21 C 102/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 , zastoupené Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0 , proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 , o zaplacení 72 553,47 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 54 164,27 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 54 164,27 Kč od 23.5.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 18 389,20 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 703,41 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 72 553,47 Kč od 2.11.2023 do 22.5.2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 389,20 Kč od 23.5.2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 54 164,27 Kč od 23.5.2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,99 % ročně z částky 69 811,57 Kč od 2.11.2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,99 % ročně z částky 2 741,90 Kč od 2.11.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 109 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, Karla , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 28.3.2024, doplněnou podáním ze dne 8.5.2024, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 72 553,47Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 20.10.2022 uzavřena Smlouva o úvěru, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 73 874 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou měsíčních splátek. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 73 874 Kč. Žalovaný však i přes výzvu vrátil pouze částku 19 709,73 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20.10.2022 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, ale byla podepsána elektronicky. Žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 73 874 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 18,99 % ročně. Žalovaný se měl zavázat úvěr vrátit v měsíčních splátkách po 1 929 Kč. Úvěr měl být veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, .

5. Ze Všeobecných obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně plyne úprava podmínek pro poskytování bankovních služeb a produktů. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného.

6. Z Ceníku pro soukromou klientelu plyne úprava cen a poplatků spojených s bankovními službami.

7. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, za období měsíce srpna 2022 plyne, že majitelem účtu je žalovaný. Počáteční zůstatek na účtu činilo 1 058,42 Kč a konečný zůstatek 479,16 Kč. Dne 15.8.2022 byla na účet připsaná částka 14 283 Kč od společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

8. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, za období měsíce září 2022 plyne, že majitelem účtu je žalovaný. Počáteční zůstatek na účtu činilo 479,16 Kč a konečný zůstatek 249,51 Kč. Dne 4.9.2022 byla na účet připsaná částka 2 000 Kč od společnosti , právnická osoba, Dne 15.9.2022 byla na účet připsaná částka 13 033 Kč od společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

9. Z Výpisu z účtu č. , č. účtu, za období měsíce října 2022 plyne, že majitelem účtu je žalovaný. Počáteční zůstatek na účtu činilo 249,51 Kč a konečný zůstatek 47 013,09 Kč. Dne 3.10.2022 byla na účet připsaná částka 1 000 Kč od společnosti , právnická osoba, Dne 14.10.2022 byla na účet připsaná částka 14 306 Kč od společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dne 20.10.2022 byla na účet připsaná částka 70 000 Kč.

10. Z Posouzení úvěruschopnosti plyne, že dne 20.10.2022 žalovaný podal žádost o úvěr, v níž žalovaný uvedl, výdaje 0 Kč, nájemné 9 000 Kč. Banka stanovila životní výdaje na základě sdělení žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životní nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 7 662 Kč. Žalovaný uvedl splátky 0 Kč. Banka dotazem v CCB a vlastních systémů zjistila, že má osobní úvěr mimo , Anonymizováno, se splátkou 3 690 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován).

11. Z Poslední výzvy ze dne 1.7.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 6 494 Kč.

12. Z Rozhodnutí ze dne 2.8.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 2.8.2023 a vyzvala jej k úhradě částky 73 661 Kč.

13. Z Podkladů pro soudní jednání ze dne 1.11.2023 plyne, že výše sjednaného úroku měla být 18,99 % ročně.

14. Z Výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od 20.10.2022-31.12.2022 plyne, že účet byl veden pro žalovaného a účet byl založen dne 20.10.2022. Dne 20.10.2022 byla z účtu odepsaná částka 70 000 Kč a dne 24.10.2022 částka 3 874 Kč.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31.10.2023 ve spojení s Přílohou č. 1 (Seznamem pohledávek) plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

16. Z Oznámení ze dne 21.11.2023 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 22.11.2023, jak plyne z Podacího lístku.

17. Z výzvy ze dne 16.1.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu 80 463,09 Kč. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 17.1.2024, jak plyne z podacího lístku.

18. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel dne 20.10.2022 od předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky v celkové výši 70 000 Kč a dne 24.10.2022 ve výši 3 874 Kč. Vráceno bylo celkem 19 709,73 Kč. Výzvou ze dne 16.1.2024, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení dluhu.

19. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

20. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

22. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

23. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

26. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

27. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovaným byla dne 20.10.2022 uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 73 874 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit předchůdkyni žalobkyni formou splátek, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru ze dne 20.10.2022 není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, ale měla být podepsána elektronicky. I další žalobcem předložené listinné důkazy (Všeobecné obchodní podmínky, Ceník) nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ním „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

28. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jejího vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy, ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

29. V případě smlouvy o úvěru uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (smluvní úroky,...) tak nelze považovat za důvodné.

30. Nadto soud dodává, že v daném případě předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.

31. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

32. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

33. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

34. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

35. Žalobkyně tvrdila, že při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací získaných od žalovaného v jeho žádosti o poskytnutí úvěru. Jako důkaz soudu předložila Vyjádření předchůdkyně žalobkyně a výpis z běžného účtu žalovaného.

36. Odborná péče však předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z účtu, dále nájemní smlouvou či výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení, smlouvami k odběru energií, smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě sice žalobkyně doložila Výpisy z účtu žalovaného za období srpen až říjen 2022, avšak již netvrdila, jaké konkrétní zjištění z nich v době před poskytnutí úvěru učinila. Soud má z těchto výpisu za prokázané, že společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, zasílala na účet žalovaného každý měsíc průměrnou částku 13 874 Kč. Zda se jednalo o mzdu žalovaného však žalobkyně netvrdila. Žalobkyně rovněž netvrdila a nedoložila délku trvání pracovního poměru žalovaného. Nedoložila, jakým způsobem žalovaný uspokojoval svou bytovou potřebu a nedoložila, jaké zcela konkrétní výdaje vynakládal měsíčně na bydlení. Přehlédnout nelze skutečnost, že žalovaný své výdaje v žádosti o úvěr vymezil částkou „0“ Kč. Stejnou částkou vymezil i své jiné závazky, i přesto, že měl další závazek se splátkou 3 690 Kč měsíčně a z Výpisu z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že mu na účet přišly od společnosti , právnická osoba, další dvě zápůjčky. Zároveň je nutné upozornit na velmi nízké počáteční a konečné zůstatky na účtu. Všechny tyto okolnosti měly vést předchůdkyni žalobkyně k opatrnosti a důkladnému prověření poměrů žalovaného. Nahlížení do různých databází, je sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující. Pakliže předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému vycházela toliko z informací získaných od žalovaného, zcela zjevně rezignovala na zjišťování a ověřování zcela konkrétních výdajů a nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí.

37. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C-679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

38. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná rovněž pro nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

39. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

40. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

41. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 73 874 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis z úvěrového účtu, z něhož má soud za prokázané, že žalovaný z tohoto účtu, který byl pro něj veden, byla dne 20.10.2022 odepsaná částka 70 000 Kč a dne 24.10.2022 částka 3 874 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně celkem částku 19 709,73 Kč. Proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 54 164,27 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky (výrok I. rozsudku). Co do zbytku jistiny ve výši 18 389,20 Kč včetně smluvního úroku z úvěru, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

42. Soud má za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 16.1.2024, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 21.5.2024. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 22.5.2024. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 23.5.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 54 164,27 Kč od 23.5.2024 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

43. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

44. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 54 645,77 Kč (tj. jistina 54 164,27 Kč + úroky z prodlení přiznané v I. výroku rozsudku a kapitalizované částkou 481,50 Kč; 60,41 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 35 812,40 Kč (tj. jistina 18 389,20 Kč + úroky z prodlení a úroky uvedené ve II. výroku rozsudku a kapitalizované souhrnnou částkou 17 423,51 Kč; 39,59 %). Žalobkyni tak náleží poměrná část jejích účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 20 ,82 %. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 628 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 16 080 Kč za 4 úkony právní služby po 4 020 Kč dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), 4 režijními paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a účast advokáta žalobkyně u jednání soudu dne 21.4.2024) a 21 % DPH z částky 17 280 Kč, tj. ve výši 3 628,80 Kč. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

45. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 8.5.2024, neboť nejde o účelně vynaložený náklad řízení, když z něj neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v samotné žalobě.

46. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu ke splnění uložených povinností, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.