18 C 21/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Hermanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 46 340 Kč s příslušenstvím ( Anonymizováno )

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 20 340 Kč, dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 50 340 Kč s příslušenstvím, a to částku 42 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 14. 1. 2025 do zaplacení a dále částku 8 340 Kč představující smluvní pokutu. Tvrdila, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaná postupně čerpala peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná svůj závazek řádně neplnila, úvěr byl zesplatněn ke dni 13. 1. 2025 a žalovaná je od 14. 1. 2025 v prodlení. Uplatněná částka 42 000 Kč měla sestávat z jistiny 30 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku 12 000 Kč. Částka 8 340 Kč byla žalována jako smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně.

2. Podáním doručeným soudu dne 29. 4. 2026 žalobkyně uvedla, že v žalobě nezohlednila platby žalované v celkové výši 4 000 Kč, a vzala žalobu částečně zpět co do částky 4 000 Kč ze smluvní pokuty. Řízení bylo v tomto rozsahu samostatným usnesením částečně zastaveno. V řízení proto zůstalo k rozhodnutí zaplacení částky 42 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 14. 1. 2025 do zaplacení a zaplacení smluvní pokuty 4 340 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě věcně nevyjádřila. Soud však ve spotřebitelské věci není zbaven povinnosti z úřední povinnosti zkoumat splnění kogentních pravidel na ochranu spotřebitele, zejména pravidel o posouzení úvěruschopnosti a důsledků jejich porušení.

4. Ve věci bylo možno rozhodnout bez nařízení jednání, neboť skutkový základ byl zjistitelný z listinných důkazů založených ve spise a účastníci s rozhodnutím bez jednání souhlasili, popřípadě se přes poučení soudu nevyjádřili.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že jako úvěrující je v ní označena žalobkyně a jako úvěrovaná žalovaná. Smlouva označuje úvěr jako nezajištěný bezhotovostní revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 10 000 Kč. Podle smlouvy měl být úvěr poskytnut dne 11. 8. 2024. Smlouva dále obsahuje ujednání o smluvním úroku ve výši 40 % měsíčně z nesplacené jistiny, údaj o RPSN 5 539,38 %, povinnost hradit měsíčně úrok vždy nejpozději k 10. dni v měsíci a možnost splatit jistinu kdykoli. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaná v prodlení.

6. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná v žádosti deklarovala zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , měsíční příjem , částka, a měsíční výdaje , částka, . V žádosti je dále uvedeno, že žalovaná nemá exekuci ani insolvenci. Z žádosti samotné však nevyplývá, že by žalobkyně ověřila pravdivost deklarovaných výdajů, existenci dalších závazků žalované, její platební historii nebo skutečnou schopnost splácet úvěr v rozsahu odpovídajícím sjednanému zatížení.

7. Z potvrzení o provedených platbách a ze sdělení , právnická osoba, ., soud zjistil, že na účet žalované č. , č. účtu, byly ve prospěch žalované připsány tyto platby od žalobkyně prostřednictvím platební brány ThePay: dne 11. 8. 2024 částka 10 000 Kč, dne 15. 9. 2024 částka 5 000 Kč a dne 21. 9. 2024 částka 15 000 Kč. Celkem tedy bylo žalované poskytnuto 30 000 Kč. Soud má současně za prokázané, že uvedený účet patřil žalované, neboť tuto skutečnost potvrdila banka.

8. Z vyjádření žalobkyně doručeného soudu dne 29. 4. 2026 soud zjistil, že žalovaná před podáním žaloby uhradila žalobkyni celkem 4 000 Kč. Tato skutečnost byla výslovně tvrzena žalobkyní a nebyla zpochybněna. Soud z ní proto vycházel.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 93 750,69 Kč a nákladů právního zastoupení 10 320 Kč. Výzva přitom uváděla splatnost úvěru nejpozději dne 10. 10. 2024 a požadovala částku podstatně vyšší, než jaká byla později uplatněna v řízení. Tato listina prokazuje, že výzva byla vyhotovena, avšak současně ukazuje na značnou disproporci mezi předžalobně požadovaným plněním a pozdějším předmětem řízení.

10. Z bankovních reportů předložených žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná měla před uzavřením úvěrové smlouvy sice příjmy, které se na účtu jevily jako pravidelné, současně však z výpisů vyplývaly četné transakce svědčící o významném riziku její platební schopnosti. Šlo zejména o opakované transakce označené nebo zjevně související s hazardními hrami, a to u subjektů a služeb , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, či obdobných provozovatelů, dále o opakované příchozí i odchozí platby související s úvěry nebo zápůjčkami, mimo jiné u společností , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, a dalších subjektů, dále o opakované platby přes platební zprostředkovatele a časté hotovostní výběry. Z výpisů byly patrné také opakované platby ve prospěch či od osob blízkých nebo jiných fyzických osob, což v souhrnu svědčilo o nestabilním hospodaření žalované.

11. Soud nepřehlédl, že na účet žalované byly připisovány i částky označené jako mzda nebo pravidelná kompenzace. Samotná existence příjmu však nepostačuje k závěru o úvěruschopnosti. Právně významná je schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet po porovnání příjmů, výdajů, dalších závazků a celkové ekonomické situace. Právě tuto schopnost nebylo možné z podkladů žalobkyně dovodit bez důvodných pochybností.

12. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované ověřovala lustrací v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a že vycházela z prohlášení žalované a z bankovních výpisů. K výsledkům uvedených lustrací však nepředložila takové konkrétní výstupy, z nichž by bylo možné zjistit, jaké údaje byly skutečně ověřeny, s jakým výsledkem a jak byly promítnuty do individuálního vyhodnocení schopnosti žalované splácet konkrétní úvěr. Obecné tvrzení o provedené lustraci a prohlášení spotřebitelky samo o sobě nemůže obstát tam, kde z bankovních výpisů současně vyplývají zřetelné signály předlužení, závislostního či rizikového finančního chování a existence dalších závazků.

13. Soud proto uzavírá, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované v celkové výši 30 000 Kč a částečnou úhradu 4 000 Kč. Neprokázala však, že před poskytnutím úvěru, popřípadě před jeho významným navýšením dalším čerpáním, řádně a důkladně posoudila úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným zákonem.

14. Mezi účastnicemi šlo o vztah ze spotřebitelského úvěru. Žalobkyně vystupovala jako podnikatelka poskytující spotřebitelské úvěry, žalovaná jako fyzická osoba nejednající při uzavírání smlouvy v rámci podnikatelské činnosti.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Poskytovatel smí spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Citovaná úprava ukládá profesionálnímu poskytovateli úvěru aktivní odpovědnost za posouzení úvěruschopnosti. Nestačí mechanicky převzít údaje uvedené spotřebitelem v žádosti ani odkázat na obecná prohlášení spotřebitele, že je schopen úvěr splatit. Poskytovatel musí mít k dispozici takové informace, aby mohl učinit kvalifikovaný závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet. Pokud z dostupných podkladů takové pochybnosti naopak vyplývají, nesmí být úvěr poskytnut.

19. V této věci byly důvodné pochybnosti dány již z listin, z nichž žalobkyně sama měla při posouzení úvěruschopnosti vycházet. Bankovní výpisy žalované neukazovaly pouze existenci mzdy. Ukazovaly též opakované čerpání jiných úvěrů a zápůjček, opakované platby úvěrovým a nebankovním subjektům, značné množství transakcí spojených s hazardními hrami, opakované hotovostní výběry a celkově nepravidelné a rizikové finanční toky. Takové skutečnosti měly vést poskytovatele minimálně k dalšímu ověřování skutečných závazků žalované, jejího zadlužení, pravidelných výdajů a schopnosti hradit nejen běžné životní náklady, ale i úvěr se sjednaným úrokem 40 % měsíčně.

20. Soud za významné považuje i to, že smlouva pracovala s úvěrovým limitem 10 000 Kč, zatímco žalované byly následně vyplaceny tři částky v celkové výši 30 000 Kč. I pokud by šlo o opakované čerpání v rámci revolvingového úvěru, každé významné navýšení skutečné úvěrové expozice spotřebitelky vyžadovalo odpovídající posouzení její schopnosti takový závazek splácet. Žalobkyně neprokázala, že by před jednotlivými dalšími čerpáními provedla nové nebo aktualizované individuální posouzení úvěruschopnosti odpovídající již zjištěnému rizikovému profilu žalované.

21. Ujednání o úroku 40 % měsíčně navíc představovalo mimořádně intenzivní ekonomické zatížení spotřebitelky. Již tato okolnost zvyšovala požadavky na pečlivost poskytovatele při posuzování, zda žalovaná bude schopna závazek splácet bez vzniku platební neschopnosti nebo dalšího zadlužování.

22. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru. Následkem je neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 téhož zákona, k níž soud přihlíží i bez návrhu.

23. Z neplatné smlouvy nemůže žalobkyni vzniknout právo na smluvní úrok 12 000 Kč ani právo na smluvní pokutu 4 340 Kč. Neplatnost postihuje smlouvu jako základ tvrzených smluvních práv. Žalobkyně proto nemůže být úspěšná s nároky, které z této smlouvy dovozuje nad rámec vrácení skutečně poskytnuté jistiny.

24. Žalobkyně může požadovat vrácení toho, co žalované skutečně poskytla. Bylo prokázáno, že žalovaná obdržela celkem 30 000 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaná již uhradila 4 000 Kč. Zbývá tedy částka 26 000 Kč. V tomto rozsahu je žaloba důvodná, neboť žalovaná by byla bez spravedlivého důvodu obohacena, pokud by si poskytnuté peněžní prostředky ponechala.

25. Soud nepřiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení od 14. 1. 2025. Tento úrok byl žalobkyní odvozován od tvrzeného zesplatnění úvěru podle smlouvy a požadován z částky 42 000 Kč, která zahrnovala i neplatně uplatněný smluvní úrok. Jestliže je smlouva neplatná, nelze z jejích ujednání o splatnosti a zesplatnění dovozovat prodlení žalované k datu 14. 1. 2025. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel při neplatnosti smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně netvrdila a neprokázala takové skutečnosti o sociálních, příjmových a majetkových poměrech žalované, na jejichž základě by bylo možné určit dřívější okamžik prodlení. Za tohoto procesního stavu soud uložil žalované povinnost zaplatit zůstatek jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl.

26. Soud současně neshledal důvod určovat delší dobu k vrácení jistiny nebo splátky. Žalovaná byla soudem vyzvána, aby sdělila své celkové sociální a majetkové poměry, avšak tak neučinila. Soud proto neměl podklad pro stanovení delší lhůty nebo splátkového kalendáře. Tím není dotčena možnost žalované řešit případné obtíže při plnění prostředky předvídanými procesními předpisy.

27. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky 26 000 Kč a ve zbytku ji zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť žádný z účastníků neměl ve věci plný úspěch.

29. Po částečném zastavení řízení zůstalo předmětem řízení zaplacení částky 46 340 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná pouze co do částky 26 000 Kč. Neúspěšná byla co do částky 20 340 Kč a dále co do požadovaného úroku z prodlení. Čistě podle poměru jistin byla žalobkyně úspěšná přibližně z 56 % a žalovaná přibližně ze 44 %. Rozdíl úspěchu je tedy relativně nízký a neodůvodňuje přiznání náhrady nákladů jedné ze stran.

30. Soud dále přihlédl k procesnímu průběhu věci. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 4 000 Kč proto, že již před podáním žaloby nezohlednila platby žalované. V tomto rozsahu procesně zavinila zastavení řízení žalobkyně. Kromě toho předžalobní výzva požadovala po žalované částku 93 750,69 Kč a náklady právního zastoupení 10 320 Kč, tedy plnění zjevně výrazně převyšující nejen částku nakonec přiznanou, ale i částku uplatněnou žalobou po jejím částečném zpětvzetí. Tato okolnost svědčí proti závěru, že všechny náklady uplatněné žalobkyní byly účelně vynaloženy k uplatnění práva v rozsahu, v jakém bylo právo shledáno důvodným.

31. Při zohlednění poměru úspěchu ve věci, částečného zpětvzetí způsobeného žalobkyní a povahy spotřebitelského sporu soud považuje za spravedlivé, aby si každý z účastníků nesl své náklady řízení sám. Proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.