21 C 128/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem Adresa žalobkyně , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o 145 897,68 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 82 700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 82 700 Kč od 11.6.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 63 197,68 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8 874,52 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 112 276 Kč od 4.1.2025 do 10.6.2025, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 576 Kč od 11.6.2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 82 700 Kč od 11.6.2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 366,34 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 95 681,36 Kč od 17.7.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25.6.2024 dosáhne částky 378 086 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29.4.2025, doplněnou podáním ze dne 26.5.2025, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 145 897,68 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 29.1.2024 uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 96 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednanou úrokovou sazbou. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku a před jejím uzavřením žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný úvěr žalobkyni řádně a včas nevrátil. Žalobkyně má právo požadovat po žalovaném vedle jistiny a úroků, i úhradu smluvní pokuty dle bodu 6. smlouvy a úhradu za pojištění schopnosti splácet dle Přílohy č. 1 smlouvy. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 19.6.2025). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, dne 29.1.2024 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 96000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 78,07 % ročně. Žalovaný se měl zavázat úvěr vrátit. Listina je opatřena v jejím závěru v kolonce klient kódem: , Anonymizováno, .

6. Z Dodatku č. k Návrhu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 29.1.2024 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, ale v jejím závěru v kolonce podpis klienta je uveden kód: , Anonymizováno, . Dodatek uvádí bankovní spojení žalovaného – účet č. , č. účtu, .

7. Z Oznámení ze dne 30.1.2024 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému schválení úvěru. Toto Oznámení bylo doručeno žalovanému dne 2.2.2024, jak plyne z Dodejky.

8. Z pojištění schopnosti splácet úvěry – Informačního dokumentu plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalovaného. Z Informací o pojištění ze dne 21.12.2019 plyne, že tato listina není opatřena podpisem žalovaného. Z Přihlášky do pojištění ze dne 29.1.2024 plyne, že tato listina je v závěru v kolonce „podpis“ opatřena číselným kódem , Anonymizováno, .

9. Z Předsmluvního formuláře ze dne 29.1.2024 plyne úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru, nákladů spotřebitelského úvěru. Listina není opatřena podpisem žalovaného.

10. Z Hodnocení klienta ze dne 29.1.2024 plyne, že žalovaný měl být zaměstnán na hlavní pracovní poměr od 11.5.2020 u zaměstnavatele , právnická osoba, , , Anonymizováno, , s příjem 45 000 Kč čistého měsíčně; jednalo se o pracovní poměr na dobu neurčitou. Žalovaný byl svobodný, měl maturitu, bydlel ve státním/obecním. Výdaje žalovaného činily životní minimum 4 860 Kč, spoření 2 500 kč, jiné splátky 8 700 Kč, splátky u žalobkyně 5 350 Kč, náklady na bydlení 6 800 Kč, ostatní výdaje 3 000 Kč. Celkem výdaje měly činit 31 210 Kč. Tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, ale kódem: , Anonymizováno, .

11. Z Potvrzení o platbě ze dne 17.1.2024 plyne, že ke dni 12.1.2024 byl majitelem účtu č. , č. účtu, žalovaný.

12. Z Dokladu o vyplacení úvěru plyne, že dne 29.1.2024 byla na vrub účtu č. , č. účtu, poukázána částka 96 000 Kč, a to z účtu č. , č. účtu, .

13. Z Výpisu z účtu č. , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ke dni 29.1.2024 plyne, že tohoto dne byla na účet č. , č. účtu, odeslaná částka 96 000 Kč.

14. Z kopie občanského průkazu žalovaného plynou osobní údaje o žalovaného (svobodný).

15. Z Výplatního lístku za 12/2013 plyne, že společnost , právnická osoba, vyplatila žalovanému za 12/2023 mzdu ve výši 40 648 Kč čistého.

16. Z podpisu na dálku – smlouvy o spotřebitelském úvěru bez datace plyne úprava systémového řešení podpisu klienta u úvěrových smluv uzavíraných na dálku. Tato listina není opatřena vlastnoručním, ani jiným podpisem žalovaného.

17. Ze Zaslané sms plyne, že žalobkyně na telefonní číslo , tel. číslo, . , tel. číslo, odeslala zprávu s tím, že na účet klienta byla zaslaná částka 1 Kč a VS této platby má použít jako podpisový kód pro odpovědi SMS.

18. Z Důkazu o odeslání 1 Kč plyne, že dne 29.1.2024 byla provedena platba 1 Kč.

19. Ze splátkového kalendáře ze dne 30.1.2024 plyne, že poskytnutý úvěr měl žalovaný splácet v 48 splátkách; první splátka byla splatná dne 17.3.2024, poslední dne 17.2.2028. Tato listina není opatřena žádným podpisem žalovaného.

20. Z Výpisu z regostru NRKI plyne, že ke dni 29.1.2024 činila žalobkyně dotaz na žalovaného.

21. Z výzvy ze dne 17.4.2024 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možnost zesplatnění. Z výzvy ze dne 20.5.2024 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možnost jeho zesplatnění. Z výzvy ze dne 17.6.2024 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možnost jeho zesplatnění.

22. Z Oznámení ze dne 23.6.2024 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění všech závazků z úvěrové smlouvy a vyzvala jej k úhradě částky 115 276 Kč.

23. Z předžalobní výzvy ze dne 7.4.2025 plyne, že žalovaný byl právní zástupkyní žalobkyně vyzván k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 7.4.2025, jak plyne z poštovního podacího archu.

24. Z Karty klienta ze dne 28.4.2025 plyne, že žalovanému byla dne 29.1.2024 poskytnuta částka 96 000 Kč a žalovaný vrátil žalobkyni částku 13 300 Kč.

25. Skutkový závěr: Žalovaný obdržel dne 29.1.2024 od žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož byl majitelem, peněžní prostředky ve výši 96 000 Kč. Vráceno bylo předchůdkyni žalobkyně celkem 13 300 Kč. Výzvou ze dne 7.4.2025, předanou k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dluhu.

26. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

27. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

28. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

29. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

30. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

32. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

33. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

34. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 66 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena číselným kódem. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného (Dodatek č. 1, Hodnocení klienta, Předsmluvní formulář, Návrh na uzavření smlouvy,..). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

35. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

36. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (úroky, smluvní pokutu, pojištění schopnosti splácet…) tak nelze považovat za důvodné.

37. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet.

38. Žalobkyně měla vycházet ze zjištění, že příjem žalovaného činil u výše specifikovaného zaměstnavatele částku 45 000 Kč a smlouva měla být uzavřena na dobu neurčitou. Výdaje žalovaného měly představovat náklady na bydlení ve výši 6 800 Kč, měl bydlet ve státním/obecním. Měl mít jiné závazky specifikované výše tohoto odůvodnění rozsudku.

39. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, na jakou dobu byl zaměstnán a s jakým výdělkem. Je nezbytné, aby žalobkyně dále ověřila zejména způsob uspokojování potřeby bydlení, výši nákladů žalovaného na bydlení (včetně energií), další závazky a dluhy žalovaného, apod. V daném případě sice žalobkyně doložila, že žalovanému jeho zaměstnavatel vyplatil za měsíc 12/2023 mzdu ve výši 40 648 Kč čistého, avšak další jeho příjmy za předcházející období žalobkyně již nedoložila a soud tak nemohl učinit závěr o průměrném výdělku žalovaného. Zároveň žalobkyně nedoložila, že by ověřovala trvání pracovního poměru u tohoto zaměstnavatele i v měsíci lednu 2024. Rovněž žalobkyně nedoložila, že by ověřovala i deklarované náklady žalovaného na bydlení ve výši 6 800 Kč měsíčně a způsob uspokojování jeho bytové potřeby. Lustrace žalovaného v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující.

40. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalovaného, žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

41. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 96 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Doklad o vyplacení úvěru ke dni 29.1.2024 a Výpis z ze svého účtu k tomuto dni, z nichž má soud za prokázané, že žalovanému byly dne 29.1.2024 z účtu žalobkyně na jeho účet č. , č. účtu, vyplaceny peněžní prostředky ve výši 96 000 Kč. Žalovaný vrátil žalobkyni pouze částku 13 300 Kč, zbytek nevrátil, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 82 700 Kč (rozdíl mezi vyplacenými a vrácenými peněžními prostředky). Co do částky 63 197,68 Kč a úroků pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

42. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 7.4.2025, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 9.6.2025. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 10.6.2025. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 11.6.2025, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 12 % ročně z částky 82 700 Kč od 11.6.2025 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

43. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

44. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 84 086,60 Kč (tj. jistina 82 700 Kč + 1 386,60 Kč kapitalizované úroky z prodlení; 45,87 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 99 227,34 Kč (tj. jistina 63 197,68 Kč + kapitalizované úroky a úroky z prodlení; 54,13 %). Je zřejmé, že žalovaný byl ve věci úspěšnější a má právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.