10.2020. Podle ceníku služeb [anonymizována dvě slova] činí za samostatné odpojení poplatek 907,50 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 31.5.2021 vyplývá, že žalobce upomenul žalovanou o úhradu částky 33.961,89 Kč. <b>Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, na základě které byla žalované dodávána elektřina do odběrného místa [obec], [ulice a číslo]. Za období od 14.3.2020 do 22.4.2020 byla vyúčtována periodická faktura, za spotřebu elektřiny a služby byl vyúčtován nedoplatek ve výši 1.443,12 Kč. Upomínkou ze dne 15.7.2020 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu. Za období od 23.4.2020 do 16.9.2020 byl vyúčtován konečný účet, za spotřebu elektřiny a služby byl vyúčtován nedoplatek ve výši 29.544,27 Kč. Fakturou ze dne 22.9.2020 žalobce vyúčtoval částku 907,50 Kč poplatek za samostatné odpojení (na základě ceníku distributora a všeobecných obchodních podmínek). Podle § 2758 odst.1 zák.č. 89/2012Sb. (dále jen o.z.) se kupní smlouvou prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupujíc se zavazuje, věc převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě žalobce dodával žalované elektřinu do odběrného místa v období od 14.3.2020 do 16.9.2020. Žalobce svou povinnost dle uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny splnil a elektřinu do odběrného místa dodával. Dodanou elektřinu vyúčtoval výše uvedenými fakturami. Žalovaná svou povinnost stanovenou § 2758 o.z. (zaplatit za předmět koupě prodávajícímu kupní cenu) nesplnila. Dle předložených faktur a tvrzení žalobce žalovaná dluží za dodávku elektřiny částku 30.987,39 Kč. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaná kupní cenu splatnou 11.5.2020 a 6.10.2020 řádně a včas nezaplatila a od 12.5.2020 a 7.10.2020 je v prodlení. Dle nařízení vlády č. 351/2013Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, soud žalobci přiznal úroky z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013Sb. tak, jak požadoval. Žalobce dále požadoval zaplacení částky 907,50 Kč označené jako částka, kterou distributor vyúčtoval žalobci za odpojení odběrného místa žalovaného od distribuční soustavy. Dle tohoto tvrzení se částka 907,50 Kč jeví jako náhrada škody, která vznikla žalobci za odpojení odběrného místa žalované od distribuční soustavy. Žalobce však nedoložil, že částku 907,50 Kč distributorovi za odpojení odběrného místa skutečně uhradil ani, že tato částka byla skutečně distributorem vyúčtována. Dle názoru soudu jde u částky 907,50 Kč o smluvní pokutu a žalobce použil jiné označení. Žalobce dále požadoval zaplacení částky 240 Kč označené jako poplatek za písemnou upomínku s výzvou k úhradě. Dle názoru soudu jde o smluvní pokutu a žalobce použil jiné označení. Podle § 2048 o.z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva dle § 52 odst. 1 o.z. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp.zn. Pl. ÚS 42/03). Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací pravomoci, tak úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah (rozsudek ze dne 27. června 2000, [anonymizována tři slova] a [příjmení] [anonymizováno] [číslo] až C [číslo], [anonymizováno], s . I [číslo], bod 25). Takové nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedený rozsudek [anonymizována tři slova] a [příjmení] [jméno], bod 27) " ([anonymizována tři slova] ze dne 26. 10. 2006, věc C [číslo], bod 25 a 26). Pro spotřebitelské smlouvy proto platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. [obec] poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. [ulice] podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 I .ÚS 3512/11. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o poplatcích a smluvních pokutách uvedených ve všeobecných obchodních podmínkách (a nikoliv v samotné smlouvě) žalobce porušil zásadu„ rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ust. § 580 o.z.). Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu a proto soud žalobu pro částku 907,50 Kč s příslušenstvím a 240 Kč zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobce měl neúspěch v poměrně nepatrné části (3,5%) a proto mu soud přiznal náklady v plné výši. Řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (návrh byl podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) je žalováno peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, soud proto ve věci nákladů řízení postupoval dle vyhl. č. 177/1969Sb. (dále jen advokátní tarif) ve znění účinném od 1.7.2014 Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.286 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 500 Kč (§ 14b odst.1 bod 2 advokátního tarifu), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu), mimosmluvní odměna zástupce žalobce za jeden úkon právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - účast na jednání soudu dne 22.7.2022) po 2.420 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jedna náhrada hotových výdajů zástupce žalobce za jeden úkon právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - účast na jednání soudu dne 22.7.2022) po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrada cestovních výdajů zástupce žalobce za cestu k jednání soudu [obec] - [obec] a zpět osobním automobilem ve výši 1.231,35 Kč (základní náhrada ve výši 893 Kč při ujetých 190 km x 4,70 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 338,35 Kč při ujetých 190 km, prům. spotřebě 4,8l a ceně paliva 44,50 Kč - vyhl. č. 116/2022 Sb.), náhrady za promeškaný čas zástupce žalobce při cestě k jednání z [obec] do [obec] a zpět za 6 půlhodin po 100 Kč ve výši 600 Kč (dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1.333,78 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem částka 8.971,13 Kč.