16 C 79/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobkyně údaje o účastníkovi proti žalovanému údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o určení, že žalovaný není dědicem ze závěti v řízení o pozůstalosti po jméno příjmení , zemřelé dne datum a o určení, že žalovaný není dědicem ze závěti v řízení o pozůstalosti po jméno příjmení , zemřelém dne datum ,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že žalovaný není dědicem ze závěti v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], [rodné číslo], posledně bytem [adresa žalobkyně], zemřelé dne [datum], se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že žalovaný není dědicem ze závěti v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], [rodné číslo], posledně bytem [adresa žalobkyně], zemřelém dne [datum], se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému náklady řízení ve vši 23.733,40 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], AK [obec], [ulice a číslo], do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28.2.2020 domáhala určení, že žalovaný není dědicem ze závěti v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], posledně bytem [adresa žalobkyně], zemřelé dne [datum] a že žalovaný není dědicem ze závěti v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], posledně bytem [adresa žalobkyně], zemřelém dne [datum]. Podle ustanovení § 170 odst. 1 z.ř.s. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou, k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než dva měsíce. Vzhledem k tomu, že § 170 odst. 1 z.ř.s. umožňuje odkázat dědice, aby žalobou uplatnil své dědické právo, odpovídá tomuto ustanovení žalobní petit buď na určení, že žalobce je dědicem po zůstaviteli, nebo že žalovaný není dědicem po zůstaviteli. Sporné skutečnosti nebo právní otázky, které jsou pro takové určení významné, představují jen posouzení předběžné otázky, které se neuvádí ve výroku, ale jen v důvodech rozhodnutí. Žaloba podaná ve smyslu ustanovení § 170 odst. 1 z.ř.s. není určovací žalobou ve smyslu § 80 o.s.ř., ale je žalobou na určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu. Taková žaloba nemůže být zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a žalobce není povinen tvrdit a prokazovat skutečnosti o takovém právním zájmu. Žalobkyně svou žalobu opřela o skutečnost, že usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] a usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] jí bylo uloženo, aby ve lhůtě do 2 měsíců podala u okresního soudu žalobu ve smyslu § 170 z.ř.s. [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum]. Dne [datum] sepsala notářským zápisem závěť, kde povolala jako dědice nemovitého majetku v [obec] – jedné poloviny domu [adresa] s pozemky manželova synovce [celé jméno žalovaného] (žalovaného), dědicem ostatního majetku povolala manžela. Dále uvedla, že měla jediného potomka (žalobkyni), kterou v závěti požádala, aby tuto závěť respektovala. Při jednání dne [datum] žalobkyně neuznala závěť za pravou ani za platnou s tím, že byla rodiči ujištěna, že na ni v závěti pamatují. [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum]. Dne [datum] sepsal notářským zápisem závěť, kde povolal jako dědice nemovitého majetku v [obec] – jedné poloviny domu [adresa] s pozemky svého synovce [celé jméno žalovaného] (žalovaného), dědicem ostatního majetku povolal manželku. Dále uvedl, že měl jediného potomka (žalobkyni), kterou v závěti požádal, aby tuto závěť respektovala. Žalobkyně popřela pravost a platnost závěti. Žalobkyně má za to, že závěť neobsahuje pravou a skutečnou vůli jejích rodičů, kteří jí v době, kdy měla být závěť sepsána, ale i následně opakovaně ujišťovali, že nemovitosti po jejich smrti zdědí jako jejich dcera. Žalobkyně nebyla závětí vyděděna. Její rodiče byli žalovaným oklamáni a při pořizování závěti uvedení v omyl, žalobkyně nevylučuje ani tíseň a obavy z žalovaného. Rodiče jí opakovaně sdělovali, že mají obavu z žalovaného a prosili jí, aby se vrátila do [obec]. Žalobkyni je známo, že žalovaný rodiče k pořízení závěti odvezl a byl úkonu po celou dobu přítomen. Vzhledem k ujištěním rodičů a vzhledem ke zdravotnímu stavu a věku rodičů (kteří již neměli plné vědomí o tom, co znamenají jednotlivé právní úkony a právní jednání) má žalobkyně za to, že obě závěti neobsahují pravou vůli rodičů projevenou v závěti. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Žalobkyně (adoptovaná dcera zůstavitelů) neprojevovala v době před pořízením závěti po velice dlouhou dobu (více jak deset let) žádný zájem o zůstavitele, ačkoliv zůstavitelé o její přízeň stáli a snažili se jí kontaktovat. Žalobkyně se nezajímala o zdravotní stav zůstavitelů, zda nepotřebují pomoci. Žalobkyně nepečovala o nemovitost, která má dle závěti připadnout z jedné poloviny do vlastnictví žalovaného (a která z druhé poloviny patří žalobkyni), a to ani v době, kdy zde zůstavitelé bydleli. Na sklonku života zůstavitelů žalobkyně párkrát zůstavitele navštívila v zařízení sociálních služeb, a to vždy pouze na velmi krátkou návštěvu. Oproti tomu žalovaný pomáhal zůstavitelům s péčí o nemovitosti, obstarával jim nákupy, byl jim nablízku jako přítel a oni se na něj obraceli, když potřebovali pomoc. Rozhodnutí zůstavitelů, aby byl dědicem jejich podílu na nemovitostech, bylo pro žalovaného překvapivé, ale důvod zůstavitelů byl pochopitelný (nezájem žalobkyně). Zůstavitelé v závětích požádali žalobkyni, aby jejich vůli respektovala. Závěti zůstavitelů byly pořízeny formou notářského zápisu a zůstaviteli podepsány a je tedy založena právní domněnka pravosti a pravdivosti zůstaviteli pořízených závětí (§ 568 obč.zák.). Žalovaný trvá na tom, že pořízené závěti jsou projevem skutečné a pravé vůle zůstavitelů, učiněné nikoliv v omylu, tísni či stavu nezpůsobilosti k právnímu jednání. Pokud žalobkyně tvrdí omyl, tíseň nebo nezpůsobilost při pořizování závěti, musí tato svá tvrzení prokázat. <b>Soud za prokázané tyto skutečnosti:</b> Účastníci učinili nesporným, že notářským zápisem [anonymizována dvě slova] [rok], sepsaným dne [datum] a podepsaným [jméno] [příjmení], zůstavitelka [jméno] [příjmení] sepsala závěť, kde za dědice jejího nemovitého majetku v [obec], kde má s manželem v SJM polovinu rodinného domku [adresa] s pozemky ustanovuje synovce manžela pana [celé jméno žalovaného], narozeného [datum], veškerý ostatní majetek, který po ní v den po její smrti zbude, odkazuje svému manželovi [jméno] [celé jméno žalovaného], dále prohlašuje, že má jediného potomka, dceru [jméno] [příjmení], narozenou [datum], kterou žádá, aby její závěť respektovala. Prohlašuje, že závěť činí prosta veškerého nároku při plném vědomí, zcela duševně zdráva a současně odvolává své případné dřívější závěti. Účastníci učinili nesporným, že notářským zápisem sepsaným dne [datum] v kanceláři Mgr. [jméno] [příjmení] a podepsaným [jméno] [příjmení], zůstavitel [jméno] [příjmení] sepsal závěť, kde za dědice jeho nemovitého majetku v [obec], kde má s manželkou v SJM polovinu rodinného domku [adresa] s pozemky, ustanovuje svého synovce pana [celé jméno žalovaného], narozeného [datum], veškerý ostatní majetek, který po něm v den po jeho smrti zbude, odkazuje své manželce [jméno] [příjmení], dále prohlašuje, že má jediného potomka, dceru [jméno] [příjmení], narozenou [datum], kterou žádá, aby jeho závěť respektovala. Prohlašuje, že závěť činí prost veškerého nároku při plném vědomí, zcela duševně zdráv a současně odvolává své případné dřívější závěti. Účastníci učinili nesporným, že usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] notář [anonymizováno] [jméno] [jméno] rozhodl, že pozůstalá dcera [celé jméno žalobkyně] se odkazuje, aby podala žalobu u Okresního soudu v Chomutově tak, že [celé jméno žalovaného] a pozůstalý manžel zemřelý dne [datum] nejsou dědici ze závěti, a tuto žalobu podala do dvou měsíců od právní moci usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Účastníci učinili nesporným, že usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] notář [anonymizováno] [jméno] [jméno] rozhodl, že pozůstalá dcera [celé jméno žalobkyně] se odkazuje, aby podala žalobu u Okresního soudu v Chomutově tak, že [celé jméno žalovaného] není dědicem ze závěti, a tuto žalobu podala do dvou měsíců od právní moci usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Mgr. [jméno] [příjmení] jako svědkyně uvedla, že činnost notáře ukončila k [datum] a nemá přístup k listinám o sepisu notářských zápisů. K sepisu předmětných notářských zápisů, ke kterým došlo [datum] nemůže nic říci, kdy si nevybavuje ani osoby ani situaci. Podle lékařského potvrzení MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] je žalobkyně od roku 1998 v léčbě pro těžší obsedantně kompulsivní a úzkostnou poruchu. Léta byla v invalidním důchodu. Její onemocnění jí výrazně ztěžovalo přiměřenou sociální adaptaci a trvale užívala psychofarmaka. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že od roku 1992 do smrti rodičů měla byt v [obec], kde byla zaměstnaná v divadle jako členka baletního souboru a také učila. Po roce 2001 jí rodiče řekli, že se má starat o byt v [obec]. Odjela a asi tak jednou za měsíc se vracela do [obec], ale denně si s rodiči telefonovali. Kolem roku 2008 s baletem skončila, měla plný invalidní důchod, nadále bydlela v [obec] a jezdila do [obec]. Když nemohla za rodiči jezdit, byla s nimi denně v telefonickém kontaktu. V roce 2009 jí tatínek do telefonu řekl„ přijeď, je tady [anonymizováno], nebo mu ten dům dám“. Ze zdravotních důvodů nepřijela, myslí si, že tam byl nějaký tlak, nevěděla, že existuje nějaká dohoda mezi tatínkem a jeho bratrem. Kolem roku 2009 byla nemocná, kdy brala léky, které jí utlumovaly. V roce 2012 jí tatínek řekl, že polovinu domu darovali žalovanému, podrobnosti jí k tomu neřekl. Byl skleslý, takže pochopila, že to bylo pod nátlakem. V roce 2014 se rodiče vystěhovali do domova důchodců, aby uvolnili byt, aby rodina žalovaného měla kde bydlet. Ona se tehdy s rodiči pohádala, řekla, že pokud se odstěhují, nebude je navštěvovat. Myslí si, že rodiče měli z žalovaného strach, kdy v roce 2017 a 2018 jí tatínek prosil, aby se za ním přestěhovala do domova seniorů. Pokud jde o zdravotní stav rodičů: V roce 2009 byl tatínek po druhé mozkové mrtvici, měl [anonymizováno] chorobu už v roce 91, 92. V roce 2009 byla maminka zdravotně naprosto v pořádku, v roce 1972 měla [anonymizována čtyři slova], a měla [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně ve věci vypovídala zmateně, kdy se těžko soustředila, ve výpovědi přeskakovala z jednoho období na druhé, hovořila hlavně o pozdějším období, než byly sepsána závěti (2009) a její závěry jsou postavené hlavně na domněnkách (myslí si, pochopila, že). Z těchto důvodů výpověď žalobkyně nepůsobí jako věrohodná. <b>Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:</b> [příjmení] [jméno] [příjmení] zanechala závěť pro případ smrti. Závěť ze dne [datum] byla sepsaná formou notářského zápisu, v níž za dědice jejího nemovitého majetku v [obec], kde má s manželem v SJM polovinu rodinného domku [adresa] s pozemky, ustanovila žalovaného. Veškerý ostatní majetek odkázala svému manželovi [jméno] [příjmení] a dále žádala dceru [celé jméno žalobkyně], aby její závěť respektovala. [příjmení] [jméno] [příjmení] zanechal závěť pro případ smrti. Závěť ze dne [datum] byla sepsaná formou notářského zápisu, v níž za dědice jeho nemovitého majetku v [obec], kde má s manželkou v SJM polovinu rodinného domku [adresa] s pozemky, ustanovil žalovaného. Veškerý ostatní majetek odkázal své manželce [jméno] [příjmení] a dále žádal dceru [jméno] [příjmení], aby jeho závěť respektovala. [příjmení] [jméno] [příjmení] zemřela [datum] a zůstavitel [jméno] [příjmení] zemřel [datum]. V průběhu dědického řízení po [jméno] [příjmení] vedeného Okresním soudem v Chomutově pod sp.zn. [spisová značka] a v průběhu dědického řízení po [jméno] [příjmení] vedeného Okresním soudem v Chomutově pod sp.zn. [spisová značka] byla žalobkyně odkázána k podání žaloby o určení, že žalovaný není dědicem ze závěti po zůstavitelce [jméno] [příjmení] a po zůstaviteli [jméno] [příjmení]. Což žalobkyně v dané lhůtě učinila. Žalobkyně uváděla, že„ rodiče byli žalovaným oklamáni a při pořizování závěti uvedení v omyl, nevylučuje ani tíseň a obavy z žalovaného, rodiče jí opakovaně sdělovali, že mají obavu z žalovaného a prosili jí, aby se vrátila do [obec], žalobkyni je známo, že žalovaný byl úkonu po celou dobu přítomen, vzhledem ke zdravotnímu stavu a věku rodičů (kteří již neměli plné vědomí o tom, co znamenají jednotlivé právní úkony a právní jednání) má žalobkyně za to, že obě závěti neobsahují pravou vůli rodičů projevenou v závěti“. Žádnou z těchto skutečností však žalobkyně neprokázala. Žalobkyně byla opakovaně vyzvána k doplnění skutečností a navržení důkazů, které prokážou jí tvrzené výše uvedené skutečnosti o tísni, omylu, obav z žalovaného a nepříznivého zdravotního stavu rodičů (v usnesení ze dne 18.5.2021 č.l. 29, při jednání dne 18.3.2022 č.l. 37, při jednání dne 18.5.2022 č.l. 45, přípisem ze dne 9.9.2022 č.l. 51, při jednání dne 9.11.2022 č.l. 53). Soud má za to, že ačkoliv žalobkyni byl dán dostatečný prostor k navržení důkazů, žalobkyně nenavrhla žádný důkaz, který by její výše uvedená tvrzení prokázal, případně potvrdil. Výsledky provedeného dokazování tak neumožňují uzavřít, že by zůstavitelé byli při sepisu závětí dne 13.8.2009 kýmkoliv ovlivněni nebo k jejímu sepisu donuceni, jak uváděla žalobkyně. Obdobně z provedeného dokazování nelze usoudit na to, že by zůstavitelé trpěli psychickou poruchou a nebyli schopni vnímat co znamenají jednotlivé právní úkony a právní jednání. V případě závěti uzavřené dle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., které zakládají poměry dědění, k němuž dojde za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., se platnost závěti posuzuje dle staré úpravy dle zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen obč.zák.). Podle ustanovení § 476 obč.zák. zůstavitel může závěť napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu (ods.1). V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná (odst.2). Podle ustanovení § 476d odst. 1 obč.zák. zůstavitel může projevit svoji poslední vůli do notářského zápisu Podle ustanovení § 37 obč.zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný (odst. 1). Neplatný je právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné (odst. 2). Podle ustanovení § 38 odst. 1 obč.zák. je právní úkon neplatný, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům. Podle odst. 2 je rovněž neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou Podle ustanovení § 39 obč.zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Závěti zůstavitelů ze dne [datum] byly sepsány formou notářského zápisu. Závěť pořízená ve formě notářského zápisu je veřejnou listinou, to znamená, že právní úkon byl učiněn v rozsahu tak, jak je obsažen v této listině, kdy je založena právní domněnka pravosti a pravdivosti zůstaviteli pořízených závětí. V případě sporu ten, kdo popírá právní úkon obsažený v notářském zápisu, nese důkazní břemeno, to znamená, že musí u soudu dokázat opak. Jak je uvedeno výše žalobkyně neprokázala, že by úkon ze strany zůstavitelů nebyl svobodný, že by zůstavitelé byli v době sepisu závětí ovlivněni žalovaným, byli v tísni vyvolané žalovaným nebo k jejímu sepsání donuceni. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by zůstavitelé neměli způsobilost k právním úkonům či jednali v duševní poruše, která je činila k tomuto právnímu úkonu neschopnými (že by neměli plné povědomí o tom, co znamenají jednotlivé právní úkony a právní jednání). Soud se dále zabýval posouzením závěti z hlediska dobrých mravů (Nejvyšší soud ze dne 23.8.2019 sp.zn. 24 Cdo 4260/2018). Dobré mravy jsou neurčitým právním pojmem, který nelze přesně s obecnou platností definovat a je třeba je vždy vykládat v každém jednotlivém případě. Výklad tohoto pojmu se pak vyvíjí v čase, v souvislosti s vývojem a změnami ve společnosti. Zákonodárce tak ponechal soudu poměrně širokou volnost, aby v každém jednotlivém případě po pečlivé úvaze a zhodnocení všech rozhodných okolností daného případu pojem dobrých mravů vyložil. V projednávané věci soud po zohlednění všech relevantních okolností dospěl k závěru, že závěti, které jsou výrazem práva zůstavitelů svobodně se svým majetkem pro případ smrti nakládat, se dobrým mravům nepříčí, neboť v řízení nevyšlo najevo nic, co by na rozpor závětí s dobrými mravy ukazovalo. Soud tak dospěl k závěru, že právní jednání zůstavitelů v podobě sporných závětí je právním jednáním platným a posoudil žaloby, kterými se žalobkyně (závěťmi zcela opominuta) domáhala určení, že žalovaný není dědicem zůstavitelů, jako nedůvodné a žaloby zamítl. Pokud zůstavitelé zemřeli po 1.1.2014 použije se právní úprava dle zákona č. 89/2012 Sb. Zůstavitelé zemřeli v roce 2018 a 2019, poměry dědění se budou posuzovat dle zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.). Podle § 1475 odst. 1 o.z. dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Dle odst. 2 pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jeho dluhy uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Dle odst. 3 dědic je ten, komu náleží dědické právo a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím. Podle § 1476 o.z. se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona Tyto důvody mohou působit vedle sebe. Podle § 1491 o.z. pořízení pro případ smrti jsou závěť, dědická smlouva nebo dovětek. Podle § 1492 o.z. pořízením pro případ smrti nelze zkrátit povinný díl nepominutelného dědice, který se práva na povinný díl nezřekl a nedošlo-li ani k vydědění. Pokud tomu pořízení pro případ smrti odporuje, náleží nepominutelnému dědici povinný díl. Podle § 1642 o.z. nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl. Podle § 1643 odst. 1 o.z. nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele. Dle odst. 2 je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu. Podle § 1654 odst. 1 věta prvá o.z. nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného podílu. Skutečnost, že zůstavitelé žalobkyni v závětích zcela opominuli, staví žalobkyni do pozice nepominutelného dědice (§ 1645 o.z.). Žalobkyně jako nepominutelný dědic má právo na peněžitou částku rovnající se hodnotě jejího povinného podílu (§ 1654 odst. 1 o.z.). V projednávané věci má žalobkyně právo na peněžitou částku ve výši jedné čtvrtiny jejího zákonného dědického podílu (§ 1643 odst. 2 o.z.). Žalobkyně se tak stává věřitelem vůči dědici. Toto právo musí žalobkyně aktivně uplatnit v řízení o pozůstalosti (kdy bude žádat svůj povinný díl jako nepominutelný dědic). V řízení o pozůstalosti pak s ní bude pokračováno jako s účastníkem řízení podle § 113 zák. č. 292/2013Sb. o zvláštních řízeních soudních, a to pokud jde o soupis pozůstalosti, určení obvyklé ceny pozůstalosti a o vypořádání svého povinného podílu. V řízení o pozůstalosti bude pak třeba posoudit, zda jde otázku povinného dílu v rámci řízení o pozůstalosti vyřešit. Jestliže se bude jednat o otázku skutkovou, ukončí soudní komisař účast nepominutelného dědice dle § 7 odst. 2 z.ř.s. a opět ho odkáže k podání žaloby ke spornému soudu. Ve sporném řízení se pak může žalobkyně coby nepominutelný dědic domáhat svého práva na povinný díl žalobou směřovanou vůči dědicům (žalovanému) a to žalobou na plnění. Ke shodnému závěru dospěl Nejvyšší soud, když uzavřel, že žalobci se jako nepominutelní dědicové zůstavitele mohou (nejsou-li jejich práva na povinný díl uspokojena v rámci pozůstalostního řízení např. rozhodnutím nebo dohodou o vypořádání povinného dílu) ve smyslu ustanovení § 1654 odst. 1 o.z. domáhat žalobou vůči dědicům zůstavitele plnění spočívajícího ve vyplacení povinného podílu v penězích. K výpočtu povinného dílu, jehož výše je určována na základě ceny pozůstalosti zjištěné v pozůstalostním řízení podle § 180 odst. 1 z.ř.s. je přitom nutno zdůraznit, že nepominutelní dědicové ve smyslu § 113 z.ř.s, musí být účastníky pozůstalostního řízení a usnesení o obvyklé ceně majetku zůstavitele jim musí být doručeno, již z toho důvodu, aby pro ně byla určená cena pozůstalosti závazná (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.7.2018 sp.zn. 21 Cdo 4392/2017). Podle ustanovení § 151 odst.1 o.s.ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř., kdy žalovaný měl ve věci plný úspěch a vzniklo mu tak právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení pak představuje: Mimosmluvní odměna zástupce žalovaného ve výši 15.000 Kč za 6 úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb.) - převzetí a příprava zastoupení dne 16.4.2021, písemné vyjádření ve věci dne 17.5.2021, účast na jednání soudu dne 18.3.2022, účast na jednání soudu dne 18.5.2022, účast na jednání soudu dne 9.11.2022, účast na jednání soudu dne 25.1.2023) po 2.500 Kč (ust. § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jak zástupce žalovaného požadovala. Šest náhrad hotových výdajů právního zástupce žalovaného za šest úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), c), d),g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení dne 16.4.2021, písemné vyjádření ve věci dne 17.5.2021, účast na jednání soudu dne 18.3.2022, účast na jednání soudu dne 18.5.2022, účast na jednání soudu dne 9.11.2022, účast na jednání soudu dne 25.1.2023) po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Náhrada cestovních výdajů zástupce žalovaného za cestu k jednání soudu dne 18.3.2022 z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem ve výši 270,63 Kč (základní náhrada ve výši 197,40 Kč při ujetých 42 km x 4,70 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 73,23 Kč při ujetých 42 km, prům. spotřebě 4,83 l a ceně paliva 36,10 Kč - vyhl. č. 511/2021 Sb.). Náhrada cestovních výdajů zástupce žalovaného za cesty k jednání soudu dne 18.5.2022 a 9.11.2022 z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem ve výši 585,80 Kč (základní náhrada ve výši 197,40 Kč při ujetých 42 km x 4,70 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 95,55 Kč při ujetých 42 km, prům. spotřebě 4,83 l a ceně paliva 47,10 Kč - vyhl. č. 116/2021 Sb., krát dvě jednání soudu). Náhrada cestovních výdajů zástupce žalovaného za cestu k jednání soudu dne 25.1.2023 z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem ve výši 307,86 Kč (základní náhrada ve výši 218,40 Kč při ujetých 42 km x 5,20 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 89,46 Kč při ujetých 42 km, prům. spotřebě 4,83 l a ceně paliva 44,10 Kč - vyhl. č. 237/2022 Sb.). Náhrada za promeškaný čas zástupce žalovaného při cestě k jednání soudu dne 9.9.2022, které se ze zavinění žalobkyně nekonalo, ve výši 1.250 Kč dle § 14 odst. 2 vyhl. 177/1996 Sb. Náhrada za promeškaný čas zástupce žalovaného při cestě k jednání soudu dne 18.3.2022, 18.5.2022, 9.11.2022 a 25.1.2023 z [obec] do [obec] a zpět výši 400 Kč (4 x 1 půlhodina po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). S připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 4.119,02 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.) celkem částka 23.733,40 Kč.