16 C 60/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi opatrovníkem údaje o zástupci, o zaplacení částky 32.405,02 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.500 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 15.500 Kč od 24.6.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 16.905,02 Kč, úrok ve výši 8.420,18 Kč, úrok ve výši 29% ročně z částky 19.130,05 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 3.387,55 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 11.968,19 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 7.161,86 Kč od 21.1.2020 do zaplacení zamítá.

III. Žalobce je povinen uhradit státu náklady řízení ve výši 3.176,20 Kč do pokladny Okresního soudu v Chomutově do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Soud přiznává opatrovníku příjmení jméno příjmení, AK obec, ulice a číslo za zastupování žalovaného náklady ve výši 7.218,70 Kč. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 12.195,10 Kč s úroky ve výši 3.011,56 Kč a s úroky ve výši 29% ročně z 7.161,86 Kč od 21.1.2020 do zaplacení s úroky z prodlení ve výši 1.338,83 Kč a s úroky z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 7.161,86 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a částky 20.209,92 Kč s úroky ve výši 5.408,62 Kč a s úroky ve výši 29% ročně z 11.968,19 Kč od 21.1.2020 do zaplacení s úroky z prodlení ve výši 2.048,72 Kč a s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 11.968,19 Kč od 21.1.2020 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel dne 22.6.2017 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč, které žalovaný obdržel v hotovosti při podpisu smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 7.233 Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.431 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2.276 Kč a za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši 3.526 Kč). Žalovaný se zavázal souhrnnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 254 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 16.8.2018. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas. Poslední splátku uhradil žalovaný dne číslo. Ke dni 29.1.2018 činila dlužná jistina 7.161,86 Kč a dlužný poplatek 5.033,24 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 7.161,86 Kč dále úrokem ve výši 29% ročně a to od 17.8.2018 (ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu celého úvěru). Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 20.1.2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20.1.2020. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky 12.195,10 Kč skládající se z jistiny ve výši 7.161,86 Kč a poplatku ve výši 5.033,24 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Žalovaný uzavřel dne 14.5.2017 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč, které žalovaný obdržel v hotovosti při podpisu smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 12.283 Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.504 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 3.608 Kč a za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši 6.171 Kč). Žalovaný se zavázal souhrnnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 8.7.2018. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas. Poslední splátku uhradil žalovaný dne 18.1.2018. Ke dni 29.1.2018 činila dlužná jistina 11.968,19 Kč a dlužný poplatek 8.241,73 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 11.968,19 Kč dále úrokem ve výši 29% ročně a to od 9.7.2018 (ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu celého úvěru). Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 20.1.2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20.1.2020. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky 20.209,92 Kč skládající se z jistiny ve výši 11.968,19 Kč a poplatku ve výši 8.241,73 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku. V podání ze dne 10.9.2021 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“. Ze smluvních podmínek plyne, že zákazník prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalovaného a byly zaznamenány v kartě zákazníka. Ze zákaznických karet se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a z výplatních pásek. Současně z insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako vedoucí práce a označil zaměstnavatele, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnost. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr.zákoníku) jednání soudu právní zástupce žalobce uvedl, že na základě předložených dokladů má za to, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána řádně a to jak na stránce příjmů, tak i na stránce výdajů a byla ověřena uvedenými listinami. Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 společnost právnická osoba převedl pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce a smluv o zápůjčce specifikované v Příloze číslo to se všemi právy s nimi spojenými. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v Příloze číslo to pod číslo. Soudu se nepodařilo zjistit místo pobytu žalovaného. Žalovanému byl dle ust. § 29 odst.3 o.s.ř. ustanoven opatrovník. Ten uvedl, že má za to, že právní předchůdce žalobce nedostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, sjednané poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy a je nejasné tvrzení žalobce, jaké částky žalovaný na úhradu zápůjček zaplatil. Soud má za prokázané tyto skutečnosti: V listině označené jako zákaznická karta žalovaný uvedl své osobní údaje – je svobodný, nemá vyživované osoby, není majitel vozu, bydlení – nájemník, uvedl zaměstnavatele, finanční údaje (čistý příjem – 19.878 Kč, odhadované měsíční výdaje – 7.000 Kč a interní splátky PF – 1.000 Kč), nemá kreditní kartu ani zápůjčky u jiné společnosti, má bankovní účet. Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z pracovní smlouvy a 3 výplatních pásek. Zákaznická karta je dne 14.5.2017 podepsaná žalovaným a zástupcem právního předchůdce žalobce. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 14.5.2017 a smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že dne 14.5.2017 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 14.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 12.283 Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 2.504 Kč, částce za zpracování a doručení a flexibilní splácení ve výši 3.608 Kč a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 6.171 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 26.283 Kč (zápůjčka a souhrnný poplatek), které žalovaný splatí v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Podle tabulky umoření zaplatil žalovaný 25.5.2017 450 Kč, dne 8.6.2017 1.000 Kč, dne 22.6.2017 800 Kč, dne 17.7.2017 500 Kč, dne 9.8.2017 100 Kč, dne 16.8.2017 300 Kč, dne 25.8.2017 1.000 Kč, 8.9.2017 100 Kč dne 18.1.2018 300 Kč, celkem 4.450 Kč. V listině označené jako zákaznická karta žalovaný uvedl své osobní údaje – je svobodný, nemá vyživované osoby, není majitel vozu, bydlení – nájemník, uvedl zaměstnavatele, finanční údaje (čistý příjem – 19.878 Kč, další čisté příjmy domácnosti – 22.000 Kč, odhadované měsíční výdaje – 8.000 Kč a interní splátky PF – 2.600 Kč), nemá kreditní kartu ani zápůjčky u jiné společnosti, má bankovní účet. Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z pracovní smlouvy a 3 výplatních pásek. Zákaznická karta je dne 22.6.2017 podepsaná žalovaným a zástupcem právního předchůdce žalobce. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 22.6.2017 a smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že dne 22.6.2018 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 7.233 Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 1.431 Kč, částce za zpracování a doručení a flexibilní splácení ve výši 2.276 Kč a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3.526 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 15.233 Kč (zápůjčka a souhrnný poplatek), které žalovaný splatí v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 254 Kč. Podle tabulky umoření zaplatil žalovaný dne 17.7.2017 500 Kč, dne 3.8.2017 250 Kč, dne 9.8.2017 100 Kč, dne 16.8.2017 300 Kč, dne 8.9.2017 500 Kč, dne 29.9.2017 300 Kč, celkem 1.950 Kč. Právní předchůdce žalobce. oznámil žalovanému dopisem ze dne 20.1.2020, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 byly pohledávky včetně příslušenství postoupeny na žalobce. Dopis byl odeslán dne 14.2.2020. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného výzvou k plnění ze dne 23.4.2020 k zaplacení pohledávky nejpozději do 30.4.2020. Výzva byla odeslána dne 24.4.2020. Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 14.5.2017 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 14.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 12.283 Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 26.283 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Podle tabulky umoření žalovaný na zápůjčku uhradil celkem částku 4.450 Kč. Dne 22.6.2017 (měsíc po uzavření první zápůjčky) byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 7.233 Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 15.233 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 254 Kč. Podle tabulky umoření žalovaný na zápůjčku uhradil celkem částku 1.950 Kč. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 20.1.2020 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (právnická osoba právnická osoba anonymizováno), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn.

III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalovaného ve výši 19.878 Kč byly doloženy pracovní smlouvou a třemi výplatními páskami. Pokud jde o měsíční výdaje žalovaného, ty byly odhadované na 7.000 Kč a následně na 8.000 Kč, dále žalovaný platil interní splátky 1.000 Kč a následně 2.600 Kč. Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalovaného, však soudu předložen nebyl a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by je žalovaný předkládal. V kartě zákazníka ze dne 22.6.2017 je dále uvedený další čistý příjem domácnosti ve výši 22.000 Kč, který také není doložen. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného, kdy nezkoumal ani jaké výdaje má žalovaný s bydlením, kdy uvedl, že je nájemník. Právní předchůdce žalobce také žalovanému poskytl další zápůjčku ve výši 8.000 Kč, když na zápůjčku ze dne 14.5.2017 žalovaný zaplatil pouze dvě splátky (dne 25.5.2017 450 Kč a dne 8.6.2017 1.000 Kč). S ohledem na výše uvedené skutečnosti (věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s poplatkem splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020). Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn.

I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.). Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V řízení bylo prokázáno (žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí zápůjčky) že žalobce poskytl žalovanému částku 14.000 Kč a 8.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného poplatku a úroků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 22.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 obč.zák. vydat. Z obsahu žaloby vyplývá (z tabulky umoření), že žalovaný zaplatil částku 4.550 Kč a 1.950 Kč (celkem 6.500 Kč). Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 15.500 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 22.6.2021. Nárok se stal splatným 23.6.2021 a žalovaný se dostal do prodlení od 24.6.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 4.6.2021 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl. Usnesením ze dne 14.5.2021 č.j. 16C 60/2021-25 soud ustanovil žalovanému, který je neznámého pobytu, jako opatrovníka příjmení jméno příjmení, advokátku, AK obec, ulice a číslo. Podle ust. § 140 odst.2 o.s.ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popř. též náhradu za daň z přidané hodnoty stát. Soud přiznal ustanovenému advokátu odměnu vypočtenou dle příslušných ustanovení podle vyhl.č.177/1996Sb. ve znění pozdějších předpisů ve spojení s rozhodnutím Ústavního soudu Pl. ÚS 4/19 ze dne 24.9.2019. Opatrovníku tedy přísluší odměna za úkon právní služby ve výši 1.936 Kč (dle § 7 bod 5 snížený dle §12a odst.1 vyhl. 177/1996Sb.) Náklady řízení opatrovníka v dané věci činí mimosmluvní odměna opatrovníka za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, nahlížení do spisu ze dne 17.9.2021, účast na jednání soudu dne 24.9.2021) po 1.936 Kč, tři náhrady hotových výdajů opatrovníka za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb.) po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrada cestovních výdajů opatrovníka za dvě cesty k soudu obec - obec a zpět osobním automobilem ve výši 510,70 Kč (základní náhrada ve výši 189,20 Kč při ujetých 43 km x 4,40 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 66,66 Kč při ujetých 43 km, prům. spotřebě 5,7 l a ceně paliva 27,20 Kč - vyhl. č. 589/2020 Sb.). Celkem částka 7.218,70 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 56.206,55 Kč (částku 32.405,02 Kč + úrok 8.420,18 Kč + 17.737,28 Kč - ve výši 29% ročně z částky 19.130,05 Kč od 21.1.2020 do 24.9.2021, úrok z prodlení ve výši 3.387,55 Kč + 3.757,22 Kč - úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 11.968,19 Kč od 21.1.2020 do 24.9.2021 + 2.307,03 Kč - úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 7.161,86 Kč od 21.1.2020 do 24.9.2021). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 15.825,80 Kč (jistina – 15.500 Kč + 325,80 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z 15.500 Kč od 24.6.2021 do 24.9.2021). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 28%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 72%. Poměr úspěchu tedy činí 44% ve prospěch žalovaného. Náklady řízení v dané věci činí náklady státu zaplacené opatrovníku ve výši 7.218,70 Kč. Soud proto žalobci uložil zaplatit státu 44% ve výši 3.176,20 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.