18 C 108/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Hermanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 44 843,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 21.1.2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 843,40 Kč s žalovaným příslušenstvím v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané ve výroku I., ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 201,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 44 843,40 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že, uzavřela s žalovaným dne 26. 5. 2021 smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) na částku 30 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem dne 26. 5. 2021. Žalovaný se zavázal předmětný úvěr splatit v 12 měsíčních splátkách ve výši 3 735 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje červnem 2021. V těchto splátkách bylo zahrnuto i pojištění. Úvěr se úročil ve výši nominální úrokové sazby 81,48 % p.a. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, proto byl úvěr v souladu se Smlouvou zesplatněn k 24. 8. 2021. Žalobkyně požaduje v rámci žaloby úhradu jistiny ve výši 44 843,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 37 155 Kč od 26. 8. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 81,48 % p.a. z částky 30 000 Kč od 26. 8. 2021 do 18. 9. 2021 ve výši 1 556,88 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % p.a. z částky 30 000 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 8. 2021 dostáhne částky 53 784 Kč. Žalovaný neuhradil do zesplatnění, ani po zesplatnění žádnou částku. I přes upomínky žalovaný svůj dluh nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den 23. 6. 2023. Jednání se zúčastnil zástupce žalobkyně, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce u jednání navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Ač byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1,3 o.s.ř., soud rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť dospěl k závěru, že vydání rozsudku pro zmeškání brání řádné splnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Z Hodnocení klienta ze dne 26.5.2021 soud zjistil, že žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši 36 000 Kč, měsíční výdaje žalovaného činily 23 140 Kč, (z toho životní minimum 3 880 Kč, náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč, ostatní jako doprava, kursy, záliby apod. 1 000 Kč, rezerva 23 140 Kč).

5. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 26.5.2021 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 81,48 % ročně splácet ve 12 měsíčních splátkách ve výši 3 735 včetně pojištění splatných k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 26.5.2021 žalovanému vyplatila na bankovní účet úvěr ve výši 30 000 Kč.

7. Z výzev k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 21.7.2021, 20.8.2021 soud zjistil, že žalovaný byl upozorněn na prodlení s úhradou splátek a na možnost zesplatnění úvěru.

8. Z oznámení o zesplatnění ze dne 24.8.2021 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 37 155 Kč.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 9.3.2022 a podacího archu České pošty ze dne 9.3.2022 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě jejích dlužných závazků v celkové výši 37 155 Kč s příslušenstvím.

10. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 26. 5. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě splácet ve 12 měsíčních splátkách ve výši 3 735 splatných k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. V případě prodlení s úhradou splátek byl žalovaný dle Smlouvy povinen zaplatit sjednanou smluvní pokutu, v daném případě 7 688,40 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně ověřila pracovní smlouvu žalovaného, měsíční výdaje žalovaného nebyly ověřeny žádným způsobem a žalobkyně se spokojila pouze s prohlášením žalovaného. Žalobkyně žalovanému vyplatila dne 26.5.2021 na bankovní účet úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky Smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný neuhradil do zesplatnění, ani po zesplatnění žádnou částku. I přes upomínky žalovaný svůj dluh nezaplatil.

11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

15. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních výdajů, proto smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.

17. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

18. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU číslo a nález FA/SR/SU číslo - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo ohledně výdajů žalovaného toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání jeho úvěruschopnosti, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) ve výši 30 000 Kč, které je povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 30 000 Kč. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanému jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která byla žalovanému doručena dne 19. 1. 2023. Následující den, tedy 20. 1. 2023 tak mohl žalovaný svůj závazek splnit. Když tak neučinil, dostala se následující den, tj. 21. 1. 2023, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po žalovaném úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, neboť požadovaná plnění měla vyplývat se smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 3 201,10 Kč, přičemž tato částka představuje 38,6 % z jejich celkové výše přiznané jistiny včetně přiznaného příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 243 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 843,40 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 6. 2023 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 000 Kč ve výši 1 050 Kč.

21. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (exekuce).