21 C 14/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně, IČO: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně, ; zastoupené titul. jméno příjmení, advokátem se sídlem anonymizováno číslo, PSČ obec, proti žalovanému: ; jméno celé jméno žalovaného, datum narození, bytem adresa žalovaného, o zaplacení 1 524 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 524 Kč od 13.5.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 17.8.2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 1 524 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný cestoval dne 12.5.2020 v obec tramvají linkou č. 9 veřejné hromadné dopravy a byla tak mezi účastníky uzavřena smlouva o přepravě osob. Žalovaný se při přepravní kontrole neprokázal platným jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni nejenom jízdné ve výši 24 Kč, ale i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. I přes výzvu právního zástupce žalobkyně dlužnou částku neuhradil.

2. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 1.2.2021 č.j. 21 C 14/2021-15 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 4.2.2021 a žalovanému dne 16.2.2021 náhradně.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o.s.ř.

5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne 12.5.2020 cestoval v obec tramvají linkou č. 9 a na výzvu pověřené osoby v místě kontroly ulice se neprokázal platným jízdním dokladem v hodnotě 24 Kč O provedené přepravní kontrole byl sepsán Zápis číslo ze dne 12.5.2020. K výzvě kontrolora na místě kontroly žalovaný jízdné ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč nezaplatil. Dopisem ze dne 15.7.2020, předaného k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 1 524 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil.

6. Podle § 3 odst. 1 písm. f) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách (dále jen „zákon o drahách“), se železniční dráhou ve smyslu citovaného zákona rozumí i speciální dráha, která slouží zejména k zabezpečení dopravní obslužnosti obce. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách je pověřená osoba dopravce oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 5 písm. c) zákona o drahách je cestující povinen na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Podle § 37 odst. 6 zákona o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč.

7. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (dále jen„ přepravní řád“), nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Podle § 15 přepravního řádu je porušením přepravních podmínek z hlediska bezpečnosti cestujícího, bezpečnosti jiných osob a ochrany zdraví, bezpečnosti a plynulosti veřejné osobní dopravy a z hlediska zajištění řádné, klidné a pohodlné přepravy, jestliže cestující se při přepravě nemůže prokázat platným jízdním dokladem, odmítne zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému na místě (písm. b).

8. Dle ustanovení § 1908 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ ObčZ“), dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. Podle § 1958 odst. 2 ObčZ neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 2550 ObčZ se dopravce smlouvou o přepravě osob zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

10. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Soud má za prokázané, že se žalovaný dne 12.5.2020 v obec na lince tramvaje č. 9 při kontrole v místě provedené kontroly na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2550 ObčZ, a je proto povinen zaplatit žalobkyni nejen jízdné ve výši 24 Kč, ale i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč (§ 37 zákona o drahách). Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení se splněním svého závazku (zaplacením jízdného a přirážky k jízdnému), a žalobkyně má právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). První den prodlení žalovaného připadl na den následující po dni cestování, tj. na den 13.5.2020. K tomuto dni činila výše úroku z prodlení 10 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

11. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč spolu s úrokem z prodlení uvedeným v I. výroku tohoto rozsudku.

12. V souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta žalobkyně v celkové výši 600 Kč účtované dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“) za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby), 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21% DPH z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř.

13. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.