21 C 153/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Adresa žalobkyně , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 10 460,50 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od 2.4.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 460,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 460,50 Kč od 18.5.2023 do 1.4.2025, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 460,50 Kč od 2.4.2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 5 000 Kč od 2.4.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.Odůvodnění1. Žalobou doručenou soudu dne 5.2.2025 žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 10 460,50 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 17.4.2023 prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, uzavřena Smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 17.5.2023. Předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný úvěr předchůdkyni žalobkyně nevrátil, ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2024 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil.

2. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 5.6.2025 č.j. 21 C 153/2025-12 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 10.6.2025 a žalovanému dne 30.6.2025 náhradně.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 17.4.2023 soud zjistil, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do 17.4.2023 spolu s úrokem 40 % ročně.

6. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, měla být žalovaným podepsaná za pomoci SMS kódu , Anonymizováno, .

7. Z Potvrzení , právnická osoba, ., ze dne 4.12.2024 plyne, že z účtu předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, byla dne 17.4.2023 odepsaná částka 5 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, .

8. Ze Zprávy , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., ze dne 20.6.2025 ve spojení s Výpisem z účtu ke dni 17.4.2023 plyne, že účet č. , č. účtu, je veden na žalovaného jako majitele a jediného disponenta. Dne 17.4.2023 byla na účet připsaná částka 5 000 Kč od předchůdkyně žalobkyně, VS , var. symbol, .

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2024, uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, ve spojení s Přílohou a Oznámením ze dne 20.12.2024 předaným k poštovní přepravě téhož dne (dle Podacího lístku ze dne 20.12.2024) soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

10. Z Výzvy ze dne 20.12.2024 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu; tyto výzvy byla předána k poštovní přepravě dne 20.12.2024, jak plyne z Podacího lístku.

11. Skutkový závěr: Předchůdkyně žalobkyně dne 17.4.2023 vyplatila ze svého výše uvedeného účtu na výše uvedený účet žalovaného částku 5 000 Kč. Žalovaný ničeho nevrátil. Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dne 20.12.2024 právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému výzvu k vrácení peněžních prostředků.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

16. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

17. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

18. Podle § 582 odst. 1, věty první, ObčZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

19. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 2390 ObčZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu (dle listin předložených žalobkyní) dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

23. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovaným byla dne 28.9.2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit včetně sjednaného úroku. Předložená smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, ale měla být uzavřena elektronicky.

24. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 ObčZ a § 562 odst. 1, 2 ObčZ). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku. Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak událo bez jakéhokoliv podpisu žalované. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měl být sjednán tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 ObčZ), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.

25. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě netvrdila, z jakých konkrétních zjištěných příjmů a výdajů v rámci zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházela a k jakým výsledkům (disponibilnímu zůstatku) došla.

26. Odborná péče předpokládá jednak řádně věřitelem zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán a s jakým výdělkem, dále např. potvrzením o jiných příjmech žalovaného. Dále například výpisem z katastru nemovitostí, popř. nájemní smlouvou k ověření uspokojování bytové potřeby, listinami k ověření jeho výdajů na bydlení včetně energií, jeho jiných závazků, atd. Žalobkyně však žádnou listinu o ověřování poměrů žalovaného nepředložila.

27. Soud v daném případě uzavřel, že v daném případě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

28. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila zprávu banky ze dne 20.6.2025 ve spojení s Výpisem z účtu č. , č. účtu, , z nichž má soud za prokázané, že žalovanému byly předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně ničeho nevrátil, čímž porušil svou povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto mu soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimovaná na základě smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 ObčZ), dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč. Co do částky 5 460,50 Kč s příslušenstvím pak soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II. rozsudku).

29. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaná bezdůvodně obohatila), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 20.12.2024, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 31.3.2025. Žalovaný pak byla povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 1.4.2025. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 2.4.2025, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 12 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

30. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

31. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 5 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku rozsudku, žalovaný byl úspěšný co do částky 5 460,50 Kč specifikovaným ve II. výroku rozsudku. Z uvedeného je zřejmé, že ve věci byl více úspěšnější žalovaný, a měl by tak právo na poměrnou část nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by mu vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá (výrok III. rozsudku).

32. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.