18 C 87/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Hermanovou ve věci žalobkyně: B2 Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 49 304,26 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 038,52 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 265,74 Kč, co do úroku ve výši 12 % ročně z částky 43 038,52 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení z částky 47 239,01 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 532,77 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 49 304,26 Kč s příslušenstvím, a to úrok 12 % ročně z částky 43 038,52 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 47 239,01 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , resp. sjednala se žalovaným kontokorentní úvěr , název, k běžnému účtu, který žalovaný čerpal a řádně nesplácel. Pohledávka měla být následně postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se nedostavil, ač mu bylo předvolání řádně doručeno do vlastních rukou dne 6. 5. 2026. Žalobkyně se z jednání omluvila z důvodu procesní ekonomie. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř. Podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání splněny nebyly, neboť žalobkyně se k jednání nedostavila.

3. Soud provedl dokazování zejména smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne , datum, , žádostí o povolení debetního zůstatku , název, ze dne , datum, , dispozicemi ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne , datum, , oznámením , právnická osoba, ze dne 11. 12. 2023, platební historií, výpisem z úvěrového účtu ze dne 18. 9. 2025, upozorněním před prohlášením úvěru za splatný ze dne 29. 3. 2025, předžalobní výzvou ze dne 9. 10. 2025 a dále Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18.9.2025, z níž vyplývá aktivní věcná legitimace žalobkyně.

4. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách soud zjistil, že dne , datum, byla mezi , právnická osoba, ., a žalovaným, tehdy zastoupeným zákonným zástupcem, uzavřena rámcová smlouva o bankovních produktech a službách. Z dispozic ze dne 12. 7. 2024 soud zjistil, že k běžnému účtu žalovaného č. , č. účtu, byl sjednán , název, s výší povoleného limitu 25 000 Kč ode dne 1. 7. 2024, úrokovou sazbou 21,99 % p. a., RPSN 26,06 % a měsíčním poplatkem za čerpání povoleného debetního zůstatku 29 Kč. Dispozice dále obsahují poplatky, mimo jiné poplatek za zaslání každé upomínky 600 Kč.

5. Ze žádosti o povolení debetního zůstatku , název, ze dne 16. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaný žádal o rámec 35 000 Kč. V žádosti je uvedeno, že žalovaný je invalidní důchodce, bydlí u rodičů, nemá vyživované osoby, jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí , částka, , ostatní nezbytné měsíční náklady činí , částka, , měsíční náklady na bydlení , částka, , jiné měsíční splátky , částka, a celkový čistý měsíční příjem domácnosti , částka, . Jako doklad o hlavním příjmu je uveden důchod od správy sociálního zabezpečení. Oznámením , právnická osoba, bylo prokázáno, že žalovanému od lednové splátky roku 2024 náležel invalidní důchod třetího stupně ve výši , částka, měsíčně.

6. Z platební historie soud zjistil, že dne 25. 9. 2024 bylo evidováno první čerpání úvěru ve výši 44 909,76 Kč. Dne 9. 12. 2024 žalovaný uhradil částku 1 900,49 Kč, z níž bylo 1 871,24 Kč započteno na jistinu a 29,25 Kč na sankci, a dále částku 99,51 Kč na poplatek. Ke dni 18. 9. 2025 byla evidována jistina po splatnosti ve výši 43 038,52 Kč, úrok z prodlení 2 065,25 Kč a splatné poplatky, pojištění a pokuty ve výši 4 200,49 Kč, celkem 49 304,26 Kč.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele nelze chápat jen jako formální povinnost získat od spotřebitele čestné prohlášení o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel úvěru musí posoudit finanční situaci spotřebitele reálně a individuálně, tedy porovnat jeho příjmy s výdaji a dalšími relevantními údaji o jeho ekonomické situaci. Nestačí zjišťovat izolovaně pouze příjmovou stránku a výdajovou stránku nahradit pouze tvrzením spotřebitele nebo statistickým či interním modelem, aniž by byly konkrétní výdaje spotřebitele alespoň přiměřeně ověřeny nebo objektivně podloženy.

11. V projednávané věci měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici doklad o příjmu žalovaného, a to oznámení , právnická osoba, o invalidním důchodu ve výši , částka, měsíčně. Příjmová stránka žalovaného tedy byla doložena. Soud však nemá za prokázané, že by byla dostatečně posouzena také výdajová stránka žalovaného a jeho celková ekonomická situace.

12. Žalovaný byl v době žádosti mladý spotřebitel ve věku 19 let, pobíral invalidní důchod třetího stupně a deklaroval pouze minimální náklady na bydlení , částka, měsíčně a ostatní nezbytné měsíční náklady , částka, . Právě tyto údaje vyžadovaly zvýšenou obezřetnost. Nulové ostatní nezbytné náklady neodpovídají běžné životní realitě dospělé osoby. Samotné tvrzení, že žalovaný bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost, nepostačuje k závěru, že jeho skutečné pravidelné výdaje byly prakticky nulové.

13. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím interních a externích databází, zejména BRKI/NRKI, insolvenčního rejstříku, databáze dokladů a interních schvalovacích modelů. K těmto tvrzením však nebyly předloženy konkrétní výstupy z registrů ani konkrétní výstup schvalovacího či scoringového procesu, z něhož by bylo patrné, s jakými příjmy, výdaji, závazky a rezervou banka při posouzení pracovala a jak dospěla k závěru, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

14. Nebyly předloženy ani výpisy z běžného účtu žalovaného za období před sjednáním či navýšením , název, , z nichž by bylo možné ověřit reálné příjmy, výdaje, platební morálku a skutečné hospodaření žalovaného. Přitom právě takové výpisy by u banky, která vedla žalovanému běžný účet již od roku 2020, představovaly přirozený a dostupný podklad pro posouzení reálné ekonomické situace klienta.

15. Žalobkyně tak prokázala pouze to, že právní předchůdkyně měla k dispozici prohlášení žalovaného o jeho výdajích a doklad o výši jeho invalidního důchodu. Neprokázala však, že by údaje o výdajích žalovaného byly přiměřeně ověřeny nebo objektivně podloženy. Neprokázala ani to, že by banka skutečně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání jeho příjmů a reálně zjištěných výdajů ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného v rozsahu vyžadovaném § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož nebylo prokázáno, že by z řádného posouzení úvěruschopnosti vyplývala absence důvodných pochybností o schopnosti žalovaného úvěr splácet, byla smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. K této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti.

17. Důsledkem neplatnosti smlouvy není zánik povinnosti žalovaného vrátit skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tomu odpovídá i obecná úprava vydání plnění poskytnutého bez platného závazku podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku.

18. Z platební historie a výpisu z úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaný čerpal peněžní prostředky a že po zohlednění plateb zbývá na jistině částka 43 038,52 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Soud proto žalobě v této části vyhověl.

19. Soud však žalobkyni nepřiznal smluvní úrok, úrok z prodlení uplatněný podle smlouvy ani poplatky a sankce. Vzhledem k neplatnosti smlouvy nemůže žalobkyně úspěšně požadovat plnění ze smluvních ujednání o úrocích, poplatcích, upomínkách či jiných sankcích. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, nikoliv povinnost hradit smluvní cenu úvěru nebo sankční platby. Žaloba proto byla ve zbytku zamítnuta.

20. Soud nepřistoupil k určení delší lhůty k plnění ani ke stanovení splátek. Žalovaný o povolení splátek nepožádal, k věci se nevyjádřil a netvrdil ani neprokázal své aktuální majetkové a sociální poměry. Samotná skutečnost, že z listin vyplývá pobírání invalidního důchodu, bez dalšího nepostačuje pro závěr, že je namístě odchýlit se od obecné lhůty k plnění. Soud proto žalovanému uložil povinnost plnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud při stanovení míry úspěchu ve věci zohlednil nejen žalovanou jistinu a již kapitalizované příslušenství zahrnuté v žalované částce 49 304,26 Kč, ale také kapitalizované běžící příslušenství uplatněné žalobkyní do dne rozhodnutí, tj. do 28. 5. 2026. Žalobkyně požadovala ke dni rozhodnutí celkem 56 907,78 Kč, tvořených žalovanou částkou 49 304,26 Kč, smluvním úrokem 12 % ročně z částky 43 038,52 Kč za dobu od 24. 9. 2025 do 28. 5. 2026 ve výši 3 490,44 Kč a zákonným úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 47 239,01 Kč za totéž období ve výši 4 113,08 Kč. Úspěšná byla žalobkyně co do částky 43 038,52 Kč. Její úspěch tak činí 76 %, neúspěch 24 %, a po poměrném odečtení neúspěchu od úspěchu jí náleží náhrada 52 % účelně vynaložených nákladů řízení.

22. Účelně vynaložené náklady žalobkyně činí celkem 14 486,10 Kč. Sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 890 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 12 596,10 Kč. Náklady právního zastoupení tvoří odměna advokáta za tři úkony právní služby po 3 020 Kč, a to převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podání žaloby, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 410 Kč, tj. 2 186,10 Kč. Po zohlednění poměrného úspěchu žalobkyně v rozsahu 52 % činí náhrada nákladů řízení částku 7 532,77 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce.