16 C 67/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: právnická osoba ., se adresa , IČO: IČO , zastoupený tituly před jménem . jméno FO , tituly za jménem ., advokátem, AK adresa , proti žalovanému: jméno FO , narozený datum , hlášen k pobytu na adrese adresa , o zaplacení částky 13.615,76 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 896,- Kč s úroky z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od 1.6.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 12.719,74 Kč, úrok ve výši 11,75% ročně z částky 11.227,75 Kč od 27.6.2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 11.623,75 Kč od 28.6.2022 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.OdůvodněníŽalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 13.615,76 Kč s úrokem ve výši 11,75% ročně z částky 11.227,75 Kč od 27.6.2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 11.623,75 Kč od 28.6.2022 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že mezi žalobkyní (do 3.5.2021 , právnická osoba, .) a žalovaným byla dne 4.5.2020 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru č. , hodnota, distančně prostřednictvím prostředků dálkové komunikace. V rámci žádosti o úvěr byl žalovaný vyzván k doložení dvou dokladů totožnosti a bankovních výpisů k účtu v ČR na jméno klienta. Žalovaný byl identifikován na základě dokladů totožnosti a bankovních výpisů a přihlášení do uživatelského profilu. Žalobce na základě těchto údajů měl ověřeno, že osoba, která vyplnila a potvrdila žádost o úvěr, je skutečně žalovaný s uvedenou emailovou adresou, telefonním číslem a potvrzením žádosti prostřednictvím autorizační SMS. Podepsat smlouvu o spotřebitelském úvěru je možné zadáním autorizačního kódu v bezpečném online prostředí odeslaného na ověřené telefonní číslo klienta. Vzhledem k tomu, že k podpisu došlo v zabezpečeném prostředí portálu, kam je možné se přihlásit pouze se znalostí přihlašovacího jména a hesla, je nepochybné, že smlouvu podepsal žalovaný. Dne 5.5.2020 poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 35.000,- Kč na bankovní účet, který žalovaný uvedl. Za poskytnutý úvěr byl účtován poplatek ve výši 700,- Kč, který byl započten na první splátky úvěru.Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 29 pravidelných měsíčních splátkách po 1.492,- Kč měsíčně. V jednotlivých splátkách byla zahrnuta příslušná část úvěru a úroky. První splátka byla splatná dne 16.6.2020 a následující splátky byly splatné vždy k 16. dni v měsíci. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou ve výši 15,49 % ročně. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 34.104,- Kč. Jednotlivé úhrady byly započteny na jistinu ve výši 23.772,25 Kč, na úrok ve výši 6.859,75 Kč, na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 700,- Kč a na pojistné ve výši 2.772,- Kč. Žalovanému byla ve dnech 16.3.2022, 16.4.2022, 16.5.2022 účtována smluvní pokuta ve výši 500,- Kč, celkem 1.500,- Kč. Žalobce zaslal žalovanému dne 10.5.2022 výzvu před zesplatněním, ve které byl upozorněna na prodlení a byla mu poskytnuta lhůta 30 dní k uhrazení dlužné částky. Žalovaný nereagoval. Z toho důvodu žalobce úvěr zesplatnil ke dni 27.6.2022 a dopisem z téhož dne byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží částku 13.615,76 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 11.227,75 Kč, smluvních pokut ve výši 1.500,- Kč, neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 492,01 Kč, pojistného ve výši 396,- Kč. Žalobce v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný při žádosti o úvěr prokázal svoji totožnost doklady totožnosti a uvedl do aplikace své majetkové poměry, předložil výpisy z bankovního účtu za rozhodné období. Žalovaný uvedl svůj měsíční příjem ve výši 20.000,- Kč u zaměstnavatele , právnická osoba, a celkové výdaje domácnosti vč. splátek úvěrů 18.000,- Kč. Uvedl, že je ženatý, bydlí ve vlastním bytě nebo domě s hypotékou a má dvě vyživovací povinnosti. Žalovaný předložil výpis z běžného účtu. Z výpisu vyplývá, že měsíční čistý příjem žalovaného odpovídá tvrzení žalovaného. Žalobce dále nahlédl do nebankovního registru klientských informací a do insolvenčního rejstříku, kde nezjistil žádné skutečnosti, které by vznášely pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce zjistil, že žalovaný má již několik úvěrů a spoření.Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta ze dne 27.11.2023 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . (nyní žalobce) zjišťovala informace o žalovaném za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti, kdy žalovaný uvedl příjem ve výši 20.000,- Kč měsíčně (zaměstnavatel , právnická osoba, ), že je ženatý, bydlí ve vlastním bytě/domě s hypotékou, má dvě děti, celkové výdaje vč. splátek úvěrů ve výši 18.000,- Kč a příjem ostatních členů domácnosti 18.000,- Kč. Příjem byl ověřen výpisem z bankovního účtu. Žalovaný byl žadatelem a spoludlužníkem 5 úvěrů (celková výše splátek 11.987,- Kč) Žalovaný byl prověřen v registrech NRKI, SOLUS a insolvenčním rejstříku, kdy z žalovaného nebylo identifikováno riziko exekuce.Z potvrzení o povolení k pobytu bylo zjištěno, že žalovaný má v České republice povolen trvalý pobyt.Z výpisů z účtu žalovaného za období od 1.2.2020 do 30.4.2020 soud zjistil, že žalovaný měl v daném období měsíční příjem (v průměru cca 20.000,- Kč měsíčně společnosti , právnická osoba, ), kdy vynakládal finanční prostředky na energie (úhrady , právnická osoba, , , právnická osoba, ) na ostatní náklady (mobilní telefon, pohonné hmoty atd.) a čerpal kontokorent.Z dohody o ukončení smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, bylo zjištěno, že touto dohodou končí ke dni 22.5.2020 smlouva na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr.Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný má 2 existující splátkové kontrakty (osobní úvěr - datum poskytnutí 21.10.2019, osobní úvěr – datum poskytnutí 10.9.2019), 2 ukončené splátkové kontrakty (osobní úvěr - datum poskytnutí 30.8.2019 ukončeno předčasně, osobní úvěr – datum poskytnutí 5.4.2019 ukončeno předčasně), 1 existující nesplátkový úvěr (kontokorent) – datum sjednání 5.4.2019, 2 existující kreditní karty (revolvingový úvěr - datum poskytnutí 5.4.2019, úvěr na stavební spoření - datum poskytnutí 20.8.2019). Dále má žalovaný odmítnut 1 kontrakt splátkový a 1 kreditní kartu.Z potvrzení o zaslání potvrzovací SMS ze dne 29.6.2022 bylo zjištěno, že tímto žalobce potvrzuje, že smlouva o hotovostním úvěru byla podepsána zadáním SMS kódu , hodnota, ze dne 4.5.2020 v 18:44:21 hod. na telefonní číslo +, tel. čísloZe smlouvy o hotovostním úvěru ze dne 4.5.2020 ve spojení se splátkovým kalendářem bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . (poskytovatel služby , právnická osoba, ), disponuje osobními údaji žalovaného, které vyplnila v kolonce klient. Dále z obsahu smlouvy vyplývá, že žalovanému měl být poskytnut úvěr celkem ve výši 35.000,- Kč, a to za účelem doplacení zůstatku úvěru poskytnutého , právnická osoba, na základě smlouvy o hotovostním úvěru ze dne 21.10.2019 na částku 20.000,- Kč. Přesná částka bude určena při doplacení úvěru. Splatnost úvěru byla sjednána k 16.10.2022, s roční zápůjční úrokovou sazbou 15,49 %, poplatkem 700,- Kč, měsíčním pojistným ve výši 132,- Kč, měsíční splátka ve výši1.624,- Kč, vždy do 16. dne v měsíci (první splátka do 16.6.2020), počet splátek 29. Celková částka k uhrazení 43.231,48 Kč. Smlouva není opatřena podpisem žalovaného, pouze SMS kódem , hodnota, .Z potvrzení o vyplacení úvěru č. , hodnota, ze dne 29.6.2022 bylo zjištěno že dne 4.5.2020 byla na účet č. , č. účtu, odeslána částka 18.448,47 Kč.Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27.6.2022 žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 13.615,76 do 10 dnů a upozornil žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru v případě neuhrazení dluhu. Dle poštovního podacího archu byl dopis odeslán dne 27.7.2022.Předžalobní výzvou k plnění ze dne 28.11.2023 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 17.4347,30 Kč do sedmi dnů ode dne odeslání výzvy. Dle poštovního podacího archu byl dopis odeslán dne 28.411.2023.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Soud dospěl k závěru, že žalobce disponoval osobními údaji žalovaného. Žalovaný se na internetových stránkách žalobce zaregistroval, zaslal požadované údaje a kopie dokladů požadovaných žalobcem. Žalobce poskytl žalovanému částku 35.000,- Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobce uhradil částku 34.104,- Kč. Podle výpisů z účtu žalovaného za období únor - duben 2020 měl tento v daném období měsíční příjem (v průměru cca 20.000,- Kč měsíčně společnosti , právnická osoba, ), kdy vynakládal finanční prostředky na energie (úhrady , právnická osoba, , , právnická osoba, ) na ostatní náklady (mobilní telefon, pohonné hmoty atd.) a čerpal kontokorent.Podle § 2 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.Podle § 582 odst.1 věta první o. z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst.1 o.z. a § 562 odst. 1, 2 o.z.). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku vyplněním formuláře na internetových stránkách žalobce. Tato forma nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. Protože se zároveň jedná o podmínku, se kterou je spojena platnost právního jednání (§ 561 odst. 1 o. z.), smlouva o úvěru je proto neplatná.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Odhlédne-li soud od neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, pak je nutno konstatovat, že i v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebyl žalobce důsledný, tj. neposupoval s řádnou péčí. Příjmy a výdaje žalovaného byly verifikovány prostřednictvím tří výpisů z bankovního účtu žalovaného. Dle tvrzení žalobce činil příjem žalovaného v průměru 20.000,- Kč a celkové výdaje vč. splátek úvěrů 18.000,- Kč, žalovaný měla žít v domácnosti se svojí manželkou a dvěma dětmi. I když žalovaný uváděl příjem ostatních členů domácnosti ve výši 18.000,- Kč nelze k tomuto příjmu při posuzování úvěruschopnosti žalovaného přihlížet, neboť osoba s tímto příjmem není spoludlužníkem výše uvedeného úvěru. Žalovaný doložil výpisy z účtů za období tří měsíců před sjednáním úvěru. Z výpisů z účtu je zřejmý příjem žalovaného, který je tvořen příjmem ze zaměstnání, avšak žalobce již dále netvrdil a ani nedokládal na základě jakého pracovního poměru je žalovaný zaměstnán, zda na dobu určitou či neurčitou. Tato skutečnost má dozajista vliv na posouzení schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet i v budoucnu, kdy v případě smlouvy na dobu určitou tato jistotu stálého příjmu neposkytuje. Pokud jde o výdaje žalovaného tak tyto bylo možné částečně zjistit z doložených výpisů z účtu. Žalovaný krom výdajů souvisejících s bydlením (energie) měsíčně vynakládal i další výdaje spojené s uspokojováním ostatních potřeb žalovaného či jeho rodiny. Žalovaný také měsíčně vynakládá nemalou částku na splátky ostatních sjednaných úvěrů, kdy tato představuje více jak polovinu jeho měsíčního příjmu. V takovém případě má soud za to, že měl žalobce podrobněji zkoumat výdajovou stránku žalovaného, aby tato byla nejen zjištěna, ale také dostatečným způsobem doložena. K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich prokázání (doložení). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, normativní náklady na bydlení), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného). V dané věci žalobce pouze s jistotou věděl, jaké částky jsou žalovanému poukazovány na účet, případně jaké částky jsou z účtu odepisovány, ale z čeho se skládají konkrétní a nezbytné měsíční výdaje žalovaného již ověřeno (postaveno na jisto) neměl. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, aniž by tvrzení žalovaného relevantním způsobem ověřil.Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn.

I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o. z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.).Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 35.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a dalších poplatků. Žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 34.104,- Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 896,- Kč (35.000,- Kč – 34.104,- Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o. z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 30.5.2024. Nárok se stal splatným 31.5.2024 a žalovaný se dostal do prodlení od 1.6.2024. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 1.6.2024 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013 Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 13.615,76 Kč. Pro částku 896,- Kč byl žalobce v řízení úspěšný a pro částku 12.719,74 Kč byl žalobce v řízení neúspěšný. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 6,5 %, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 93,5 %. Poměr úspěchu tedy činí 87 % ve prospěch žalovaného. Podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, i s přihlédnutím k zamítnutí podstatné části příslušenství u obou nároků, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.