18 C 61/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Hermanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 81 487,34 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 743,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky ve výši 42 583,80 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 635,80 Kč od 13. 9. 2024 do zaplacení a částky ve výši 4 160,29 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 3 477,83 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 81 487,34 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou distančním způsobem dne , datum, smlouvu (dále jen „Smlouva“) na částku 55 600 Kč s možností postupného čerpání a opakování. Žalovaná se zavázala žalobkyni tento úvěr splatit spolu s příslušenstvím ve splátkách, přičemž první splátka byla splatná 6.2.2024 a konec kreditového rámce měl nastat 29.6.2025. Úvěr byl žalované vyplácen bezhotovostním převodem na jí uvedený účet č. , č. účtu, v celkové částce ve výši 147 093 Kč. Žalovaná na svůj závazek ze Smlouvy uhradila celkem částku 112 349,75 Kč jež byla započítávána na jistinu a příslušenství. Žalobkyně tak v žalobě požaduje dosud neuhrazenou částku ve výši částku 81 487,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 635,80 Kč od 13. 9. 2024 do zaplacení. I přes předžalobní upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v rámci svého odporu tak, že dle jejího názoru nebyla při uzavírání Smlouvy dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalované, zejména dle názoru žalované není dostatečné úvěruschopnost zkoumat pouhým nahlédnutím do registrů NRKI, BRKI, Solus a Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku a dále vycházet z údajů v prohlášení žalované. Žalovaná poukázala také na skutečnost, že žalobkyně nedostatečně zkoumala běžné výdaje žalované, včetně výdajů na provoz její domácnosti. Žalovaná v návaznosti na tyto skutečnosti namítla absolutní neplatnost Smlouvy s tím, že žalobkyní poskytnutou částku 147 093 Kč žalovaná uhradila v rozsahu 112 349,75 Kč, a tudíž k úhradě zbývá toliko částka 34 743,25 Kč.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den 9. 9. 2025. Zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, žalovaná se zúčastnila prostřednictvím svého zástupce. V tento den bylo také vyhlášeno rozhodnutí ve věci.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 7. 1. 2024 a na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr až do výše 55 600 Kč s možností postupného čerpání. a opakování. Žalovaná se zavázala žalobkyni tento úvěr splatit spolu s příslušenstvím ve splátkách, přičemž první splátka byla splatná 6.2.2024 a konec kreditového rámce měl nastat 29.6.2025.

6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že čistý příjem žalované měl činit , částka, , výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení měla činit , částka, ., výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky měla činit , částka, , ostatní nezbytné výdaje měly činit , částka, . Žalovaná měla také úspěšně projít kontrolou v insolvenčním rejstříku a registru nebankovních klientských informací.

7. Z posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně posuzování úvěruschopnosti provedla dle interní metodiky, kdy využívá statistické modely, a to včetně kalkulace příjmové a výdajové stránky žadatele o úvěr., dále ověření z různých registrů dlužníků, Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, služby Kontomatik atd.

8. Z výpisu čerpání soud zjistil, že žalovaná na úvěr ze Smlouvy uhradila celkem částku 112 349,75 Kč. Od podání žaloby již žalovaná neuhradila ničeho.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 21.1.2025 včetně přiložené doručenky soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 86 597,24 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

10. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

11. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

12. Dne 7. 1. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 55 600 Kč s možností postupného čerpání. a opakování. Žalovaná vyčerpala částku ve výši 147 093 Kč, uhradila do podání žaloby částku ve výši 112 349,75 Kč, jak vyplývá ze shodných tvrzení a důkazů účastníků. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka na úhradu částky ve výši 86 597,24 Kč.

13. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 30. 6. 2025 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma výpisu o posouzení úvěruschopnosti klienta a úvěrové zprávy. Z těchto dokumentů a tvrzení žalobkyně přitom vyplývá, že žalobkyně před uzavřením Smlouvy vycházela ohledně příjmů a výdajů žalované jen z jejích prohlášení a ze svých statistických modelů. Žalobkyně sice tvrdí, že příjem žalované ve výši , částka, ověřila, ale z žádných důkazů tato skutečnost nevplývá, a přitom výše příjmu měla být přesvědčivým důvodem pro poskytnutí tohoto úvěru, přičemž není nic známo o jejím zaměstnavateli. S odkazem na tyto skutečnosti soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní jako nedostatečné, když si žalobkyně od žalované nevyžádala žádné relevantní podklady, na základě kterých by žalobkyně mohla tvrzení žalované a své kalkulace ověřit, např. ve formě výpisů z hlavního účtu žalované pro ověření jejích příjmů, nákladů na bydlení a obecně jejích průměrných výdajů. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si od žalované tyto výpisy z účtu vyžádat, aby tak mohla lehce ověřit, jestli kalkulace žalobkyně odpovídají skutečnosti.

14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

18. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši 147 093 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas, uhradila 112 349,75 Kč, zbývá tedy částka ve výši 34 743,25 Kč. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.

19. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména fakt, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 147 093 Kč, i když neověřila dostatečně její příjmovou ani výdajovou stránku. Žalobkyně si tak měla vyžádat další doklady, např. výpisy SIPO nebo výpisy z bankovního účtu žalované za delší období, na jejichž základě by mohla verifikovat, jestli jí provedené kalkulace odpovídají i výdajům žalované.

20. Žalobkyní poskytnutou částku ve výši 147 093 Kč, a to původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinila jen v rozsahu 112 349,75 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu 34 743,25 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích, pojištění a dodatečných službách.

21. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Odo 3675/2021).

22. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšnější, právo na náhradu nákladů řízení v částce 3 477,83 Kč, přičemž tato částka představuje 19,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,6 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 40,4 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 85 993,46 Kč (včetně kapitalizovaného úroku ke dni vyhlášení rozsudku) sestávající z částky 4 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 9. 9. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 970 Kč ve výši 3 143,70 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna žalované zaplatit k rukám zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

23. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.