21 C 145/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , zastoupené Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0 , proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , Adresa zainteresované osoby 1/0 , o 41 953,49 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 631 Kč spolu úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 31 631 Kč od 1. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 10 322,49 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 514,94 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 39 999,97 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení, z kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 386,15 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 41 953,49 Kč od 1. 5. 2024 do 31. 7. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 31 631 Kč od 1. 8. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 322,49 Kč od 1. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 706 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno zainteresované osoby 0/0, ., do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 30.4.2024, doplněnou podáním ze dne 28.6.2024, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 41 953,49 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 3.1.2023 uzavřena distančním způsobem, prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaná načerpala peněžní prostředky ve výši 42 223 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit. Celkem vrátila pouze částku 10 582 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně má právo požadovat po žalované vedle jistiny 39 999,97 Kč i úhradu poplatků za pojištění ve výši 353,52 Kč, nákladů na vymáhání 600 Kč a smluvní pokutu 1 000 Kč. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil.

2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 9.8.2024). Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy č. , hodnota, ze dne 3.1.2023 plyne, že se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované revolvingový úvěr s rámcem 40 000 Kč za sjednanou úrokovou sazbu 27,90 % ročně. Žalovaná se měla zavázat peněžní prostředky vrátit v měsíčních splátkách po 1 324 Kč, včetně pojištění Balíček pojištění , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru. Listina je opatřena v jejím závěru v kolonce „podpis klienta“ opatřena číselným kódem , Anonymizováno, . Žalovaná měla žít v družském svazku, měla mít 1 dítě, střední vzdělání a měla žít v podnájmu. Zdrojem jejího příjmu měla být mateřská dovolená, a to 10 000 Kč měsíčně. Příjem ostatních členů domácnosti měl činit 30 000 Kč.

6. Z Úvěrových podmínek plyne úprava práv a povinností plynoucích z poskytování úvěrů. Tato listina není opatřena žádným podpisem žalované.

7. Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 30.4.2024 plyne, že žalobkyně potvrdila, že před uzavřením Smlouvy o úvěru ze dne 3.1.2023 provedla ověření bonity klienta s tím, že žalovaná měla 1 dítě, žila v družském poměru, bydlela v podnájmu, byla na mateřské dovolené s příjmem 10 000 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti činil 30 000 Kč. Měsíční výdaje na domácnost činily 20 000 Kč. NRKI, CEE a JAP_PUJCKA byly Ok. MVČR bylo ověřeno. V ISIR žalovaná nebyla nalezena.

8. Z Posouzení úvěruschopnosti klienta plyne popis obecného postupu žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klienta.byla zaměstnancem s příjmem 24 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 20 000 Kč a měla další splátky 477 Kč. Z registru SOLUS žalovaná neměla záznam, NRKI bylo OK a žalovaná neměla exekuci.

9. Z Úvěrové zprávy plyne, že žalovaná měla jednu odmítnutou splátkovou operaci a jednu odmítnutou kreditní kartu. Jednu kreditní kartu měla odvolanou a jednu existující.

10. Z Výzvy ze dne 24.1.2024 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 25.1.2024, jak plyne z Poštovního podacího archu.

11. Z Oznámení ze dne 9.12.2022 plyne, že žalovaná od prosince 2022 pobírala od úřadu práce rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně.

12. Z Výpisu UniCredit Bank ze dne 30.12.2022 plyne, že účet č. , hodnota, je účtem žalované. Dne 2.12.2022 byla na účet připsaná peněžitá pomoc v mateřství ve výši 2 168 Kč, dne 12.12.2022 rodičovský příspěvek ve výši 7 832 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil 25,86 Kč a konečný zůstatek 10,04 Kč.

13. Z Kopie občanského průkazu žalované plyne, že žalovaná je svobodná.

14. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že dne 3.1.2023 byla načerpaná částka 40 000 Kč, dne 1.3.2023 částka 300 Kč, dne 15.3.2023 částka 150 Kč a 211 Kč, dne 13.4.2023 částka 250 Kč, dne 11.5.2023 částka 281 Kč, dne 14.6.2023 částka 250 Kč, dne 24.7.2023 částka 200 Kč, dne 18.8.2023 částka 333 Kč a dne 13.9.2023 částka 248 Kč. Žalovaná vrátila žalobkyni 8x 1 324 Kč.

15. Z Dohledání informací o činnosti klienta plyne, že v rámci SMS registrace a elektronického podpisu bylo použito telefonní číslo , tel. číslo16. Ze Sdělení Vodafone Czech Republic a.s. ze dne 177.7.2024 plyne, že telefonní číslo , tel. číslo, je evidované na společnost , jméno FO, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , , jméno FO, .

17. Z Předžalobní výzvy ze dne 15.2.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 16.2.2024, jak plyne z Poštovního podacího archu.

18. Skutkový závěr: Žalovaná načerpala od žalobkyně celkem částku 42 223 Kč. Vráceno bylo žalobkyni celkem 8x 1 324 Kč Kč. Výzvou ze dne 15.2.2024, předanou k poštovní přepravě následujícího, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení dluhu.

19. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

20. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

22. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

23. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

26. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

27. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla v roce 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla zavázat poskytnout žalované úvěrový rámec do 40 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit. Předložená smlouva o revolvingovém úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalované; je opatřena číselným kódem. I další žalobkyní předložené listinné důkazy nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalované (Úvěrové podmínky). Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

28. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jejího vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.

29. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (smluvní pokutu, poplatky, nákladů na vymáhání…) tak nelze považovat za důvodné.

30. Pro úplnost je třeba uvést, že telefonní číslo , tel. číslo, prostřednictvím něhož mělo dojít k uzavření smlouvy, je evidované u společnosti Vodafone Czech Republic a.s. na společnost , jméno FO, , IČO: , IČO, , tedy na osobu odlišnou od žalované. Tato skutečnost prohloubila pochybnosti soudu o tom, že úvěrová smlouva byla uzavřena právě se žalovanou.

31. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalované úvěr splácet.

32. Žalobkyně tvrdila, že příjem žalované měl činit 10 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 30 000 Kč. Zároveň měla žalobkyně provést lustraci žalované v registru SOLUS, NRKI, CEE a ISIR.

33. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalované (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit. V daném případě žalobkyně doložila že ověřila příjem žalované ve výši 10 000 Kč, představující rodičovský příspěvek. V daném případě žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že by ověřovala deklarovaný další příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč, způsob uspokojování bytové potřeby žalované (podnájem) a faktickou výši jejích nákladů na bydlení. Rovněž Lustrace žalované v různých databázích, je sice důležitá, ale sama o osobě nedostačující, tím spíše, když nahlížení do databází žalobkyně ani nepředložila.

34. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící důkazy o prověřování poměrů žalované (jejích příjmů a výdajů), žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalované úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.

35. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 42 223 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis čerpání a úhrad, z něhož má soud za prokázané, že žalované byly poskytnuty celkem peněžní prostředky ve výši 42 223 KčŽalovaná vrátila žalobkyni celkem 10 592 Kč (8x 1 324 Kč), zbytek dosud nevrátila, čímž porušila svou povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Proto jí soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 31 631 Kč (rozdíl mezi vyplacenými a vrácenými peněžními prostředky). Co do částky 10 322,49 Kč pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

36. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 15.2.2024, předanou k poštovní přepravě následujícího dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 30.7.2024. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 31.7.2024. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 1.8.2024, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 12,75 % ročně z částky 31 631 Kč od 1.8.2024 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

37. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

38. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 31 929,300 Kč (tj. jistina 31 631 Kč + kapitalizované úroky z prodlení ve výši 298,30 Kč; 58,25 %), žalovaná byla úspěšná co do částky 22 888,78 Kč (jistina 10 322,49 Kč + kapitalizované úroky a úroky z prodlení uvedené ve výroku II. rozsudku; 41,75 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 16,50 % z jejích celkových nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 098 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 2 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21 % DPH z částky 1 800 Kč, tj ve výši 378 Kč. Přiznané náklady řízení žalobkyně tak činí částku 706 Kč, jež se rovná 16,50 %. Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).