21 C 110/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o 193 248,53 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 139 397 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 139 397 Kč od 13. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 53 851,53 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 560,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 20 337,21 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 189 453,30 Kč od 1. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 189 453,30 Kč od 13. 12. 2024 do 12. 2. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 056,30 Kč od 13. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 139 397 Kč od 13. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 208 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno Zástupce, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 27.1.2025, doplněnou podáním ze dne 19.6.2025, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 193 248,53 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 19.7.2022 elektronicky uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit včetně úroku z úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil, když vrátil žalobkyni pouze částku 60 603 Kč.

2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 19.6.2025). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 19.7.2022 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč se sjednanou zápůjční úrokovou sazbou 15,49 % ročně. Žalovaný se měl zavázat úvěr vrátit do 21.5.2029. Listina měla být ze strany žalovaného podepsaná elektronicky.

6. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně plyne úprava práv a povinností při poskytování bankovních služeb. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného.

7. Z Ceníku žalobkyně účinného od 27.7.2020 plyne úprava cen služeb.

8. Z Výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od 19.7.2022-31.12.2022 plyne, že dne 19.7.2022 byly čerpány peněžní prostředky ve výši 66 848,75 Kč a 133 151,25 Kč, a to na účet č. , č. účtu, majitel , Jméno žalovaného, .

9. Z Výzvy ze dne 21.2.2024 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 15 364 Kč.

10. Z Dopisu ze dne 24.3.2024 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 24.3.2024 a vyzvala jej k úhradě částky 193 249 Kč.

11. Z Podkladů pro soudní jednání ze dne 23.12.2024 plyne, že dluh žalovaného činí 193 248,53 Kč.

12. Z Výzvy ze dne 14.11.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 18.11.2024, jak plyne z Poštovního podacího archu.

13. Z Posouzení úvěruschopnosti žalovaného plyne, že žalovaný měl podat žádost o úvěr dne 19.7.2022 přes mobilní bankovnictví. Žalovaný měl uvést příjem ve výši 25 999 Kč, což měla žalobkyně zkontrolovat z příchozích plateb na účet žalovaného. Dále měla žalobkyně ověřit insolvenční rejstřík (žalovaný nebyl aktivní v IR), z informací z CBCB měla ověřit předchozí splátkovou morálku žalovaného. Žalovaný měl uvést výdaje 4 000 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 11 040 Kč. Žalovaný měl uvést splátky ve výši 1 500 Kč, banka zjistila že měl splátky ve výši 2 885 Kč a 1 500 Kč.

14. Skutkový závěr: Žalobkyně poskytla žalovanému dne 19.7.2022 peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. Žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku 60 603 Kč. Výzvou, zaslanou žalovanému dne 18.11.2024, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k vrácení dluhu.

15. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

18. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

19. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

22. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

23. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 19.7.2022 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč za sjednanou úrokovou sazbu a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit. Předložená Smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, byla podepsána elektronicky prostřednictvím mobilní aplikace žalobkyně. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného (Všeobecné obchodní podmínky, Ceník). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

24. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, čerpání úvěru, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

25. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (smluvní úroky,…) tak nelze považovat za důvodné.

26. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet.

27. Žalobkyně tvrdila, že zjistila od žalovaného, že jeho 25 999 Kč a ověřením žalobkyně zjistila průměrný příjem žalovaného u společnosti , právnická osoba, , činil 27 140,78 Kč. K výdajům žalovaného pak žalobkyně od žalovaného měla zjistil, že měl výdaje 4 000 Kč, měl splácet závazky ve výši 2 885 kč a 1 500 Kč.

28. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalované (konkrétní příjmy a konkrétní výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná byla v době před uzavřením smlouvy zaměstnána, na jakou dobu byla zaměstnána a s jakým výdělkem. Dále například nájemní smlouvou nebo výpisem z katastru nemovitostí k ověření bytové potřeby žalované, výši nákladů na bydlení, atd. V daném případě však žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že by kromě výše mzdy a zaměstnavatele žalovaného, ověřovala i délku trvání pracovního poměru. Zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalovaného a výši jeho nákladů na bydlení, včetně energií. Využití statistických údajů je sice důležité, ale samo o sobě zcela nedostačující, neboť výsledky takto získané neodráží faktické náklady žalovaného na bydlení a živobytí.

29. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalované (příjmů a výdajů), žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

30. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis z úvěrového účtu ke dni 19.7.2022, z něhož má soud za prokázané, že z tohoto účtu byla na účet č. , č. účtu, , jehož majitelem je žalovaný, čerpána částka 66 848,75 Kč a 133 151,25 Kč, tj. celkem 200 000 Kč. Žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku 60 603 Kč, zbytek ve výši 139 397 Kč dosud nevrátil, čímž porušil svou povinnost vyplývající z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 139 397 Kč (rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky). Co do částky 53 851,53 Kč s úrokem z úvěru pak nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnou (výrok II. rozsudku).

31. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 14.11.2024, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 11.2.2025. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 12.2.2025. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 13.2.2025, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 12 % ročně z částky 139 397 Kč od 13.2.2025 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

32. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

33. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 146 729,60 Kč (tj. jistina 139 397 Kč + úroky z prodlení v kapitalizované výši ke dni vyhlášení rozsudku částkou 7 323,60 Kč; 54,74 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 121 327,84 Kč (tj. jistina 53 851,53 Kč + kapitalizované úroky a úroky z prodlení částkou 67 476,31 Kč; 45,26 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, rovnající se rozdílu mezi jejím procentuálně vyjádřeným úspěchem a neúspěchem (9,48 %). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 730 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 35 440 Kč dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen „vyhlášky“) za 4 úkony právní služby po 8 860 Kč, 2 režijními paušály po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění) a 2 režijním paušálem za 450 Kč (sepis žaloby a účast advokáta žalobkyně u jednání soudu dne 22.7.2025) dle § 13 odst. 4 vyhlášky, náhradou cestovních výdajů ve výši 1 178 Kč, za cestu osobním vozidlem advokáta žalobkyně tov. zn. Ford DM2, za cestu z Sokolova do Chomutova k jednání soudu dne 22.7.2025 a zpět, při celkové vzdálenosti 146,2 km, průměrné spotřebě vozidla advokáta žalobkyně 6,3 litrů benzinu 95 oktanů na 100 km, při vyhláškové ceně tohoto paliva 35,80 Kč za 1 litr a při pevné sazbě cestovní náhrady 5,80 Kč za 1 km (vyhl. č. 475/2024 Sb.), dále náhradou za ztrátu času za 6 půlhodin po 150 Kč dle § 14 vyhlášky a 21 % DPH z částky 39 018 Kč, tj. ve výši 8 193,78 Kč. Soud přiznal žalobkyni náklady řízení pouze v rozsahu 9,48 %, tj. v částce 5 208 Kč. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

34. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 19.6.2025, neboť jej nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení, když z něj neplynou žádné skutečnosti, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v žalobě.

35. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.